Kultura v irokém slova smyslu je projevem úrovně, jí společnost dosáhla nejen v umění, ale i ve vzdělání, urbanismu, ochraně ivotního prostředí, krajinotvorbě a ustálených společenských tradicích. Je sítí, která prostupuje celou společnost a dodává věcem význam a hodnotu. Kontinuální kritické hodnocení kořenů a základních tendencí vlastní kultury a kulturního dědictví, nabývá na naléhavosti v dnení době informační revoluce, globalizace a ekologické krize. Kultura je v tomto smyslu i tvořivou schopností zvládat budoucí svět.
Kultura je dále významnou součástí ivota občanské společnosti. Její poznání, pochopení a proití přispívá k jejímu sebevědomí, emancipaci a vnitřní integraci. Kultuře by měl být proto přikládán stejný význam jako ekonomice a ivotnímu prostředí.
ČSSD si uvědomuje nezastupitelnost a potřebnost kultury pro rozvoj plnohodnotného ivota společnosti. ČSSD chápe kulturní dědictví jako duchovní i materiální poklad, o který je nutno pečovat a dále ho přibliovat a předávat dalím generacím. Investice do kultury toti v mnohém zásadně spolurozhodují o budoucím charakteru a kvalitě ivota kadého občana i o budoucnosti celé společnosti. Kultura prorůstá vemi aktivitami společnosti a je od nich neoddělitelná. Nezanedbatelně se podílí i na tvorbě HDP a v tomto smyslu se stává i významným makroekonomickým faktorem.
Svébytná a nosná kultura vdy byla, je a bude věcí veřejnou, předmětem veřejného zájmu, cílem i smyslem kulturní politiky státu. Kultura nemůe být samofinancovatelná a obec, kraj či stát se nemůe zbavit zodpovědnosti za její rozvoj. Ná příspěvek k evropské civilizaci je oprávněným zdrojem přirozeného sebevědomí, národní hrdosti a výchozí základnou pro dlouhodobý proces integrace České republiky do Evropy.
Tvorba a vnímání kulturních statků vak znamená i právo kadého občana svobodně a rovně rozhodovat o charakteru kulturních projevů, jejich je tvůrcem či divákem. Zaručit ochranu tvůrčí svobody a vytvářet podmínky pro kulturní ivot občanů je základním úkolem při tvorbě a realizaci kulturní politiky.
Za součást kulturního dědictví a historické paměti povauje česká sociální demokracie nejen umělecká díla, ale i rituály, slovesnost a ivotní styl, výrobky i výrobní technologie, tradiční řemeslné činnosti a dovednosti, historické památky nemovité i movité a historická sídla. Podporuje rozvoj moderní i tradiční lidové kultury a péči o lokální a regionální kulturu.
Podporuje rovně výzkum, uchovávání, komplexní ochranu a prezentaci kulturního dědictví v muzeích, galeriích, knihovnách či ostatních institucích a jejich financování z veřejných rozpočtů.
ČSSD oceňuje rodící se součinnost ekologů, urbanistů a památkářů při tvorbě společných národních i evropských koncepcí ochrany kulturní krajiny. Mikroregionální politiku s výraznými samosprávnými a krajinotvornými prvky povauje za důleitý příspěvek k ochraně společnosti před necitlivými zásahy do harmonie kulturní krajiny.
Vechny tyto kroky vyadují účinnou podporu kultury místní a regionální. ČSSD proto podporuje regionalismus jako základ postupného oivení kulturotvorné vrstvy, bez ní je nepředstavitelný plnohodnotný ivot zejména na meních městech a vesnicích právě tak jako veřejný ivot vnitroměstských regionů naich velkoměst. ČSSD oceňuje a váí si činnosti tradičních i nově vznikajících nebo obnovovaných občanských iniciativ spolků působících na tomto poli.
Vechny úvahy a záměry, zaloené na podpoře místní i regionální kultury jako přirozené základně kultury oficiální, by byly obtíně představitelné bez přiměřeného docenění koly a učitelské (pedagogické) komunity. Vedle soustavy veřejných kol tu nezastupitelné místo patří soustavné podpoře a doplňování sítě základních a středních uměleckých kol, které tvoří přirozený přechod mezi institucionalizovaným vzdělanostním a neformálním aktivním osvojováním kulturních hodnot. Na tuto úroveň přirozeně navazuje neméně důleitá sí amatérských i profesionálních divadel, hudebních orchestrů, regionálních rozhlasových stanic a televizních studií, veřejných knihoven a u zmiňovaných muzeí, galerií a archivů.
