6.4. Čím se SDS liší od ostatních subjektů na české politické scéně

Současná česká politická scéna se na rozdíl od předlistopadového období v hlavních rysech neodlišuje od standardu evropských vícestranických systémů. Najdeme v ní všechny tradiční proudy a odstíny rozčleněné na tzv. pravici, střed a levici. Ty ale jako celek neexistují, protože se štěpí na soupeřící či přímo nevraživé subjekty. Zatímco pravici a střed přese všechno spojují kromě antikomunismu přinejmenším dva idoly - uznávání nedotknutelnosti soukromého vlastnictví a uctívání tzv. hodnot euroatlantické civilizace, levice nic takového nemá.

Všechny dnešní české politické strany nesou pečeť společenské transformace, probíhající u nás od konce r. 1989, kdy v bývalém Československu skončil autoritativní režim KSČ, závislý na SSSR. Platí to jak o nováčcích, přímých plodech politické transformace, jako je ODS, tak o stranách vyzdvihujících své až staleté kořeny (jako např. sociální demokraté, lidovci, národní demokraté, agrárníci, komunisté atd.), nebo které přicházejí na svět jako odštěpivší se mutanti (LB, US aj.) či politické jepice. Za uplynulých patnáct let od listopadového zlomu politickým vírem prolétlo několik set subjektů různé velikosti, důležitosti a zaměřenosti. Ministerstvo vnitra stále registruje kolem stovky politických stran a hnutí, z nichž zhruba jen třetina je schopna se v určité míře projevovat v českém politickém prostoru. Dnes tuto třetinu v podstatě reprezentuje 31 stran, které předložily kandidátky k volbám do EP.

Některé momenty naší politické scény lze přece jenom označit za jakási česká specifika:

• chybí dominantní strany, dominantní osobnosti
• o vládní moc se „perou“ dvě až čtyři více méně vyrovnané strany, které musí horko těžko hledat složité kombinace k sestavení vlády a k získání potřebných hlasů v parlamentě
• na české politické scéně panuje takřka bigotní politický rasismus, který rozděluje v rozporu se skutečností a právními normami politické strany na demokratické a nedemokratické, které jsou často přímo exkomunikovány z běžného života, pravidelně jsou na všech úrovních diskriminovány a šikanovány
• mimoparlamentní opozice, kterou tvoří desítky většinou marginálních subjektů, je rovněž diskriminována ve prospěch stran podílejících se na hře o vládní moc, při tom tyto strany většinou reprezentují a hájí názory a zájmy menšin oprávněně existujících ve společnosti
• linie mezi odpůrci a stoupenci EU jako průkopníka nové Evropy a nového světového řádu je těžko postižitelná, protože probíhá napříč všemi hlavními částmi politického spektra.

A teprve nyní po stručné charakteristice české politické scény můžeme definovat specifické rysy naší SDS:

• patří k levici a ačkoli se významně liší jak od ČSSD, tak i od KSČM postojem k minulosti, k transformaci kapitalismu, vizí budoucnosti, přesto vždy upřednostňuje před volbami a po volbách akční jednotu a spolupráci levicových stran
• vznikla sloučením SDL a LB, které se v r. 1993 odštěpily od KSČM a jež až do voleb v r. 1996 patřily spolu s KSČM k vlivné parlamentní opozici, SDS jako jejich právní a politický nástupce po překonání „Mohoritovy aféry“ a postkomunistického dědictví se transformovala ve svébytnou stranu nového profilu
• dnes je mimoparlamentní marginální stranou, ale zachovává si výrazný intelektuální potenciál, s nímž je schopna vnášet často i výrazné iniciativy a impulsy v levicové části politického spektra, jak je tomu např. v procese formování nového evropského fenoménu - Strany evropské levice
• SDS rozhodně odmítá jak český politický rasismus, zaměřený především proti KSČM, tak i diskriminaci malých politických stran a bude se zasazovat o jejich věcné a legislativní řešení a je připravena v tomto směru ke spolupráci se všemi postiženými stranami bez ohledu na jejich politický profil
• SDS je stoupencem EU a její radikální transformace zejména směrem k hlubší demokracii a k modernizaci sociálního státu (viz další statě).

Vladimír Seidl, 5. 5. 2004