SPD si oddychla - Lafontaine odchází aneb budoucnost PDS a WASG

Oskar Lafontaine, bývalý předseda německé sociální demokracie a od roku 1999 vytrvalý kritik vládní politiky, se dnes postaral o pozdvižení na politické scéně. V deníku Bild oznámil, že opouští SPD a je v předčasných volbách ochoten kandidovat za levicové uskupení z postkomunistické PDS a nově založené levicové strany Volební alternativa práce a sociální spravedlnost (WASG). Reakce sociální demokracie následovala bezprostředně: "Oskare, přestaň škodit SPD a buď upřímný: Odejdi!" vzkázal mu v Berlíně generální tajemník SPD Klaus Uwe Benneter.

Lafontaine opouští sociální demokraty po 39 letech členství. "Vždycky jsem říkal, že mé členství je u konce, půjde-li SPD do voleb s Agendou 2010 a Hartz IV," řekl v Bildu. Agenda 2010 je reformní program vlády, který má okleštit přebujelý sociální stát, takzvaný Hartz IV je balík reforem pracovního trhu.

V první Schröderově vládě byl Lafontaine, tehdy ještě i předseda SPD, ministrem financí. V roce 1999 ale nečekaně ze svých funkcí odstoupil, neboť nesouhlasil se Schröderovou ekonomickou politikou. Od té doby je z něj vytrvalý kritik vládních reforem a "nežádoucí osoba" pro špičky v sociální demokracii.

Lafontaine nyní považuje za nutné, aby obě malé levicové strany vytvořily jednu volební listinu. "Nemá smysl, aby dvě malé strany, WASG a PDS, kandidovaly nalevo od SPD," prohlásil. Lothar Bisky, předseda postkomunistické PDS, která má ve Spolkovém sněmu dvě poslankyně, prohlásil, že pokud jde o společnou volební listinu, je PDS připravena vyjednávat.

Také alternativní levicová strana WASG, která vznikla na protest proti Schröderově reformní politice, Lafontainův úmysl vítá. "Výrazně nám to zvýšilo volební šance," prohlásil člen jejího vedení Klaus Ernst.

Sociální demokraté zatím tvrdí, že hodlají jít do voleb s dosavadním reformním programem. "Agenda 2010 zůstává jádrem naší politiky,&quo

pokračování: ...jádrem naší politiky," ujišťoval dnes v listu Berliner Zeitung jeden z významných politiků SPD, zemský premiér Porýní-Falce Kurt Beck.

Zatímco se německé politické strany chystají na předčasné volby, ústavní právníci kritizují úmysl kancléře Gerharda Schrödera vynutit si cestu voličů k urnám tím, že jeho kabinet záměrně nezíská důvěru ve Spolkovém sněmu. "Předseda vlády se nemůže jednoduše domáhat nových voleb, když se mu to politicky hodí. To je jednoznačně proti článku 68 ústavy," prohlásil dnes v listu Süddeutsche Zeitung bývalý předseda německého ústavního soudu Ernst Benda.

Schröder usiluje o předčasné volby po nedělní prohře jeho SPD v zemských volbách v Severním Porýní-Vestfálsku. Riskantní hra má vyjasnit otázku, zda chtějí němečtí voliči, u nichž SPD poslední rok dramaticky propadá, pokračovat v reformách nynější rudozelené vlády.

Experti ale míní, že kancléř zneužívá ústavní postupy. Žádost o důvěru má totiž kancléř podávat tehdy, hrozí-li mu ztráta parlamentní většiny a ochromení činnosti vlády. Schröder, stejně jako před ním v roce 1982 Helmut Kohl, ale chce nastolit otázku důvěry s úmyslem ji nezískat a umožnit vypsání předčasných voleb.

Prezident Horst Köhler se k politické krizi nevyjadřuje a jeho kancelář prohlašuje, že hlava státu otázku zevrubně posoudí. Prezident musí podle výkladu ústavy sám posoudit, zda jsou podmínky pro rozpuštění Spolkového sněmu skutečně splněny. Ústava umožňuje prezidentovi, aby sněm rozpustil, nebo nerozpustil a ten pak může zvolit nového kancléře. "Prezident má volné ruce k rozhodnutí," řekl ČTK ústavněprávní expert Christian Pestalozza ze Svobodné univerzity Berlín.

