Evropská levice už ušla svůj kus cesty

Zahajovací vystoupení člena Rady předsedajících SEL a předsedy CV SDS Milana Neuberta na 2. sjezdu Strany evropské levice

Drahé soudružky a soudruzi delegáti, vážení hosté,

s velkou radostí vás všechny vítám na zahájení 2. sjezdu Strany evropské levice v Praze. Volbu Prahy za místo našeho setkání chápu jako výraz důvěry členských stran Evropské levice a zároveň jako významný signál jejího zájmu o problémy, spojené s rozšiřováním Evropské unie.

Od 1. sjezdu v Aténách uplynuly dva roky a naše společná strana, Evropská levice, ušla svůj kus cesty, stejně jako její členové. Naše vzájemné propojení se projevilo pozitivně tím, že mnohem více než dříve víme o procesech, probíhajících v zemích jednotlivých členských stran. Lépe si uvědomujeme hospodářské, kulturní a politické odlišnosti, ale současně jsme schopni ostřeji zobecňovat a hledat základnu pro řešení společných problémů.

I když pocházíme ze zemí s různou dlouhodobou historií, jsme svědky podobných procesů, i když k nim dochází s různou intenzitou a s různými národními odlišnostmi. Zažíváme demontáž národních sociálních států, které jsou tváří v tvář nadnárodním společnostem stále slabší a slabší. Stále více a více statků se stává zbožím, ale neviditelná ruka trhu je v sílících monopolních podmínkách stále chromější a chromější.

Zažíváme erozi materiálních životních podmínek nejširších vrstev obyvatelstva. Sledujeme nárůst sociální nerovnosti, snižování společenské soudržnosti, vidíme narůstající atomizaci společnosti. Nejistota v práci i v životě vede řadu lidí k obavám, které se snadno transformují v uzavřenost, xenofobii a rasismus. Klesá víra ve společenskou spravedlnost, klesá důvěra v zastupitelskou demokracii a v demokracii vůbec. To co je dnes v sázce, je samotná res publica.

Všem je nám nucena morálka trhu: morální je to, co je konkurenceschopné, morální je to, co je schopné přinášet zisk. Do role firmy je tlačen jednotlivec, rodina, obec i stát.

Jenomže zatímco kapitál se intenzivně monopolizuje, společnost sama se atomizuje, a tak se nůžky vyjednávací pozice člověka a kapitálu nutně rozevírají.

Aby tomu však nebylo dost, narůstá kolem nás nebezpečí válečných konfliktů, plundrování zdrojů naší modré planety, ničení životního prostředí, které bychom si přáli zanechat našim potomkům.

Tyto negativní jevy a stále silněji pociťovaná nutnost se jim postavit nás právě svedly pod společnou střechu Evropské levice, přivedly nás k přesvědčení, že jiný svět a jiná Evropa jsou nejen možné, ale i nutné. A na sjezdu v Aténách jsme pak prohlásili: Ano, Evropu můžeme změnit!

Uplynulé dva roky proběhly ve znamení hledání alternativ ke stávajícímu stavu věcí. Hledáme společné řešení pro Evropu, hledáme alternativu k dominujícímu neoliberálnímu projektu. Vytváření alternativ, to je hlavní heslo dnes začínajícího sjezdu naší strany.

Základní parametry hledaného řešení známe. Víme, že jeho součástí musí být sociální rozměr našeho života, že to musí být jednoznačná podpora principu solidarity. Stejně dobře ze své historické zkušenosti víme, že druhou neoddělitelnou dimenzí našeho hledaného řešení musí být neustálá snaha o emancipaci člověka, o jeho vyšší stupeň svobody a jeho podíl na řízení společenských procesů.

Myslím, že oba tyto parametry jsou integrální součástí společně připraveného sjezdového materiálu, našich Politických tezí. Jsem proto přesvědčen, že se mohou stát dobrým východiskem pro naši další společnou práci.

V sále mezi námi sedí komunista, který komunistou zůstal, i když musel rodnou stranu před téměř 40 lety opustit. Vážím si ho, a tak si čas od času vzpomenu na jeho radu: Milane, budeš-li hodnotit tu či onu možnou cestu, vždycky se ptej, je-li dobrá pro Tvé děti.

Náš návrh Politických tezí tímto testem prošel.

Začal jsem dnes zmínkou o šťastné volbě Prahy jako místa setkání našeho 2. sjezdu. Je ještě jedna pozitivní okolnost, která je s touto volbou spojena. V praxi jsme si totiž úspěšně vyzkoušeli možnou akční spolupráci mezi Stranou demokratického socialismu a Komunistickou stranou Čech a Moravy.

Proto bych chtěl z tohoto místa poděkovat všem organizátorům nezávisle na jejich stranické příslušnosti.

A tím se už dostávám na samotný konec mého příspěvku.

Drahé delegátky, drazí delegáti, soudruzi,

přeji Vám i sobě hodně úspěchů při vytváření alternativ.

Sjezd je otevřen, sjezd je váš.

Milan Neubert, Praha, 24. 11. 2007, 9:30 hod