Sovětská revizionistická renegátská klika bezostyąně posílá jednotky k okupaci Československa

Nadpis tohoto článku je součástí nadpisu zprávy, kterou dne 22. srpna 1968 vydala čínská tisková agentura Hsinhua, orgán Komunistické strany Číny. Květnatý text oplývající mimořádně silnými výrazy vůči SSSR není jen propagandistickým stylistickým cvičením, ale dobře připraveným ideologickým rozhodnutím, posouvajícím roztrľku mezi SSSR a ČLR. Okupace Československa měla nepochybně velký vliv na daląí zahraniční politiku Číny. Kdyľ o měsíc poté naruąil sovětský letoun čínský vzduąný prostor, atmosféra jeątě zhoustla. Vyvrcholením pak byl vojenský konflikt na řece Ussuri v březnu 1969, který hrozil přerůst v jadernou válku. Podle mne se tak Praľské jaro moľná nepřímo zaslouľilo o pozdějąí orientaci Číny na USA.

Pekingská propaganda zřejmě čekala dva dny, kdy na rumunské ambasádě v Pekingu vystoupil velmi ostře předseda vlády Čou En-Lai s projevem, který je věcně identický s níľe přeloľeným textem. Oba dokumenty spolu s komentářem „Totální bankrot sovětského moderního revizionismu“ byly urychleně přeloľeny do angličtiny a vydány jako zvláątní příloha týdeníku Peking Review č. 34. S mimořádnými přílohami se tehdy v Praze v knihovnách nepočítalo, tak se ke mně jedna z nich později dostala. (mn)

Suľována těľkostmi doma i v zahraniční a nacházejíc se ve slepé uličce, sovětská revizionistická renegátská klika bezostyąně posílá jednotky k okupaci Československa

Jednajíc neskrývaně jako banda loupeľníků, Breľněv-Kosyginova renegátská klika bezostyąně vyslala 20. srpna masivní ozbrojené síly, aby surově okupovala celé Československo a spáchala tím monstrózní zločin proti československému lidu. Jedná se o bezprecedentně velké odhalení ohavných rysů sovětské revizionistické renegátské kliky, která zběsile provádí imperialistickou mocenskou politiku; je to nejodpornějąí vystoupení v tvrdém souboji mezi sovětskou revizionistickou renegátskou klikou a československou revizionistickou renegátskou klikou; je to výsledek přímé tajné domluvy mezi sovětskou revizionistickou renegátskou klikou a americkým imperialismem v marném pokusu o přerozdělení světa; je to boj na smrtelné posteli sovětské revizionistické renegátské kliky pokusit se zabránit krizi rozpadu a bezprostředního zničení celého moderního revizionistického bloku. V plné míře to odhaluje podstatu sovětských revizionistů jako papírového tygra.

Zprávy z různých zdrojů ukazují, ľe pozdě v noci 20. srpna vyslala sovětská revizionistická renegátská klika spolu s revizionistickými klikami Polska, NDR, Maďarska a Bulharska současně z mnoha míst velkou sílu pozemních vojsk a jednotek letectva k invazi do Československa. V průběhu invaze sovětská revizionistická renegátská klika speciálně instruovala svého velvyslance ve Spojených státech Dobrynina, aby osobně informoval vůdce amerického imperialismu Johnsona o tomto aktu agrese. Tentýľ večer Johnson svolal mimořádnou schůzku Rady národní bezpečnosti USA k projednání této otázky. Po setkání pověřil amerického ministra zahraničí Ruska, aby povolal Dobrynina do Bílého domu k daląím rozhovorům za zavřenými dveřmi.

Poté, co vojska sovětské revizionistické kliky a jejích přisluhovačů pronikla na československé území, československá revizionistická klika přijala politiku „vyhnout se odporu“, přičemľ opakovaně vyzývala vąechny vojáky a lidi v zemi, aby „zůstali v klidu“. Díky tomu útočící jednotky rychle obsadily hlavní města a celé území Československa a uzavřely vąechny jeho hranice. Tanky, obrněné vozy a daląí vojenské vozy sovětské revizionistické kliky dunily ulicemi Prahy, československým hlavním městem, zatímco mnoho sovětských proudových stíhaček krouľilo den a noc nad hlavami. Jednotky sovětské revizionistické kliky ovládly klíčové silniční komunikace v Praze, obsadily letiątě a rozhlasovou stanici, zpravodajskou agenturu a kanceláře novin, obklíčily nebo obsadily československý prezidentský palác, budovu ústředního výboru československé revizionistické strany a taková klíčové úřady jako ministerstvo obrany, zahraničních věcí nebo vnitra. Podle zpráv západních zpravodajských agentur sovětské jednotky zadrľely nebo zatkly stranické a vládní představitele československé revizionistické kliky, včetně prvního tajemníka ústředního výboru strany Alexandra Dubčeka, premiéra Oldřicha Černíka, předsedy Národního shromáľdění Josefa Smrkovského a předsedy České národní rady Čestmíra Císaře.

