Vize globální spravedlnosti je úzce spojena s projektem utváření evropské spravedlnosti prostřednictvím postupného procesu evropského sjednocování v rámci Evropské unie. Důvodem je skutečnost, že omezování vlivu národních států a posilování role nadnárodních útvarů se v současnosti projevuje zejména utvářením regionálních nebo kontinentálních celků. Současné problémy, s nimiž se musíme potýkat na globální rovině, se proto v nemalé míře reprodukují na regionální nebo kontinentální úrovni. Dochází k nedostatečné regulaci a předbíhání ekonomické stránky kontinentalizace před ostatními stránkami kontinentálního sjednocování. To narušuje především instituci demokratického sociálního státu, která se vyvíjela v rámci národního státu od druhé světové války a která byla základem evropského sociálního modelu založeného na regulaci trhu, demokracii, lidských právech, sociální spravedlnosti a solidaritě.
Problém, před kterým stojí sociální demokracie, spočívá ve skutečnosti, že sociální stát již nelze udržet jen v úzkém národním rámci. Je však možné a žádoucí jej rekonstruovat také a především v rámci nadnárodním. Tato situace nabízí příležitost na obnovu a přizpůsobení sociálního státu prostřednictvím vzájemného uznání občanů a národů v rámci celé Evropské unie. To je ovšem složitý proces, který vyžaduje nejen hlubší politickou a sociální integraci na bázi EU, ale také integraci multikulturní, environmentální, bezpečnostní a ekonomickou. Rekonstrukce sociálního státu na rovině EU tedy vyžaduje mnohostranný proces sjednocování v prostoru EU. Jelikož ale jednotlivé kroky první fáze rekonstrukce neprobíhají v rámci současného integračního procesu najednou, je zapotřebí pokoušet se všechny aspekty integrace co nejvíce synchronizovat. Přitom bychom si měli být vědomi, že projekt evropské integrace je výrazem politické vůle a nikoli jen pasivního přizpůsobování objektivní realitě.
Obecně lze říci, že žádný stát v Evropě není natolik silný, aby se mohl vyrovnat s hrozbami a využít příležitostí současné globální doby sám. Proto je EU adekvátní odpovědí na tyto výzvy. Integrace České republiky do Evropské unie proběhla a probíhá jak v zájmu jednotlivých občanů ČR, tak i v národním zájmu ČR jako celku. Totéž platí také pro ostatní občany a státy EU, stejně tak i pro EU jako celek. Silná EU znamená silnou ČR, silná ČR přispívá k posílení EU.
Při popisu současného stavu je nutno nejprve uvést, že Česká republika je od 1. května 2004 členským státem Evropské unie. Jde o jednu z nejvýznamnějších událostí v moderních českých dějinách. Naplňují se vize a úsilí generací českých politiků usilujících o trvalé zajištění bezpečnosti a prosperity českého státu v rámci mírové, demokratické, sociálně spravedlivé a solidární Evropy.
ČSSD je hrdá na to, že se důsledně zasazovala o vstup ČR do EU, a v době, kdy byla z vůle voličů pověřena vládní odpovědností, vyjednala příznivé podmínky pro vstup do EU, zapojila se do Evropské unie jako plnoprávný členský stát a spolurozhoduje o dalším vývoji EU.
Za pozitivní skutečnost považuje, že občané České republiky vyjádřili v referendu v červnu 2004 přesvědčivou 77 procentní většinou podporu Smlouvě o přistoupení ČR k Evropské unii. Toto rozhodnutí občanů ČR je pro ČSSD závazkem vytvářit podmínky, aby ČR v rámci EU vystupovala jako činorodý, aktivní a respektovaný členský stát přispívající k vytváření silné a prosperující Unie.
Co přinesla Evropská unie Evropanům
Evropská unie je výsledkem sjednocování, které v Evropě probíhá od druhé světové války. Je výrazem hlubokých změn v Evropě. Došlo k usmíření a ke spolupráci Francie a Německa. Do integračního procesu se zapojily jak hlavní evropské státy, tak státy malé a střední velikosti. Dřívější mocenské soupeření bylo nahrazeno složitým, ale fungujícím mechanismem nalézání shody na bázi integračních smluv v rámci jimi vytvořených institucí.
Podařilo se sjednotit státy s dlouhou vlastní historií, kulturou a tradicemi, které sice mají řadu společných rysů, ale zároveň se v mnoha směrech odlišují. Nejzávažnějším a politicky nejambicióznějším cílem evropského sjednocování je vytvořit z Evropy kontinent míru, vyloučit válku jako prostředek řešení sporů mezi členskými zeměmi a přispět k mírovému vývoji na celém evropském kontinentě, zajistit růst životní úrovně obyvatel a hospodářskou prosperitu.
Evropská unie je jedinečným společným dílem evropských států a jejich občanů, kteří překonali tradiční úzké národní přístupy, a rozhodli se dobrovolně na základě mezinárodních smluv spolupracovat na společném díle, které nemá v evropské historii obdoby. Evropská unie je jedinečný projekt, který sdružuje velké, střední a malé státy. Pro ČR je mimořádně důležité, že pozice malých a středních států je v institucích EU zvýhodněna na úkor států velkých.
