Evropská levice: vytváření alternativ (návrh)

Nabízíme postupně vznikající pracovní překlad poslední verze návrhu programového dokumentu „Politické teze” pro 2. sjezd Evropské levice (EL), doplněného pracovní skupinou „Politické teze“ při Výkonném výboru EL v Bruselu, 12. 11. 2007, vydaného Sekretariátem EL, 16. 11. 2007

Druhý sjezd Evropské levice se schází v okamžiku zásadní výzvy pro Evropany, jejich společenský, ekonomický, kulturní a politický život. Výzvou je poskytnout nové a konkrétní odpovědi pro budoucnost Evropské unie, celého kontinentu a světa. Den za dnem jsme ve svých zemích a v Evropské unii konfrontováni s politikou, která nedokáže nabídnout přesvědčivé alternativní východisko ze slepé uličky, do níž lidstvo zavedla neoliberální rozhodnutí.

Každá lidská bytost chce žít důstojně a rozhodovat o svém osudu. Vládnoucí politika však místo toho odmítá přiznat občanům Evropy jejich právo spolurozhodovat o budoucnosti kontinentu. Naším strategickým cílem je politická změna směru. Evropské volby v r. 2009 jsou pro Evropskou levici důležitou příležitosti ke zpolitizování konfrontace ohledně evropských záležitostí a k uvedení změny směru v Evropě.

I. Evropská levice: Jiná politika pro jinou společnost

A. Kde se nacházíme

Rozpor mezi kapitalismem a emancipací individua, zbrojení a válka, změny klimatu a ekologické pohromy, ale i privatizace všech sfér života nás znovu staví před otázku „socialismus nebo barbarství”?

Strategie války, ve jménu prevence či zamezení šíření, stejně jako boj proti terorismu vyprovokovala krizi, ale Evropa a její vlády se s touto logikou nedokáží rozejít. Dosud se neprosadila nová strategie a dovedné vyvážení sil, jež by vedlo k urovnání mezinárodních sporů politickými prostředky. Potvrzuje to tragický scénář na Blízkém Východě, zejména v Palestině. Takováto nekompetentnost by mohla způsobit novou eskalaci, dále posilující začarovaný kruh války a terorismu. Tato logika vede také k závodům ve zbrojení a k militarizaci evropské politiky pod hegemonií USA.

Současně se uprostřed tohoto chaotického a turbulentního přechodu prosazuje nová forma „neoliberálního organicismu“, podkopávající samotné základy politiky. Tento podstatný základ současné fáze kapitalismu spočívá na předpokladu, že firma představuje paradigma, model, který má být následován, a to nejen jako hospodářský faktor při organizaci výroby, ale při organizaci celé ekonomiky a společnosti. Údajná „neutralita“ podnikatelského paradigmatu chce nahradit politiku nebo ji podřídit vlastním cílům. Politika by tak byla odsouzena k bezvýznamnosti.

Je stále jasnější, že pokusy o demontហveřejného sektoru a nemravné útoky proti odborovým organizacím, které jsou na pořadu dne v západoevropských zemích, odrážejí názor, že všechny takové sektory, nyní už nepovažované za „produktivní“ nebo bránící přímému výkonu moci těchto nových politických hráčů, mají být eliminovány jednou pro vždy.

Z toho plyne, že by velké ekonomické záležitostí měly být ponechány velké buržoazii, jako jsou banky a finanční instituce, kdežto politika by se měla starat o chudé a vyčleněné: měla by se tedy zabývat jen tím, co ekonomika nechává stranou.

Neoliberální řešení vymezená Maastrichtskou smlouvou způsobila erozi materiálních životních podmínek pro široké vrstvy obyvatelstva; to vedlo ke krizi odmítnutí evropské integrace. Tato krize je způsobena neudržitelností ekonomického, ekologického, patriarchálního a sociálního modelu, který produkuje nesnesitelné nerovnosti, ekologické pohromy, prekaritu (nejistoty) v práci i v životě. Tento model nedokáže rozplést politické propletence, které jsou základem krize společenské a politické koheze starého kontinentu. Staré politické síly tyto problémy nemohou vyřešit, protože neustále provádějí politiku Maastrichtu. Tím se vytváří politické vakuum.

Toto vakuum a nedostatek perspektivy na změnu by mohly přinést vítězství neopopulistických projektů založených na směsi xenofobních a rasistických prvků s neoliberalismem. Jejich původci využívají obav a nejistoty jako pák pro reakční masový populismus, pro šovinistické tendence, ohrožují občanská práva, demokratickou rovnost, obranu sociálních vymožeností a samotný sociální stát se smrtícími následky.

Máme-li se postavit těmto výzvám, musíme rozvinout sociální, kulturní a jednotný postup společně s lidmi, schopnými probojovávat společenskou transformaci v rámci stávajících poměrů a navracet politické angažovanosti její smysl. Podmínka větší přijatelnosti Evropské unie pro její občany je zároveň další možností jejich participace. Evropská levice prosazuje demokratizaci Evropské unie a její institucionální struktury.

Krize zasahující celý společenský organismus, a to i v rozdílných podmínkách různých států, je krizí sociální soudržnosti (koheze), jak ji Evropa v minulosti poznala. To plodí konflikty, rozdělování a napětí. To zostřuje třídní boj. Tyto konflikty nabývají nových forem a způsobů, srovnáváme-li je s tradičními politickými kategoriemi, a už pravicovými či levicovými. V tomto rámci se geografie evropské levice hluboce mění a vytváří řadu paradoxních jevů. Především opět u politických sil získává na významu národní politika. Proces evropské integrace se zpomaluje a stává se rozporuplnějším. Zpochybňují se státní intervence do ekonomiky, blahobyt jako cíl pro všechny i uskutečňování společenského kompromisu díky činnosti odborů. Místo toho ovládá současné politické myšlení ideologie kapitalistické globalizace a otevřeného trhu volné soutěže. Je politováníhodné, že tento směr následují i některé levicové a sociálně demokratické strany ve jménu „levicového liberalismu“.

Krize politiky je jedním z nejnebezpečnějších a neprozkoumaných důsledků neoliberálního modelu, modelu prosazovaného na našem kontinentu již dvacet let.

Tato krize vztahu mezi politikou, institucemi a společností vytvořila vakuum s absencí perspektivy, vzbuzující dojem, že politika se nedokáže postavit velkým otázkám naší doby.

Přišel okamžik představit novou perspektivu, vycházející z této reality.

Nᚠsjezd se musí tímto úkolem zabývat. Nᚠsjezd musí profilovat Evropskou levici vůči této výzvě.

Strana evropské levice byla vytvořena díky vůli politických stran, které navrhují společenskou a demokratickou transformaci a zároveň alternativy vůči neoliberální politice, a to pomocí naší aktivní angažovanosti v institucionální aréně a v řadě alternativních hnutí. Chceme pomáhat utvářet novou politickou sílu v Evropě a citlivě budovat různá spojenectví, aby se mohly objevit reálné alternativy.

