Kultura v širokém slova smyslu je projevem úrovně, jíž společnost dosáhla nejen v umění, ale i ve vzdělání, urbanismu, ochraně životního prostředí, krajinotvorbě a ustálených společenských tradicích. Je sítí, která prostupuje celou společnost a dodává věcem význam a hodnotu. Kontinuální kritické hodnocení kořenů a základních tendencí vlastní kultury a kulturního dědictví, nabývá na naléhavosti v dnešní době informační revoluce, globalizace a ekologické krize. Kultura je v tomto smyslu i tvořivou schopností zvládat budoucí svět.
Kultura je dále významnou součástí života občanské společnosti. Její poznání, pochopení a prožití přispívá k jejímu sebevědomí, emancipaci a vnitřní integraci. Kultuře by měl být proto přikládán stejný význam jako ekonomice a životnímu prostředí.
ČSSD si uvědomuje nezastupitelnost a potřebnost kultury pro rozvoj plnohodnotného života společnosti. ČSSD chápe kulturní dědictví jako duchovní i materiální poklad, o který je nutno pečovat a dále ho přibližovat a předávat dalším generacím. Investice do kultury totiž v mnohém zásadně spolurozhodují o budoucím charakteru a kvalitě života každého občana i o budoucnosti celé společnosti. Kultura prorůstá všemi aktivitami společnosti a je od nich neoddělitelná. Nezanedbatelně se podílí i na tvorbě HDP a v tomto smyslu se stává i významným makroekonomickým faktorem.
Svébytná a nosná kultura vždy byla, je a bude věcí veřejnou, předmětem veřejného zájmu, cílem i smyslem kulturní politiky státu. Kultura nemůže být samofinancovatelná a obec, kraj či stát se nemůže zbavit zodpovědnosti za její rozvoj. Náš příspěvek k evropské civilizaci je oprávněným zdrojem přirozeného sebevědomí, národní hrdosti a výchozí základnou pro dlouhodobý proces integrace České republiky do Evropy.
Tvorba a vnímání kulturních statků však znamená i právo každého občana svobodně a rovně rozhodovat o charakteru kulturních projevů, jejichž je tvůrcem či divákem. Zaručit ochranu tvůrčí svobody a vytvářet podmínky pro kulturní život občanů je základním úkolem při tvorbě a realizaci kulturní politiky.
Za součást kulturního dědictví a historické paměti považuje česká sociální demokracie nejen umělecká díla, ale i rituály, slovesnost a životní styl, výrobky i výrobní technologie, tradiční řemeslné činnosti a dovednosti, historické památky nemovité i movité a historická sídla. Podporuje rozvoj moderní i tradiční lidové kultury a péči o lokální a regionální kulturu.
Podporuje rovněž výzkum, uchovávání, komplexní ochranu a prezentaci kulturního dědictví v muzeích, galeriích, knihovnách či ostatních institucích a jejich financování z veřejných rozpočtů.
ČSSD oceňuje rodící se součinnost ekologů, urbanistů a památkářů při tvorbě společných národních i evropských koncepcí ochrany kulturní krajiny. Mikroregionální politiku s výraznými samosprávnými a krajinotvornými prvky považuje za důležitý příspěvek k ochraně společnosti před necitlivými zásahy do harmonie kulturní krajiny.
Všechny tyto kroky vyžadují účinnou podporu kultury místní a regionální. ČSSD proto podporuje regionalismus jako základ postupného oživení kulturotvorné vrstvy, bez níž je nepředstavitelný plnohodnotný život zejména na menších městech a vesnicích právě tak jako veřejný život vnitroměstských regionů našich velkoměst. ČSSD oceňuje a váží si činnosti tradičních i nově vznikajících nebo obnovovaných občanských iniciativ – spolků působících na tomto poli.
Všechny úvahy a záměry, založené na podpoře místní i regionální kultury jako přirozené základně kultury oficiální, by byly obtížně představitelné bez přiměřeného docenění školy a učitelské (pedagogické) komunity. Vedle soustavy veřejných škol tu nezastupitelné místo patří soustavné podpoře a doplňování sítě základních a středních uměleckých škol, které tvoří přirozený přechod mezi institucionalizovaným vzdělanostním a neformálním aktivním osvojováním kulturních hodnot. Na tuto úroveň přirozeně navazuje neméně důležitá síť amatérských i profesionálních divadel, hudebních orchestrů, regionálních rozhlasových stanic a televizních studií, veřejných knihoven a už zmiňovaných muzeí, galerií a archivů.
