Zastavím se u hospodářství. Zaíváme vynikající hospodářskou situaci v zemi. Hrubý domácí produkt vzrostl v loňském roce o 5%. Očekává se přebytek obchodní bilance, co je nejlepí důkaz restrukturalizace, modernizace českého průmyslu. Připomeňme si také, e po alostných experimentech pravicových vlád byl český průmysl v polovině 90. let zcela rozvrácen a zdálo se, e mu u nepomůe nic. Reálné mzdy vzrostly v loňském roce o 4%, za posledních 7 let vzrostly reálné mzdy o 35%, tedy ivotní úroveň lidí vzrostla za 7 let o zhruba třetinu.
A připomeňme, co předvedla Občanská demokratická strana. Tak nejprve, jetě za vlád Občanského fóra, ekonomové, soustředění kolem Václava Klause, od roku 1991 předsedy Občanské demokratické strany, svou okovou terapií způsobili takový pokles reálných příjmů obyvatelstva, takové znehodnocení jeho úspor, tedy takové zbídačení irokých vrstev lidu, e se z toho česká společnost dostala a za naich vlád. V roce 1998 byla průměrná reálná mzda v České republice pouhá necelá 3% nad úrovní roku 1989 a polovina domácností na tom byla hůře neli v roce 1989. Myslím, e by nikdo neměl zapomínat na to, e země zaila za vlád pravice v letech 1997 a 1998 hospodářský pokles a stagnaci. A tito ideologicky indoktrinovaní lidé chtějí řídit stát svými experimenty znovu. Nai předkové ve středověku měli pro takové lidi, kodící své zemi, skvělou charakteristiku. kůdcové zemtí.
Budu ale pokračovat v charakteristice dneka. Inflace dosáhla v loňském roce 1,9%, za vlád ODS to bylo běně přes 10%. Dochází, diky soubornému působení řady pozitivních jevů v ekonomice a díky politické stabilitě, k nezadritelnému zhodnocování české koruny. Euro, resp. koruna k euru, míří k 25 Kč, koruna k americkému dolaru se blíí ke směnnému kurzu 1:20, tedy mám na mysli zavedení eura, tedy k 1. 1. roku 2010. Připomínám, e před 5 lety dosahoval dolar úrovně 1:40, e při zavedení eura to bylo 1:37. Zaznamenali jsme v loňském roce vynikající fiskální výsledek státu. Plníme v předstihu konvergenční program, Česká republika dosáhla 2,8 % schodku hrubého domácího produktu, 37% z deficitu k hrubému domácímu produktu, nezaměstnanost se sníila z 9,8% na 8,9%, tj. pravda nejhorí makroekonomické číslo, které vykazujeme.
V Polsku vak je nezaměstnanost dvojnásobná a na Slovensku je kolem 15%. A musíme říci, e jsme tím číslem, tím naím číslem, ne nějak skvělým, pod úrovní Evropské unie. Slíbili jsme před 4 roky vytvořit 200.000 pracovních míst. Vytvořili jsme jich 285.000. Důvodem poměrně vysoké nezaměstnanosti je to, e země díky pravici zahájila restrukturalizaci svého průmyslu v podstatné míře a za naich vlád. Modernizace výrobních kapacit, likvidace ztrátových výrob byla doprovázena racionalizací pracovních sil. To bylo provedeno větinou a po roce 1998. Připomeňme si, e díky polostátním bankám, poskytujícím tědře úvěry neefektivním státním a polostátním firmám po větinu devadesátých let se dařilo udrovat uměle nízkou nezaměstnanost, vlastně se tehdy, za vlád Václava Klause, proti časům reálného socialismu, nic moc nezměnilo. Účet v řádech set miliard korun byl vystaven a naim vládám. Zaznamenali jsme loni vynikající příliv přímých zahraničních investic, 8 miliard eur. Jaký je lepí důkaz důvěryhodnosti země a její vlády?