B. Zápasy, společenská hnutí a role EL

Lidové zápasy, společenská a občanská hnutí v globálním měřítku daly na program dne heslo: „Jiný svět je možný!“ Globální hnutí dokázalo stát se výzvou nejen pro velké mezinárodní a nadnárodní instituce, ale dokonce i pro ekonomické síly. Bez ohledu na svůj nespojitý vývoj je toto hnutí stále cenným zdrojem pro regeneraci levicové politiky.

Francouzské a nizozemské „Ne“ ústavní smlouvě mělo svůj dopad ve všech zemích Evropské unie a také ukázalo hloubku krize v důvěře lidí v neoliberální orientaci evropské politiky. Evropa je stále zatížena významnými konflikty sociální, občanské a kulturní povahy. Odborové hnutí stojí před novými výzvami. „Staré“ rozpory mezi kapitálem a prací jsou odsunovány novými aspiracemi a protiklady mezi lidmi různého pohlaví, generací, kultur, etnických skupin a především novým uvědomováním si složitosti vztahů mezi lidstvem a životním prostředím.

Ale většina těchto zápasů se automaticky ani nepropojuje ani nevytváří spojení s formami politické reprezentace. Mnohé požadavky přicházející od nových generací a týkající se pracovního života, života obecně, osobních vztahů, jak je ovlivňuje problém vztahu mezi pohlavími, se nemohou automaticky transformovat do hegemonistické kultury, jak o ní mluvil Antonio Gramsci. Tato soustava požadavků se může změnit v alternativní projekt společnosti, pouze pokud interagují s kulturou transformace a s odpovídající politickou strukturou, schopnou propojit jak protestující, tak prosazovatele společenské změny.

To je poslání EL.

Můžeme naplnit tyto požadavky jen hlubokou transformací politické kultury. Předpokládá to velké úsilí v teoretické a praktické novátorské práci. Nebudeme-li toho schopni, bude práce redukována na pouhý ekonomický faktor, místo toho, aby představovala paradigma emancipace, paradigma individuální a kolektivní svobody. Krize levice a demokracie pak bude stále ostřejší a ostřejší.

Mluvíme o společnosti, kde působí mnoho hnutí požadujících změnu; a také mnoho forem rozdělování, izolace, výbuchů násilí, zejména proti ženám; ovládané individualismem a „kmenovým“ sobectvím. V této situaci musíme budovat sociální a kulturní systém, který bude prosazovat jednotu v táboře zápasů za změnu, který bude pomáhat procesu sjednocování, socializace a sdílené politické angažovanosti.

Na transformaci společnosti budeme pohlížet jako na součást velké kulturní transformace, uvedením nových cest vzájemného spolužití.

C. Evropa a instituce

Krize legitimity politiky ohrožuje proces evropské integrace. Důvěra v evropské instituce nebyla ještě nikdy tak nízká.

Dosavadní předsednictví Rady se trvale omezovala na orientaci zájmů EU směrem ke globální soutěži na trzích práce, v energetické politice, přírodních zdrojích a podobně. „Berlínská deklarace“ z 25. března 2007 i sumit EU v červnu 2007 setrvávali u aplikace základních přístupů vnitřního trhu a rámce vytvořeného Maastrichtskou smlouvou. Tedy neměnit neoliberální orientaci evropské politiky integrace a s ním spojený politický přístup k nové smlouvě. Navíc rozhodnutí svěřit rozhodování v této otázce mezivládní konferenci a Evropské radě, aniž by byl dán prostor demokratické diskusi nebo umožněno vyjádřit názory v referendu, může pouze zvětšit odstup občanů EU k evropskému projektu.

Vlády EU se tímto postupem snaží obejít politická „zauzlení“, která jsou kořenem krize Evropské Unie, namísto toho, aby je rozpletly.

Dnes jsou v sázce nejen společenské vymoženosti, vybojované dělnickým, ženským, mírovým a ekologickým hnutím, jak je přineslo vítězství nad nacismem a fašismem v zemích východní i západní Evropy, ještě ohroženější je samo právo pracovat a organizovat se.

Podřízenost politického systému zájmům finančních trhů a kapitalistických hospodářských sil, koncentrace moci a personalizace politiky přehodnocují tradiční organizací občanské společnosti.

Narůstající tlak na ústřední i místní úřady státu, aby zajišovaly více bezpečnosti je druhou stranou mince v tomto odbourávání demokracie krok za krokem. Stává-li se výjimka pravidlem, stává-li se výjimečný stav trvalým stavem věci, je-li rozsah svobod stlačován, stává se specifickým úkolem pro res publica také (ne-li především či výhradně) represe, zajištění práva a pořádku.

Evropská levice musí kvalitativně změnit svou politickou aktivitu. Závisí to na naší schopnosti postavit se prosazovaným osudovým neoliberálním koncepcím společnosti na našem přesvědčení, že tyto okolnosti mohou být změněny.

Vyžaduje to neustálé bojovat proti neoliberální ideologii, vyžadovat řešení specifických problémů vycházejících z denní zkušenosti různých občanských hnutí. Tyto boje ve svém výsledku představují cestu k společenské a ekologické transformaci Evropy. Jsou zde jasné vzájemné vztahy mezi postoji dělnického hnutí, postoji odborů, alterglobalistickým hnutím, Evropským sociálním fórem, feministickými, environmentálními a sociálními hnutími, vědeckou a uměleckou komunitou a politikou Evropské levice.

Tento projekt vyžaduje vytvoření těsnějších vazeb mezi našimi stranami na evropské úrovni, utváření nových forem komunikace a spolupráce. Vyžaduje výraznější politický profil našich parlamentních i mimoparlamentních zápasů. Naší ambicí je rozbít velkou koalici populistů, konzervativců a sociálních demokratů, která doposud formovala evropský projekt. Naší ambicí je prosadit ideje levicové alternativy.

Společenská devastace, kterou vytvářejí reformy na trhu práce a rychlý růst zaměstnanosti bez sociálních záruk, pro niž používáme označení „prekarita“, to je pole, proti kterému musíme postavit naši sociální politiku. Z tohoto důvodu musíme bojovat proti Zelené zprávě o práci, která je dalším pokusem rozrušit kolektivní vyjednávání tím, že směřuje k individualistickému modelu zaměstnanosti. Prekarita však není pouze podmínkou, jíž mladí lidé na pracovištích čelí; je i popisem sociálních, občanských a kulturních podmínek.

Nejde jen o ekonomický problém. Tato otázka se týká civilizace jako celku, samotné krize lidské existence – podobně jako otevřené otázky vztahů mezi pohlavími, generacemi a komunitami, mezi jednotlivcem a třídou, mezi jednotlivcem a společností. Jádrem všeho je skutečný civilizační problém. A obrovský nárůst nerovnosti se stává jeho nejdůležitějším rysem.

D. Za demokratickou rekonstrukci Evropy

Strana evropské levice byla jediným kontinentálním politickým subjektem s jednotnou pozicí vůči evropské ústavní smlouvě. Naše opozice se odvíjí od kritiky nedemokratického, neoliberálního, patriarchálního a militaristického modelu výstavby EU (modelu, který je samotnou smlouvou institucionalizován).

