Komunikace ve straně se v řadě případů zlepšila a to myslím je už obecně uznávaný fakt. Na druhé straně stále děláme velmi obtížnou operaci, velmi nutnou, protože jinak se nám opravdu nepodaří stabilizovat to, co považujeme za důležité.
To je tak těžké, že to někdy vyvolává mimořádné procesy a mimořádné postupy.
Myslím si, že je zřejmé, že poslanecký klub bude fungovat jako poslanecký klub. Jan Kavan nebo Vladimír Laštůvka jsou jistě lidé, kteří mají svoje politické ambice. Myslím si, že to s tím souvisí.
Oba jsou talentovaní lidé, kteří mají politický tah a politické ambice. To jsem řekl zcela neutrálně. Možná že čas přinese něco... Ale víte, mně se zdá, že být předsedou zahraničního výboru je hodně vysoké postavení. Vyžaduje velký formát politika.
Nepopírám to, uvažoval jsem o tom a krátce jsem s ním o tom mluvil - natolik předběžně, že to ani předběžnější být nemohlo. Nebylo to přesně o komisaři, ale trochu jsme vedli debatu o možné evropské kariéře.
Podle mě udělal chybu. Člověk s přesvědčením o váze své osobnosti by zřejmě podstoupil soutěž a počkal na výsledek. Znám řadu lidí, kteří setrvali na kandidátce, protože si byli jisti svou věcí, a prokázalo se, že byli úspěšní.
Ne, tak to nevnímám. Vnímám to jako jeden z problémů, které existují na těžké cestě. Je tak těžká, že se vůbec nedivím, že část lidí váhá, přehodnocuje a hledá nějakou jistotu. Ty věci, které musíme udělat, jsou ale zjevné, a není cesta, která by nám umožnila před realitou utéct.
Ten dopis v sobě neobsahuje žádnou konkrétní věc. Ale je nutné posílit dlouhodobost politické diskuse. To je důležitá otázka jak diskutovat věci s co největším předstihem. Pokud jde o transformaci základních priorit, tak musím se přiznat, že k tomu nevidím důvod.
Alexandr Mitrofanov
Právo, 12. 2. 2004