VARŠAVA Vznik nezávislých odborů Solidarita byl jen jedním z faktorů, které nakonec způsobily pád komunismu v Polsku i celé východní Evropě. V rozhovoru se zpravodajem agentury AFP to alespoň tvrdí generál Wojciech Jaruzelski, který byl klíčovým aktérem přesně čtvrt století starých událostí.
„Jsem dalek toho, abych podceňoval roli, kterou Solidarita sehrála. Jen nechci, aby tato legenda zastřela racionální úsudek,“ prohlásil Jaruzelski, který nakonec nechal nezávislé odbory zakázat, jejich vůdce uvěznit a v zemi vyhlásit výjimečný stav.
Bývalý polský komunistický vůdce i s odstupem let považuje zátah proti Solidaritě za správný. „Situace konce roku 1979 a začátku roku 1980 byla výbušná. Polsko bylo konfrontováno s hospodářskou krizí a nemocným systémem,“ vysvětluje. Právě ekonomické, a nikoli politické požadavky byly podle něj zpočátku i hnací silou celého stávkového hnutí. „Solidarita byla původně lidovou silou, ohromným, ultrasocialistickým hnutím,“ říká nyní 81letý Jaruzelski. „Nenapadali socialistický režim. Nikdo se tehdy nedomníval, že by měl být nahrazen,“ dodává.
Podle něj sice chtěli stávkující dělníci žít lépe, ovšem v podmínkách socialismu - vydělávat víc peněz, pracovat méně hodin, mít plné regály v obchodech, ale nezvyšovat produktivitu práce. „Zkrátka, jejich požadavky byly ultrasocialistické a utopické,“ hodnotí bývalý polský vůdce události ze srpna 1980.
Přestože masové stávkové hnutí, které se zrodilo v gdaňských loděnicích, mělo podle něj ekonomický základ, přiznává i jeho politický rozměr. „Naši tehdejší spojenci se nejvíc báli toho, že se z tohoto nezávislého odborového hnutí stane politická síla par excellence,“ vzpomíná dále Jaruzelski. Jeho vláda se proto pokoušela tuto „hrozbu“ potlačit. „Naší hlavní starostí byla reforma ekonomiky, aby se zlepšil přísun zboží na trh. To vše v naději, že politické požadavky pak budou marginalizovány,“ vysvětluje taktiku tehdejšího režimu.
Jelikož však počet členů Solidarity astronomickou řadou rostl a zvyšovala se i celková nespokojenost lidí, nechtěli komunističtí předáci nečinně přihlížet. „Bylo to jako řeka s mnoha přítoky. Solidarita byla jedním z nich,“ tvrdí Jaruzelski. Bývalý polský vůdce ovšem trvá na tom, že spojování pádu komunismu se sociálními nepokoji z roku 1989 je „obrovským zjednodušováním“.
Podobně jako Jaruzelski odmítá přeceňování role Solidarity při demontáži komunismu, je zdrženlivý i v hodnocení vlivu papežovy návštěvy v rodném Polsku rok před vznikem stávkového hnutí. Jan Pavel II. přitom v roce 1979 kromě jiného vyzval Poláky, aby už dál nežili ve strachu. „Papežova návštěva v Polsku přímo nepodnítila události z léta 1980. Dodala však velké sociální skupině pocit síly. A tato skupina dala otevřeně najevo své náboženské přesvědčení a nepřímo i své požadavky vůči tehdejšímu režimu,“ tvrdí Jaruzelski. Samotné načasování pontifikace Poláka - tedy obyvatele komunistického Východu - ale podle něj bylo nadmíru významné. „Mít polského papeže v roce 1978 - to hrálo roli, jakou by to o nějakých dvacet let dříve nemělo,“ souhlasí.
Gorbačovova perestrojka vs. čínská cesta
Za pádem komunismu ve východní Evropě a s tím souvisejícím rozpadem Sovětského svazu ale někdejší polský vůdce vidí i další významné hráče: „Americký prezident Ronald Reagan ... a Michail Gorbačov, který byl rozhodujícím faktorem pro změny v sovětském bloku.“ Právě Gorbačovovu roli vidí jako klíčovou. „Pokud by se SSSR vydal jinou cestou - například tou jako Číňané - čeho bychom dosáhli? Ničeho,“ je přesvědčen Jaruzelski.
Lidové noviny, afp, šek, 29. 8. 2005
Jaruzelski: Solidarita? To byli utopičtí socialisté