Řekli jsme to v minulosti a říkáme to znovu: poté, co byla odmítnuta francouzským a nizozemským referendem, je tato smlouva mrtvá. Všichni, kdo se pokouší o institucionalizované alchymické operace, které by ji měly vzkřísit a které obcházejí důvody, vedoucí k jejímu odmítnutí – jak se o to snaží evropské vlády - vedou Evropu do nové slepé uličky. Projekt „upravené smlouvy“, který ve skutečnosti obnovuje podstatu odmítnuté Smlouvy, nevyřeší současnou krizi konsensu. Nadto jsou všechny postupy zamýšlející vyloučit občany z ratifikace smlouvy nejen nepřijatelné, ale také nebezpečné pro samotnou budoucnost Evropské unie.

Dnes je tu více než kdy předtím riziko pokusu odstranit „překážku“, vytvořenou vyjádřením vůle lidí. Proto požadujeme skutečnou všelidovou diskusi o obsahu nové smlouvy před ještě přijetím rozhodnutí a ratifikaci smlouvy referendem ve všech zemích EU.

Evropská rada stanovila v červnu 2007 orientaci a otevřela období vyjednávání pro vypracování nové smlouvy, která by měla být ratifikována před francouzským předsednictvím v r. 2008 a evropskými volbami v r. 2009. Pro Evropskou levici a pro síly prosazující jinou Evropu je tak mnoho v sázce.

Evropská levice se staví proti projektu této smlouvy, který ve skutečnosti směřuje k zachování jádra a hlavního obsahu v současnosti platných smluv a Evropské ústavní smlouvy společnosti regulované volnou a nezkreslovanou konkurencí - s tím, že je teď přesunuje do dodatkového protokolu. Vidíme potřebu nové evropské diskuse o dalším postupu ve smyslu „znovuzaložení Evropy“. Jedinou možnou cestou, jak přispět k trvalému míru, k mírovému soužití a spolupráci obyvatel a států v Evropě, k demokratické, politické a sociální perspektivě evropského kontinentu, je zcela se rozejít s neoliberální logikou a zásadně přetvořit evropský proces. Taková diskuse musí přinést novou sociální smlouvu na evropské úrovni, uznanou všemi občany a lidskými bytostmi, kdo žijí a chtějí žít v Evropě.

Tuto veřejnou evropskou diskusi je třeba stimulovat, organizovat a utvářet; demokratická jizva v srdci EU s často popisovaným a přiznávaným nedostatkem demokracie musí být zhojena.

Požadujeme skutečnou účast lidu při vypracovávání politiky a evropského projektu. To je jediné východisko z hluboké krize, která otřásá evropskou konstrukcí. Za těchto okolností musí evropské volby v r. 2009 představovat politický okamžik pro intervenci všech sil usilujících o novou evropskou perspektivu, a to především EL, aby mohla převládnout nová koncepce Evropy ve spojení se sociálními, politickými a občanskými boji. Chceme, aby Evropský parlament – jako jediný subjekt reprezentující suverenitu lidu v současném institucionálním řádu EU – a národní parlamenty byly skutečnými aktéry rozhodování o institucionální a politické budoucnosti Evropy.

„Znovuzrození“ Unie musí začít u jejích základů. Jeho srdcem musí být nový sociální, environmentální, feministický a demokratický model, který zajistí mír, který se rozejde s neoliberální politikou a který zajistí účast lidí ve všech fázích jeho naplňování.

II. Oblasti, které chce Evropská levice aktivně pomáhat měnit

A. Kapitalistická globalizace a Evropa

Naše doba je dobou kapitalistické globalizace - ta ukazuje své chyby, své limity, a svou neudržitelnost. Je rovněž časem nevratných nových skutečností a potenciálních vlivů spojených s celosvětovým vývojem výměny znalostí. Obnovení rozporu mezi na jedné straně zničujícími a nerovnými naléhavými potřebami tohoto globalizovaného, financializovaného a militaristického kapitalismu a na straně druhé potenciálem lidské emancipace a udržitelné společnosti, toto obnovení rozporu činí vytváření perspektivy transformace stále naléhavějším.

Stále více a více moci je koncentrováno do méně a méně rukou: mezinárodních finančních fondů, nadnárodních společností a nadnárodních organizací globálního kapitalismu – světové obchodní organizace (WTO), Mezinárodního měnového fondu (IMF), Světové banky (WB) atd. Tyto organizace jsou odstíněny od jakékoliv demokratické kontroly. Takové vyvlastnění demokracie závisí na vůli vlád nejmocnějších států přijímat ve službách dominantních kapitalistických finančních sil rozhodnutí, která předstírají službu osudu lidstva.

K tomuto materiálnímu monopolu přistupuje ještě nemateriální. Vědění se stává zbožím s vysokou přidanou hodnotou. Nástroje k poznávání skutečnosti a k výrobě potřebného zboží jsou tak v rukou několika málo lidí. Klíčovým prvkem současné kapitalistické fáze je financializace, která hluboce proměňuje společenské vazby, práci, společnosti, roli států a tvorbu dalšího zisku z kapitálových investic do výroby nehmotného zboží (vědomosti, informace, komunikace, zábava, kultura). Je zde však zásadní rozdíl v povaze tohoto zboží a zboží materiálního. Základní vlastností nehmotného zboží je to, že jeho užívání jedním „spotřebitelem“ nebrání užívání téhož zboží jinými lidmi.

Základním úkolem levice dnes je trvat na uznání toho, že vědění je veřejný statek, a bojovat za naplnění tohoto principu. Toho bude dosaženo nejen přijetím odpovídajících opatření, zajišujících volný přístup k vědění, ale zejména ochranou produkce vědění před zákony trhu.

Neoliberální politika potřebuje redukovat podstatu demokracie - tedy snížit rozhodovací sílu institucí reprezentujících lidi (parlamentů, rad atd.). Evropský kapitalismus se pokouší odpovědět na expanzi kapitalistického trhu a na globální konkurenci snížováním nákladů na práci, delokalizací výroby, omezováním mezd, snižováním práv a veřejné intervence do ekonomiky, devastující činností nadnárodních firem v zemích jižní polokoule. Stále jsme svědky privatizací, růstu zisků a finančních spekulací, koncentrace bohatství a růstu nerovností, ale bez veškeré společenské a politické kritiky, která by dokázala tyto procesy zvrátit. Maastrichtská kritéria, která jsou stále základem ekonomické politiky, jsou nadále svěrací kazajkou omezující sociální a politické vymoženost. Tuto omezující funkci má také Pakt stability a rigidní monetaristická kritéria Evropské ústřední banky.

Nᚠsociálně-ekonomický a ekologický návrh pro Evropu je založen na pěti hlavních principech:

1. potřeba plné a kvalifikované zaměstnanosti,
2. vedoucí role intervence veřejných financí,
3. potřeba překonat převládající environmentálně škodlivý ekonomický model, potřeba překonat drancování lidských bytostí a světových přírodních zdrojů,
4. potřeba udržet evropský veřejný sektor a evropské veřejné služby,
5. naléhavost zajistit příjem a důchod, s nímž mohou žít všichni bezpečně a důstojně.

