Tímto titulkem začíná tisková
zpráva 34. sjezdu Komunistické strany Rakouska (KPÖ), který se konal ve Vídni o víkendu 8. a 9. prosince 2007 v "Domě setkání". Českou republiku jsme na tomto sjezdu zastupovali já za SDS a Jaromír Blecha, člen komise pro mezinárodní politiku, za KSČM. Atmosféru jednání delegátů a hostů usazených do čtverce vám
mohou přiblížit dvě fotografie z jednoho rohu.
V tiskové zprávě se dále dočtete, že "sjezd skončil novou volbou spolkového předsednictva. Spolkovou mluvčí a spolkovým mluvčím KPÖ byli zvoleni Melina Klaus a 
Mirko Messner. Ženská struktura KPÖ si za svou novou předsedkyni zvolila Heidi Ambrosch. Spolkovým koordinátorem a finančním referentem byli zvoleni Leo Furtlehner a Michael Graber.
Oba sjezdové dny charakterizovala konstruktivní výměna názorů a pozitivní pracovní klima. Mirko Messner ve svém prvním shrnutí plenární diskuse potvrdil, že dnešní úlohou komunistických stran je, aby tvořivě zviditelnily rozmanitost levice tím, že budou sílit a rozvíjet se sítě spolupráce, a to především na evropské úrovni. V tomto smyslu se těšíme především z velkého počtu zahraničních hostů našeho sjezdu strany - ze sedmi zemí bylo zastoupeno jedenáct politických stran. Skutečnost, že se hosté kromě pozdravných slov zúčastnili i obsahově, ukazuje na to, že začínáme utvářet politiku společně.
Těžištěm práce KPÖ zůstávají témata Evropy, sociální politiky a antirasismu."
Když jsem se na sjezd KPÖ chystal, uvědomoval jsem si, že je to vlastně služebně nejstarší komunistická strana, založená 3. listopadu 1918. Dlouho před tím, než vzniklo 21 podmínek Komunistické internacionály. Strana s dlouhou a složitou historií i svou pozicí v proudu evropského dělnického a komunistického hnutí. Na její zavražděné členy, ať už kvůli hitlerovskému Německu nebo stalinistickému Rusku, jsem si nemohl nevzpomenout na začátku jednání sjezdu, který začal malou oslavou nejstarší delegátky a krátkou vzpomínkou na členy strany, zemřelé od předchozího, 33. sjezdu KPÖ.
Nečumte tak romanticky
Sjezd byl evidentně dobře připravený. Přesto jsem vnímal - a to s hlubokým pochopením - počáteční nervozitu organizátorů. Nebyla to však nervozita politická, strach o ideový posun strany nebo obavy o možný zisk či ztrátu funkce, tak obvyklé u politických stran s přebujelým aparátem a s možností přidělovat prebendy členům loajálním k aktuálnímu vedení strany. Byla to pochopitelná obava dobrovolníků, vedlo-li jejich několikatýdenní snažení k tomu správnému organizačně materiálnímu zajištění svátku jejich strany.
Při poslechu tří hlavních politických referátů Meliny Klaus, Mirko Messnera, Waltraudy Fritz-Klakl a z reakce delegátů na ně mi došlo, že se více než desetileté politické hledání KPÖ v hlavních aspektech uzavřelo:
"Nečumte tak romanticky", připomněla Melina delegátům slova Berta Brechta. Podstatná není myšlenka v nás, ale naše odhodlání a schopnost měnit skutečnost podle požadavků lidí. Melina tak delegátům uváděla 
jeden ze sjezdových materiálů. "Jaký je účel předloženého Programu požadavků? - Leží tu tak prozaicky, není to moc vzrušující čtení. Ale vězí toho za ním hodně. Především KPÖ! ... Je to shrnutí toho, jak jsme přišli na to, že jiná politika je možná, že je možná jiná společnost. Náš Program požadavků nechce ukázat, jak by měla jiná společnost přesně vypadat ani jak by vypadat mohla. Může ale ukázat, že změna tady a teď je možná. Neumí dát odpověď na velké filozofické nebo světonázorové otázky. Umí však dát odpovědi na otázky a pochybnosti - Jakpak má probíhat, co tu tvrdíte? To zní fakt pěkně, ale to je přece utopie! ... Ne, to není. Ty požadavky ukazují, že možné by bylo mnohé. A to hned tady a teď. A my jsme aktivní také právě tady a teď."
