V prvním díle série Zemřela vize do hrobu dána, metoda po ní zůstala jsem se pokusil ukázat, e je dost značný rozdíl mezi závěry, které vyplývají z Marxovy analýzy dějinného procesu a mezi socialistickou vizí /projektem/. V prvním díle série byl uveden konkrétně příklad týkající se rozdílu mezi třídními charakteristikami zkoumaného historického materiálu a socialistického projektu.
Podle Marxe se měla stát vládnoucí třídou v socialismu STARÁ vykořisovaná třída z předchozího systému - měl se tedy na úseku sociální struktury společnosti odehrát dějinný scénář, který se neodehrál nikdy předtím Tím ovem - jak uvidíme dále - rozdíly mezi analýzou a vizí u Marxe nekončí.
Ne budeme pokračovat, zkusme znovu odcitovat, co Marx napsal v předmluvě k druhému vydání I. dílu Kapitálu o změně vědecké buroazní politické ekonomie v buroazní apolegetiku a ve vulgární politickou ekonomii po r.1830 : .S rokem 1830 nastala krise, která naráz vechno rozhodla. Ve Francii a v Anglii dobyla politické moci buroazie. Od té chvíle nabýval třídní boj, praktický i teoretický, stále výraznějích a hrozivějích forem. Odzvonil umíráčkem vědecké buroazní ekonomii. Teď u nelo o to, zda ta či ona poučka je správná, nýbr o to, zda je kapitálu uitečná nebo kodlivá, pohodlná nebo nepohodlná, zda je protipolicejní nebo ne. Na místo nezitného zkoumání nastoupilo placené hateření, na místo nezaujatého vědeckého bádání zaujatá a podlézavá apolegetika (Kapitál I., SNPL 1953, Praha, str. 23-24)
Jde jistě o velice pravdivá slova, která ovem není bohuel velký problém vztáhnout i na jejich autora samotného /samozřejmě bez těch atributů moci protipolicejní atd./.
Zdá se, e i pro Marxe samotného platí, e jeho teorie se podřizuje - v míře nakolik se jeho světonázor stává uceleným - třídní apolegetice a zájmům vykořisované dělnické třídy a teorie se podřizuje pueristické ideologii. Tuto podřízenost ideologii prolamuje jako kadý velký a transcendentní myslitel na mnoha místech, např. v Rukupisech Grundrisse z 50. let, ale i v Kapitálu samotném.
Jene málo platné pueristická ideologie ho ji plně ovládá a dává směr jeho celkovým zobecněním. A být třídním apolegetou jedné ze tříd kapitalismu a u třídy vykořisované nebo vykořisovatelské, a u buroazie nebo dělnické třídy prostě není a nemůe být synonymem pro pravdivost ani pro pokrok. Pokud např. Petty, Smith nebo jetě i Ricardo (zemřel v roce 1823 viz Marxova slova výe) vyjadřovali zájmy stále jetě progresívní třídy, Marx se naopak dostává na stejnou úroveň s apologety buroazie nehájí zájmy nějaké pokrokové třídy, ale zájmy té druhé /vykořisované/ třídy v ji zformované buroazní třídní společnosti, zájmy proletariátu. Nehájí zájmy třídy, která v kapitalismu teprve vzniká na základě jeho vlastního vývoje. Jestlie průmyslový kapitalista je zosobněním továrny, která vyrostla jako sekundární výrobní faktor nad primárním výrobním faktorem půdou a střídá jejího představitele feudála, ani s rozvojem kapitalismu nezůstává klasický proletariát jako součást základní skladebné dvojice dominantních tříd beze změny.
Jednoduchá pracovní síla dickensovského kapitalismu, která ztratila i své řemeslnicko-umělecké schopnosti a universalitu rolníka (který si uměl mnoho věcí sám vyrobit) z doby feudální, je po jistou dobu rozumnou abstrakcí, ale i nad ní nakonec vyrůstá podobná nadstavba nazývaná lidským kapitálem, tedy podobný sekundární výrobní faktor, jako kdy vyrostla a začala ve společnosti dominovat továrna jako sekundární výrobní faktor nad primárním výrobním faktorem půdou.
Zaučená pracovní síla jako hromadná situace přestává být ve společnosti rozumnou abstrakcí a teprve tehdy si kapitalismus začíná velmi pomalu pěstovat (ale jetě delí dobu korumpovat) svého vlastního hrobaře - obdobně jako feudalismus si pěstoval kdysi jako svého hrobaře buroazii Tento budoucí hrobař dneních mocipánů je k nim zatím velmi úsluný a volí větinou alespoň v ČR pravicově.
Zatím.
Kupectvo a měanské vrstvy se s kníaty a starou mocí taky nestřetly hned. Třída o sobě (an sich, en soi) není hned třídou pro sebe (für sich, pour soi)
-.-.-.-
Moná e i kouzlo mladého Marxe zasahující v 60. letech minulého století hromadně intelektuální kruhy, je do jisté míry způsobeno i tím, e jeho kritická teorie formující se ve 40. letech 19. století jetě nepřerůstá tolik do vědomé apolegetiky, právě proto, e jí k ucelenosti jetě mnoho chybí
Přesto by pro naeho současníka, který se v dnení době nebojí inspirace Marxovými názory, měla být cennějí právě ta éra pozdějí, kdy ucelenost světonázoru uzamkla sice u Marxe v kleci apolegetiky, ale kdy jí jako kadý velký intelektuální duch prolamoval místo aby si jí jako v případě Ekonomicko-filozofických rukopisů z roku 1844 nebyl zatím ani vědom
A velká osobnost intelektuálního světa se pozná právě tehdy, kdy prolamuje i vlastní závěry a přesahuje se, transcenduje
Miroslav Tejkl