Strana demokratického socialismu se po jistém váhání rozhodla postavit vlastní kandidátku pro volby do Evropského parlamentu. Dostal jsem před několika dny od nám názorově nakloněného kamaráda otázku, proč jsme se tak vlastně rozhodli, když o našich představách a ideálech jen málokdo ví a když jsou tedy podle něj naše šance uspět ve volbách relativně malé.
Odpověď není úplně jednoduchá, ale s jistou nadsázkou se dá povědět: Právě proto! SDS to chce změnit.
Možnost veřejně prezentovat své názory může totiž neparlamentní politická strana efektivně právě jen v období voleb, kdy je veřejnost nejvíce připravena přemýšlet o dalším možném směrování celé společnosti a kdy jsou média ze zákona povinna vytvořit všem politickým stranám alespoň minimální prostor.
Existují ovšem ale i další důvody. Smyslem existence politické strany je přece prosazování vlastních představ do společenské praxe. Čistě teoreticky je to samozřejmě možné i spoluprací s parlamentními politickými stranami, v našem případě, s ohledem na náš levicový charakter, s ČSSD a s KSČM. Reálný politický život je však obecně - a v Česku obzvláště - takový, že žádná taková spolupráce neprobíhá. Obě jmenovaná politická uskupení se snaží vymazat jedno druhé z politické mapy Česka. Obě jsou ideologicky opouzdřená a jakýkoliv pokus o sblížení z jedné či druhé strany je stranickými vedeními odhalován jako zrada těch či oněch ideálů. Při jednotlivých nesmělých pokusech okamžitě řinčí zbraně a jejich autorům hrozí politické zastřelení na úsvitu.
Všechny pokusy o přiblížení se třetí strany jsou přijímány velmi chladně. Vždyť už jen sám veřejný kontakt by této třetí straně mohl mediálně pomoci! V tom jsou parlamentní strany zajedno. Tady je jejich zájem společný. Není to ale žádný zájem společenský, je to jen zájem jejich členů a především jejich vedení a aparátů.
V Česku získalo již před lety křídla úsloví - možná trochu nemorální -, že o koalicích se hovoří až po uskutečněných volbách. Pravda je ovšem poněkud širší. Teprve po volbách se mluví i o možné spolupráci mezi stranami. I proto musí SDS do eurovoleb.
Mohlo by se zdát, že dvě levicové strany pro jednu malou zemi stačí. Byla by to patrně pravda, nebýt ovšem oné ideologické opouzdřenosti a antagonistické vyhraněnosti, v jejímž důsledku jsou levicově orientovaným voličům nabízeny úhledné volební balíčky, které velmi připomínají vázaný prodej z minulého režimu. Chceš koupit nedostatkový uherský salám? Ale prosím, proč ne, ale musíš si s ním zároveň koupit sovětskoje igristoje. A dneska? Chceš s námi jednoznačně na cestu do Evropy? Budiž, ale ber na vědomí, že to bude cesta tak trochu neoliberální. Anebo z druhé strany: nelíbí se ti snad demontáž sociálního státu? To je v pořádku, nám také ne, ale pak by ses měl vyrovnat s tím, že pro nás jsou roky reálného socialismu tím nejlepším obdobím českých dějin!
Možných cest a kombinací je však daleko více, než nám stávající parlamentní strany nabízí. Barevnost světa představ odhaluje vzniklé sociální fórum, o němž toho v Česku ví hodně jen málokdo. Také proto jsme se rozhodli zúčastnit se eurovoleb. Je dost věcí, které byste se měli dozvědět.
Strana demokratického socialismu má za sebou svůj 7. sjezd, který uzavřel důležitou etapu jejího vnitřního hledání. Samotné politické záměry strany se už v posledním období nijak zásadně nezměnily; čtenář se o tom může přesvědčit četbou jejich formulace Vladimírem Seidlem z června 2001. Podstatné je však jednoznačné rozhodnutí SDS otevřít se navenek vůči občanské společnosti, rozhodnutí zapojit se i do vznikajících struktur Evropské levice. Ani o tom česká média příliš neinformují. I proto půjde SDS do eurovoleb.
Hodně jsme přemýšleli o tom, jestli naše účast ve volbách nepoškodí realizaci levicových zájmů v Česku. Poslední volby však jednoznačně dokázaly, že i masivní společná převaha ČSSD a KSČM nevede ke kýženému cíli. Zdá se, že je třeba hledat jiné řešení. To řešení budete hledat vy. Rozhodně byste neměli zůstávat doma.
A jako předseda SDS už mohu dodat jen jediné - SDS je dobrá volba pro jednotnou a sociálně spravedlivou Evropu.
Hezký den.
Milan Neubert, 12. dubna 2004