Evropské sjednocování po druhé světové válce se vyvíjelo postupně a s obtížemi. V současné době je kompromisem mezi dvěma odlišnými přístupy k integraci. Evropská unie oba hlavní přístupy spojuje, přičemž komunitární přístup s nadnárodními prvky a sdílenou suverenitou se prosadil ve společně dohodnutých hospodářských oblastech. Mezivládní přístup vyžadující souhlas všech členských států se v současné době uplatňuje v oblasti zahraniční a vnitřní politiky.
Přes složitý vývoj dospělo evropské sjednocování k integraci v několika významných oblastech. V roce 1968 byla vytvořena celní unie, v roce 1993 byl ustanoven jednotný evropský trh, v roce 1999 byla zavedena Evropská měnová unie se společnou měnou euro. V roce 1993 vstoupila v platnost smlouva o Evropské unii, podle níž se zúčastněné státy shodly vytvořit na bázi mezivládní spolupráce společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a těsněji spolupracovat v oblasti vnitřních věcí a soudnictví. Postupně se projednávají také další formy integrace, např. integrace v sociální oblasti. Evropská unie prokázala svou životaschopnost a stala se společenstvím, které rozhodujícím způsobem ovlivňuje vývoj v Evropě. Členská základna EU se stále rozšiřuje, z původních šesti členských států v roce 1951 se rozšířila na 25 členských států v roce 2004.
Evropská unie je společné dílo hlavních politických sil – sociální demokracie, křesťanské demokracie a liberálně orientovaných politických stran. Sociálně demokratické strany a socialistické vlády členských zemí Unie podstatně ovlivnily vývoj evropské integrace. Především jejich zásluhou Evropská unie má rozvinutou sociální a ekologickou dimenzi jedinečnou ve světě. Evropská unie je evropskou odpovědí na globalizační procesy, cestou k využívání jejích přínosů a účinným nástrojem k odstraňování jejích negativních důsledků.
Co znamená pro Českou republiku členství v Evropské unii
ČR jako členský stát se zapojila do struktury vztahů Evropské unie podílí se na určování její politiky. Je v pozici, jakou nikdy ve své moderní historii neměla. Členství v EU posiluje bezpečnost ČR, dotýká se všech aspektů politické činnosti – občanů, občanské společnosti, parlamentu, vlády. Účast ve velkém ekonomickém prostoru otvírá možnosti pro dynamický rozvoj českého hospodářství. Česká sociální demokracie navíc podporuje evropské sjednocování také v dalších oblastech.
Vstup ČR do EU významně posílil mezinárodní postavení ČR. ČR se zapojila do jednoho z nejvýznamnějších světových hospodářských seskupení, které se podílí jednou čtvrtinou na světové výrobě, a je nejvýznamnější světovou obchodní mocností. Po započtení vnitrounijního obchodu činí podíl EU kolem 40% na světovém obchodu zbožím a 42% na světovém obchodu službami. Po rozšíření l. května 2004 tvoří EU 25 členských států s více než 455 milióny obyvatel. Zvýšil se růstový potenciál Evropské unie.
EU zaujímá též významné postavení oblasti přímých zahraničních investic. Patří mezi nejvýznamnější oblasti, kam směřují přímé zahraniční investice, a sama patří mezi nejvýznamnější vývozce přímých zahraničních investic. V roce 2003 byla čistým investorem ve zbytku světa, čisté investice představovaly 41 mld. euro. Evropské unie představuje významný trh pro exportéry třetích zemí. Je hlavním obchodním partnerem pro většinu zemí světa. Ekonomická pozice umožňuje EU významně ovlivňovat poměry na světové ekonomice a chování jejích účastníků.
Evropská unie patří mezi hlavní poskytovatele rozvojové pomoci a významně se podílí na světovém boji proti chudobě. V roce 2000 se EU a její členské státy EU se podílely téměř 48% na světové oficiální rozvojové pomoci. Evropská unie prosazuje, aby členské státy vydávaly na rozvojovou pomoc 0,7% HDP, v souladu s doporučením, které formuloval Summit tisíciletí v roce 2000 a potvrdila Světová konference o rozvojové pomoci v Monterrey v roce 2002.
Evropská unie má diplomatické styky s více než 130 státy a má zastoupení ve více než 100 státech. V popředí pozornosti EU jsou vztahy s nejvýznamnějšími partnery - s USA, Japonskem, Kanadou, Ruskem, Čínou a Indií, se sousedními státy ve Středomoří, na Balkánu a východní Evropě, jakož i se státy Asie, Afriky, Latinské Ameriky, Karibské a Tichomořské oblasti. V současné době (2004) má EU strategické partnerství se Spojenými státy, Kanadou, Japonskem Čínou, Ruskem a Indií.
Evropská unie udržuje vztahy s nejvýznamnějšími mezinárodními organizacemi. Na fórech těchto organizací předkládá své názory na zajištění mezinárodního míru a bezpečnosti i na řešení dalších otázek.
