Pojem „stalinismus“ není v odborné literatuře mající charakter kritického marxismu i progresivní levicové orientace chápán jako nějaké synonymum hodnocení života a díla J. V. Stalina jako jednotlivé osobnosti. I když se toto hodnocení s charakteristikou pojmu stalinismus nutně prolíná, jde o něco zásadně jiného. Pomocí pojmu „stalinismus“ byl na různých etapách vývoje společnosti, v různých stranách a zemích postihován systém deformací socialismu a marxismu, který se poprvé v historii vytvořil v sovětském Rusku a později se přenesl i do dalších zemí.
Tento systém po smrti Stalina a odsouzení tzv. politiky kultu osobnosti na XX. sjezdu KSSS sice zmírnil své projevy, zejména kvantitativně, v podstatě však trval dál, do porážky první formy socialismu v SSSR a dalších evropských zemích. Významně ovlivnil rovněž vývoj v mimoevropských zemích hlásících se k socialismu.
Při rozboru dějinných procesů spojených s první formou socialismu je třeba oddělit dlouhodobé zásadní diskuse na téma: „Byl stalinismus jedinou možnou podobou první historické formy socialismu? Mohla se tato forma udržet bez stalinismu?“ od diskuse na téma : „Byl stalinismus deformací socialismu a je třeba se od něj distancovat?“.
V tomto smyslu mohou probíhat diskuse hodnotící integrující úlohu Stalina v sovětské společnosti, spořící se o nutnost právě stalinské formy kolektivizace zemědělství a industrializace SSSR se všemi jejími drastickými momenty a obrovskými ztrátami na životech jako jediné v dané realitě možné formy industrializace a přípravy SSSR na napadení kapitalistickými státy, o správnosti Stalinovy politiky v předvečer druhé světové války a na jejím počátku, před napadením SSSR, o nezbytnosti stalinských forem řízení při vedení druhé světové války, eventuálně i počátků studené války.
V těchto diskusích, zejména odborných, se projevuje nelehký proces hodnocení dějin, ve kterých se často progresivní procesy prosazují velmi nehumánními metodami. V podtextu těchto diskusí je snaha o co nejobjektivnější zhodnocení úlohy J. V. Stalina, ovšem bez nekritického obdivu a snahy popírat historická fakta a lakovat systém spjatý s jeho jménem na růžovo.
Současně však proběhly a probíhají diskuse, které vyjadřují politický a ideově mravní postoj jednotlivých společenských sil vůči stalinismu. Tyto diskuse jednoznačně ukazují, že stalinismus (ve smyslu politiky, ideologie i řízení země) se naprosto odlišoval od Marxova, Engelsova, ale i Leninova pojetí socialismu, úlohy a uspořádání komunistické strany i státu ve společnosti, tříd, vztahů mezi národy uvnitř socialistické země i mezinárodního komunistického hnutí. Tyto diskuse poukazují na škody, které stalinismus přinesl věci budování socialismu v dlouhodobé perspektivě a na podíl, který mělo jeho přetrvávání při zániku první historické formy socialismu.
Obou rovin této diskuse se pochopitelně účastní jak marxisticky orientovaní autoři a politické subjekty, tak další subjekty a osobnosti levicového zaměření, kterým jde o čestné a objektivní vyrovnání se stalinismem, tak autoři a subjekty, které stojí na pozicích urputné obhajoby Stalina i stalinismu. Diskusí se samozřejmě účastní i autoři a subjekty stojící na pozicích buržoasní ideologie, včetně militantního antikomunismu. Z této plurality názorů a postojů přirozeně vzniká určitý chaos pokud jde o informovanost širokých lidových vrstev, které nemají vyhraněné mínění o této otázce a přebírají často i buržoasní a antikomunistické stereotypy, které pojem stalinismus spojují s vyhraněně antihumánními charakteristikami blízkými fašismu a snaží se ve vědomí neinformovaných lidí vytvořit určitou spojnici mezi pojmem stalinismus a socialismem jako takovým.