ČSSD podporuje samosprávné i samoregulativní principy v institucích občanské společnosti a je připravena napomáhat jejich rozvoji i sdruování. Vrcholem tohoto úsilí by měl být zvyující se podíl institucí občanské společnosti na formulování vnitrokulturních politik, na řízení státu, na rozdělování prostředků ze státního rozpočtu i na rozhodování o formách a charakteru nadstátních integračních procesů.
Svou úlohu by měly sehrát i v dlouhodobém horizontu daňové asignace. Dynamika prezentace kulturních projektů by se tímto krokem zvýila a pokud by asignace tvořily by jen určitou přesně vymezenou část finančních zdrojů, staly by se účinným motivačním prvkem lokálního i celostátního kulturního dění.
Cílem sociální demokracie je podpora udrování i vytváření přirozených center kultury, která budou i přirozenými centry kultivované výměny mylenek, centry společenské komunikace a estetické výchovy. To je stěí představitelné bez účinné podpory místní a regionální kultury divadel, hudebních zařízení, muzeí a knihoven, které jsou ji tradičně nejdůleitějími články sítě kulturních zařízení.
Cílem ČSSD je podpora aktivit v oblasti ivé kultury, předevím snah zájmových, poloprofesionálních skupin, národnostních menin i jednotlivců vytvářejících prostor pro oslovování iroké veřejnosti.
Tak jako i v jiných zemích, i my stojíme před problémem jak vytvořit novou mediální kulturu. Je nutno obnovovat a podporovat iroký společenský dialog vznikající z kulturních tradic a znovu objevující kulturní historii. Reflexe z tohoto poznání nám dá monost syntézy, která, ač bude vycházet z rychle se proměňujících potřeb současné společnosti, bude organicky navazovat a spoluvytvářet charakter evropské a světové kultury.
Zrychlení a zhutění komunikačních procesů ovlivňuje zásadním způsobem i kulturu. Národní kultury se dílčím způsobem prolínají, ovlivňují a díky masivnímu nárůstu cestování se stírají svérázy regionálních či lokálních kulturních prvků.
Mnohdy je tento fenomén provázen migrací a to i neádoucí či eskalací neádoucího a společensky nepřijatelného či dokonce kriminálního chování významných částí těchto ivelně vznikajících minorit (interetnická agrese, nerespektování práv en). Postupná demokratická integrace těchto minorit, ale i minorit historických do naí společnosti musí být zaloena ve shodě s komunitárním právem na multikulturální zásadě úcty a tolerance k jejich kulturním odlinostem, při respektování zákonů integrující země. To je jedním z dlouhodobých a komplexních úkolů, bez jejich vyřeení nelze realizovat moderní evropskou multietnickou kulturní politiku. Boj proti xenofobii a za uchování kulturní rozmanitosti. ČSSD povauje za významnou podmínku trvalé udritelnosti kultury a tím i ivota vůbec.
Paralelně s globalizačním procesem vzrůstá i společenská role kultury jako tvořivosti, způsobu chápání, kritické reflexe a hledání východisek a protilátek proti důsledkům konzumistického úpadku a dehumanizujícího pojetí současného euroatlantického kulturního a náboenského prostoru.
Digitální technologie umoňují zpřístupnění větiny kulturního dědictví prostřednictvím multimediálních prostředků celému světu. ČSSD v této souvislosti podporuje inventarizaci a digitalizaci galerijních a muzejních sbírek, stejně jako významných archivních fondů. Digitální technologie posílí i ochranu vzácných kulturních památek. Veřejná prezentace digitalizovaných sbírek bude podkladem pro navazující projekty multimediální elektronické encyklopedie české historie, kultury a písemnictví. To umoní zachovat jedinečnost tohoto odkazu nejen budoucím generacím, ale začlenit jej i do komplexu globálních a národních vzdělávacích aktivit. Z ekonomického zajitění těchto aktivit se stát, kraje ani obce nemohou vyvázat. Obdobné přístupy budeme podporovat i na úrovni evropské a světové (aktivity Rady Evropy, zápisy do seznamu světového kulturního a přírodního dědictví apod.).