V současném globálním světě čelí země Evropské unie narůstajícím problémům s financováním svého sociálního státu. Má to dvě hlavní příčiny. Za prvé se zvyšují výdaje na již uvedené nové civilizační výzvy (rozšiřování vzdělávání, prodlužování lidského života včetně zvýšených nároků na sociální služby i propopulační rodinnou politiku, technologická revoluce ve zdravotnictví a ochrana životního prostředí). Druhou příčinou je síla globálního kapitálu, která vychyluje i politické rozhodování v neprospěch uspokojování sociálních zájmů širokých vrstev populace. To se projevuje například snižováním daňových příjmů veřejných rozpočtů pod tlakem cenové konkurence „nesociálních“ států na světových trzích, k níž se uchylují i některé vyspělé země. Se strany některých vyspělých ekonomik jde o podbízení nízkým zdaněním a v případě USA navíc i nízkým kursem USD. Se strany méně vyspělých ekonomik jde navíc zejména o podbízení nízkými mzdami a u chudých zemí Jihu také o podbízení v pracovních podmínkách. Doplňující, i když ne rozhodující, třetí příčinou jsou rovněž částečné nedostatky v motivaci a hospodárnosti solidárního financování těchto výdajů.
Tyto problémy by proto měly být řešeny – především tam, kde vznikají – překonáváním jejich příčin. Odpovědí sociální demokracie na zvyšování nákladů sociálního státu není jeho privatizace a omezování sociálního zabezpečení. Její odpovědí je dosahování vysoké produktivity a dosažení vysoké míry sociální spravedlnosti a solidarity, racionálně uplatňované modernizovaným sociálním státem, a to i na nadnárodní úrovni.
To ale za prvé znamená, že hlavním dlouhodobým zdrojem úhrady uvedených nových nákladů nemůže být „utahování opasků“, ale především růst produktivity výrobních činitelů, zejména produktivity práce. Tento růst umožňuje přiměřeně zvyšovat zdroje úhrady těchto nákladů bez omezení růstu životní úrovně a bez snížení konkurenceschopnosti země v mezinárodní soutěži s „nesociálními“ státy. Není to pouhé přání. Sociální stát se může opírat o prvenství při rozvíjení nových, kvalitativních, faktorů produktivity – k tržní motivaci podniků má navíc nejen motivační sílu sociální soudržnosti, ale i širší, solidární přístup k intelektualizaci člověka.
Česká sociální demokracie proto považuje za nezbytné přijmout dlouhodobou strategii, orientovanou na prosazování inovací na základě rozvoje vědy a výzkumu, vzdělávání a kvalifikace pracovní síly, restrukturalizace a technologické modernizace kapacit výroby i služeb, zvyšování technické a technologické náročnosti výrobků i služeb a jejich přidané hodnoty. Jde o strategii navazující v evropském měřítku na vyvážené uplatňování Lisabonského programu. Česká sociální demokracie se ztotožňuje se základním přístupem této strategie, který zdůrazňuje vzájemnou závislost hospodářského, sociálního a ekologického pokroku.
Za druhé to znamená, že růst nákladů práce, vyvolaný úhradou uvedených nových vysoce nákladných výzev, musí být pokryt růstem produktivity práce bez zvyšování jednotkových nákladů práce. Sociálně spravedlivý a solidární způsob úhrady těchto budoucích výdajů přitom vyžaduje restrukturalizaci nákladů práce ve prospěch zvýšené míry přerozdělování. Individuální způsob úhrady rovněž vyžaduje tuto restrukturalizaci, ale ve prospěch individuálního spoření. Sociální demokracie prosazuje solidární způsob jako rozhodující, protože je také ekonomicky racionálnější a úspornější.
Touto cestou lze postupně překonávat a nahrazovat dosavadní vysoce nákladnou strategii, založenou na cenové (nákladové) konkurenční schopnosti, na nízkých mzdách, nízkých daních a nízkém kurzu koruny. Tato cesta však musí čelit současné vnější cenové konkurenci „nesociálních“ států. Evropská unie se dostává na rozcestí, neboť mechanismy globální konkurence – včetně vnějšího cenového a sociálního dumpingu – se dostávají do nitra Evropy v době, kdy se musí přizpůsobovat mnohem náročnějším podmínkám po přijetí společné měny i důsledkům po přijetí nových členských zemí. Měnová unie je posledním krokem na cestě „mezivládního vytváření trhů“. Jde o konkurenční prostor, který je hustě propojen trhem a poměrně slabě regulován politicky. Přenesením měnové suverenity na Evropskou centrální banku ztrácejí členské státy možnost politicky regulovat hospodářství přizpůsobováním měnových kurzů a s ohledem na vyostření cenové konkurence uvnitř jednotného měnového prostoru vznikají nové problémy. Ty se prohlubují přijetím nových členských zemí s nižší produktivitou a výraznější orientací na cenovou konkurenci. Podmínky se však zpřísňují i těmto novým členským zemím přijetím pravidel EU k omezení státní pomoci podnikům i poměrně omezenou hospodářskou pomocí EU ve srovnání s pomocí méně vyspělým ekonomikám dosavadních členů EU. V cenové konkurenci se tak celkově podstatně zvýrazňuje úloha daňového a sociálního dumpingu. Slabší ekonomiky se snaží vyrovnat své konkurenční nevýhody snižováním sociálních nákladů a přímých daní a silnější ekonomiky se obávají sociálního a daňového dumpingu: jedni se obávají, že ztratí své výhody, jež plynou z nízkých sociálních nákladů, druzí se obávají, že se budou muset přizpůsobit snižování nákladů.
