Sociální demokraté o vztahu ke komunistické straně

Článek v Haló novinách je zajímavý ze dvou důvodů. Po letmé zmínce o zjednodušení politické scény na Slovensku (integrace levice kolem Smeru) především porovnává společensko-hospodářskou situaci v Česku se Slovenskem; dále je zajímavý rozhovor se Zdeňkem Škromachem na konci článku.

V Bratislavě se nedávno setkal Zdeněk Škromach s předsedou strany Smer - sociální demokracie Robertem Ficem poprvé od chvíle, kdy byla formálně ukončena integrace středolevých malých stran se Smerem.

Vyměnili si zkušenosti z probíhajících reforem a shodli se, že Slovensko se stalo jakýmsi pokusným králíkem krajně pravicové vlády, která prosadila reformy, ale nevypracovala jejich sociální dopady a prezentuje je jako maximálně úspěšné. Škromach podotkl, že i česká média společně s pravicovými stranami, a to i koaličními, stále zdůrazňují přednosti reforem v SR a tlačí na sociálnědemokratickou vládu, aby se ubírala stejným směrem. Fico znovu uvedl, že Smer není proti reformám, ovšem jako středolevý subjekt prosazuje jejich sociální únosnost. Pokud se dostane do vlády, nebude pokračovat v privatizací strategických podniků. Reformy krajně pravicové vlády Mikuláše Dzurindy dostaly právě ve dnech, kdy se uskutečnilo setkání Škromach-Fico, vysvědčení z Evropské unie, podle něhož je Slovensko nejchudší zemí EU, má nejvyšší nezaměstnanost a největší regionální rozdíly. Přesto je paradoxní, že představitelé Unie, kteří jsou hosty vlády, ji vybízejí k dalším reformám.

Setkání předseda Smeru hodnotil jako pozitivní i proto, že se přesvědčil také o jiné možné alternativě vývoje, kterou prosazuje sociálnědemokratická vláda v Čechách. Srovnal výsledky sedmiletého vládnutí sociálnědemokratické vlády s výsledky sedmileté pravicové vlády na Slovensku a dospěl k závěru, že životní úroveň v Čechách je o mnoho vyšší než na Slovensku, nižší inflace a nezaměstnanost, i cenové relace jsou neporovnatelné, vyšší reálná mzda a větší příliv zahraničních investic. Přitom v Čechách nebyla zavedena rovná daň, neproběhla penzijní ani zdravotní reforma, které vytáhly peníze z kapes lidí. Připravovaná vysokoškolská reforma bude podle Fica jen dalším stupínkem zdražování.

Novináře nejvíc zajímalo, s kým půjdou obě strany do koalice a koho z ní vyloučí po volbách v roce 2006. Postavení obou stran je značně odlišné. ČSSD je stranou vládnoucí a jak Škromach přiznal, její preference se pohybují od 10 k 12% a ODS se svou Modrou šancí se již vidí ve vládě. Smer podle preferencí je nejsilnější slovenskou stranou (kolem 30%), kterou se snaží pravicové subjekty bez rozdílu dostat do izolace. Není vládnoucí, ale opoziční. Fico příliš nekonkretizuje, ale opakuje myšlenku, že do vlády vstoupí jen se silnými subjekty i středopravými, které budou respektovat ústavní rámec, že Slovensko je hospodářsko-ekologickým sociálním státem, byť by musel Smer přijmout kompromisy. Podmínkou zůstává, že středolevá strana nesmí ztratit svou tvář, aby nedopadla jako SDL, která se stala pro voliče nepřijatelnou. Opoziční spolupráci s KSS považuje za normální.

O spolupráci na vládní úrovni s komunisty oba reprezentanti uvedli toto: Robert Fico nechce nikoho předem vylučovat ze spolupráce, ale existují určitá pravidla, pokud jde o ideologický nebo nacionální extremismus. Smer je začleněn do mezinárodních frakcí v Evropském parlamentu a musí respektovat jejich pravidla, nemůže si dovolit přešlapy. Neví, jak se vykrystalizuje KSS, která posledně hlasovala (čtyři hlasy) v parlamentu s ĽS-HZDS a SDKU.

Zdeněk Škromach jednoznačně odpověděl, že o spolupráci s komunisty, která se mu podsouvá, neuvažuje ani náhodou. ČSSD považuje KSČM za největšího soupeře o voliče a historickou úlohou sociálních demokratů je vytlačit komunisty z levicového politického spektra. ČSSD splatila daň a musela do koalice s pravicí právě proto, že v Čechách je silná komunistická strana, která má 15 až 16% preferencí a silné zastoupení v parlamentu. ČSSD je tím tlačena doprava, na rozdíl od jiných sociálnědemokratických zemí, kde nejsou silní komunisté. Přitom komunisté podpořili volbu pravicového Klause za prezidenta. Okolnosti, proč se tak stalo, Škromach neuvedl. Předpokládá, že i po nových volbách budou komunisté silní a ČSSD se musí s tímto fenoménem nějak vyrovnat.

Haló noviny položily Zdeňku Škromachovi dvě otázky:

*+Jak hodnotíte působnost pravicových stran v sociálnědemokratické vládě?

Koalice v sestavě, v jaké je, nás stála za tři roky ztrátu preferencí, které se pohybují mezi 10 až 12 %. Ztratili jsme polovinu naší podpory ve volbách. Za Zemanovy vlády jsme museli přistupovat na kompromisy v rámci Poslanecké sněmovny, ale dnes už i na úrovni vlády. Přitom naše kompromisy nejsou přijímány členskou základnou a lidmi s pochopením. Myslím si, že lidé nás volili proto, že od nás očekávali jistoty, že budou mít v první řadě práci, nebudou odkázáni na sociální dávky a nebudou muset, lidově řečeno, spát pod mostem. Lidé tuto vládu vnímají jako sociálnědemokratickou a radikální změny, které jsme na základě kompromisů přijali, chápou jako náš neúspěch.

*+Je podle vás prospěšné pro sociální demokracii setrvání na usnesení bohumínského sjezdu?

Usnesení nadále platí. Fenomén vztahu ke komunistům je ojedinělý v evropských zemích. Je to pro nás složitá situace. Musíme se ke komunistům v Čechách chovat jinak než kdekoli jinde. Nemůžeme si dovolit to, co Schröder nebo Blair, jejichž strany mají stotisícové členské základny a dlouhou tradici. Pokud bych měl co říci ke vztahu ke komunistům, musíme se programově přesně vyhranit k ODS a soupeřit o levicové spektrum voličů s komunisty.

Haló noviny, 17. února 2005, Lýdie GRECKÁ