Model socialismu potřebuje dopracovat

Patřím k těm, kteří se podíleli na zpracování až posledních verzí modelu socialismu, ale musím se také, společně s Josefem Hellerem (Haló noviny 14. 7. 07) přiznat, že ta úplně poslední verze, která má zřejmě zajistit široký vnitrostranický konsenzus, mne neuspokojuje. Své výtky jsem formuloval hned při diskusích pracovního týmu a v rámci rozbíhající se předsjezdové diskuse k tomuto dokumentu je ta pravá chvíle k debatě širší a hlubší. A nebojme se, slovy našeho předsedy Vojtěcha Filipa, ten dokument překopat.

Tak především v materiálu absentuje důkladná historicko-analytická část. Prý na ní nebyl konsenzus a tak v zájmu konsenzu byla historie utlumena, resp.eliminována. Na jednom semináři tento postoj vtipně parodoval ekonom Petr Gočev: Mohli jsme pro vás udělat analýzu, důkladnou a marxistickou, ale my jsme řekli NE a k všeobecnému pobavení předvedl ony parohy losa z reklamy. Ale ona to zase až taková legrace není, nebo pokud nezanalyzujeme minulost a neidentifikujeme chyby, jichž se naši předchůdci dopustili, může se stát, že je budeme opakovat. Za vítězstvím fašizující pravice - nejen aktuálně v České republice - stojí totiž vždy a všude chyby levice.

Podívejme se proto do díla jednoho z klasiků marxistického myšlení a porovnejme jeho analýzu, diagnózu a prognózu se skutečným vývojem. A začneme od Adama:

(...) SSSR vyšel z Říjnové revoluce jako dělnický stát. Státní vlastnictví výrobních prostředků, nutný předpoklad socialistického rozvoje, otevřel možnost rychlého růstu výrobních sil. Avšak aparát dělnického státu podlehl zároveň úplné degeneraci: přeměnil se z nástroje dělnické třídy do nástroje byrokratického násilí proti dělnické třídě a stále více jako zbraň pro sabotování hospodářství země. Byrokratizace zaostalého a izolovaného dělnického státu a přeměna byrokracie v privilegovanou kastu představovala nejpřesvědčivější vyvrácení — nejen teoretické, ale i praktické — teorie budování socialismu v jedné zemi. SSSR tak ztělesňuje obrovské rozpory. Avšak stále zůstává degenerovaným dělnickým státem. Taková je sociální diagnóza. Politická prognóza má alternativní charakter: buď se byrokracie stane stále více orgánem světové buržoazie v dělnickém státě, svrhne nové formy vlastnictví a uvrhne zemi zpět do kapitalismu, nebo dělnická třída rozdrtí byrokracii a otevře cestu k socialismu.

Demokratizace sovětů je nemožná bez legalizování sovětských politických stran. Dělníci a rolníci musí svým vlastním svobodným hlasem sdělit, které ze stran považují za sovětské.

(...) Čelit otevřeně realitě; nehledat cestu nejmenšího odporu; nazývat věci jejich pravými jmény; říkat masám pravdu, bez ohledu na to, jak je trpká; nebát se překážek; být přesný v maličkostech i ve velkých věcech; opírat svůj program o logiku třídního boje; být smělý, když přijde hodina k akci — to jsou zásady Čtvrté internacionály. Ukázala, že umí plavat proti proudu. Nejbližší historická vlna ji zvedne na její vrchol.

Místo Čtvrté internacionály si dosaďme KSČM a jsme doma. Lev Davidovič Trockij se nemýlil a ani krumpáč v hlavě na tom nic nezměnil. Krumpáč totiž není argument.

Změna politického systému

Nyní jsme 18 let po převratu, kdy se byrokracie stala orgánem světové buržoazie v dělnickém státě, svrhla nové formy vlastnictví a uvrhla zemi zpět do kapitalismu a ukazuje se, že tradiční zastupitelská demokracie prostě přestává fungovat, konstatují analytici. Prosadit názor 70% většiny obyvatel je nemožné, viz americký radar na našem území, vláda prostě řekne, že o něm ví ale že ho bude jednoduše ignorovat. Na druhou stranu prosadit nový poplatek, za kterým stojí zájmová skupina jen několika málo lidí není žádný problém.