Evropská unie si musí zvolit jednu ze dvou alternativ. Buď nechá tuto cenovou konkurenci degradovat na soutěž ve snižování úrovně sociálních podmínek života občanů, nebo ji bude postupně překonávat kvalitativní konkurencí pomocí Lisabonské strategie a dalších projektů a přitom cenovému, zejména daňovému a sociálnímu dumpingu bude aktivně čelit.
Česká sociální demokracie považuje dosavadní cenové podbízení jen za dočasné zlo, vynucené přijatou neoliberální strategií ekonomické transformace. Jeho nahrazování kvalitativními, znalostními faktory růstu produktivity může být jen postupné. Vývojové etapy nelze přeskakovat. Sociální demokracie bude však čelit tlakům na další prohlubování tohoto podbízení. V souladu s vytvářenými předpoklady bude naopak usilovat o přibližování cenových, mzdových i daňových hladin v České republice hladinám vyspělých zemí Evropské Unie.
Současně bude vyžadovat, aby Evropská unie, pokud nechce ohrozit svou konkurenceschopnost a svůj sociální model, použila i dočasné ochrany svých trhů před vnějším sociálním i cenovým, v tom zejména kursovým a daňovým dumpingem – včetně aktivní kursové politiky. Musíme rovněž počítat s tím, že na obdobné problémy „uvnitř“ EU bude odpovídat zejména zesílenou snahou o harmonizaci daní.
Za třetí to znamená, že využití hlavních cest k dlouhodobému zvyšování zdrojů úhrady těchto výdajů – zvyšování produktivity a čelení vnějšímu dumpingu – určuje, zda a v jaké míře je odůvodněné i dočasné zbrzdění růstu uvedených výdajů. Základem systémů nejen vzdělávání, ale také sociální a zdravotní ochrany by měly zůstat solidární systémy. Jejich parametry by přitom měly být přiměřeně racionalizovány. Na výdajové straně by mělo jít především o zvýšení motivační účinnosti jejich dávek, o racionalizaci podmínek jejich poskytování, ale jen v krajním případě o jejich omezování. To platí tím spíše pro Českou republiku, kde jsou tyto dávky ve srovnání s většinou sociálních států Evropské unie relativně skromné. Individuální, tržní poskytování těchto služeb by mělo mít jen doplňkový význam.
Pokud se dnes pod tlakem neoliberální politiky volá po větší schopnosti firem obstát v tvrdé tržní konkurenci na úkor mezd, daní a sociálního zabezpečení občanů, nemá to s evropskou ideou Lisabonské strategie, natož se sociální demokracií, nic společného. Sociální znejistění občanů, chudoba a nerovnost vedou k oslabení výchozích podmínek, z nichž by měla vycházet vzdělanější populace a inovační schopnost ekonomiky.
Česká sociální demokracie požaduje především:
To vyžaduje zejména: Podporovat výzkum, vývoj a inovace a jejich využití v praxi; rozvíjet vzdělávání s ohledem na vývoj společnosti ČR a EU a na poptávku po kvalifikovaných pracovnících. Důrazněji prosazovat modernizaci škol technického zaměření (především technických vysokých škol a přírodovědných směrů studia na universitách) a učňovského školství. Rozvíjet všeobecnou informační (počítačovou) gramotnost přiměřeně požadavkům společnosti a ekonomiky založené na znalostech. Zvyšovat profesní i územní mobilitu a motivaci pracovní síly zejména rozvíjením systému celoživotního vzdělávání, podporou bytové výstavby a zlepšováním dopravní dostupnosti pracoviště. Posílit systém podpory investic a orientovat jej tak, aby účinněji působil ke zvýšení technologické a kvalifikační náročnosti výroby a služeb při výrazném zvyšování podílu kvalifikačně náročné tuzemské přidané hodnoty.
Rozdílné kulturní tradice evropských národních států vyžadují, aby byl projekt sjednocené Evropské unie zakotven v právním rámci a vyznačoval se demokratickým uspořádáním. Tento požadavek je však různě interpretován euroskeptiky a zastánci větší evropské integrace.
