Operetní protofašismus českého státu sílí
Český senát spáchal ve čtvrtek tvrdý prohřešek proti demokracii a zakázal „propagaci komunismu“. Nijak ovšem slovo „komunismus“ nedefinoval.
Dolní komora parlamentu však pravděpodobně - naštěstí - tento stranickopolitický zmetek neschválí. „Zákon“ je také zřejmě protiústavní.
Je to tvrdě nedemokratický čin, jímž se Česká republika vážně posunula směrem k protofašismu. Demokracie nemůže zakazovat žádné názory, natož slova! (Je to tak trochu jako v Číně, kde chatovací software firmy Microsoft reaguje, když napíšete slovo „demokracie“ nebo výraz „lidská práva“, varováním „TENTO VÝRAZ JE NEPŘÍPUSTNÝ!“)
Jde o stranickopolitickou hříčku, právnicky jen těžko realizovatelnou. Budou od nynějška v ČR kriminalizováni všichni novináři, kteří třeba uspořádají v televizi politickou debatu o nových marxistických trendech v západní Evropě?
Zřejmě budeme muset, podobně jako při trapných pokusech českého státu kriminalizovat podporu Usámy bin Ladina v roce 2001, vystoupit na podporu „komunismu“ a „fašismu“, abychom dokázali, jak směšná je tato senátní iniciativa. [daleko horší je novela trestního zákona, která totéž - verbální trestné činy a trestné činy politické povahy, kriminalizuje ve větší šíři a daleko skrytěji - pozn. ŠOK]
Praxí prokázaným a nosným principem, který definoval v USA soudce Brandeis už ve dvacátých letech dvacátého století, je, že verbální výroky lze kriminalizovat pouze tehdy, vedou-li k přímé násilné akci. (Povel: „Zab tohoto černocha!“)
Pro protofašisty v českém Senátu mám drobnou informaci. Komunismus se odlišoval od demokracie tím, že se v něm směl chválit jen komunismus. Možná českým „demokratům“ nedošlo, že demokracie se odlišuje od totality především tím, že se v ní smí odmítat i demokracie.
Demokracie není paternalistický systém, v němž nám tatíčkové z parlamentu rozkáží, co si smíme a nesmíme myslet a co smíme a nesmíme říkat.
V demokracii určují občané, jaké názory a postoje jsou nosné. Stoupající podporu pro KSČM, jakkoliv je pro mnohé politiky politováníhodná a jakkoliv je znervózňuje, asi neodstraní zákazem slova „komunismus“...
Britské listy, 8. 10. 2005, Jan Čulík