Nyní se zastavím u politické oblasti. Oproti počátku mé vlády v dubnu loňského roku se zvýila důvěra občanů ve vládu z tehdy zanedbatelné podpory na a 47%. Těký úder jsme dostali ve druhém lednovém týdnu po kampani zahájené vůči Michalu Krausovi Mladou frontou Dnes. 9. ledna odeel Michal Kraus z pozice předsedy klubu ve sněmovně, vzdal se poslaneckého mandátu a vech placených politických funkcí. Do dneního dne se neobjevilo nic, co by svědčilo o tom, e Michal Kraus poruil zákon nebo se dopustil korupčního jednání, anebo někoho pokodil. Pokud se neobjeví nové skutečnosti, nebudu měnit tento svůj názor. Celá záleitost nás samozřejmě pokodila, to není třeba si zastírat, řeili jsme ji vak díky Michalu Krausovi rychle, ji 16. ledna jsme vyhlásili po dohodě s Michalem, e Michal Kraus odchází z vysoké politiky. Musím říci, e si váím Michalova rozhodnutí a věřím, e se dokáe očistit a vrátit do vysoké politiky. Nevidím jako vhodné, e v tomto případě veřejně, velmi osobně a kriticky vůči Michalu Krausovi vystupovali někteří nai členové, zejména poslanci. Nejde mi o to, aby se členové sociální demokracie nemohli vyslovovat kriticky k dění ve straně, aby se nemohli svobodně vyjadřovat. O to přeci ve vyjadřování k Michalu Krausovi před jeho odchodem z vysoké politiky vůbec nelo.
Mluvme svobodně, ale před volbami na stranické půdě a zejména v takovýchto kritických situacích trochu s rezervou. Věnoval jsem této věci pozornost, myslím e dostatečnou, včera na schůzi Ústředního výkonného výboru strany. Vnímal jsem vysokou podporu pro tento můj pohled. A chci českou veřejnost ujistit, e v sociální demokracii nehrozí ádný reim osobní moci a v mé osobě nepřiel do české politiky ádný diktátor. Celou věc bych uzavřel takto: jde o to, zda budeme mít pár týdnů před volbami stranu s uvědomělou a sebezáchovnou kázní, anebo budeme mít ze strany diskusní spolek Vltavan, kde si kadý dělá, co chce. Budeme-li spolek Vltavan, nemůeme ve volbách uspět. Volič nemá rád rozhádané strany.
Je přitom dojemné, jak zejména Mladá fronta Dnes a Lidové noviny mají opravdu velkou péči o úroveň demokracie v rámci České strany sociálně demokratické. Jetě jsem neslyel, e by tuté pozornost věnovali ony nebo televize Nova např. poslancům ODS, kteří ji nekandidují na volitelném místě, či nekandidují vůbec. Jejich názorům na ex-poslance ODS Doleala. Ex-poslanec Doleal, trestně stíhaný, tato ostudná figura české politiky, přitom stále jetě nedokázal vyklidit politické pole. On teď dokonce můe jako člen dozorčí České konsolidační agentury obdret 350.000,- Kč měsíčně jako odměnu. Opravdu, obětavý člověk. A proč vlastně by měl odejít z kandidátní listiny Občanské demokratické strany, vdy je přeci jenom trestně stíhán. Přátelé, já očekávám, e přítí týden nai poslanci připraví při projednávání změn v dozorčí radě České konsolidační agentury ex-poslanci ODS Dolealovi těké chvíle.
Nyní se zastavím u oblasti médií. V září na schůzi naeho ústředního výkonného výboru jsem řekl, e naimi soupeři nejsou pánové Topolánek a Kalousek. Ti na nás prostě nemají. Ale některé sdělovací prostředky. Mladá fronta Dnes a Lidové noviny by měly sportovně přiznat barvu. Tedy modrou barvu. Jsou stranickými listy Občanské demokratické strany a přitom se tváří, jakoby byly nezávislé. Stejně tak modrého ptáka ve zlatě na klopě by měl mít pan Tuna z Novy. Pánové z Mladé fronty Dnes a z Lidových novin, proč nepřiznáte barvu? Nestyďte se za to, koho podporujete, já vím, e to není nejlepí společnost, ale bylo by to aspoň česné. Připomenu jenom titulky článků z minulého týdne: Paroubek nebo svoboda, Paroubek nám močí na boty, Nafouknutá bublina (tzn. v podstatě já). Sami tito pánové mají své specifické představy o svobodě slova. Kdy chci odpovědět na drsné útoky Mladé fronty Dnes článkem, demokraticky mi ho nezveřejnění. Opravdu příkladná ukázka svobody slova. Ta by měla být vyhrazena, jak se zdá, jenom pánům redaktorům. A tak útoky na mě, a ty mají politickou logiku, tolik nekodí.