Euroskeptici, převážně neokonzervativci, vycházejí z toho, že klíčovou hrozbou procesu evropského sjednocování je postupná destrukce kompetencí národního státu. Argumentují, že neexistují reálné předpoklady pro celoevropsky integrované politické utváření vůle a vědomí občanů, neboť zatím neexistuje dostatečně homogenní celoevropský lid. Proto by prý také neměla existovat ani žádná evropská ústava. Přetvořením EU ve společný státní útvar by se prý ještě více osamostatnily nadnárodní procesy rozhodování vůči reálnému procesu demokratického rozhodování, který může existovat jen v horizontu národních států.
Konzervativní stanovisko je však mylné, neboť spočívá v představě lidu jako „etnického národa“, nikoli jako „občanského národa“. Protože se euroskeptici odmítají rozejít se zažitou institucionální strukturou národních států, smiřují se v praxi s pokračujícím rozkladem jeho demokratického charakteru.
Tento rozkladný výsledek vyhovuje neoliberálům, kteří předstírají, že je konzervativní argumentace věrohodná také pro ně. Ve skutečnosti však proces další evropské integrace odmítají zejména proto, že považují Evropskou unii za příliš socialistickou. Skutečnost, že v principu podporují rozklad národních států je zjevná z toho, že jiný integrační proces, proces globalizace, který je založen na neregulovaném globálním trhu a na přehlížení regulací - vycházejících např. ze zastávání sociálních hodnot - vítají.
Zastánci větší integrace, sociální demokraté a další politické síly naopak vycházejí z toho, že základní příčinou demokratického deficitu je ve skutečnosti pokračující oslabování faktické suverenity pouze formálně nadále suverénních národních států v procesech globalizace. Riziko osamostatnění nadnárodních útvarů pak chápou jako výzvu. Jedná se o to, že všeobecně známé a historicky prověřené mechanismy demokratického utváření mínění a vůle je potřeba do určité míry přenést z úrovně národní na úroveň nadnárodní a na nové rovině zopakovat vytvoření sociálního státu. Nemusíme propadat beznaději, neboť neexistuje žádný důvod, proč by proces určení lidu jakožto suveréna nemohl navázat na tento vývoj od lokálního dynastického útvaru přes demokratický národní stát až k regionálnímu nebo kontinentálnímu multikulturnímu demokratickému celku.
Česká sociální demokracie podporuje evropské sjednocování. Dává přednost těsnější spolupráci, většímu sdílení suverenity a federativním prvkům, neboť považuje tuto cestu za účinnější a vhodnější pro řešení problémů, před nimiž stojí Evropa 21. století než cestu na základě mezivládní spolupráce. Neznamená to však, že přehlíží problémy, které evropské sjednocování provázejí. Tyto problémy jasně pojmenovává a chce přispívat k jejich řešení.
Samotná existence nadnárodní demokracie je závislá na vytvoření řady funkcionálně nezbytných podmínek, které doposud existují jen v zárodku. Evropa musí ještě jednou projít procesem vzájemného uznání osob a pospolitostí a vytváření právních a politických institucí demokratického státu a kolektivní identity lidu. Nyní se však tento proces musí odehrát v souhře národních a nadnárodní úrovně. Otevírání a překračování hranic jednotlivých národních států vytvářením společně sdílených institucí musí být současně doprovázeno otevíráním a překračováním hranic národních občanských společností, politických veřejností a politických kultur a jejich společným utvářením v celoevropském měřítku. Zajištění těchto podmínek existence nadnárodní demokracie je závislé na ústavní reformě EU následujícím způsobem.
Ústavodárná reforma umožňuje určité přesunutí váhy politiky z národních center na centra nadnárodní. Pokračující reflexe nadnárodního křížení partikulárních zájmů a hodnotových orientací zpětně podporuje vznik sítě celoevropských organizací, které mohou překračovat hranice národních států. Organizace, které jsou vázány teritoriálně, se mohou postupně přeskupit na základě nových funkcionálních principů, a tím vytvořit jádro celoevropské občanské společnosti.
Demokratický deficit však lze odstranit jen tehdy, když vznikne celoevropská veřejnost, v níž bude zakotven proces demokratického vytváření vůle a vědomí. Tato veřejnost nemá být založena na pouhém zvětšení a rozšíření vnitrostátních veřejností, ale na vzájemném překladu národních sporů, jež by se doplňovaly v provázaných národních arénách. Politická tvorba mínění a vůle by se tedy odehrávala v prostoru národních veřejností a současně by byla společná, neboť by je překračovala.
Celoevropská politická veřejnost předpokládá také aktivní občanskou společnost a současně vyžaduje zakotvení ve společné politické kultuře. Zárodky této společné evropské politické kultury již existují. Vznikly díky specifickým zkušenostem Evropy, která se ve svých dějinách musela vyrovnat s řadou strukturálně hluboce zakotvených konfliktů, počínaje náboženskými střety na počátku moderní doby a konče nacionalistickými spory. Tyto konflikty neřešila pouze násilím, reagovala na ně i produktivně. Evropa se postupně naučila žít se „stabilizovanými trvalými konflikty“, které „ritualizací“ přetvořila v konflikty trvalé a současně je změnila na „zdroj sociální inovace“. Společná politická kultura by se mohla reprodukovat v hustých sítích institucionalizovaných a neinstitucionalizovaných forem komunikací a procesech vzájemných uznání občanů a národů. Tyto společně sdílené evropské politické hodnoty jsou vyjádřeny v Evropské chartě o lidských právech.