To je dobře, že si oddechla. Myslím, že začne rychlý běh na velkou vzdálenost...

Příliš se mi nelíbí jásavý tón v diskusi nad tím, že se SPD zbavuje svých rozkolníků (někde je to Lafontaine, někde Ransdorf ...) - jde o diferenciaci nebo o rozklad ? Ani víra, že nový subjekt bude konečně blíže demokratickým socialistům asi nebude hory přenášet. Pozice levých odborářů je spíše manévrováním než nějakou strategií (asi nelze od GW strategii čekat, ale co pak ?). Zkušenosti např. z vývoje slovenské levice (ale i dále na východ) ukazují, že krize levice může být ještě horší a pokud levici nahradí populismus, tak pak jde o vývoj, který už Evropa zažila před 3/4 stoletím. A zatím má pravice strategickou převahu, kterou nezastaví třesky plesky o návratu k levicové tradici a chabé obraně před ideologickým "ultraliberalismem".

Oddychutí si špiček SPD po odchodu Lafontaina je opravdové. V jejich očích se "usnadní" diskuse nad dalším směrováním sociální demokracie. V tomto smyslu lze pochopit (z pragmatického hlediska vedení) určitý jásot. Alternativou k tomu je totiž diskuse a nalezení kompromisu, který však - při velké vzdálenosti stanovisek či cílů - není možný.

Ono totiž ani není možná v pořádku, když "rozkolníci" zůstávají v lůně politických subjektů bez reálné možnosti změnit kurs. Velmi snadno se jim pak dá, Garfielde, vytknout, že tak činí nejen z důvodů taktických pro hnutí jako celek, ale pro sebe, pro své osobní ambice. V dlouhodobém horizontu totiž vlastně oslabují mimo danou strukturu existující politické síly, s nimiž jinak ideově korelují.

Pokud jde speciálně o Německo a odboráře, jistě tam také existuje aspekt manévrování - i oni se aktivovali až v určitém okamžiku a byli pak rovněž vyloučeni z SPD. Přesto dnes existuje reálný vztah části odborů k německému socálnímu hnutí (hlavně Attac), což já považuji za pozitivní. ČR je v tomto ohledu dost pozadu.

Pokud jde o populismus, byl bych opatrný ve srovnávání Německa s východní Evropou.

Německo je ostatně zajímavým sociologickým "tyglíkem". Díky tomu se možná jako první dostalo do situace, že jsou síly sociálního fóra a postkomunistické síly objektivně ke spolupráci "nuceny". Nebyl bych tak pesimistický...

Opatrnost ve srovnávání Německa s východní Evropu je jistě rozumná stejně jako "metodická skepse" při hodnocení divergentních procesů na levici. Abstraktně vzato může divergence prospět profilaci a tříbení postojů, v konkrétní situaci ale může vést k strategickému oslabení. Slovo strategické zdůrazňuji.
Jde o to v jaké situaci skutečně jsme. A obávám se, že strategickou perspektivu nemají ani představitelé německých odborů (zřejmě jádro nového subjektu) stejně tak jako ji nemají konvergující síly v ČSSD, SDS či KSČM.
Zato pravice má v tomto daleko jasněji, stejně tak jako mají jasno různí revitalizovaní stalinisté svazácko štěpánkovského ražení - narážím zejm. na poradce místopředsedy KSČM Exnera Josefa Skálu a jeho stupňující se kritiku SEL (dříve na mezinárodní konferenci KSČM, dnes v Haló novinách v žvanivém článku "Demokratický azimut").

Pokud jde o strategické oslabení, trochu bych polemizoval. Platilo by to jistě tehdy, pokud by existovala skutečně vědecká koncepce a úkolem doby by bylo přesvědčit ostatní.

Souhlasím s tím, že taková koncepce (vize) nikde neexistuje a že se tudíž nacházíme ve fázi jejího hledání. Není ovšem pravda, že neexistuje vůbec nic - řekl bych že existují více či méně ucelené různé souhrny relativně nerozporuplných premis.

Pro mne rozhodující dnes je, zda se kolem nich shlukující "badatelé" pokoušejí hledat rozpory vyvozené z těchto předpokladů nebo zda jen budují nové náboženství.

Budovat náboženství se mi nechce. Jenže když ty rituály jsou takové pěkné a působivé :-))))