Evropa může získat na významu změnou své vnitřní i vnější politiky směrem k cílům nového modelu rozvoje, který je sociálně i ekologicky udržitelný a mírový.

Strana evropské levice je proto pro integrovanou strategii udržitelnosti a solidarity. Z našeho pohledu by tato strategie měla zahrnovat ekonomické, společensko-kulturní, ekologické a institucionální rozměry. Ekonomická udržitelnost má za cíl uhájení existujících „kapitálových akcií“ společnosti a jejího společenského bohatství, zajištění ekonomické účinnosti, ekologicky a sociálně orientovaného růstu produktivity a schopnosti inovace, a to při zajištění ekonomické stability, posílení regionálních hospodářských struktur, vyrovnaného obchodu a plateb a nového typu plné zaměstnanosti. Politika zaměstnanosti za politikou trhu práce musí zahrnovat zaručené bezpečí pro celý život, cíle sociální politiky jako kvalita práce, rovnost pohlaví a zdraví přispívající organizaci pracovního prostředí. Společensko-kulturní udržitelnost zahrnuje vymýcení chudoby a společenského vyloučení, zavedení rovnosti pohlaví, vyrovnané rozdělování bohatství a příjmů, posilování základních sociálních práv a rovný přístup k veřejným statkům, zajištění zlepšené sociální bezpečnosti, veřejného blahobytu a veřejných služeb, stejně jako společensko-ekologickou změnu charakteru spotřeby. Orientace Smlouvy o EU a Lisabonské strategie na „globální konkurenceschopnost“ není v tomto světle ani ekonomicky smysluplná, ani efektivní. Ekologická udržitelnost směřuje k ochraně biologické rozmanitosti (biodiversity), k drastickému snížení spotřeby energie a materiálu, délky dopravních vzdáleností, využívání půdy a ke snižování enviromentálního znečišování toxickými látkami atd. Konečně institucionální rozměr udržitelnosti znamená více práv a možností participace lidí, posilování sítí a užší spolupráce mezi institucemi.

Integrovanou strategii lze realizovat kombinací závazných cílů na úrovni EU, akčních programů a opatření, společným regulačním rámcem ve všech relevantních politických oblastech jako jsou vědecký výzkum či regionální politika, propojující EU a její členské státy.

Taková zásadní změna politiky nenastane pouhým spoléháním se na „dobrou vůli“ současných vládnoucích elit v EU a jejích členských státech. Vyžaduje mobilizaci zdola – od odborových organizací, sociálních hnutí a levice. Z tohoto důvodu chce Strana Evropské levice iniciovat širokou diskusi o alternativě a o možné podpoře změny ze strany hnutí a koalic. Chceme se připojit k takto konkrétním tématickým debatám v rámci Evropského sociálního fóra, dalších společenských a demokratických iniciativ, s odborovými organizacemi či v rámci probíhajících prací na Chartě principů za jinou Evropu.

Navrhujeme harmonizaci sociálních a enviromentálních standardů na nejvyšší existující evropské úrovni, abychom bojovali proti všem druhům dumpingu a abychom tak bránili globální ekonomiku. Harmonizace daní, zejména pokud jde o průmyslovou výrobu, je nevyhnutelná tváří v tvář volnému oběhu kapitálu a jeho následkům na pro mzdy a podmínky v oblasti produkce. Chceme koordinovanou evropskou daňovou a finanční politiku kvůli solidnímu a sociálně spravedlivému financování politických úkolů členských států s cílem zavést nová kritéria ekonomicko-ekologicky a sociálně udržitelného rozvojového modelu. Navrhujeme koordinovat v nové rozpočtové politice více veřejných investic do sociální infrastruktury a ekologické zpětné konverze stejně jako kordinovanou měnovou a rozpočtovou politiku pro posilování vnitřní ekonomiky a ekologicky orientované oživení domácí poptávky – toto vše je s ohledem na základní pozadí možné a může vést k účelné plné zaměstnanosti s vysokou kvalitou zaměstnání a sociálními právy. Nebude-li žádná evropská regulace, pak vnitřní ekonomická soutěž, nespoutané tržní síly a nerovný rozvoj sociálních, mzdových, daňových a ekologických standardů poženou sestupnou tendenci stále dál.

Abychom těchto cílů dosáhli, požadujeme:

1. aktivní evropskou průmyslovou a výzkumnou politiku spjatou převážně s evropským veřejným sektorem, který bude schopen dosáhnout synergie se soukromým sektorem;
2. reformu současného ekonomického a měnového systému uvedením Evropské centrální banky (ECB) pod demokratickou kontrolu a nahrazením současného paktu růstu a stability: tj. role ECB nebude spočívat pouze ve sledování inflace, ale v souladu s politickým cílem zaměstnanosti pro všechny i ve zvyšování zaměstnanosti a ekologické udržitelnosti; statut ECB musí být tudíž jinak koncipován;
3. utvářet všechny trendy s velkým ohledem na životní prostředí, a to nejen přímo, ale také uvažováním o potřebě a využívání zdrojů energie a rozvojem výzkumu obnovitelných energií;
4. garantování sociální ochrany a důstojných podmínek života, tedy chránit lidská práva všech, kdo žijí a pracují v Evropě a podporovat solidaritu jako závazný společenský princip;
5. zvyšovat rozpočet EU, aby se řešily budoucí výzvy společensko-ekonomického a ekologického rekonstrukce ekonomického modelu, což vyžaduje současnou reformu rozpočtu EU, garantujícího regionální a sociální kohezi.

Evropská levice chce změnit daňový systém v EU ze současného (zdanění přidané hodnoty, DPH) založeného na individuální úrovni spotřeby, nepřímého, regresivního a na národní základně na jiný, založený na individuálním příjmu, na evropské úrovni, progresivní a s redistributivním efektem. Čili ze současného systému, který snižuje zdanění zisků kapitálu a zatěžuje hlavně mzdy pracujících, na progresivní systém, který bude schopen přerozdělovat vytvářené bohatství. Jsme pro zdanění finančních příjmů a spekulativních finančních pohybů (Tobinova daň).

Potřebujeme zvážit vybudování univerzální evropské sociální ochrany, která by zaručila nezcizitelná a univerzální práva, jako jiný civilizační model.

Proti hegemonistickým snahám velmocí a mezinárodních finančních institucí, stejně jako krizi unilateralismu USA, je třeba znovu potvrdit požadavek na přehodnocení role a zodpovědnosti reformované a demokratizované Organizace spojených národů.