Při vyslání vojsk k invazi do Československa sovětská revizionistická renegátská klika pověřila TASS, aby 21. srpna vydal nejpokrytečtějąí prohláąení, které nestoudně říká, ľe jejich ozbrojené vniknutí do Československa „vycházelo z principů nerozborného přátelství a spolupráce“ a ľe tam ąli kvůli „obraně socialistických výdobytků“ a tak dále a tak podobně v marném pokusu vytvořit záminky a obhájit svou otevřenou agresi.

Československý pracující lid vyjadřoval velké rozhořčení nad barbarskou agresí sovětské revizionistické renegátské kliky a nad hanebnou zradou československé revizionistické renegátské kliky. Navzdory tlaku invazních jednotek organizoval lid stávky a demonstrace a vyzýval jednotky sovětského revizionistického agresora, aby odeąly. Bylo hláąeno, ľe se občané v Praze, Bratislavě a daląích městech střetávali s invazními jednotkami a ľe docházelo ke konfliktům. Mnoho lidí stavělo barikády z autobusů, číhalo v záloze, házelo zápalný materiál ze střech a vyuľilo vąech moľných prostředků k zastavení postupujících tanků. Řada pancéřovaných vozů a tanků byla zapálena. Mnohokrát je lidé obklopovali, hádali se s invazními vojáky a distribuovali letáky, poľadující staľení vojsk sovětských revizionistů. Za poslední dva dny ąly oběti na obou stranách do několika stovek. V současné době se v těchto městech stále ozývají zvuky výstřelů.

Tento bezprecedentně bezostyąný ozbrojený zásah a invaze do Československa sovětskou revizionistickou vládnoucí klikou je nevyhnutelným výsledkem revizionistické linie, kterou tato klika dlouhodobě prováděla. Tato událost je koncentrovaným projevem kaľdodenního prohlubování a neoddělitelné krize a váľných rozporů v moderním revizionistickém bloku se sovětským revizionismem jako centrem, je koncentrovaným projevem hromadného bankrotu moderního revizionismu.

Po mnoho let sovětątí revizionističtí vůdci, od Chruąčova aľ po Breľněva, Kosygina a jim podobné, obnovovali doma kapitalismus vąemi způsoby, zatímco na mezinárodním poli hráli aktivně roli komplice č. 1 amerického imperialismu při potlačování revoluční boje lidí na celém světě. Ve svých vztazích s Československem a jinými východoevropskými revizionistickými zeměmi sovětątí revizionisté vľdycky praktikovali ąovinismus velkého národa a národní egoismus, přeměňovali východoevropské země na svá závislá území a kolonie, neustále zpřísňovali kontrolu nad vládnoucími klikami těchto zemí a bezohledně utlačovali a zneuľívali ąiroké masy lidí. Revizionistické kliky ve východní Evropě dělají vąe, co je v jejich silách, aby se osvobodily od přísné kontroly sovětských revizionistů, aby se mohly přímo jednat s imperialismem vedeným Spojenými státy. Boj mezi sovětskými revizionisty a jejich následovníky ve východní Evropě se tak stává stále více akutním a rozklad se denně zesiluje. Jako poslední zoufalý pokus nyní sovětątí revizionističtí renegáti vyslali své jednotky do Československa v marné naději na zachování své otřesené hegemonie.

Boj mezi československými revizionisty a boj mezi sovětskými a československými revizionistickými klikami se stal otevřeným jiľ koncem loňského roku. Novotný, oblíbenec sovětských revizionistů v Československu, energicky následující sovětské revizionisty a obnovující doma kapitalismus, vyvolával v Československu stále častějąí třídní polarizaci a stále ostřejąí třídní boj a způsobil váľné ekonomické obtíľe, čímľ vyvolal silný vztek a odpor mezi ąirokými řadami lidí. Za těchto okolností se boj v rámci československé revizionistické kliky stal ostřejąím a ostřejąím. Počínaje koncem loňského roku provedla frakce vedená Dubčekem váľné útoky na frakci Novotného a, nehledě na opakované osobní intervence Breľněva a daląích sovětských revizionistických vůdců, zbavila Novotného jeho funkcí, v lednu prvního tajemníka ústředního výboru strany a v březnu prezidenta republiky a plánovitě a systematicky uchvátila stranickou, vládní a vojenskou moc. K posílení svých pravomocí se Dubčekova frakce na jedné straně pokouąela vąeobecně ospravedlnit nenormálnosti a zrůdnosti tzv. „období kultu osobnosti“ a na druhé straně provedla rozsáhlou čistku u členů frakce Novotného u moci.