Z tohoto hlediska je stanovisko, které se třeba pouze z formálních důvodů brání pojmu stalinismus, velmi nebezpečné, protože vlastně potvrzuje širokým vrstvám demokraticky a sociálně cítících občanů, že subjekt, který takovéto stanovisko prosazuje, souhlasí se stalinismem jakožto systémem a je připraven ho znovu prosazovat. Pojem stalinismus se totiž stal, zejména v západní veřejnosti, ale i ve většině bývalých socialistických zemí, všeobecně přijímaným pojmem pro charakteristiku deformací první formy socialismu.
Vraťme se znovu k otázce deformací stalinismu. Historicky nesporná fakta, které už nadobro zůstanou spojeny s osobností J. V. Stalina, jsou následující:
Je samozřejmé, že historické bádání o těchto faktech neprobíhalo a neprobíhá ve vzduchoprázdnu, ale je silně ovlivněno ideologií a zájmy zúčastněných složek, zejména oficiální buržoasní ideologií a zájmy současné vládnoucí třídy, ale i neméně úporným vlivem pozůstatků privilegovaného řídícího aparátu první historické formy socialismu. Z tohoto souboje společenských tlaků vycházejí práce, které jsou zkreslené na tu či onu stranu.
Takovouto věčnou diskusní otázku je např. výše oběti stalinské politiky. Výkyvy v odpovědi na tuto otázku jsou pochopitelně značné, u některé literatury není možné spoléhat na archivní dokumenty, na které se odvolávají a na jejich správnou interpretaci. Stejně tak přirozeně není možné brát jako seriózní např. práce L. Martense, které se snaží počet obětí minimalizovat a neberou v úvahu poslední zpřístupněné archivní dokumenty.
Bez ohledu na tyto různé výkyvy počtu obětí směrem dolů i nahoru, kterých jsme byli v literatuře svědkem, je počet těchto obětí dostatečně vysoký a vydává tragické svědectví o stalinismu a jeho úloze ve vývoji první historické formy socialismu.
Z těchto základních prvků fungování systému první formy socialismu pod vedením J. V. Stalina se většina přesunula do existování systému i po smrti Stalina a odsouzení jeho kultu.
Za těchto okolností je možno vyvodit následující závěry:
Stalinismus je systém diktatury privilegovaných vrstev řídícího aparátu zprostředkovaný nedemokraticky fungující komunistickou stranou a bezpečnostním aparátem. Tento systém je založen na systematickém porušování práv a svobod lidí i socialistické demokracie a pronikavě se odlišuje se od základního modelu socialismu zpracovaného v díle klasiků. Tento systém se vydává za diktaturu proletariátu, ale je v podstatě diktaturou řídícího aparátu nad proletariátem a dalšími skupinami pracujících, zprostředkovanou mocenskou politickou elitu. Je založen na hrubém porušování principů proletářského internacionalismu uvnitř jednotlivých zemí i v rámci mezinárodního komunistického hnutí. Je hrubým porušením logiky marxismu leninismu a přeměnou marxistické teorie v rigidní dogmatický systém pouček neschopný přijímat vědecké poznatky a podněty. Je subjektivistickým a voluntaristickým zasahováním do společenských procesů
Z tohoto hlediska ti, kdo předstírají, že neexistuje rozsáhlá literatura a obrovská pramenná základna jednoznačně potvrzující antihumánní rysy stalinismu jako systému a J. V. Stalina jako konkrétní osobnosti, ti, kteří tvrdí, že to všechno jsou pouze lži a zkreslení antikomunismu a buržoasní ideologie, prokazují soudobému komunistickému hnutí službu vskutku medvědí a jsou velice blízko zuřivým neonacistům, kteří i dnes nadále odmítají existenci koncentračních táborů a holocaustu. Věřím v moudrost členů a sympatizantů KSČM, že si dokážou o těch lidech udělat správný obraz.
Autor je tajemník a člen Rady TAP ÚV KSČM
Josef Heller, listopad 2005
SDS doporučuje:
František Neužil - Několik poznámek k vymezení podstaty stalinismu