To je jeden z důvodů, proč se Evropská levice staví proti současnému projektu Dohod o ekonomickém partnerství (EPA), sledujícím rozvoj obchodních vztahů s Afrikou a zeměmi Středomoří pomocí kolonialistických a nerovnoprávných procedur a direktiv pod vedením IMF a WB. Politika evropského sousedství (PEN) sleduje tutéž logiku. Není schopna ustavit vztahy společného rozvoje kvůli riziku nebezpečného zhoršování nerovností, nestejného tempa růstu. Chceme-li odpovědět na výzvy rozvoje, musí Evropa zavést nový model kooperace bez ultraliberálních kritérií. Taková reorientace je ještě potřebnější vzhledem k výzvám, které přineslo rozšiřování EU.

B. Evropská levice proti válce

Mír vyžaduje jednání a spolupráci. Sociální iniciativy a sociální fóra, odbory, levicové strany a kritici globalizace nalézají stále více společného při svých akcích proti válce, násilí, zbrojení a militarizaci. Většinu začínají se v Evropě představovat ti, kdo říkají ne válce: to je důležitý pohled a startovní bod politiky Evropské levice.

Podpora válkám vedeným USA za asistence členských států Evropské unie, podpora rostoucímu zbrojení a umisování jednotek USA v Evropě se mezi evropskou populací scvrkává. Stále méně lidí věří, že větší zapojení USA a NATO znamená větší bezpečnost. Opak je pravdou: tzv. „válka proti teroru“ vrhla celé regiony do začarovaného kruhu násilí a zvýšila nebezpečí teroristických útoků. Nové války nebudou vedeny, jak se tvrdí, za lidská práva, demokracii a odzbrojení, ale podél ropných potrubí, přes ekonomické trhy, za nové dělení světa podél imperialistických plánů. Je reálné nebezpečí, že bude Evropa do takových konfliktů a válek stále více zatahována.

Strategie řešení konfliktů vojenskými prostředky zavedená neokonzervativní administrativou USA po 11. září se dostala do slepé uličky. Selhala na mezinárodní úrovni a dokonce ztratila podporu v samotných Spojených státech. Unilateralismus byl zatlačen, ale dosud nebyl poražen. Skutečnými problémy jsou jednak absence politické alternativy, která by dokázala izolovat Bushovu administrativu, a jednak neschopnost zahájit proces schopný řešit světové konflikty, aby mohl mír dostat šanci. Je nepřijatelné, že Evropa je stále neschopná jednat na mezinárodní scéně jako silný hlas proti válce.

Naší alternativou k válce je vláda práva a odlišných mezinárodních ekonomických a obchodních regulací. To je cesta k překonání války jako nástroje řešení rozporů v současném kapitalistickém modelu nadvlády. Narůstá propast mezi přáním lidí a vládní politikou a aktivitou. Vlády prokázaly svou neschopnost vyjít vstříc očekávání vyjádřenému mimořádnou mobilizací mírového hnutí na našem kontinentě i na celém světě. Tento stav se může zhoršit.

Požadujeme okamžité skončení války v Iráku a Afghánistánu. Trváme na ukončení cizí okupace těchto zemí a požadujeme okamžité stažení všech cizích jednotek. Členské země Evropské unie musí pokročit v plnění svého politického závazku navrátit afghánskému lidu právo rozhodovat o vlastní budoucnosti na demokratickém základě a skončit ničení své společnosti občanskými válkami. Důrazně se stavíme proti jakémukoliv vojenskému řešení jaderného sporu s Íránem. Íránský konflikt se může stát novým ložiskem destabilizace míru a mezinárodní stability ve světovém měřítku: stavíme se na odpor proti každému pokusu USA a členských zemí Evropské unie – především Francie a Velké Británie – nechat se vázat politikou Bushovy administrativy, požívat ji jako záminku pro realizaci vlastních plánů na geopolitickou restrukturalizaci. Evropská levice je současně znepokojena pokračujícími pokusy íránských vládnoucích kruhů potlačovat pokusy sil, usilujících o další demokratizaci íránské společnosti. Poslední vývoj v blízkém sousedství – podél turecko-irácké hranice charakterizovaný pokusy turecké vlády intervenovat v rozporu s mezinárodním právem do irácké kurdské autonomní zóny s vojenským řešením kurdské otázky může jen zvýšit nebezpečí exploze v celém regionu. Vyzýváme Evropskou unii a její členské země, aby nezávisle na politice USA směřovaly přispět ke stabilizaci, míru a odzbrojení v celém regionu. Evropským příspěvkem by mohla být podpora a působení OBSE jako permanentní konference o míru, spolupráci a bezpečnosti na Blízkém východě.

Evropská levice se zavazuje pracovat ve prospěch preventivního míru a dovést mobilizaci mírového hnutí do takového konce.

Stavíme se proti militarizaci zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie a jejích členských států. Nechceme, aby Evropa jednala jako intervenční síla nebo aby si vytvářela válečné schopnosti, jež stále více rozvíjí. Současně odmítáme, aby takovou válečnou politiku dále prováděly její členské státy. Evropa nepotřebuje síly rychlé reakce, navržené k provádění preventivní války, jak bylo stanoveno evropskou bezpečnostní strategií v roce 2003. V rozporu s návrhem lisabonské smlouvy trváme na snižování vojenských výdajů a stavíme se proti Evropské zbrojní agentuře. Hledáme tedy alternativu ke Společné zahraniční a bezpečnostní politice (CFSP), vylučující roli EU a evropských zemí jako integrované ruky NATO. Zejména nyní, kdy NATO přehodnocuje svou strategickou koncepci.

Musíme se postavit proti evropskému vojensko-průmyslovému komplexu, který vytváří válečnou kulturu a který určuje průmyslovou a vojenskou politiku jak na evropské, tak na národní úrovni. Evropská levice přísně trvá na přeměně válečného průmyslu. Nadále se bráníme všem existujícím vojenským základnám USA v Evropě a plánům na vybudování nových. Stavíme se na odpor všem pokusům o další zbrojení, které lze vyjádřit příklady jako jsou americká základna ve Vincenze nebo americké protiraketové základny v České republice nebo v Polsku či základny USA v Bulharsku, Rumunsku a dalších evropských zemích, a na bilaterální bázi nebo dokonce pokusem o nové konstrukce směšující struktury USA a NATO.

Evropská levice chce spolupracovat se všemi mírovými a politickými silami, které si kladou problém odzbrojení a snahu o zbrojní konverzi za jádro své politické agendy. To se týká především jaderného odzbrojování: požadujeme skoncovat s jakoukoliv myšlenkou na vývoj či použití jaderných zbraní – i jako prostředku jaderného odstrašování či politického vydírání. Je nepřijatelné, aby byly v Evropě stále stovky atomových bomb USA!

Tento úkol se pro nás neomezuje na Evropu: podporujeme výzvy na zóny bez jaderných zbraní na Středním východě a Středomoří podobně jako ve všech jiných oblastech světa. To se týká i jiných zbraní hromadného ničení. Evropská levice podporuje zachování současných a uzavření nových smluv na kontrolu zbraní a jejich důsledné naplňování. Zahrnuje to atomové, biologické i chemické zbraně, stejně jako zbraně konvenční. Všechny státy vlastnící jaderné zbraně musí být nuceny odzbrojovat. Nesmírně potřebná je mezinárodní dohoda o zřeknutí se použít jaderného úderu jako první a o možném použití jaderných zbraní proti zemím, které takové zbraně nevlastní.