Po převzetí moci Dubčekova revizionistická klika urychlila obnovu kapitalismu doma ve vąech sférách úsilí jeątě otevřeněji. V zahraniční politice, mávaje praporem „nezávislosti“, zdvojnásobila snahu setřást ze sebe kontrolu sovětských revizionistů a rozvíjet aktivně vztahy se Západem usilím o vytvoření „přímých vazeb“. Vývoj takového odstředivého trendu od sovětské revizionistické kliky značně otřásl postavením sovětských revizionistů v Československu a značně zhorąoval rozpory mezi sovětskými a československými revizionisty. Aby si udrľela kontrolu nad československými revizionisty a současně zabránila tomu, ľe tento odstředivý trend způsobí rozsáhlé řetězové reakce v jim podřízených revizionistických zemích, vládnoucí sovětská revizionistická klika neustále vykonávala na československé revizionisty celé měsíce politický, ekonomický i vojenský tlak, aby je dostala na kolena.

V posledních několika měsících vůdci sovětské revizionistické renegátské kliky Breľněv, Kosygin a daląí jeli osobně při mnoha příleľitostech do Prahy, aby provedli přímou intervenci. Seřadili stranické a vládní ąéfy Polska, NDR, Bulharska a Maďarska a společně uspořádali setkání v Dráľďanech, Moskvě a Varąavě ve druhé polovině března, na začátku května a v polovině července, aby připravili politické a ekonomické sankce proti nové československé revizionistické vedoucí klice ve snaze přimět Dubčekovu kliku k posluąnosti. Ke zvýąení tlaku také vyslali z varąavské schůzky v polovině července společný dopis československým revizionistům, který je prakticky ultimátem. V dopise tato banda revizionistů panovačně připomínala československým revizionistům, ľe „ztrácejí kontrolu nad během událostí,“ popisovala situaci jako „váľnou“ a bezostyąně tvrdila, ľe tato situace ohroľuje „společné ľivotně důleľité zájmy“ Sovětského svazu a daląích, revizionisty ovládaných zemí, tj. hegemonii sovětské revizionistické renegátské kliky, a ľe proto nemohou „být lhostejní a lehkomyslní“ tváří v tvář takové situaci a tak dále a tak podobně. Vąechno toto mělo za cíl připravit záminku pro vojenskou intervenci. Kromě toho, ľe tu a tam vedli tajné schůzky zaměřené na přijetí autoritativní politiky vůči československým revizionistům, vládnoucí sovětská revizionistická klika udrľovala v uplynulých několika měsících vůči československým revizionistům tiskovou ofenzívu bezprecedentního rozsahu.

Od chvíle Dubčekova nástupu k moci se sovětątí revizionisté pokouąeli ąikanovat československé revizionisty vedle politického tlaku také vojenskou silou. Své polské, bulharské, bulharské a maďarské přisluhovače pouľívaly k častému vojenskému nasazení na hranicích Československa a jménem organizace Varąavské smlouvy přinutily československé revizionisty souhlasit se „společnými vojenskými cvičeními“ v hranicích Československa koncem června. Kromě toho konali řadu vojenských cvičení v různých podobách v blízkosti československých hranic.

Během tohoto období českoslovenątí revizionističtí vůdci a tisk prováděli intenzivní protiútoky vůči sovětským revizionistům. Revizionistická klika Československa prostě nedbala na dopis společně podepsaný stranickými a vládními ąéfy Sovětského svazu, Polska, NDR, Bulharska a Maďarska. Jakmile byl dopis zveřejněn, českoslovenątí revizionističtí vůdci otevřeně objasnili, ľe jsou odhodláni „nečinit nejmenąí ústup od cesty, kterou jsme nastoupili v lednu“, a poľadovali, aby byla Varąavská smlouva revidována tak, ľe „zaručí členům paktu rovná práva.“

Před vąemi těmito politickými a vojenskými tlaky od sovětských revizionistů se českoslovenątí revizionisté rozhodli provést určité kompromisy, ale neudělali ľádné podstatné ústupky.

