Na Slovensku probíhají nevratné kroky vedoucí ke vzniku nové levicové strany. Jejím kondenzačním jádrem se stává v současnosti celostátně nejúspěšnější strana Smer, vedená Robertem Ficem.
Smer bude posílen členskou základnou i představiteli tří současných levicových stran SDĽ (Strana demokratické levice), SDSS (Sociálně demokratická strana Slovenska) a SDA (Sociálně demokratická
alternativa). Nejvýznamnějším přínosem pro Smer budou ovšem zastupitelé integrujících se stran v obcích a krajích. Smyslem integrace levice je hodnotové spojení sil a vytvoření silného subjektu, který
se stane protiváhou k neoliberální politice Dzurindovy vlády. Po integraci přijme patrně nová strana název „Smer - sociálna demokracia“. Již na počátku roku se stane Smer členem Socialistické
internacionály - tím se patrně omezí jeho dosud čistý pragmatismus.
X. sjezd SDĽ už o spojení rozhodl, když 151 delegátů hlasovalo pro „Dohodu o spojení se stranou Smer“ (viz
Desiatky a trinástky v živote SDĽ). SDĽ přestane existovat k 31. 12. 20004 - přesto ale řada delegátů s usnesením nesouhlasí a chystá se s podobně smýšlejícími členy dalších integrujících se stran
(SDSS, SDA) vytvořit další politický subjekt. Nejsmutnější skutečností asi je, že se nikdo vážně nezabýval otázkou, proč vlastně došlo k vývoji, končícímu likvidací SDĽ . Zdá se, že hlavní příčinou je
ztráta hodnot (viz Poučenie zo SDĽ), skutečnost, že se z SDĽ měla stát strana čistě „programová“, která bude
každé čtyři roky nově definovat svůj volební program podle aktuálních potřeb.
Vedle toho existují samozřejmě i další důvody, za všechny jmenujme třeba vnitrostranické půtky, zahleděnost do sebe (viz
SDĽ (1991 – 2004)) nebo účast SDĽ na vládách, které rozhodně neměly levicový charakter. To ostatně umožnilo
Robertu Ficovi, aby oficiálně požádal bývalé ministry a vysoké parlamentní funkcionáře z doby první Dzurindovy vlády, aby se integrace levice ve Smeru osobně nezúčastňovali. Jasně prohlásil: „Nemôžeme
predsa bojovať proti pravicovej vláde v spolupráci s tými, ktorí s Mikulášom Dzurindom spolupracovali a podporovali ho.“
Integrační rozhovory na levici probíhaly na Slovensku minimálně dva roky, ale jejich výsledek byl minimální. Spíše docházelo k dalšímu tříštění sil. Strana Smer stála po většinu doby stranou a
čekala podle svých slov (přečtěte si rozhovor s místopředsedou Smeru Dušanem Čaplovičem) na partnera, který z
integrace levice vzejde. Teprve ve chvíli, kdy bylo patrné, že toho ostatní subjekty nejsou schopny, přišla sama s nabídkami.
Situace na levici je komplikovaná v celé Evropě. I z toho důvodu jsou integrační procesy probíhající na Slovensku zajímavé. Všem zájemcům o tuto problematiku lze doporučit
rozhovor se sociologem Jánem Stenem, který byl v letech 1993-1998 poradcem prezidenta Michala Kováče a poté pracoval v sekretariátu
předsedy NR SR Jozefa Migaše. Odpovídá v něm na takové otázky, jako např.:
- kam zmizeli levicoví voliči?
- koho volili v roce 2002?
- proč ztrácela levice své voliče?
- proč se SDĽ nepostavila na nohy?
- selhali voliči nebo strany?
- jak lze chápat dnešní poslání levice?
To všechno jsou dobré otázky, které by měly být pokládány v celé Evropě a i v Čechách.
Pečlivému čtenáři jistě neujde, že ani v odkazech, uvedených výše, nenajde pořádnou zmínku o Komunistické straně Slovenska. To mne vede k zamyšlení: je dnes Slovensko v politickém vývoji dál než
Česko nebo je tomu naopak?
Milan Neubert, 14. 12. 2004