ČSSD podporuje samosprávné i samoregulativní principy v institucích občanské společnosti a je připravena napomáhat jejich rozvoji i sdružování. Vrcholem tohoto úsilí by měl být zvyšující se podíl institucí občanské společnosti na formulování vnitrokulturních politik, na řízení státu, na rozdělování prostředků ze státního rozpočtu i na rozhodování o formách a charakteru nadstátních integračních procesů.
Svou úlohu by měly sehrát i v dlouhodobém horizontu daňové asignace. Dynamika prezentace kulturních projektů by se tímto krokem zvýšila a pokud by asignace tvořily byť jen určitou přesně vymezenou část finančních zdrojů, staly by se účinným motivačním prvkem lokálního i celostátního kulturního dění.
Cílem sociální demokracie je podpora udržování i vytváření přirozených center kultury, která budou i přirozenými centry kultivované výměny myšlenek, centry společenské komunikace a estetické výchovy. To je stěží představitelné bez účinné podpory místní a regionální kultury – divadel, hudebních zařízení, muzeí a knihoven, které jsou již tradičně nejdůležitějšími články sítě kulturních zařízení.
Cílem ČSSD je podpora aktivit v oblasti „živé“ kultury, především snah zájmových, poloprofesionálních skupin, národnostních menšin i jednotlivců vytvářejících prostor pro oslovování široké veřejnosti.
Tak jako i v jiných zemích, i my stojíme před problémem jak vytvořit novou mediální kulturu. Je nutno obnovovat a podporovat široký společenský dialog vznikající z kulturních tradic a znovu objevující kulturní historii. Reflexe z tohoto poznání nám dá možnost syntézy, která, ač bude vycházet z rychle se proměňujících potřeb současné společnosti, bude organicky navazovat a spoluvytvářet charakter evropské a světové kultury.
Zrychlení a zhuštění komunikačních procesů ovlivňuje zásadním způsobem i kulturu. Národní kultury se dílčím způsobem prolínají, ovlivňují a díky masivnímu nárůstu cestování se stírají svérázy regionálních či lokálních kulturních prvků.
Mnohdy je tento fenomén provázen migrací – a to i nežádoucí či eskalací nežádoucího a společensky nepřijatelného či dokonce kriminálního chování významných částí těchto živelně vznikajících minorit (interetnická agrese, nerespektování práv žen). Postupná demokratická integrace těchto minorit, ale i minorit historických do naší společnosti musí být založena – ve shodě s komunitárním právem – na multikulturální zásadě úcty a tolerance k jejich kulturním odlišnostem, při respektování zákonů integrující země. To je jedním z dlouhodobých a komplexních úkolů, bez jejichž vyřešení nelze realizovat moderní evropskou multietnickou kulturní politiku. Boj proti xenofobii a za uchování kulturní rozmanitosti. ČSSD považuje za významnou podmínku trvalé udržitelnosti kultury a tím i života vůbec.
Paralelně s globalizačním procesem vzrůstá i společenská role kultury jako tvořivosti, způsobu chápání, kritické reflexe a hledání východisek a protilátek proti důsledkům konzumistického úpadku a dehumanizujícího pojetí současného euroatlantického kulturního a náboženského prostoru.
Digitální technologie umožňují zpřístupnění většiny kulturního dědictví prostřednictvím multimediálních prostředků celému světu. ČSSD v této souvislosti podporuje inventarizaci a digitalizaci galerijních a muzejních sbírek, stejně jako významných archivních fondů. Digitální technologie posílí i ochranu vzácných kulturních památek. Veřejná prezentace digitalizovaných sbírek bude podkladem pro navazující projekty multimediální elektronické encyklopedie české historie, kultury a písemnictví. To umožní zachovat jedinečnost tohoto odkazu nejen budoucím generacím, ale začlenit jej i do komplexu globálních a národních vzdělávacích aktivit. Z ekonomického zajištění těchto aktivit se stát, kraje ani obce nemohou vyvázat. Obdobné přístupy budeme podporovat i na úrovni evropské a světové (aktivity Rady Evropy, zápisy do seznamu světového kulturního a přírodního dědictví apod.).
