Vstříc roku 2006

Podlehnu dnes opět zažitému zvyku a obrátím se na Vás, jak na čtenáře našich webových stránek, tak i na příznivce a členy Strany demokratického socialismu s krátkou řečí, která si neklade za cíl snést nějaká dosud nevyřčená moudra. Upřímně řečeno, chci Vás hlavně tímto způsobem - všechny známé i neznámé - pozdravit, poděkovat Vám za spolupráci, přízeň nebo alespoň projevený zájem. A popřát Vám všechno nejlepší v novém roce.

Loni jsem touhle dobou nesouhlasil s panem prezidentem, že by byl uplynulý rok (tedy 2004) úplně normální, protože byl rokem vstupu ČR do Evropské unie, rokem završení jednoho aspektu procesu společenských přeměn, které započaly jednoduchým heslem „zpátky do Evropy“. Letos se s obdobným stanoviskem Václava Klause mohu klidně ztotožnit - rok 2005 považuji i já za rok standardního budování kapitalismu v Čechách. Těch shod bude i více - i já si myslím, že odmítnutí evropské ústavy snad povede k dialogu na téma budoucí podoby Evropské unie, že klíčem k plnému životu je odpovědnost člověka za svůj vlastní život a spoluodpovědnost za život svých blízkých.

To nemění nic na tom, že mám na řadu věcí názor trochu posunutý nebo i diametrálně odlišný. Tak třeba onu zmíněnou spoluodpovědnost člověka chápu šířeji - jako odpovědnost za vytváření podmínek i pro ty, kteří nepatří jen mezi mé nejbližší, jako odpovědnost za vytváření podmínek pro lidskou solidaritu a spravedlnost a následně pro větší soudržnost společnosti jako celku. Nakonec ale i pan prezident - možná nechtěně - připustil, že za Českou republiku ručíme všichni společně.

Rozdíl nacházím i v pohledu na Evropu. Odmítnutí evropské ústavy nechápu jako odmítnutí integrace, ale jako možnost pokusit se o vytvoření nové koncepce Evropské unie diskusí zdola. Nejde jenom o to, aby bylo povoleno „více pravd" stávajících institucionálních hráčů, ale aby mohly zaznít představy normálních lidí o společném evropském domě. Potřebujeme alternativní projekt Evropy!

Česká republika pokračovala v roce 2005 ve slušném růstu HDP, nezaměstnanost začala mírně klesat, ale stále je vyšší, než byla za velké hospodářské krize 20. století. Pokračujeme tak v mrhání a znehodnocování hlavního zdroje, který má naše země k dispozici. Běh věcí neurčují všechny potřeby lidí, ale jen ty, které jsou vybrány logikou kapitálu. A jeho tlak narůstá. Lidem se daří ekonomicky lépe, roste průměrný reálný příjem, ale blbá nálada neodchází. Ekonomické nůžky se více rozvírají a atomizace společnosti pokračuje. V lidech narůstající pocit, že běh věcí nemohou ovlivnit, dále krystalizuje v apatii. Možnost společné vize je stále méně pravděpodobná, společenská diskuse skomírá.

Pokračujeme v žití na dluh, mělo by se bít na poplach. Nejde jen o dluh státu - ten mimochodem narostl o necelých 60 miliard. Zato o více než 100 miliard narostly dluhy jednotlivých rodin. Finanční kapitál slaví velké vítězství, které mu vytváří příznivé podmínky do budoucna. Zatímco státu se politici ptají, zda je rostoucí dluh orientován na spotřebu nebo na investice, podobné úvahy, týkající se výdajů rodin, moc běžné nejsou. To při pohledu do budoucna moc optimistické není - ale třeba se pletu.

Tím se dostáváme k roku 2006. Jaký asi bude? Co nás čeká? Pan prezident ve svém projevu jen připomněl, že to bude rok volební a vyzval nás - občany, abychom ze sebe svou neúčastí odpovědnost nesnímali. V tom s ním naprosto souhlasím. Já sám bych dal sice přednost systému s prvky přímé demokracie a vyčítám politikům, že ústavou slíbené obecné referendum stále ještě není „na stole“. Nicméně v systému zastupitelské demokracie a bez dostatečně fungujících společenských organizací je tím správným heslem skutečně „všichni k volbám“, i když trochu připomíná ono staré „všichni ke strojům“.

Oproti prezidentovi se budoucností zabýval více ve svém novoročním projevu předseda vlády. Jiří Paroubek nám letos slíbil, co Václav Klaus už před lety - měsíční plat přes 20.000 Kč. Také nezapomněl připomenout, že Česká republika bude čistým příjemce dotací z Evropské unie - desítky miliard potečou na podporu některých politik EU na území naší země. Těch desítek sice nebude 9, jak by se snad z Paroubkova projevu mohlo zdát, ale jenom 4, ale i tak to může být slušná investice do naší infrastruktury. Dále jsme se dozvěděli, že vláda bude bojovat s korupcí, s organizovaným zločinem a s terorismem. Předseda vlády sice letošní volby přímo nezmínil, ale upřímně řečeno - tahle skutečnost z jeho projevu přímo vyvěrala.

Nečekejme od roku 2006, že nám na stříbrném táce přinese nějaká výrazná zlepšení, pokud se o ně sami nepřičiníme. Chtělo by to natruc oné blbé náladě ze sebe vydolovat energii, která by posílila jak individuální odpovědnost, tak institucionalizovanou solidaritu, která by podnítila aktivizaci české společnosti.

Důležité budou však skutečně i letošní volby, protože ty určí základní politický půdorys pro další čtyři roky. Jeden starší člen SDS a „systematizovaný štoural“ se v souvislosti s nimi vyjádřil, že „modrý pták patří do klece a rudý karafiát potřebuje nějaký životabudič“. Já s ním souhlasím.

Hezký rok Vám za Stranu demokratického socialismu i za Stranu evropské levice

moc přeje

Milan Neubert