Máme tedy přesvědčivé důvody pro pokračování v procesu evropského sjednocování a lze postupně rozšířit zárodky již existujících a funkcionálně nezbytných předpokladů pro politické sjednocení Evropy. Rolí ústavy je stanovit nové hranice EU, současně však také zachovat prostor pro možnou revizi nově vymezených kompetencí. Pouze na základě takto hlouběji právně sjednoceného multikulturního politického společenství by bylo možné prosadit celoevropskou politiku, která by členské státy zavazovala ke koordinaci postojů také v otázkách sociálního přerozdělování (Ústava pro Evropu obsahuje např. požadavky sociálního pokroku a plné zaměstnanosti). Ze všech těchto důvodů čeští sociální demokraté podporují Smlouvu o ústavě pro Evropu. Odmítnout evropskou ústavní smlouvu v ČR by znamenalo zůstat mimo hlavní proud vývoje, cestu k izolaci v EU se všemi z toho plynoucími důsledky.
Evropské uspořádání by mohlo díky rozšířené mocenské základně získat výhody v globální soutěži jako významný globální hráč a mohlo by tak prosadit své „legitimní zájmy“ v mezinárodních institucích. Z Evropy by se tak stalo teritorium, které by bylo založeno na svém vlastním účelu. Vytvoření sjednocené Evropy, která by byla schopna jednat globálně, je však normativně přijatelné jen tehdy, když po tomto prvním kroku bude následovat krok druhý. Sjednocená Evropa by měla hrát aktivní roli v postupném přechodu ke světovému systému založeném na multikulturním uspořádání, světoobčanském právu a globální legitimitě. Tento systém by umožnil harmonický vztah mezi jeho jednotlivými rovinami, tj. rovinou lokální, národní, regionální (nebo kontinentální) a globální.
K tomuto projektu by chtěla česká sociální demokracie přispět svým aktivním úsilím zejména v rámci Strany evropských sociálních demokratů (PES), Socialistické internacionály (SI), OSN a dalších organizací.
Problémy, které tíží ochranu životního prostředí v EU jsou obdobné jako je tomu v celosvětovém měřítku. Patří mezi ně pokračující znečišťování ovzduší z průmyslové výroby a automobilové dopravy, znečišťování povrchových a podzemních vod, nedostatečná kontrola chemických výrobků, nedostatečná modernizace a inovace výrob směrem k ekologicky šetrným produktům, přílišná energetická náročnost, nedostatečná recyklace odpadů, devastace obnovitelných a neobnovitelných přírodních zdrojů, přílišná chemizace a degradace půdy, malá informovanost obyvatelstva o negativních zdravotních dopadech znečišťování životního prostředí či minimální solidarita nadnárodních společností a jejich minimální podíl na zlepšování životního prostředí apod.
Česká strana sociálně demokratická plně podporuje důraz, který Evropská unie věnuje ochraně životního prostředí. Evropská unie je dnes v celosvětovém měřítku lídrem v oblasti ochrany životního prostředí a jeho prosazování v rámci OSN a OECD. Díky právním předpisům EU v této oblasti se zásadním způsobem zlepšuje ochrana životního prostředí i v České republice.
Přesto zůstává stav životního v naší zemi pod průměrem zemí EU. Sociální demokracie se zasadí o to, aby Česká republika nezaostávala jako doposud v ochraně životního prostředí za většinou států EU. EU poskytuje ve světovém měřítku klíčové zdroje na projekty zlepšující životní prostředí v rozvojových zemích. Tento trend plně podporuje i sociální demokracie.
Česká strana sociálně demokratická vítá, že ochrana životního prostředí je financována ze strukturálních fondů Evropské unie a má 50% podíl na zdrojích z Fondu soudržnosti. Nezbytnou podmínkou udržení a posílení ochrany životního prostředí v rámci zemí Evropské unie je zachování, případně posílení těchto finančních zdrojů i na období nového rozpočtu v letech 2007-2013.
Česká strana sociálně demokratická vnímá ochranu životního prostředí jako součást Lisabonského procesu. Plně sdílí a podporuje základní strategický dokument EU v oblasti životního prostředí, jímž je 6. Akční program v oblasti životního prostředí a který určuje priority EU do roku 2010. Tento program zaujímá postoj k hlavním problémům a výzvám životního prostředí a udává směr environmentální politice i s ohledem na rozšiřování EU. Hlavními prioritními oblastmi, které vyžadují urychlená řešení, jsou změna klimatu, příroda a biodiverzita, životní prostředí, zdraví a kvalita života, přírodní zdroje a odpady.
Česká sociální demokracie podporuje přípravu dílčích strategií Evropské unie v oblasti životního prostředí a zasazuje se za jejich bezprostřední aplikaci v praxi. Jsou to strategie ochrany půdy, ochrany mořského životního prostředí, udržitelného využívání pesticidů, proti znečištění ovzduší, městského životní prostředí, udržitelného využívání a hospodaření s přírodními zdroji, recyklace odpadů.