Rozvoj informačních technologií usnadňuje vznik prostředí pro mediální indoktrinaci a manipulaci veřejného mínění. Účinnost nástrojů této indoktrinace klade bariéry objektivní informovanosti. Pokřivená virtuální realita se staví na místo skutečné. Strategie „public relations“ nahrazují v mnoha případech objektivní informace tak komplexně, že laický pozorovatel nemá možnost zjistit ani rozsah, ani stupeň manipulace. Moc multimediálních nástrojů v rukou lobbystických skupin všeho druhu, spolu s jejich agresivní dominancí na mediálním trhu je hrozbou pro demokracii.
Medializace globalizované reklamy devastuje kulturní hodnoty, podporuje prestižní konzumismus, tříštění společnosti a sebestředný individualismus. Mediálně manipulativní, masově působící pseudokultura preferuje prvky sobectví, agrese, prestižní spotřeby a podmaňuje si postupně veškeré informační kanály. ČSSD se zasadí o vybudování strategie „public relations“ pro rozšiřování pozitivních obrazů života společnosti.
Jedním ze způsobů ochrany před mediální indoktrinací je poskytování objektivních informací veřejnoprávními sdělovacími prostředky. Posílení jejich vlivu ve společnosti, jejich vybavení nejen nezbytnými prostředky, ale i zpětnými kritickými vazbami a eliminace vlivu reklamy na jejich ekonomickou situaci umožní zajistit pluralitu a svobodu projevu.
Společenská kontrola může zabezpečit, aby tyto veřejnoprávní instituce plnily svůj účel, reflektovaly dynamiku a charakter společenských procesů, pravdivě a nezkresleně o nich informovaly v celé jejich šíři. Je vhodné zvýhodnit veřejnoprávní média, např. využíváním státem zřízených a financovaných mediálních archivů, podporou původní autorské tvorby pomocí grantů i dalších nástrojů a provádět tak aktivní mediální politiku státu. Nelze dopustit jakoukoli privatizaci veřejnoprávních médií, ale naopak propojením organizačním, dramaturgickým i tvůrčím posilovat jejich postavení tváří v tvář komerční konkurenci.
Současná společnost stojí na prahu vyčerpání přírodního bohatství – kmitočtového spektra pro terrestrické audiovizuální vysílání. Technologicky progresivním řešením pro překonání tohoto handicapu je nadcházející digitalizace terrestrického všesměrového vysílání rozhlasu a televize při propojení s různými formami směrového vysílání o dostatečné propustnosti. Formálně i obsahově se tak v budoucnosti propojí média vizuální s médii zvukovými a datovými v jeden multimediální multiplex. ČSSD si uvědomuje investiční náročnost tohoto úkolu a nutnost podpory digitálního veřejnoprávního komplexu a jeho financování z veřejných zdrojů tak, aby i v budoucnu veřejnoprávní média obstála v ostré konkurenci s komerčními, nadnárodními multimediálními koncerny.
Rozvoj technologií digitálního přenosu i uchovávání obrazu a zvuku předestírá i otázku smysluplného a kulturního využití volného času, který by kultivoval lidské vztahy i kvalitu rozvoje svobodné lidské osobnosti. Je nutné podporovat původní autorskou a interpretační tvorbu tak, aby kultura zůstala i ve věku digitálních technologií živá a inspirující. Důraz je třeba klást na interaktivitu a informační přínos v kontrastu k bezduchému konzumu.
Přirozenou součástí těchto snah je i neustálá sebereflexe kulturních odvětví. Podpora věd a výzkumu sloužící tomuto účelu jako celku (týká se např. kulturologie, sociologie, historiografie, dějin kultury, všech forem kritiky a publicistiky atd.) je z tohoto hlediska další nezbytnou součástí kulturní politiky ČSSD.
Významná pro ČSSD – pro její sebekultivaci – a skrze ni i pro kulturu vůbec, je reflexe odkazu emancipačního charakteru dělnického hnutí, jeho místa v civilizačním procesu a kultivačního odkazu levicových avantgard.
Neustálé, nikdy nekončící kultivování kvality lidského života považuje ČSSD za výchozí bod i smysl nejen své kulturní politiky.
K obsahu Dlouhodobého programu ČSSD - verze 6