Za situace takovéhoto zablokování sovětątí revizionističtí renegáti osobně odjeli do Černé v Československu, kde se vedli bilaterální rozhovory s československými revizionistickými vůdci od 29. července do 1. srpna. Následně se 3. srpna konaly daląí rozhovory v Bratislavě mezi revizionistickými vůdci ąesti zemí: Sovětským svazem, Polskem, NDR, Bulharskem, Maďarskem a Československem. Tyto rozhovory vąak rozpory mezi oběma stranami nezmírnily. Bezohledné vyslání jednotek k okupaci Československa 20. srpna bylo posledním příhozem v licitaci, který udělali zoufalí sovětątí revizionisté, kteří se ocitli v dilematu.

Velký Lenin kdysi ostře ukázal: „Burľoazie se chová jako nestydatí lupiči, kteří ztratili hlavu, po hlouposti se dopouątějí hlouposti, a tím zhorąují situaci a urychlují svoji záhubu.“ Sovětská klika revizionistických renegátů, coľ jsou burľoazní ľivly oblečené do pláątě marxismu-leninismu a socialismu, dnes páchá právě takovou hloupost.

Je vąeobecně známo, ľe kremelątí renegáti jiľ dávno zcela zradili marxismus-leninismus a socialismus a uskutečnili vąestrannou kapitalistickou obnovu v socialistické zemi. Uľ dávno pracují ruku v ruce s americkým imperialismem ve ąpinavém kąeftu jako četník při potlačování bojů revolučního lidu světa. Nynějąí zločiny spáchané těmito zrádci z Kremlu značně překonaly ty, které spáchala československá revizionistická klika. A přesto se s vztyčenou vlajkou „přátelství a spolupráce“ ani nezačervenali, kdyľ předvedli směąnou show, ľe jedou do Československa, aby „bránit“ to, čemu říkají „socialistické výdobytky“. Během posledních několika měsíců vykonali veąkerý moľná nátlak na československé revizionisty a nakonec provedli avanturistický krok přímé akce. Přitom doufali, ľe vyplní „trhlinu“ v Československu a ľe posílí svou kontrolu nad východní Evropou a celým revizionistickým blokem. Sovětská revizionistická klika vąak jen urychlila ątěpení a rozpad revizionistického bloku a dostala se do bezprecedentní izolace. Od ozbrojené okupace Československa touto klikou vąechny ostatní revizionistické strany, kromě čtyř servilních nohsledů sovětské revizionistické kliky, kteří se připojili k vyslání vojsk do Československa, uskutečnily mimořádné schůzky nebo vydaly deklarace vyjadřující „rozhořčení“ vůči sovětským revizionistům, nebo vyslovovaly „nejrozhodnějąí odsouzení“ či „váľný rozdíl v názorech“.

Náą velký vůdce předseda Mao prohlásil: Pouze opakovaným vzděláváním pozitivními a negativními příklady a pomocí srovnávání a kontrastu se revoluční strany a revoluční lidé mohou zakalit, mohou zrát a mohou si zajistit vítězství.

Praví marx-leninisté a revoluční lidé na celém světě, zejména marx-leninisté a revoluční lidé v Československu a v Sovětském svazu obdrľí daląí historické vzdělání negativním příkladem z nových zločinů sovětských revizionistických renegátů. Moderní revizionisté reprezentovaní vládnoucí sovětskou revizionistickou klikou se oblékají do pokrytecké revoluční frazeologie, avąak hučení sovětských stíhaček nad Prahou a Bratislavou a dunění sovětských tanků v ulicích těchto dvou měst zcela roztrhl sentimentální závoj „internacionalismu“, „přátelství“ a „spolupráce“, který si Breľněv, Kosygin a jejich zástupci nasadili, aby byly naplno odhaleny ohavné rysy sovětských revizionistů - ąovinismus velkého národa, národní egoismus a imperialistické právo dľungle. Tento incident pomůľe ąirokým masám revolucionářů v Sovětském svazu, v Československu a v daląích zemích pod revizionistickým panstvím jasně vidět, kam kontrarevoluční revizionistická linie vede jejich země, a tak posiluje jejich nové politické probuzení. Vąichni opravdoví komunisté a ąiroké masy revolučního lidu v těchto zemích jistě povstanou do boje, důkladně rozbijí reakční vládu revizionistických klik ve svých vlastních zemích a vypořádají se se sovětskou revizionistickou renegátskou klikou za její obrovské zločiny.

Velký rudý prapor socialismu a komunismu určitě nad těmito zeměmi zase zavlaje!

(Zpráva tiskové agentury Hsinhua, 22. srpna)