Dosavadními přístupy nepřesvědčíme

Pozorně jsem četl projevy předsedy ÚV KSČM Vojtěcha Filipa na únorovém a březnovém zasedání ÚV KSČM a jeho úvodní slova pro letošní čísla Alternativ. Přiznávám, že v nich bylo mnoho inspirací.

Naše generace, která budovala socialismus je na odchodu, nové generace nepřijímají všechny naše minulé ideály. Vím, že mnozí z nás se s tím těžko smiřují a chápu to. Dnešní vesměs pravicová propaganda, jež na nás hrne mnoho lží a polopravd, silně ovlivňuje všechny. I proto se musíme znovu a znovu zamýšlet nad tím, jak vysvětlovat naše cíle. Vyžaduje to čelit kvalifikovanou propagandou na návrhy současné pravicové vlády, která vede předloženými návrhy ke snižování životní úrovně zejména mladé generace. Jde především o dostupnost bydlení a celkové zdražování (bydlení, energie, vody a ostatních položek potřebných k dennímu životu). Ukazovat i na rozdíly odměňování vládních činitelů a kvalifikovaných dělníků, techniků a dalších zaměstnanců. Chápu proto i Filipova slova o modernosti. Dosavadními přístupy a jen jednostrannými negativními reakcemi na to, co se v současné době děje, však vždy nepřesvědčíme. Lidé pochopí argumenty, ale nepochopí jen negaci.

Vítal jsem i předsedova slova, jimiž připomněl Leninovu tezi, že musíme být nejen nejrevolučnější, nejpokrokovější a tím vlastně se dostaneme i k masovosti, ale že musíme být i hluboce internacionální. Revolučnost nespočívá v tom, že ji budeme proklamovat radikálními slovy, ale musí být i v tom nejpokrokovějším a zároveň revolučním programu. Programu, kterým se přiblížíme k střední a mladé generaci, protože i jim, a především jim, jde o práci, o spokojenější život, o možnost v klidu si plánovat svoji budoucnost. Programu, v němž jim nabídneme řešení, který budou moci přijmout za svůj a který bude vycházet i z místních podmínek.

Velmi souhlasím s Vojtěchem Filipem, že program, který jsme nabídli před minulými volbami, byl sice obsažný a odpovídající našim cílům, ale zároveň naprosto všeobecný a neúderný. Mnoho slov mnohé z voličů odradilo a působilo spíše opačným účinkem. Také místní problémy byly vlastně jednotnými celostátním programem odsunovány do pozadí. I to zřejmě ovlivnilo rozhodování voličů v minulých volbách, i když podstatnějších příčin, proč komunisté dostali méně hlasů než ve volbách před tím, bylo jistě více.

Vítám i výzvu, chápu Filipova slova jako výzvu, zamyslet se nad novým způsobem práce a už dnes připravovat jeho řešení. Základní organizace tak, jak je známe dnes, přestanou v jistý čas existovat. Co však bude místo nich? Budeme jenom volební stranou? Domnívám se, že k tomu by dojít nemělo. Základem prosazování programu KSČM je aktivní účast komunistů a sympatizantů, osobní příklad a kvalifikovaný přístup, příkladnost činnosti poslanců a zastupitelů zvolených za KSČM, aktivita stranických orgánů a organizací v rozvoji měst a obcí, tím i ovlivňování veřejného mínění nejen v těchto obcích, ale i na pracovištích.

Máme své zkušenosti z předmnichovské republiky, lze je využít, stejně jako zamyslet se nad organizováním klubů, třeba i profesních, v nichž by komunisté - a nemuseli by jejich členy být vždy jenom členové KSČM - hráli významnou roli. Roli organizátora a nositele pokrokových myšlenek. Máme však k tomu připravené členy strany? Nejsme v řadě míst jenom uzavřenou společností lidí, kteří nepřipouštějí jiné názory a každá odchylka od naší pravdy je hodnocena jako oportunismus? Nadhodil jsem několik otázek a už sám hledám odpověď. A musím přiznat, že není zcela jednoznačná. Domnívám se proto, že bychom na výročních schůzích a následujících konferencích si i tyto otázky měli položit a hledat na ně odpověď. To je můj názor.

Haló noviny, 1. 6. 2007, Miroslav Slavík