Je zbytečné vracet se ke starým chybám

Přinášíme Vám první rozhovor s Annou Oppitzovou, členkou Strany demokratického socialismu, která kandiduje v červnových volbách do Poslanecké sněmovny na kandidátce KSČM ve Středočeském kraji.

* Není časté a obvyklé, aby na kandidátce do voleb Parlamentu ČR byl na kandidátce KSČM kandidát jiné politické strany, ve Vašem případě Strany demokratického socialismu. Čím si to vysvětlujete?

SDS vždy prohlašovala, že je alternativou pro ty, kteří smýšlejí levicově a nechtějí být členy KSČM či ČSSD, že je mezičlánkem mezi dalšími levicovými stranami a hnutími v ČR. Myslím si, že právě fakt, že je člen jiné levicové strany – nezávislý je něco jiného – na kandidátce KSČM do parlamentních voleb, je velký posun a další krůček ke spolupráci. Pokud jde o mne, významnou úlohu hraje nepochybně mé dlouhodobé působení v městském zastupitelstvu v Mělníku.

* Co si v tomto kontextu myslíte o spolupráci levice v ČR?

Myslím, že už nastal celospolečenský posun ve vnímání levice v České republice, že se otupil nepřátelský antikomunismus, a že i ČSSD více chápe potřebu společného postupu levice jako jediné síly schopné zabránit plnému uchopení moci ODS

* Mluvíte o ČSSD, ale vaše spolupráce se spíše orientuje na KSČM. Proč to tak je? A je to pro SDS typické?

Politická spolupráce členů SDS na úrovni obecních zastupitelstev nebo při přípravě kandidátek do nich se liší obec od obce. Někde jsou lepší vztahy k ČSSD, jinde ke KSČM. Obecně je tato spolupráce nutností a mnohdy je už řadu let funkční, což je i můj příklad. V Mělníku spolupracujeme dlouhodobě s KSČM.

* Změnila se nějak situace se změnou vedení KSČM?

Z hlediska mezilidských vztahů určitě ne. Politicky se to ale odráží ve hledání nových přístupů vzájemné spolupráce našich stran. Řekla bych, že důležitější je skutečnost, že jsou obě naše strany součástí Strany evropské levice, i když KSČM zůstala pouze v roli pozorovatele.

* Jaké problémy vidíte jako prioritní ve vašem volebním obvodu, co byste jako poslanec prosazovala?

Myslím si, že problémy regionu budou totožné s těmi, které běžně řešíme na jednání zastupitelstva města Mělníka. Zastavím se u zdravotnictví, protože čeho si nejvíce považujeme u svých rodin i u sebe, je zdraví. Pro mnoho našich občanů se stává nedostupným a je to způsobeno zavedeným systémem, který je komplikovaný a problematický. Vždy jsem si myslela, že je zbytečné se vracet ke starým chybám a že pokud jsou dobré zkušenosti v některých oblastech, nebudou se podmínky měnit. Proto nemohu pochopit, že byly třeba zrušeny dětské pohotovosti a sloučeny s dospělými. Jsem zásadně proti plošnému vytváření obchodních společností z našich nemocnic; pokud ale bude vytvořena dostatečná síť státních zdravotnických zařízení, nemám nic proti tomu, aby byly vytvořeny soukromé nemocnice a kliniky, které si na sebe vydělají.

* Teď z Vás skoro mluví podnikatelka. Jaký je Váš názor na často kritizované podmínky pro malé a střední podnikání? Máte ze své praxe nějaké náměty na zlepšení stavu?

Já pracuji v jiné oblasti – když jsem ale nedávno sledovala vystupování lékařů za včasné platby za jejich výkony, plně jsem je chápala a podporovala. Jen kdyby vystupovali za všechny, kterým opožděné platby způsobují problémy! Splatnost 2 měsíce je totiž běžná. Ale firmy neplatí ani po 4 měsících i po půl roce i více. I když je smluvně podepsaná splatnost 60 dní – často není dodržována. S výmluvou, že ani oni nedostali ještě úhradu od svého odběratele.

Lékaři mají dokonce výhodu, že jejich partnerem je jen několik odběratelů – zdravotních pojišťoven a že mohou počítat s určitou garancí státu. Já mám naopak velké množství obchodních partnerů a opožděné platby jsou velmi rozsáhlým jevem, že se mi nevyplatí dávat dlužníky k soudu. Chybí zákonné ustanovení splatnosti, jehož délku nelze překročit. Naše právní předpisy dovolují podnikateli zkrachovat, začít znovu podnikat a staré dluhy přitom nezaplatit. Příklad: stejný podnikatel se zadluží, vytvoří souběžně jinou firmu – jen se změnou názvu, kam plynou příjmy, a starou s dluhy prodá za min. cenu.

* Takže si myslíte, že by měl stát nějakým způsobem zasáhnout?

Určitě. Od odběratelů není nijak bezprostředně garantována včasná platba, ale řádný odvod daní státem hlídán je, a to i z financí, které nemám a nikdy mít na účtu třeba ani nebudu, tj. z již uskutečněných přeprav.

* Zástupci státu by Vám možná namítli, že máte možnost se s dlužníky soudit. Co vy na to?

V naší společnosti je justice poněkud problémová. V současné době třeba řeší naše bytové družstvo vystěhování neplatičů. Proběhla již tři soudní jednání a stále není jasné, zda a kdy budou neplatiči vystěhováni. Zatím žijí na náklady ostatních nájemníků, kteří jsou převážně důchodci. Soukromý exekutor navíc požaduje poplatek za dohled nad vystěhováním bez jakýchkoliv záruk ve výši 20.000 Kč. To jen pro dokreslení situace.

* Na závěr otázka z úplně jiné oblasti. Jako maminka i babička si jistě užíváte vnoučátek. Co byste prosazovala pro zlepšení životních podmínek mladých rodin?

Mohu říci, že dnešní problémy mladých manželství se mě přímo dotýkají. Je to tím, že žiji ve společné domácnosti s rodinou mého syna. Jednou z nejdůležitějších věcí je, aby pro mladé lidi byly vytvořeny podmínky pro zajištění přístupného bydlení, cílená a dlouhodobá podpora. Ono však nelze vytrhnout z celé problematiky jen bydlení – navazuje na to zaměstnanost, tj. předpoklad možnosti splácet hypotéku nebo jinou půjčku.

Velmi vítám zvýšení částky za mateřskou dovolenou. Vychovávat děti je stejně odpovědné jako chodit do zaměstnání. Na rozpacích jsem trochu u zvýšení porodného. Vím sice, že náklady na pořízení základních věcí pro miminko jsou velké, ale daleko důležitější je, aby po 4 roky mateřské byla rodiči, který se stará o jedno i více dětí, vyplácena stálá částka.

* Děkuji za rozhovor.

Otázky kladl Jan Komenda, 12. 4. 2006.
Webovou stránku Anny Oppitzové naleznete ZDE.