Proč si toho nikdo nevšiml?

Název tohoto článku je dost častým dotazem, tak proč se jím zabývat? V tomto případě však bude možná na tuto otázku čekat v Buckinghamském paláci za několik dní narozeninový dort se dvěma svíčkami. Autorkou dotazu byla totiž sama královna Alžběta II. Takže tu máme přímo Her Majesty's Question.

A na co že se ptala? Když britská královna navštívila 5. listopadu 2008 Londýnskou školu ekonomie, položila tam jednoduchou otázku, proč vlastně nikdo dopředu neočekával příchod hospodářské krize. Odpověď, kterou tam dostala, byla dost neuspokojivá a vyvolala v Británii následnou vlnu odborných diskusí, během níž se „nejponíženější a nejposlušnější služebníci Jejího Veličenstva“ pokusili královninu otázku kvalifikovaně zodpovědět. Diskuse vyvrcholila jednáním Britské akademie 17. června 2009, jejíž závěry byly královně Alžbětě odeslány 22. července.

Stanovisko Britské akademie konstatovalo, že sice hlasy varující před příchodem krize existovaly, ale připustilo, že většina odborníků byla přesvědčena o zbytečnosti dělat nějaká předběžná opatření. Varovné hlasy podle tohoto stanoviska byly argumentačně slabé především v tom, že nebyly schopny určit příchod krize časově dostatečně přesně. Většina byla naopak přesvědčena, že banky a další orgány jsou na zvládnutí kritické situace dobře připraveny a že krize buď nepřijde, a nebo že i pak bude lepší zabývat se raději až jejími následky, než zastavit dlouhodobě slibně se rozvíjející ekonomický vývoj.

Britská akademie proto označila za příčinu problému neschopnost odborníků vidět kupící se rozpory, neschopnost kombinovanou se „stádní psychologií a s mantrou finančních a politických guru“. „Shrneme-li to, Vaše Veličenstvo, neschopnost předvídat načasování, rozsah a nebezpečnost krize a neschopnost ji odvrátit přes existenci mnoha jejích příčin je v zásadě selháním kolektivní představivosti mnoha bystrých lidí doma i v zahraničí porozumět rizikům systému jako celku“. Závěrem se poddaní Jejího Veličenstva zavázali, že udělají maximum, aby královna Alžběta nemusela stejnou otázku už nikdy pokládat.

Vezmeme-li stanovisko Britské akademie vážně, ekonomie považující se stále za společenskou vědu tedy deklarovala svou neschopnost dostatečně čelit systémovým rizikům. Pro úplnost si připomeňme, že existují i silnější stanoviska, a to nejen ze strany politické levice, třeba postoj miliardáře Sorose, že společně s kolapsem finančního trhu zkolaboval i svět tržního fundamentalismu.

Zastavme se nyní u neschopnosti mainstreamové ekonomie čelit riziku kolapsu kapitalistického ekonomického systému. Ukázalo se, že tato ekonomie nemá pro predikci poruch kapitalistického systému vybudovány prakticky žádné nástroje. Proč ostatně chystat nástroje na něco, co co se implicitně považuje za dokonalé a věčné, ne? To je jako kdyby systém reálného socialismu chystal dopředu opatření na potlačování dělnických stávek. Zesměšnil by sebe sama v očích veřejnosti. A když se k tomu v minulosti nakonec odhodlal, bylo to až těsně před tím, než nevratně zkolaboval.

Nástroje k předpovědi kolapsů kapitalistické ekonomiky je tedy třeba asi chystat mimo rámec mainstreamové ekonomie. Ptejme se nyní, zda je na to připravena ekonomická věda stojící mimo hlavní proud. Já sám nejsem na tuto otázku schopen dát fundovanou odpověď, třeba se najde někdo jiný s širším přehledem. Troufnu si však s jistým zahanbením povědět, že to pořádně nedokáže ani marxistická politická ekonomie. A že je to vlastně pěkná ostuda, protože překlad „systémového rizika“ do jazyka marxistické ekonomie podle mne zní „řešení zásadních rozporů kapitalistické akumulace“. Která jiná věda než marxistická politická ekonomie by měla být schopna dát na Her Majesty's Question správnou odpověď?

Kdyby tak byl po Alžbětině otázce vstal v publiku nějaký marxista, který by byl schopen královně jasně povědět: „Ano, my jsme to říkali a my jsme přesně odhadli i podmínky, za jakých ke kolapsu světové ekonomiky dojde!“ To by byl býval průlom, který by jistě znamenal prudký nárůst akcií marxismu. To by byla brána k posunu hranic kulturní hegemonie buržoazních společenských věd. Jenže před dvěma lety k ničemu takovému nedošlo a já nemám bohužel ani pocit, že by se v posledních letech nějaký významnější posun na straně marxistické politické ekonomie - tedy alespoň v Čechách - odehrál.

Jistěže mi nějaký přesvědčený marxista sdělí, že takové předpovědi existují již dávno a že celý systém je už tak prohnilý, že nebylo-li to včera, bude to dnes a nebo v nejhorším případě zítra. Problém však spočívá v tom, že předpověď, která se včera nenaplnila, nebude bez své podstatné proměny do falzifikovatelného tvrzení již nikdy věrohodnou předpovědí. To pak není věda, ale něco na způsob Nostradamova proroctví.

Řekl bych, že levice dnes stojí před úkolem systematicky podporovat a budovat takovou ekonomickou vědu, která tu maimstreamovou prostě strčí do kapsy. Tudy podle mne vede jedna z těch cestiček, z nichž bude muset být budoucnost nové levice uháčkována. Protože královna Alžběta se dozajista dostane do situace, že stejnou otázku bude muset položit znovu. O tom jsem skálopevně přesvědčen. I o tom, že služebníci Jejího Veličenstva budou znovu zaskočeni stejně jako čeští silničáři, když jim na začátku zimy začne padat sníh.

Milan Neubert, 1. 11. 2010