Dále udělá maximum pro prosazení v praxi Strategie udržitelného rozvoje EU, která byla přijata na zasedání Evropské rady v roce 2001 v Göteborgu. Strategie předkládá dlouhodobou vizi zahrnující ekonomický růst, který je v souladu se sociální soudržností a vysokými standardy ochrany životního prostředí. Evropská rada v této souvislosti vyzvala k dalšímu rozvoji sektorových strategií integrace, které se staly jedním z prostředků implementace Strategie udržitelného rozvoje.
Česká strana sociálně demokratická bude jednoznačně podporovat aktuální ekologická opatření Evropské unie, jako je zavedení jednotného ekologického informačního systému INSPIRE či zavedení finančního nástroje na ekologické projekty LIFE+. V oblasti změny klimatu směřování EU k vytvoření středně a dlouhodobých cílů v oblasti změny klimatu a zajištění, aby EU plnila závazky Kjótského protokolu. Stejně jako efektivní implementaci systému obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a završení práce na návrzích souvisejících s fluorizovanými skleníkovými plyny a přijetí návrhů Evropské komise na regulování emisí skleníkových plynů z letecké a námořní dopravy.
V oblasti ochrany přírody a biodiverzity, zdraví a kvality života bude Česká strana sociálně demokratická podporovat úsilí o dokončení prací na Směrnici o kvalitě koupacích vod a v oblasti přírodních zdrojů a odpadů podpoří přijetí Nařízení o přepravě odpadů, Směrnice o bateriích a akumulátorech a Směrnice o těžebním odpadu.
Obdobně bude sociální demokracie podporovat dokončení prací na Nařízení k aplikaci Aarhuské úmluvy a v neposlední řadě bude usilovat o posun při implementaci Akčního plánu na podporu environmentálních technologií (ETAP) a k opatřením stimulujícím inovace a k zavedení environmentálních technologií na trh.
V neposlední řadě je pro Českou stranu sociálně demokratickou důležité důsledné zdanění využívání neobnovitelných zdrojů energie nadnárodními korporacemi, tj. zavedení ekologických daní na celoevropské úrovni podle principu: znečišťovatel platí.
Česká sociální demokracie přikládá velký význam budování účinné společné zahraniční, bezpečnostní a obranné politiky Evropské unie, která je nezbytným předpokladem k posílení role Evropské unie v mezinárodním společenství a významným nástrojem k předcházení krizím a konfliktům, a k účinnému zvládání vzniklých konfliktů.
Objevily se nové bezpečnostní hrozby a rizika, jako jsou etnické a náboženské konflikty, mezinárodní terorismus, porušování mezinárodního práva, šíření zbraní hromadného ničení, organizovaný zločin, ohrožení informačních, komunikačních a dopravních systémů, ekologické havárie velkého rozsahu, migrační tlaky a konflikty vyvolané prohlubováním rozdílů mezi bohatými a chudými zeměmi. Novým bezpečnostním hrozbám a rizikům musí jednotlivé země, Evropská unie a mezinárodní společenství věnovat trvale zvýšenou pozornost.
Podmínkou pro uplatnění vlivu ČR na formulování společné zahraniční politiky Evropské unie je jasná koncepce zahraniční politiky České republiky. Politika ČSSD v oblasti zahraničně politické prosazuje tyto hlavní cíle:
Pro aktivní účast ČR v evropské bezpečnostní a obranné politiky je nezbytné vytváření jednotného, vnitřně koordinovaného, legislativně zakotveného bezpečnostního systému ČR, jeho akceschopnost a komplexní připravenost na pokrytí všech bezpečnostních hrozeb a rizik, včetně hrozeb asymetrického charakteru.
ČSSD klade důraz na to, aby jednotný bezpečnostní systém byl schopen existující i nově vznikající hrozby a rizika vojenského i nevojenského charakteru předvídat, analyzovat, preventivně se na ně připravovat a účinně jim čelit. Vychází z toho, že splnění těchto cílů vyžaduje věnovat větší pozornost tvorbě a realizaci bezpečnostní politiky a v tomto rámci strategickému řízení bezpečnostního systému, včetně kvalifikované politické a odborné přípravy hlavních bezpečnostních doktrinálních dokumentů ČR – především Bezpečnostní a Vojenské strategie. Aktuální je plnohodnotná reflexe Bezpečnostní strategie EU a úkolů, které z ní vyplývají pro tvorbu a realizaci bezpečnostní a branné politiky ČR v dlouhodobém horizontu.
Je důležité usilovat o to, aby politické rozhodování v bezpečnostní a branné politice bylo založeno na vnitropolitickém konsensu při definování jejích priorit v mezinárodním i národním měřítku. Je nezbytné podporovat mezinárodní spolupráci v boji proti globálním bezpečnostním hrozbám jako jsou mezinárodní terorismus, rozšiřování zbraní hromadného ničení, existence nestabilních a rozvrácených států, vnitřní a regionální konflikty a organizovaný zločin.