Boj za mír zůstává základním prvkem každé alternativy k civilizačnímu modelu uplatňovanému dnes neoliberální politikou jako reakce na globální změny. Evropa a EU může a musí hrát jinou roli, v zájmu světového řádu založeného na principiálním uznání mezinárodního práva a Charty OSN tím, že bude provádět demokratické reformy s ohledem na vývoj uplynulých 60 let. EL se zasazuje o mezinárodní politiku a světový řád založený na nadřazení mezinárodního práva libovůli práva silnějšího; proti nadvládě vojenské síly, která je katastrofální výsledek pětileté preventivní a permanentní války vedené USA. V této souvislosti je třeba zpochybnit strategický vztah k NATO a překonat ho. Chceme Evropu, která bude místem dialogu mezi civilizacemi. Tato funkce by neměla být určována politikou znovuvyzbrojování nebo mocenským přístupem, ale aktivní rolí ve světe při prosazování mírových procesů a úplného odzbrojení.

Evropská levice odmítání použití síly při řešení konfliktů. Zasazujeme se o Společné zahraniční a bezpečnostní politiku (CFSP), založenou na myšlence mnohostranné nevojenské bezpečnosti. Stejně tak potřebný je celoevropský bezpečnostní systém na základě OBSE, který vyžaduje nový vztah mezi EU a SNS, včetně Ruské federace.

Evropská unie má zvláštní povinnost přispívat k míru na celém kontinentu To musí zahrnovat aktivní kroky k překonání následků prvních válek v Evropě po 2. světové válce v bývalé Jugoslávii, do níž se zapojily evropské země. Současný vývoj kolem Kosova je spjat s chybnou politikou Evropské unie vůči bývalé Jugoslávii. Odmítáme všechny druhy jednostranných jednání o budoucím postavení Kosova.

Evropská levice trvá obecně na tom, že evropské konflikty „uvázlé na mrtvém bodě“ by měly být řešeny výhradně politickými prostředky, založenými na mezinárodním právu. Odmítáme ad-hoc změny mezinárodního práva a tendenci upravovat mezinárodní právo na právo zvykové, jak to praktikují USA.

Skutečně chceme, aby se Evropská unie stala aktivním činitelem multilaterálního systému mezinárodních vztahů, který uznává nezávislost, sebeurčení a právo na vlastní společensko-ekonomický vývoj všech zemí a lidí na celém světě. Takový přístup musí být základem pro vztah EU k zemím v Latinské Americe, v Africe, k Číně, Indii a dalším asijským zemím. A musí to být samozřejmě i základem pro budoucí vztahy s Tureckem, zeměmi západního Balkánu a dalšími evropskými zeměmi mimo EU.

Situace na Blízkém východě a ve Středomoří má pro Evropskou levici rovněž velký význam. Izraelsko-palestinský konflikt a pokračující okupace palestinských území Izraelem činí z tohoto regionu stálý destabilizační faktor a ohrožuje mír na celém světě. Spravedlivé řešení tohoto konfliktu je naléhavou potřebou pro celé mezinárodní společenství. Skutečný politický obrat musí být založen na obnově jednání v souladu s rezolucemi OSN. Musí být založen na řešení hlavních problémů: stažení Izraele z území okupovaných od r. 1967, postavení uprchlíků, status Jeruzaléma a vytvoření mírového soužití Izraele a nezávislého, životaschopného Palestinského státu.

Komplexní politické řešení otázek Palestiny a Středního východu musí zahrnovat všechny dotčené regionální aktéry, např. Libanon a Sýrii. Evropská levice se zavazuje podpořit všechny snahy o sjednocování palestinských a izraelských levicových sil. V tomto rámci se na levici objevuje potřeba znovuzahájit dialog, definovat společné názory, společnou strategii a společnou angažovanost.

Už příliš dlouho potřebuje Evropa překonat svou neschopnost hrát aktivní roli založenou na mezinárodním právu, která by dala tomuto regionu slušnou vyhlídku na mír. Proto Evropská levice navrhuje mezinárodní schůzku, která zahrne účast základních subjektů izraelské a palestinské levice.

III. Za nový sociální, demokratický a ekologický model

A. Sociální Evropa

Evropa, jakou chceme a za jakou bojujeme, je Evropa sociální, Evropa práce a práv. Je alternativou k Evropě deregulace a snižování práv, sociálního dumpingu na zahraničních trzích a horizontálního konfliktu mezi pracujícími a přistěhovalci, Východem a Západem.

Strana evropské levice bojuje za odstranění nezaměstnanosti a za novou plnou zaměstnanost, za kvalitní zaměstnanost, za Evropu bez prekarity. Zavazujeme se k novému evropskému standardu práce s kratší pracovní dobou pro každého, který umožní lidem lépe urovnat své zaměstnání a soukromý život. Zavazujeme se k drastickému snížení míry nezaměstnanosti. Dnes nás podřizují systému sociálních vztahů zcela podřízených trhu, ve nichž jsou oslabována práva ve jménu konkurence a flexibility. Strana evropské levice navrhuje oproti Zelenému dokumentu Evropské komise legislativu předpokládající konvergenci a shodná práva pro všechny, plný respekt k odborovým právům a kolektivnímu vyjednávání.

Pro celou Evropu jsou důležitým problémem mzdy. Rozdíl mezi bohatými a chudými se všude zvětšuje, i když v různých zemích to probíhá různě.

Ti, kdo produkují bohatství, musí být adekvátně odměňováni, přinejmenším v souladu s růstem produktivity,

Otázka mezd není jen otázkou ekonomickou, ale jde o strategicky politické téma pro levici. Obrovský nárůst produktivity se musí přerozdělit mezi pracující, zejména mezi ty, jejichž mzdy ztratily svou kupní sílu.

V celé Evropě jsou ženy zaměstnávány v oblasti péče o lidi, v oblasti výchovy dětí apod. To umožňuje vládám zříkat se své zodpovědnosti a zpochybňovat existující veřejné služby. Mzdy žen jsou nižší, než mají za stejnou práci muži; ženy jsou často nedostatečně zaměstnané a pracují na částečné úvazky. Navíc mají větší míru nezaměstnanosti a současně je míra jejich zaměstnanosti nižší. Ženy také méně než muži čerpají ze systému sociální ochrany.

Trváme na skutečné rovnosti mužů a žen, pokud jde o pracovní příležitosti, služební postup i mzdy. Požadujeme zákony o zaměstnanosti, o bezpečnosti při práci, skutečnou možnost vzdělávání pro všechny a aplikaci opatření, která by umožnila všem harmonizovat práci, soukromý a rodinný život. V souladu s tím by měl být přijat nový zákon o práci, který významně zredukuje týdenní pracovní dobu a drasticky omezí přesčasové hodiny, aby mohlo dosažitelnou práci sdílet více lidí. Kratší pracovní doba také lépe odráží moderní role pohlaví, kdy muži a ženy chtějí sdílet práci a domácí povinnosti, a měli by tak činit ve svůj vlastní prospěch.

