Skutečnost, že síly oděné do hávu „levice“ spěchají s nabídkou poslední naděje pro kapitalistický systém, rozsáhle komentovala Aleka Paparigha
Když jsem si četla klíčový text Bertinottiho, šéfa strany, jež hraje významnou úlohu ve Straně evropské levice (SEL), a který je předsedou SEL, všimla jsem si věty „Evropa je mrtvá“! Považují nás za utopisty, protože říkáme, že je třeba bojovat za socialismus a že socialismus je tou správnou odpovědí. Není však utopické, když říkají oni, že dvě referenda a německé volby vedou ke smrti Evropy a že je teď jiná Evropa možná! Je jasné, že se tato možná Evropa, kterou prosazují, neliší podstatně od dnešní Evropy kapitalistického sjednocování. Takové představy však nicméně mohou zředit radikalismus mládeže. Navíc se SEL rozhoduje hrát tuto roli vědomě, aby podkopala existující radikalismus, je podporována a může být dále podporována v budoucnosti.
Tak třeba Bertinotti mluví o existenci dvou levic v Evropě! Je tu, jak říká, „alternativní levice“ SEL, a pak popisuje další levici, tedy sociální demokracii, jež zradila svá levicová hesla a přijala neoliberální alternativu! Ostřejší kritika je cílena na skutečnost, že selhal „největší“ experiment, který by se v Německu mohl konat, kdyby Schröder spolupracoval se SEL. Takže jaká je strategie těchto stran za dnešních podmínek? Je to dočasně nezávislá existence. Oni dočasně zavrhují schéma spolupráce se sociálně demokratickými stranami (v Itálii to zavrženo nebylo), ale stejně mluví o nezávislosti těchto levicových formací na sociální demokracii, přičemž hlavním cílem je vykonávat tlak buď na korekci sociální demokracie, nebo na vytvoření nového uskupení se silami sociální demokracie. Za sociálně demokratickou stranu bez tradičního sociálně demokratického vedení. Příkladem toho je experiment Gysi-Lafontaine.
Tohle jsem zdůraznila, protože bychom neměli podceňovat otázku, jak bychom měli dnes dát na politiku imperialismu. A odpovědí nemůže být nějaký „mírně“ pokrokovější sociálně demokratický program či nějaký sociálně demokratický program s trochou levicových tónů, ale neustálý boj proti monopolům a proti imperialismu, jehož výsledkem musí být svržení politické moci plutokracie.
V kontextu kapitalismu není jiná politická volba možná. Něco jiného je vymáčknout z kapitalismu nějaké zisky, což je za určitých podmínek možné. Ale oni to považují za alternativní strategii. Rozdíly mezi námi a těmito silami nejsou jen v tom, že máme radikálnější hesla. Mohli bychom rozumět reformismu mezi masami pracujících a dělnické třídy, které se odtrhly od sociální demokracie či od neoliberálních stran.
Co je ale podstatou a základem SEL? Je to oportunismus. To není sociálně demokratický reformismus. Toto jsou síly, které opustily pozice komunistického hnutí a které odmítly vědeckou teorii socialismu.
Tudíž je nemůžete posuzovat stejně jako síly, které se třeba oddělí od stran PASOK či ND, stejně jako síly dělnické třídy, které si s sebou ponesou maloburžoazní názory. Tohle jsou problémy odlišné kvality. Z tohoto důvodu je třeba ideologickou frontu proti oportunismu a proti maskovaným „revolučním“ sloganům posílit. Jinak bude slabá naše fronta proti buržoazní ideologii, která je naším hlavním protivníkem.
Athény, 31. 10. 2005
Aleka Paparigha, generální tajemnice Komunistické strany Řecka
Pro potřeby SDS přeložil Milan Neubert ze získaného anglického překladu, který naleznete ZDE.
Poznámka (13. 11. 2005)
Komunistická strana Řecka patří k dlouhodobým kritikům procesu vzniku Strany evropské levice, dokonce ji lze označit za odpůrce jejího vzniku - viz např.:
Aleka Paparigha by si byla nemusela projev Bertinottiho číst, kdyby byla bývala přijala pozvání na sjezd SEL. Její příspěvek by ale mohl členáře zajímat, protože dokresluje stanoviska zveřejněná dříve.
A úplně na závěr - text překladu je kostrbatý, což souvisí se snahou přiblížit se maximální měrou k anglickému překladu. Čtenář snad pochopí a promine.