V plné míře si uvědomujeme uvědomuje fakt, že možným hrozbám může Česká republika efektivně čelit pouze jako plnoprávný člen nejvýznamnějších politických a bezpečnostních organizací v transatlantickém prostoru, kterými jsou Evropská unie a Severoatlantická aliance. Podporuje další rozvoj obou organizací, především zvyšování obranných schopností jako faktoru, který výrazně posiluje a upevňuje bezpečnost v transatlantické oblasti i mimo ní. Další rozvoj evropské bezpečnostní a obranné politiky Evropské unie vnímá jako nástroj ke zvýšení její připravenosti nést ve spolupráci s NATO nebo samostatně větší díl odpovědnosti při řešení vojenských i civilních krizí v tomto rámci. Při řešení a zejména předcházení krizí považuje za významnou roli Organizace spojených národů a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Česká sociální demokracie chce rovněž plně využívat spolupráce s Europolem a Eurojustem.
Česká strana sociálně demokratická pokládá za důležité zvyšování úrovně vnitřní bezpečnosti a v tomto rámci zvyšování bezpečnosti všech občanů v součinnosti s institucemi EU. V této souvislosti bude účinná podpora boje s kriminalitou všeho druhu jedním ze zásadních imperativů politiky.
V celoevropském i širším měřítku vnímáme důležitost zpravodajských služeb především pro včasnou identifikaci bezpečnostních hrozeb a rizik. Hlavním úkolem pro zvýšení efektivity zpravodajských služeb je nové definování legislativního rámce jejich působení, struktury a řízení, což musí vycházet z komplexního pohledu na danou problematiku. Tento přístup je základem pro to, aby výsledky činnosti zpravodajských služeb mohly být plně využity v rozhodovacích procesech pro potřeby vedení státu a strategického řízení bezpečnostní politiky. Zvyšování účinnosti zpravodajské práce musí být vyváženo prohloubením a zkvalitněním jejich demokratické kontroly.
Jsme si vědomi důležitosti zachování rovnováhy mezi používáním nástrojů k zajištění optimální bezpečnosti státu a jeho občanů a respektem k zachování základních lidských a občanských práv a svobod. Česká sociální demokracie považuje efektivní fungování policie za jeden z hlavních nástrojů zajištění vnitřní bezpečnosti. Bude podporovat utváření policie jako jednotného moderního bezpečnostního sboru s prvky územní i celorepublikové působnosti, dobře technicky vybaveného, splňujícího personální a vzdělanostní nároky, kompatibilního s evropskými standardy, flexibilně reagujícího na aktuální bezpečnostní situaci, akceptujícího svou roli orgánu veřejné služby, spolupracujícího s evropskými a mezinárodními bezpečnostními strukturami.
Budeme prosazovat úzkou spolupráci mezi složkami integrovaného záchranného systému s cílem důkladně se připravit na možný vznik mimořádných událostí a efektivní provádění záchranných či likvidačních prací. ČSSD považuje za důležité zajišťování připravenosti občanů na zvládání mimořádných událostí.
Sociální demokracie v ČR přikládá mimořádný význam uskutečnění cílů reformy ozbrojených sil. Považuje realizaci reformy, která povede k vytvoření moderních profesionálních ozbrojených sil a posílení vlastního obranného potenciálu České republiky za pevný základ pro maximalizaci pozitivních efektů z členství v EU a NATO z hlediska bezpečnosti České republiky. Podporuje vyvážené rozvíjení jednotlivých částí Armády České republiky a specializaci v rámci NATO a Evropské unie v kombinaci s dobře vycvičenými silami a prostředky pozemních, vzdušných a podpůrných sil tak, aby byly plně připraveny k bojovému nasazení v krizových situacích vojenského i nevojenského charakteru mimo území České republiky, ČSSD bude věnovat pozornost posilování schopnosti ozbrojených sil zajistit obranu vlastního území České republiky mj. i prostřednictvím efektivního systému povolávání a výcviku záloh.
Přikládá mimořádný význam efektivitě výdajů vynakládaných na realizaci reformy ozbrojených sil a jejich zabezpečení. V této souvislosti považujeme za klíčové zvyšování role a úrovně civilního řízení a kontroly ozbrojených sil, jako součásti jejich strategického řízení.
* * *
Celkově je Česká strana sociálně demokratická přesvědčena, že Česká republika musí ve svém, evropském i světovém zájmu hrát v Evropské unie aktivnější roli. Jak již bylo naznačeno výše, česká společnost potřebuje politický subjekt, jenž by jí předložil důvěryhodný projekt její vlastní osobitosti, který by se stal prvkem integrující se Evropské unie a měnícího se světa v zájmu lidí ze všech vrstev a zejména těch, kteří jsou v současné době nezranitelnější. My, sociální demokraté, jsme připraveni v tomto směru aktivně jednat.
K obsahu Dlouhodobého programu ČSSD - verze 6