Všechno bylo a je jinak

Původně jsem vůbec nechtěl, ani nechci, psát o 38. výročí srpnových událostí v roce 1968. Trochu mne však vyprovokoval článek (v pondělních Haló novinách) Luboše Kohouta Osmašedesátý - legendy a skutečnost. Na to ještě navázal televizní rozhovor Martina Komárka, komentátora MF DNES. Ono to spolu totiž velmi souvisí.

Martina Komárka jsem znal již jako malé batole s plenami. S jeho otcem, Valtrem Komárkem jsem se znal desetiletí a společně jsme prožívali rok 1968. On byl generálním sekretářem nově vzniklé Hospodářské rady vlády (duben 1968) a já jsem byl jedním ze sekretářů. Co se dělo v tehdejším vedení KSČ a státu jsme měli možnost poznat až intimně. Podle rozhovoru zřejmě otec Valtr synovi Martinovi o tom mnoho neřekl, protože by nemohl tak blábolit.

A to už souvisí s legendami Luboše Kohouta. Ihned v úvodu píše o roku 1968, jako o násilné likvidaci hlubokých ekonomických a politických strukturálních reforem v Československu. V další části dokonce píše, že realizace prvních kroků ekonomické reformy vedla v dvouletí 1968-69 k největšímu přírůstku výroby (8-9%) i reálných mezd v celých poválečných dějinách. Tím mi připomíná současné politiky, kteří pějí ódy na rekordní růst ekonomiky v těchto letech. Ani jedno, ani druhé není pravda. Uvedené dva roky nijak zvlášť nevybočily z poměrně slušného ekonomického růstu a nejrychlejší dynamika byla po roce 1948 a počátkem padesátých let. Za desetiletí před rokem 1989 vzrostl společenský produkt (celá výroba, nevím o jaké výrobě hovoří L. Kohout) o 60 procent a za desetiletí po roce 1989 pak o 57%. Navíc žádné reformy ekonomiky nebyly provedeny, byla pouze improvizace a chaos.

Celé štěstí bylo, že v podnicích a JZD lidé normálně pracovali dále. Pravidelně jsem se zúčastňoval různých komisí a porad s profesorem Otou Šikem. Mohu vám sdělit, že konkrétní problematiku ekonomiky neznal, improvizoval a diskutoval na vysoké, zcela abstraktní úrovni. Vzpomínám, jak mne tehdejší premiér Oldřich Černík požádal, abych pro vládu vypracoval návrh usnesení o zavedení elementárního pořádku do sledování a analýzy národního hospodářství a obnovení základních principů plánování, které byly bez rozmyslu rušeny. Tak se stalo. Příslušné usnesení vlády se dá jistě v archivech najít.

Legendy jsou právě o práci takzvaných reformátorů v té době a mnohé připomíná dnešní dobu. Mnoho všeobecných frází, ale neznalost skutečnosti a úpadek odbornosti. Hnutí reformátorů v prosinci 1967 a lednu 1968 vzniklo bez seriózní koncepce změn v politice a ekonomice. Šlo o normální souboj několika partajních skupin, zhruba stejně silných. A jak se potom stalo zvykem, zvítězil třetí. Tedy Alexandr Dubček, podle mého názoru člověk slušný, jsem přesvědčen, že to myslel dobře, ale neměl potřebnou politickou, teoretickou ani praktickou úroveň. Proto vše dopadlo jak dopadlo. Můj názor je, že srpnové události vznikly především v důsledku neracionální a reálnému mezinárodnímu i domácímu stavu neodpovídající politiky.

Osobnosti se každý den nerodí. Obdobná situace vznikla po listopadu 1989, kdy opět do čela KSČ byl zvolen ten nejméně vhodný. A tak je tomu bohužel i dnes. Jak jinak by se mohlo stát, že na významná státní místa se mohou dostat lidé typu Špidla, Gross a nyní Topolánek? Jak je vidět, nepoučili jsme se. Ono totiž vyžaduje obrovskou, trpělivou a vysoce odbornou práci vypracovat dobrou koncepci, dobrý program. Takový, který je nejenom progresivní, ale i realizovatelný.

Daleko složitější je určitou koncepci nebo program realizovat, získat pro jeho uskutečnění tisíce pracovníků a širokou veřejnost. Nebylo to lehké v roce 1968 i v následujících desetiletích. V oblasti ekonomické a sociální se však podařilo mnoho dobrého. Do dnešních dnů z toho částečně žije i současná společnost (výprodej a rozkradení majetku vytvořeného za 40 let socialismu). Bylo by už na čase objektivně hodnotit minulost a současnost. Nejsou pouze dvě barvy: černá nebo bílá. V těchto dnech si to musíme zvlášť uvědomit. Držet se skutečnosti, reality a ne různých legend, iluzí a mýtů.

Haló noviny, 23. 8. 2006, Václav Věrtelář