Rozvoj informačních technologií usnadňuje vznik prostředí pro mediální indoktrinaci a manipulaci veřejného mínění. Účinnost nástrojů této indoktrinace klade bariéry objektivní informovanosti. Pokřivená virtuální realita se staví na místo skutečné. Strategie public relations nahrazují v mnoha případech objektivní informace tak komplexně, e laický pozorovatel nemá monost zjistit ani rozsah, ani stupeň manipulace. Moc multimediálních nástrojů v rukou lobbystických skupin veho druhu, spolu s jejich agresivní dominancí na mediálním trhu je hrozbou pro demokracii.
Medializace globalizované reklamy devastuje kulturní hodnoty, podporuje prestiní konzumismus, třítění společnosti a sebestředný individualismus. Mediálně manipulativní, masově působící pseudokultura preferuje prvky sobectví, agrese, prestiní spotřeby a podmaňuje si postupně vekeré informační kanály. ČSSD se zasadí o vybudování strategie public relations pro roziřování pozitivních obrazů ivota společnosti.
Jedním ze způsobů ochrany před mediální indoktrinací je poskytování objektivních informací veřejnoprávními sdělovacími prostředky. Posílení jejich vlivu ve společnosti, jejich vybavení nejen nezbytnými prostředky, ale i zpětnými kritickými vazbami a eliminace vlivu reklamy na jejich ekonomickou situaci umoní zajistit pluralitu a svobodu projevu.
Společenská kontrola můe zabezpečit, aby tyto veřejnoprávní instituce plnily svůj účel, reflektovaly dynamiku a charakter společenských procesů, pravdivě a nezkresleně o nich informovaly v celé jejich íři. Je vhodné zvýhodnit veřejnoprávní média, např. vyuíváním státem zřízených a financovaných mediálních archivů, podporou původní autorské tvorby pomocí grantů i dalích nástrojů a provádět tak aktivní mediální politiku státu. Nelze dopustit jakoukoli privatizaci veřejnoprávních médií, ale naopak propojením organizačním, dramaturgickým i tvůrčím posilovat jejich postavení tváří v tvář komerční konkurenci.
Současná společnost stojí na prahu vyčerpání přírodního bohatství kmitočtového spektra pro terrestrické audiovizuální vysílání. Technologicky progresivním řeením pro překonání tohoto handicapu je nadcházející digitalizace terrestrického vesměrového vysílání rozhlasu a televize při propojení s různými formami směrového vysílání o dostatečné propustnosti. Formálně i obsahově se tak v budoucnosti propojí média vizuální s médii zvukovými a datovými v jeden multimediální multiplex. ČSSD si uvědomuje investiční náročnost tohoto úkolu a nutnost podpory digitálního veřejnoprávního komplexu a jeho financování z veřejných zdrojů tak, aby i v budoucnu veřejnoprávní média obstála v ostré konkurenci s komerčními, nadnárodními multimediálními koncerny.
Rozvoj technologií digitálního přenosu i uchovávání obrazu a zvuku předestírá i otázku smysluplného a kulturního vyuití volného času, který by kultivoval lidské vztahy i kvalitu rozvoje svobodné lidské osobnosti. Je nutné podporovat původní autorskou a interpretační tvorbu tak, aby kultura zůstala i ve věku digitálních technologií ivá a inspirující. Důraz je třeba klást na interaktivitu a informační přínos v kontrastu k bezduchému konzumu.
Přirozenou součástí těchto snah je i neustálá sebereflexe kulturních odvětví. Podpora věd a výzkumu slouící tomuto účelu jako celku (týká se např. kulturologie, sociologie, historiografie, dějin kultury, vech forem kritiky a publicistiky atd.) je z tohoto hlediska dalí nezbytnou součástí kulturní politiky ČSSD.
Významná pro ČSSD pro její sebekultivaci a skrze ni i pro kulturu vůbec, je reflexe odkazu emancipačního charakteru dělnického hnutí, jeho místa v civilizačním procesu a kultivačního odkazu levicových avantgard.
Neustálé, nikdy nekončící kultivování kvality lidského ivota povauje ČSSD za výchozí bod i smysl nejen své kulturní politiky.
K obsahu Dlouhodobého programu ČSSD - verze 6