Být proti neoliberální integraci Evropy je jen půlkou věty
Kdo by si myslel, že se KPÖ rozhodla jít dále pouze cestou reformních kroků v národním prostředí, toho by z omylu vyvedli další řečníci. KPÖ už jednoznačně opustila strategii vyvedení Rakouska z EU, platnou do sjezdu v roce 2004, ale rozhodla se společně s většinou evropské radikální levice bojovat za jinou tvář Evropské unie.
Potvrdil to Mirko Messner, když kritizoval Reformní smlouvu a pokus vlád obejít parlamentní ratifikací možnost občanů EU se ke smlouvě vyjádřit. KPÖ musí podle něj prolomit mediální bariéru, která levici zabraňuje v tom, aby rozbila umělý obraz sporu o EU, jakoby existoval mezi hlavním politickým proudem a extrémní pravicí. "Musíme vstoupit do diskuse k referendu o Reformní smlouvě s dobrými argumenty. A musíme SOUČASNĚ při agitaci za referendum působit proti dominanci nacionalistické a rasistické pravice."
Mirko dále připomněl, že "existuje určitá analogie mezi narůstajícím všeobecným euroskepticismem a levicovou skepsí o možnostech kolektivního jednání na evropské úrovni. Ve věci společenské krize, která se posiluje neoliberální transformací společnosti, reagují části levice reflexivně tak, že vyhlašují svou připravenost bránit národní státy. Přitom však přehlížejí, že právě národní státy jsou TAKÉ aktéry kapitalistické integrace, přitom se především odklánějí od poznání, že máme-li se účinně postavit proti ničení sociální jistoty a spravedlnosti v národních státech, že se musíme současně zasazovat o evropské standardy podnikatelských daní, mezd, sociálních služeb, odborových, kulturních a dalších práv."
Hlavní argument se Mirko Messnerovi podařilo zformulovat na závěr: "Když řekneme, že jsme proti neoliberální integraci Evropy, tak je to jen půl věty. Celá věta zní, že jsme pro jiný způsob, pro způsob, který je v zájmu člověka a který je člověkem definován, člověkem, který je dnes tlačen do role nákladového faktoru. Taková formulace otázek předpokládá pochopení, že evropská politika NENÍ něco vnějšího, cosi jako zahraniční politika, nýbrž jako prvek vnitřní politiky: 80% zákonů, přijímaných členskými státy, jsou realizací evropského práva. Vnější je již před delší dobou stalo vnitřním."
Chtít změnit svět znamená především změnit sebe sama
O sjezdu KPÖ by se dalo hovořit dlouho. O věcech obecných i o těch, které jsou zvláštní s ohledem na historické podmínky Rakouska a její komunistické strany. Ale to by šlo nad rámec tohoto příspěvku, který si kladl za cíl jen vám trochu přiblížit právě skončený sjezd komunistické strany v našem nejbližším okolí.
Každý sjezd je příležitostí k setkání představitelů jednotlivých politických stran. Vídeň nebyla výjimkou. Když jsem si - v tu chvíli ještě s volbou nepotvrzeným - vedením KPÖ povídal, shodli jsme se na tom, že chtít změnit svět znamená především změnit sebe sama. To už mi plně docházel smysl sjezdového hesla "KPÖ in Aktion - Partei in Bewegung", tedy "KPÖ v akci - strana v pohybu". Dohodli jsme se mimo jiné, že je navýsost užitečné vyměňovat si zkušenosti z mimoparlamentní práce a že bychom také mohli přispět i k dalším pozitivním proměnám naší společné strany - Evropské levice.
Tento příspěvek je současně zprávou pro PCV SDS o oficiální účasti SDS na 34. sjezdu KPÖ.
Milan Neubert, 10. 12. 2007
Tvořivě zviditelnit rozmanitost levice