Strana evropské levice staví na vrchol své aktivity obranu veřejných služeb a rozšiřování veřejného sektoru. Je třeba otevřít diskusi o deprivatizaci těch veřejných služeb, které už byly zprivatizovány.

B. Ekologická Evropa za mír a globální spravedlnost

Globalizovaný kapitalismus zesiluje ekologickou krizi. Jeho ekonomika směřuje ke krátkodobým transferům akcií na burzách. To je v hlubokém rozporu s přirozenými dlouhodobými cykly. Environmentální technologie jsou vysoce rozvinuté, ale nikde se energicky neprosazuje ekologická reorganizace výroby a životního stylu. Je to dokonce ještě depresivnější, protože se bude muset v nejbližších letech rozhodnout, zda je možné vyhnout se světové klimatické katastrofě. Budou nevyhnutelné drastické změny našeho stylu života.

V průběhu následujících deseti let se budou muset přijmout opatření, aby se zabránilo nejvážnějším dopadům změny klimatu. Pro Evropu to platí snad ještě víc. V následujících letech se mají v evropském energetickém sektoru provést velké investice, které rozhodnou o průběhu věcí do poloviny století.

Lidmi přivozené změny klimatu již probíhají a další vzrůst globální teploty je již nevyhnutelný. Další generace budou muset zápolit a vyrovnat se s důsledky antropogenní klimatické změny. Hlavním ekologickým problémem je chemické znečišování Země, které drasticky ovlivňuje biodiversitu. Nedávno byl prokázán dopad pesticidů na lidské zdraví. Evropská unie zavedla sociálně a ekologicky neudržitelný zemědělský model. Malí farmáři byli obětováni ve jménu zisku zemědělských a potravinových nadnárodních společností.

Je stále zřetelnější, že katastrofické následky kapitalistického modelu rozvoje ohrožují stále více životní prostředí. Nové generace se budou muset vypořádat s klimatickými změnami, které jsou důsledkem přímého působení člověka v biosféře. Model založený na posedlém a výlučném získávání co největšího zisku s co nejnižšími sociálními a environmentálními náklady v co nejkratší době nemůže vést k ničemu jinému než ke zničení naší planety, sociálnímu i environmentálnímu. Do r. 2020 nebudou mít tři miliardy žen a mužů přístup k vodě, ke stále vzácnějšímu zdroji, který se mnozí snaží privatizovat.

Evropa musí hrát ústřední roli při schvalování procesu Post-Kyoto, který překoná zadané cíle. Schválení nového protokolu vyžaduje radikálně alternativní model ke stávajícímu liberálnímu. Ten vyžaduje rovnost, začít se stejným množstvím emisí na hlavu. Potřebuje spolupráci a transfer technologií, nalezení zdrojů cestou uhlíkové daně (carbon tax). Vyžaduje novou roli veřejného sektoru počínaje vlastnictvím energetických sítí a podporu šetření energií a alternativních zdrojů, vyžaduje budování ekologické ekonomie a společnosti.

Potřebujeme nejen politiku snižování emisí oxidu uhličitého, nejen kontrolu současné úrovně, ale také energetickou politiku směřující k radikální změně spotřeby energie. Toho lze dosáhnout jen nástroji ekonomického plánování, investováním do obnovitelných zdrojů, hospodárnou politikou a snižováním produkce odpadů.

Voda, energie, zdraví, vzdělávání, doprava a spoje, to vše, co označujeme za veřejné statky - práva posílená boji za demokracii a práva dělníků, úhelný kámen evropského sociálního státu -, musí patřit veřejnému sektoru a být chráněny před privatizací. Plně se souhlasíme s rezolucemi Světového shromáždění volených zástupců a občanů o vodě (WWACE), které se konalo loni v březnu v Bruselu a zcela podporujeme jeho požadavky.

Strana evropské levice bojuje za Evropu schopnou bránit veřejné statky (s hlavním důrazem na vodu a energii) před jejich převodem na zboží a před jejich následnou privatizací. Jedním z hlavních sloupů politické aktivity levice, má-li změnit Evropu, je obrana veřejných služeb. Je nutné nechat je rozvíjet se, utvářet podmínky pro společenské, demokratické řízení nejdůležitějších oblastí, které jsou zásadní pro život a pro ochranu přírodního prostředí.

Ekonomika míru, sociálních a demokratických práv, ekonomika respektující životní prostředí - to jsou základní charakteristiky naší alternativní strategie.

C. Evropa práv a svobod

Pro takovou Evropu, jakou chceme, musíme vytvořit strategii, která by prosadila harmonizaci směrem vzhůru, mocnou dynamiku, schopnou otevřít zcela novou perspektivu pro budoucnost společenského rozvoje a soužití.

Chceme otevřít novou éru základních práv.

Strana evropské levice se plně angažuje za obranu občanských a lidských práv, za svobody názoru a práva na nesouhlas, za politické a odborové organizace pro každého a ve všech formách, proti výjimečným zákonům, jaké přijaly skoro všechny evropské země po 11. září.

Výjimečné zákony zahájily dostih systémů, které jsou schopny monitorovat lidi po celé Evropě. Celá léta vlády členských států EU odmítaly – přes požadavek Evropského parlamentu – přijmout rámcovou dohodu o ochraně údajů. Chystají se nadále sbírat a vyměňovat osobní informace o každém občanovi. Nové technické možnosti se vyměňují v rámci Evropy a se třetími státy aniž se uvažuje o ochraně dat a o následcích.

My naopak požadujeme celoevropský systém uchování kritických infrastruktur, které směřují k potřebám občanů jako např. V případě přírodních katastrof.

Termínu „válka proti teroru“ se používá k ospravedlňování masivního omezování základních práv a svobod. Hrubé metody dominance se používají se stále menší zdrženlivostí. Návrat mučení na Guantanámu nebo - jde-li o Evropu - případ letů CIA jsou toho jasnými příklady.

Požadujeme zrušení všech nových výjimečných zákonů, které byly zavedeny po 11. září v různých zemích Evropy.

Bojujeme proti společenské segregaci přistěhovalecké populace tím, že navrhujeme program založený na uznání rovnosti politických a sociálních práv.

Evropská unie, v současnosti jeden z hlavních příjemců migračních toků, stále nemá společnou politiku, která by zaručovala svobodu a rovná práva pro přistěhovalce. Společná imigrační politika vlád je naopak charakterizována otevíráním vnitřních hranic a větším úsilím směřujícím k upevnění a společné kontrole vnějších hranic.