Jak říkal kníe diplomacie Talleyrand, co je přehnané, to je nedůvěryhodné. Proč vlastně to tvaní, běsnění, a delirium některých souputníků ODS v médiích? Jak jsem řekl, má to politickou logiku. Dochází ke stagnaci voleních preferencí ODS a KDU ČSL, dochází k postupnému růstu voličské podpory sociální demokracie, přitom dochází spíe ke stagnaci váhy komunistů. Ná výsledek v třech průzkumech veřejného mínění v posledních týdnech se pohybuje od 25 do 31% a náskok ODS před sociální demokracií se odhaduje od 1 od 4%. Chci připomenout, e na počátku mé vlády to bylo 20 22%. Propastný rozdíl. Na jedné věci se tyto průzkumy shodují. Levice v nich má převahu nad pravicí zhruba 5%. Na prvních 4 místech v průzkumu veřejného mínění jsou s předstihem sociální demokraté.
Mám-li hovořit o úspěích poslední doby: v Poslanecké sněmovně pracuje ná poslanecký klub velmi tvrdě, a to i pod novým vedením prvního místopředsedy Michala Haka. Daří se postupně schvalovat jeden klíčový zákon za druhým. Zákony jsou schvalovány zdánlivě jak na běícím pásu, hladce, jako po másle. Opak je samozřejmě pravou. Je za tím tvrdá a poctivá práce. Nae úspěnost ve sněmovně je dána tím, e se vláda pod mým vedením od počátku chová jako meninová vláda. Tato vláda pod mým vedením svou silnou legislativní aktivitou překonává i to nejslavnějí období legislativní smrti Zemanovy vlády.
Klaďme si otázku, jak bychom asi byli při schvalování zákonů úspění, zůstali-li bychom při sjednávání podpory v poslanecké sněmovně jen na bázi stojedničkové vládní koalice, tedy jinak řečeno, pokud bychom zůstali na bázi neproduktivního antikomunismu. Já odpovím za vás. Schválena by byla jen opravdu malá část zákonů, mení koaliční partneři by získali podstatně větí prostor pro své zviditelnění a nepochybně ho vyuili. Ve svých důsledcích jen prosazení svých sobeckých zájmů. Jakou důvěru veřejnosti by pak měla slabá vláda bez úspěchu, její slabý předseda, a tedy jakou důvěru by měla vláda bez podpory veřejnosti, vláda rozhádaná. Jakou voličskou podporu by mohla mít sociální demokracie, kdy by její hlavní reprezentanti, premiér a ministři byli vnímání jako neúspění politici?
Znovu chci zdůraznit, e ani po vítězných volbách Česká strana sociálně demokratická nikdy neuvaovala, neuvauje a uvaovat nebude o spolupráci s Komunistickou stranou Čech a Moravy na vládní úrovni, tedy o ustavení společné vlády. Řekněme otevřeně, e jakékoliv jiné politické uspořádání po volbách je moné a nelze ho v tuto chvíli přehlédnout. Málo pravděpodobná je v tuto chvíli koalice s občanskými demokraty. Málo pravděpodobná je také koalice s lidovci prostě proto, e nebude mít dostatečnou podporu v poslanecké sněmovně. Stejně jako, doufejme, ji nebude mít potenciální spojenectví ODS a KDU-ČSL. Naopak je zde silná monost vytvoření meninové vlády sociální demokracie. Mám základní představu v tom smyslu, aby zhruba 2/3 ministrů byly sociální demokraté a 1/3 spíe uznávaní odborníci neli politici, tedy nestraníci.
Aby v této vládě byli nejlepí z nejlepích, tedy připravím a navrhnu skutečnou vládu talentů. Potlesk.
Dovolte mi se jetě zastavit stručně u naich politických soupeřů.
ODS. Její vedení lze označit jako euroskeptické, ultraliberální. Jsou to lidé, za kterými není nic vidět. Nikdy nic neřídili, nemohou se vykázat ádným hmatatelným pracovním, osobním úspěchem. Ani jeden z nich. V čele ODS je slabý lídr, který za lídrem sociální demokracie zdrcujícím způsobem zaostává v tom, koho lidé povaují za lepího kandidáta na premiéra. Připomínám poměr 44% ku 30%. Pan Topolánek má natěstí pro sebe kolem poradce, kteří jetě úplně neztratili rozum. Proto jej schovávají před televizními kamerami jako monstranci. Potlesk.
