Martina Komárka jsem znal ji jako malé batole s plenami. S jeho otcem, Valtrem Komárkem jsem se znal desetiletí a společně jsme proívali rok 1968. On byl generálním sekretářem nově vzniklé Hospodářské rady vlády (duben 1968) a já jsem byl jedním ze sekretářů. Co se dělo v tehdejím vedení KSČ a státu jsme měli monost poznat a intimně. Podle rozhovoru zřejmě otec Valtr synovi Martinovi o tom mnoho neřekl, protoe by nemohl tak blábolit.
A to u souvisí s legendami Luboe Kohouta. Ihned v úvodu píe o roku 1968, jako o násilné likvidaci hlubokých ekonomických a politických strukturálních reforem v Československu. V dalí části dokonce píe, e realizace prvních kroků ekonomické reformy vedla v dvouletí 1968-69 k největímu přírůstku výroby (8-9%) i reálných mezd v celých poválečných dějinách. Tím mi připomíná současné politiky, kteří pějí ódy na rekordní růst ekonomiky v těchto letech. Ani jedno, ani druhé není pravda. Uvedené dva roky nijak zvlá nevybočily z poměrně sluného ekonomického růstu a nejrychlejí dynamika byla po roce 1948 a počátkem padesátých let. Za desetiletí před rokem 1989 vzrostl společenský produkt (celá výroba, nevím o jaké výrobě hovoří L. Kohout) o 60 procent a za desetiletí po roce 1989 pak o 57%. Navíc ádné reformy ekonomiky nebyly provedeny, byla pouze improvizace a chaos.
Celé těstí bylo, e v podnicích a JZD lidé normálně pracovali dále. Pravidelně jsem se zúčastňoval různých komisí a porad s profesorem Otou ikem. Mohu vám sdělit, e konkrétní problematiku ekonomiky neznal, improvizoval a diskutoval na vysoké, zcela abstraktní úrovni. Vzpomínám, jak mne tehdejí premiér Oldřich Černík poádal, abych pro vládu vypracoval návrh usnesení o zavedení elementárního pořádku do sledování a analýzy národního hospodářství a obnovení základních principů plánování, které byly bez rozmyslu rueny. Tak se stalo. Přísluné usnesení vlády se dá jistě v archivech najít.
Legendy jsou právě o práci takzvaných reformátorů v té době a mnohé připomíná dnení dobu. Mnoho veobecných frází, ale neznalost skutečnosti a úpadek odbornosti. Hnutí reformátorů v prosinci 1967 a lednu 1968 vzniklo bez seriózní koncepce změn v politice a ekonomice. lo o normální souboj několika partajních skupin, zhruba stejně silných. A jak se potom stalo zvykem, zvítězil třetí. Tedy Alexandr Dubček, podle mého názoru člověk sluný, jsem přesvědčen, e to myslel dobře, ale neměl potřebnou politickou, teoretickou ani praktickou úroveň. Proto ve dopadlo jak dopadlo. Můj názor je, e srpnové události vznikly předevím v důsledku neracionální a reálnému mezinárodnímu i domácímu stavu neodpovídající politiky.
Osobnosti se kadý den nerodí. Obdobná situace vznikla po listopadu 1989, kdy opět do čela KSČ byl zvolen ten nejméně vhodný. A tak je tomu bohuel i dnes. Jak jinak by se mohlo stát, e na významná státní místa se mohou dostat lidé typu pidla, Gross a nyní Topolánek? Jak je vidět, nepoučili jsme se. Ono toti vyaduje obrovskou, trpělivou a vysoce odbornou práci vypracovat dobrou koncepci, dobrý program. Takový, který je nejenom progresivní, ale i realizovatelný.
Daleko sloitějí je určitou koncepci nebo program realizovat, získat pro jeho uskutečnění tisíce pracovníků a irokou veřejnost. Nebylo to lehké v roce 1968 i v následujících desetiletích. V oblasti ekonomické a sociální se vak podařilo mnoho dobrého. Do dneních dnů z toho částečně ije i současná společnost (výprodej a rozkradení majetku vytvořeného za 40 let socialismu). Bylo by u na čase objektivně hodnotit minulost a současnost. Nejsou pouze dvě barvy: černá nebo bílá. V těchto dnech si to musíme zvlá uvědomit. Dret se skutečnosti, reality a ne různých legend, iluzí a mýtů.
Haló noviny, 23. 8. 2006, Václav Věrtelář