Fakta nejsou důležitá

Dnes může skutečně každý prohlásit, že je historikem, tedy odborníkem na dějiny. Je přece svoboda! Je to stejné, jako když fanoušci na stadionu odvolávají trenéra týmu, který prohrál, protože oni by to zcela jistě dělali líp.

Pokud jde o minulé události, lze přece tvrdit lecjakou hloupost, opřít se přitom o údajná nebo alespoň vybraná fakta a čtenáři předložit svou fikci, a aby tomu uvěřil, prohlásit o sobě, že je historikem. To je případ úterních Lidových novin a jejich analýzy z pera historika Jindřicha Marka. A kdyby se ukázalo, že onen historik zas takovým historikem není, je možné jeho profesi předělat. Je publicistou, nejlépe pak historikem a publicistou.

Na začátku jsem se však zmínil o analýze. Analytik podle mého, možná, že se však i mýlím, by měl brát v úvahu všechna fakta. I ta méně příjemná. To bohužel Lidové noviny a pan historik neudělali. Dali si sice za cíl ukázat, že vlastně Praha mohla být osvobozena Američany, a tím by byl ovlivněn i další poválečný vývoj, ale nešly na to příliš fundovaně. Co se nehodilo, to vynechávaly, co se hodilo klidně přidaly a ještě jako doplněk použily slovník, jenž se nehodí k tak seriózním novinám, nebo Lidové noviny nejsou zas tak seriózní? Mám na mysli pasáž o prvním předsedovi první poválečné československé vlády Zdeňku Fierlingerovi, kterého zde nazývají dokonce novodobým Jidášem (jen nevím, koho vlastně měl zrazovat?).

A jsme u jádra věci. Nač vlastně onen historik zapomněl a co poněkud zkreslilo jeho analýzu? Napadá mne mnoho otázek. Například: Jak by náš historik-publicista zajistil, pokud by Američané skutečně vstoupili do Prahy o den dva dřív než Rudá armáda, osvobození ostatních částí dosud neosvobozeného území Čech, severních, východních a většiny středočeských a jižních Čech, když měli k dispozici jen čtyřicet tisíc volných vojáků (sto padesát tisíc celkem), a proti nim byla stále ještě bojeschopná německá armáda s devíti sty tisíci muži, z nichž některé jednotky (zvláště SS) nechtěly do 8. až 9. května slyšet o nějaké kapitulaci? A i kdyby většina ano, co takhle elitní esesácké útvary? Ty přece bojovaly i 9. května v jižní části Prahy (bohužel i jinde) společně s hochy z Hitlerjugend (ti zase ve Stromovce a jejím okolí) a 11. května si to rozdali s obyvateli Příbramska v okolí Milína. Pokud by američtí vojáci pokračovali dál do středu země, stálo by je to dost životů a nás, kteří jsme nežili přímo v Praze také, protože sovětská vojska za Pražské operace (mohla by se jmenovat i jinak) by musela hlavní město složitě obcházet, aby zachránila nás v periférii Prahy. Američané se svou technikou, ta hlavní byla na Dunaji, by na to vůbec neměli síly, i když by se k nim ze všech stran hrnuli ti, co nechtěli bojovat a mířili do zajetí, se bránit proti těm, pro něž ještě válka neskončila.

Jestliže pan Marek je opravdu historik, měl by vědět, že na jeho zdůvodnění, proč několik amerických obrněnců s bílým praporem složitými cestami se dostalo až do Velichovek. Dodnes to nikdo neví. Pokud nám tvrdí, že Schörner se nic nedozvěděl o remešské kapitulaci a oni mu to jeli vyřídit, pak asi nemá všechny informace. Schörnerův štáb měl dobré spojení s novým Vůdcem Dönitzem a věděl o všem. Měl od něho i své pokyny. A Američanům přece stačilo zatelefonovat, telefony ještě fungovaly, zatelegrafovat, a bylo všechno O.K. Jenže to, co vezli do Velichovek, zřejmě neměl slyšet nikdo další. Je tu ještě jedna věc: proč s nimi jel jistý vysoký nacistický důstojník, jaký byl jeho úkol?

Poslední otázka: Opravdu si pan historik myslí, že Američané v Praze by změnili všechny volební výsledky? Vždyť v Plzni, kterou oni osvobodili, vyhráli v roce 1946 volby komunisté. Proč to tak bylo? Nechce se mi opakovat, že naši dědové měli svou zkušenost - s Mnichovem, 15. březnem, zradou české buržoazie. A tak dali hlasy těm, kteří nezradili.

Haló noviny, 28. dubna 2005, Jaroslav Kojzar