Myslím, e veřejnost ale chce znát názory obou lídrů, obou kandidátů na premiéra. My prostě neustaneme ve výzvách panu Topolánkovi, aby el se mnou před televizní kameny alespoň 2x za měsíc. Stejně tak alespoň 1x za měsíc se svým hlavním protikandidátem ve volebním kraji Praha ministrem Rathem. A nyní ke slunosti ODS. Tak, jak ji tato strana proklamovala na svém kongresu před 2 měsíci. Je nám goeblsovsky předhazováno některými médii, spřátelenými s ODS, protoe 100x opakovaná le se stává pravdou, sprosáctví, arogance a obhroublost ve vyjadřování. Tyto vlastnosti jsou vak jednoznačně spjaté s ODS. V tuto chvíli nemá smysl to rozebírat.
První tajemník Francouzské socialistické strany kdysi řekl: Francie má nejhloupějí pravici na světě. Já myslím, e to platí spíe pro pravici českou. Politická práce Občanské demokratické strany nabyla v posledních týdnech, s tím jak se ukazovaly výsledky průzkumu veřejného mínění, zajímavý rozměr. Přichází pod vlivem vývoje volebních preferencí s naprosto nereálnými návrhy. Chce dramaticky sniovat daně a tedy daňové příjmy státu a přitom slibuje na vechny strany často bizardní výdaje. V daňových příjmech by po uplatnění návrhu ODS dolo k propadu 150 200 mld. Kč. Výdaje státu by naopak pod vládou ODS mohly být řeeny často skokovým nárůstem. Tak předevím to byl nápad z posledních dnů vydotovat 20 mld. Kč státní pojitěnce ve VZP. To je příklad děsivé arogance, neschopnosti a nekompetentnosti ve fiskální oblasti. Potlesk.
Váení přátelé, dámy a pánové,
Včera jsme na schůzi ústředního výboru schválili kandidátky pro sněmovní volby. Tyto kandidátky byly schváleny drtivou větinou hlasů. Dnes schválíme rámcový program. Ten bude debatován jetě na okresních konferencích strany v únoru. Předpokládám, e do té debaty budete umět zapojit také veřejnost a začátkem března program definitivně formulačně dokončíme. Prosím, aby delegáti této konference udělali ve pro rychlou informovanost naich členů o programu v místních organizacích a v okresních organizacích. Program byl rozeslán před měsícem, zapracovali jsme na něm a jetě na něm budeme pracovat po dnením dnu, abychom do něj promítli dnení náměty.
Ve dnech 10. 11. března se v Praze uskuteční setkání leaderů stran socialistické internacionály, abych byl přesný, Evropské strany sociálních demokratů. Přijedou jak lídři stran vládních v čele s T. Blairem, tak opozičních sociálně demokratických stran. Po této demonstraci naí sounáleitosti k největím demokratickým politickým hnutím této planety asi jen těko budou nai političtí oponenti a pravicová média moci nás označovat jako prokomunisty.
Váení přátelé,
Jistě jste si vimli oranové výzdoby, která je vude kolem nás. Je to nae volební barva. Nebyla zvolena náhodou. Je to barva moderní, pozitivní a sebevědomá. Má tedy vlastnosti stejné, jaké má ná volební program, jaké mají nai lídři a jakou bude mít nae volební kampaň. Na tuto barvu navazuje i ná volební slogan Jistoty a prosperita. Potlesk.
Ten také nevznikl náhodou. Nabízíme naim občanům tyto hodnoty, které jsou pro ně nejdůleitějí a za které nae strana bojuje a bojovat bude i nadále.
Přátelé, dovolte mi, abych na naí volební kampaň připil nikoliv Becherovkou, jak bylo zvykem, ale álkem čaje. Je to výchovnějí. Potlesk.
Vidíte, váení přátelé, e sociální demokracie dokáe konat i zázraky. (ukázka barevného hrnečku)
Jiří Paroubek, 28. 1. 2006
Závěrečný projev na programové konferenci s hlavními rysy volebního programu ZDE.