Fascinace zlem a útok na stíny

Možná je škoda, že Senát je na chvostu oblíbenosti. Čtvrteční debata senátorů k návrhu zákona Martina Mejstříka a dalších, kteří chtějí výslovně zakázat propagaci nacismu a komunismu a zakázat i KSČM, přinesla důležité poznatky o stavu mysli členů parlamentní horní komory.

Vystoupení navrhovatelů - Mejstříka a Jaromíra Štětiny - podle mého názoru napověděla odpověď na otázku, proč tito dva senátoři tak úporně buší hlavou o zeď nepřijetí, kterou zpevnil svým verdiktem Ústavní soud.

Martin Mejstřík sice neprožil zlo páchané komunisty zejména v 50. letech na vlastní kůži, ale je jím přitahován. Do detailů vyjmenoval, co všechno komunistická moc zavinila. Nemá k těmto událostem vztah historický, ale ryze emocionální, jako kdyby se každou chvíli měly zopakovat. Nepůsobí jako politik z roku 2005, ale jako stále trpící oběť zlovůle 50. let. „Nedopusťme se stejné chyby, které se dopustili českoslovenští demokraté po roce 1945. Poučení historií naší přítomnosti, nevěřme komunistům, nevěřme komunistickým slibům. Máme s nimi už dost tragických zkušeností. Zakažme je!“ zvolal Mejstřík. Je zjevné, že považuje komunistický převrat v naší zemi za možný stejně jako v roce 1948.

Jaromír Štětina zažil neuvěřitelné zlo nedávno a na vlastní oči v Afghánistánu a v Čečensku. Nyní intenzívně prožívá pocit, že - jak uvedl v rozhovoru pro LN loni v září -„jsme na hraně vypuknutí třetí světové války“. Svět a Česko podle něj ohrožuje Rusko, které se pod Putinem znovu stává říší zla. Kvůli tomu senátor prožívá strach, že „až Rusové začnou uplatňovat tu svoji zásadu oprávněnosti zásahu proti terorismu kdekoli ve světě, že budou zasahovat i u nás. A já nechci, aby se tady proháněly jednotky, které budou vtrhávat do uprchlických táborů a vybírat tam Čečence.“

Takové emocionální vypětí na hraně možného musí najít ventil. Tím se pro oba senátory stali čeští komunisté z KSČM. Nejsou ani zločinci z 50. let, ani Rusové. Vrhají ale stín, v němž Mejstříkovy a Štětinovy oči vidí kontury obojího. Racionální zdůvodnění může přitom být nedbalé jako Štětinovo vysvětlení, že čeští komunisté jsou nebezpeční, protože „KSČM nadále opírá svou politiku o Marxovu tezi, že svět nelze jen vykládat, ale je nutno jej změnit“. A co ODS se svou rovnou daní? Rovněž svět nechce jen vykládat, ale hodlá jej dost výrazně změnit.

Je opravdu škoda, že čtení senátních debat není populární. Minimálně z té o zákazu komunismu se člověk poučí, že v horní komoře zasedají i lidé s jiným vnímáním světa než senátoři Mejstřík a Štětina. Nejsou to komunisté ani levičáci. Například Zdeněk Bárta je evangelický duchovní a byl zvolen za KDU-ČSL. K návrhu zakázat komunisty však řekl: „Nelze vyhánět ďábla Belzebubem... je mi blízké ...zápasit s komunismem silou argumentů, silou pravdy, spravedlnosti, silou občanské angažovanosti, silou politickou. Není mi blízké bojovat proti němu jeho vlastními, tj. komunistickými prostředky - tedy potlačováním svobody projevu těch jinak smýšlejících, a to dokonce trestním zákonem. Proboha, to snad ne!“

A že senátoři přece jen Mejstříkův a Štětinův návrh schválili? Příčinu naznačil v debatě Jaromír Volný (ODS): „Od některých kolegů jsem... vyslechl obavy, že když dají přednost právnímu pohledu, když nepodpoří návrh zákona, že snad mohou být považováni za ty, co podporují nějaká totalitní hnutí, ať už je tomu jakkoliv.“

Právo, 8. 10. 2005, Alexandr Mitrofanov