Na mezivládní úrovni byla všechna rozhodnutí a dohody zaměřena na podobný cíl. Touto vylučující funkcí jsou charakteristické všechny tři hlavní principy imigrační politiky Evropské unie: Schengenská dohoda a konvence o její aplikaci (acquis of Schengen), Dublinská konvence o „harmonizaci“ omezení práva na azyl a společné předpisy o vízech. V zásadě to znamená vytvoření stále rozšiřovaného seznamu zemí, jejichž občané mají při vstupu do EU vízovou povinnost. Posilování institucí jako FRONTEX či podpora pro opatření jako je externalizace záchytných center pro migranty a nezletilé před repatriací, nebo „nasmlouvání“ represe do zdrojových zemí migrantů do Evropy, to vše má stejný následky.

Proto vystupujeme za zrušení agentury FRONTEX a systému slídícího po hledačích azylu a lidech obecně, který se za touto agenturou skrývá. EL požaduje přijetí Ženevské konvence týkající se statutu uprchlíků a je proti vypuzování uprchlíků do třetích zemí, které neuznávají mezinárodní konvence týkající se uprchlíků a je pro ně smrt uprchlíků přijatelná (např. Ponechání v poušti nebo na moři).

Podobně považujeme právo na zdraví za základní právo pro Evropu, která chce být demokratická a pokročilá. Postupné odbourávání systému veřejného zdravotnictví je naopak součástí neoliberální politiky, která směřuje k zárukám práva na zdraví jen pro ty, kdo mají dost prostředků si zaplatit to, co by mělo být dostupné pro všechny. K dosažení tohoto cíle prosazuje Evropská levice pro celou Evropu dostatečné financování struktur veřejného zdravotnictví, přístup k základním lékům, a právo na fyzické i duševní zdraví.

Právo na práci musí být zaručeno odstraněním veškeré diskriminace na základě náboženství, pohlaví, sexuální orientace, politických názorů nebo země původu.

Všichni lidé mají právo si svobodně zvolit povolání. Zkrácení pracovní doby bude jedním z našich cílů v celé Evropě. Prosazujeme plný pracovní poměr na dobu neurčitou. Bojujeme proti všem formám příležitostného zaměstnávání a za slušné důchody pro všechny. Každý pracující musí být chráněn proti zrušení pracovního poměru; výpověď z libovůle musí být trestná.

Právo na kolektivní vyjednávání, právo na stávku a svoboda odborově se organizovat musí být v Evropě znovu zaručeny.

Prosazující se příležitostná práce, zejména pro mladou generaci, a principy uznání tzv. práva jedince na rozvoj vlastních schopností, aby se mohl „zbavit závislosti jako společenského osudu“, nás vedou k tomu, abychom zahájili na levici velkou diskusi o hledání nástroje, který by mohl ochránit občany Evropy před vydíráním druhořadou, ponižující nebo špatně placenou prací. Stálé rozšiřování EU urychlilo šíření tohoto jevu. V tomto směru by zaručený základní příjem mohl být spravedlivou metodou k zajištění slušné existence a ochrany mladých a potřebných před tržním vydíráním. Není plným občanstvím, jestliže to, do jaké rodiny jsme se narodili, určuje rozsah našich možných voleb.

Obrana veřejných služeb musí být vepsána do srdce našeho návrhu na novou Evropu.

Veřejné služby, bez ohledu na organizační rozdíly v různých evropských státech, nesmí být podřízeny pravidlům konkurence a honby za ziskem. Právě naopak, mají zajišovat uspokojování základních potřeb. Veřejné služby musí být řízeny demokraticky a veřejně. Jde o zdravotnictví, bydlení, dopravu, moderní spoje a vzdělávání. U vědomostí, výuky a výzkumu je třeba přestat s jejich přeměnou na zboží a se snižováním jejich kvaliy. Vzdělávání musí být znovu chápáno jako základní právo pro všechny a musí doprovázet kulturní rozvoj všech. Je nezbytné zaručit úplnou nezávislost výuky a výzkumu pro studenty, učitele i výzkumníky. Ti se musí vymanit z logiky krátkodobého zisku. Výzkumu musí být věnovány dostatečné veřejné zdroje. Tato Evropa musí zajistit potřebné veřejné financování základního, středního i vysokého školství. Výzkum je v centru občanského a ekonomického rozvoje všech evropských států, je budoucností nových generací.

Je třeba přijmout novou koncepci hospodářského rozvoje, zejména v oblasti využívání přírodních zdrojů. Žádoucí je ekonomický model respektující životní prostředí, a soustředěný na rozvoj lidských schopností. V tomto smyslu je důležitá role, kterou by mohla hrát Evropa na poli energie při světovém přechodu od fosilních k obnovitelným zdrojům.

Přírodní zdroje musí být považovány za společný statek lidstva a nelze je podřizovat zákonům o duševním vlastnictví a patentovému právu. Musí zůstat mimo pole privatizace a trhu; a musí být řízeny veřejnou politikou za účastí občanů.

Voda je společný statek. Přístup k pitné vodě je základním právem každého. Přístup k vodě musí být zaručen veřejnými strukturami.

Půda musí být rovněž chráněna před nadnárodními společnostmi. Je zapotřebí zavést obecná pravidla, která by omezila jejich praktiky, vedoucí ke znečišování zemědělských soustav. Výroba geneticky modifikovaných potravin (GMP) musí být zakázána. Současně požadujeme, aby EU hájila moratoria v jiných částech světa.

Naše Evropa musí respektovat a zaručovat ve všech oblastech princip rovnosti všech občanů při respektování jejich rozdílnosti a rozmanitosti. Proto považujeme za základní hodnotu právo na rovnost pohlaví v partnerství a svobodu sexuální orientace. Musí být uznáno nejen jako individuální právo zaručené v soukromí, ale také jak volba, zaručená a uznaná státem.

Všechny veřejné instituce musí zaručovat svobodu žen a působit proti všem formám patriarchátu. Každá žena v každém státě musí mít možnost svobodně rozhodovat o svém těle, mít právo rozhodnout se o potratu, o antikoncepci, volit si mateřství a postupy umělého oplodnění.

Demokratická a otevřená Evropa je Evropa, která trvá na sekularitě všech veřejných institucí, která zaručuje důstojnost a svobodu svědomí pro všechny občany, paritu pohlaví ve veřejných institucích každého státu, svobodu individuálních a kolektivních náboženských praktik, svobodu organizovat se a vyjadřovat svobodně své politické názory. Evropská levice uznává právo na sebeurčení a právo lidí rozhodovat za demokratických podmínek, včetně respektu a rovných podmínek pro všechny občany.

* * *

Naše teze popisují hlavní charakteristiky jiné Evropy. Popisují odlišnou civilizaci. Bojujeme za mír, demokracii, sociální a politická práva, která nejsou vedlejšími parametry, ale základními složkami alternativního rozvoje v jeho totalitě: udržitelného rozvoje.

Ekonomika míru, sociálních a demokratických práv, respekt k životnímu prostředí, to jsou základní charakteristiky naší alternativní strategie.

Hluboká demokratická rekonstrukce evropských institucí je nepominutelnou složkou celé naší strategie. V této oblasti Strana evropské levice a naše široká společenská a politická aliance se hlásí k historické odpovědnosti za změnu poměru politických sil a politické orientace v Evropě.

Pracovní překlad Jiří Hudeček, Milan Neubert