Proč vlastně máme nepřímou, zastupitelskou demokracii? Důvody jsou technické. V minulosti nebylo možné v rozumné době sesbírat hlasy od několika miliónů obyvatel. Proto si obyvatelé zvolili své zástupce, kteří zastupoval jejich zájmy. Voliči nad těmito zástupci, poslanci a senátory postupně ztráceli kontrolu. A naopak, volení zástupci začali rozhodovat sami o sobě. Odhlasovali si právní nedotknutelnost, jsou doživotně nepostižitelní za činy, které spáchají během svého funkčního období. Prohlásili sami sebe za něco více, než jsou lidé kteří je zvolili. To jim ale nestačí. Neustále si zvyšují své vlastní platy a svou vlastní životní úroveň. A jejich voliči postupně ztrácejí možnost rozhodovat. Současná demokracie je omezená na právo vhodit jednou za 4 roky do urny obálku s hlasovacím lístkem. Tím naše pravomoci prakticky končí, řekl erudovaný právník a komunistický poslanec Stanislav Grospič.

Dnes ale na rozdíl od dob Lva Davidoviče máme mobilní telefony a Internet. I desetileté dítě dnes umí odeslat SMS a mobil používají i babičky v Dolní Lhotě. Když vᚠkamarád v USA klepne do klávesnice, potrvá asi jednu čtvrtinu sekundy, než jeho zprávu uvidíte v ICQ. E-mail mezi Prahou a Novým Zélandem, nejvzdálenějším místem na Zemi, putuje kolem jedné sekundy.

Je opravdu ještě nutné hlasovat přes prostředníky? Opravdu by to nešlo přímo? Když je možné každý den hlasovat o tom, co se bude dít ve vile VyVolených v Praze-Libni, co kdybychom podobným způsobem hlasovali o tom, zda se naše země smí účastnit cizí války, vybrat si z několika návrhů daňových systémů, volit prezidenta a vyjadřovat důvěru nebo nedůvěru vládě, ptají se příznivci přímé a polopřímé demokracie. A komunisté odpovídají, ano šlo by to a my to chceme prosadit. Je proto třeba více v Modelu socialismu tuto skutečnost zdůraznit a načrtnout i cestu k tomuto cíli. Mnoho se dá udělat již tady a teď a nečekat na nějakou vzdálenou budoucnost. Můžeme např. souhlasit s generální stávkou za tyto požadavky?

1. Odmítnutí reformy veřejných financí v její nynější podobě, diskriminující domácnosti s nejnižšími příjmy a zvýhodňující domácnosti s vysokými příjmy.
2. Okamžité zahájení prací na Občanské ústavě. Občanskou ústavou rozumíme takovou ústavu, která obsahuje prvky občanské společnosti, především právo občanů na iniciativu a referendum - (I & R) a přímou volbu a odvolatelnost zastupitelů na všech úrovních. Konečný text Občanské ústavy bude schválen občany v celonárodním referendu.
3. Demokratické řešení otázky vojenské základny bez vyloučení veřejnosti formou celonárodního referenda

Je to bezpečné?

Existují metody, zvané šifrování s více klíči, pomocí kterých je možné oddělit proces hlasování a proces zpracování hlasů. Tedy ti, kdo budou zpracovávat výsledky hlasování můžou hlas dekódovat ale nemůžou si jej sami vytvořit.

Samozřejmě, že takový systém je nutno nejdřív řádně prakticky vyzkoušet a otestovat, hlavně po stránce jeho bezpečnosti. Než bude nasazen „na ostro“, bylo by možné jej nasadit třeba v České televizi. Diváci by měli možnost vybírat, jaký film by chtěli vidět třeba v hlavním víkendovém vysílacím čase. A nejen to. Ještě zajímavější použití by našel v interaktivních pořadech, jako býval Kinoautomat, nebo Rozpaky kuchaře Svatopluka, kde diváci hlasují o dalším ději. Počet televizních diváků je podobný počtu voličů. Přitom ale případná chyba by neměla fatální následky pro společnost. Takto by byla otestována spolehlivost systému ještě před jeho nasazením. Podrobnosti s odkazy na odbornou literaturu a fungující projekty v Diskusi Rádia Haló Futura, Téma 28. týdne.

Tak to by bylo stručně k historii a politickému systému. Příště o hospodářském systému a penězích. O ty jde slovy jiného z klasiků přeci až v prvé řadě.

Rádio Haló Futura, 21. 7. 2007, Milan Rokytka