nejde o to, co od ní očekáváme my (ČSSD) nebo ostatní politické strany, pravicové, levicové, středové ...jde o to, že její voličský potenciál je vlastně ryze protestního typu, jde o stranu silně esperantskou, případná frustrace z účasti na vládě ve světě ovládaného nadnárodním kapitálem je pro ně nebezpečnější než pro jiné.
Když vidím nebo slyším osoby z jejích akcí, psychologicky zafixované na uhlířskou víru, hlavně vyššího věku, ale i nižšího, je mi aktivistů KSČM trochu líto. O nás (ČSSD) si nedělá nikdo, včetně vlastních voličů, žádné zvláštní iluze, velká skupina nás volí jako menší zlo a ti ostatní sice z jakž takž ideově praktických důvodů, ale bez nějakého zvláštního nadšení, kriticky a neočekávají nikdo žádný grand soir.
KSČM je naproti tomu strana politického orgasmu Velkého vítězství pro valnou většinu členů a pro příliš mnoho voličů. Profesionální politici KSČM to sice takto v žádném případě nevidí - tvrdím, že nikdo z nich !!!! ať už Exner nebo Ransdorf, nikdo z těch vrcholových snad s (částečnou) výjimkou Semelové. Ale - na rozdíl od těch ostatních kolegů politiků - závisí na právě takových členech a hlavně voličích.

Myslím tím aktivisté KSČM.
Učit se od moldovských, keralských a západobengálských či snad kyperských soudruhů moc nepomůže - tam vzniká jakási syntéza, tamější KS tam plní i socdem agendu a nejsou to protestní esperantské strany orgasmických očekávání - prostě nějakou syntetickou stranu levicovou tam lidi volí, celkem s ní souhlasí a obecně nic moc nečekají, tak ani frustrace nemůže být zničující.
KSČM by tedy musela dosáhnout marginalizace ČSSD a stát se takovou syntetickou stranou jako třeba v té Moldově. MUSÍ dlouhodobě obrátit pořadí, ale na o trochu - ČSSD se musí stát výrazně dlouhodobě slabší stranou a pak to bude KSČM, kdo naopak ČSSD marginalizuje, převezme částečně její agendu - jako třeba v Moldově.
Jinak jí čeká
1) v případě účasti na vládě dlouhodobá marginalizace jako jejich francouzské soudruhy, kteří se z ní velmi těžce vzpamatovávali a už se nikdy nevrátili ke svým 16-20% z doby před rokem 1982
2) v případě trvalé neúčasti na ústřední a krajské moci "Sládkův osud" - psychická řetězová reakce, kdy si najednou příliš mnoho jejich voličů zničehonic řekne : pořád nic a nic, bude vůbec někdy něco ? Jak dlouho máme čekat a na co vlastně ? Na světovou revoluci ?

Netřeba čekat na velkou revoluci aby mělo smysl být na levici něčím jiným než sociálním demokratem. A že do jisté míry radikální levice je-li pověřena odpovědností v podmínkách kapuitalismu dělá v podstatě sociálně demokratickou politiku ?
To ještě neznamená, že rezignuje na to být v strategickém ohledu důslednější (radikálnější).
Radikální levice musí vnímat globální kontext a tak musí znát podstatu sociálního zápasu i v zaostalejší části světa - Bengálsku, Moldavii nebo třeba ve Venezuele. To také neznamená, že to převede přes kopírák do podmínke vyspělejší Evropy. Ruští bolševici neudělali chybu, že se odhodlali k revolučnímu činu v zaostalé zemi, místo aby poškali na revoluci v nejvyspělejší části světa, kde podmínky pro socialismus byly lepší. Uudělali ale chybu, když svůk poněkud byzantinský pokus pyšně označili za socialismus dokonce rozvinutý) a podlehli zcela imperiálnímu vidění světa a vnutili svůj modelu i s chlupama ostatním.

Budiž, Garfielde, ale můžete posloužit nějakým příkladem ?
Lze pochopitelně vycházet i z toho, že vždycky bylo něco "poprve".

"Americké Nové Benátky", čili Venezuela se pochopitelně zajímavě vymyká standardu, ale - příliš mnoho ropy znemožňuje, aby určitý postup mohl být vzorem a modelem.

Celkem jí i fandím - na rozdíl od Kuby, o levicovém fašismu Severní Koreje snad ani netřeba mluvit - jako jsem fandil svým soudruhům ze Socialistické internacionály, nicaragujským sandinistům. Nicméně Fialka Chamorro, dcera statečného (nicméně liberálního) bojovníka proti pravicové diktatuře se svým širokopásmovým hnutím UNO zahrnujícím mimochodem i komunisty a trockisty v roce 1989-90 sandinisty porazila zprava.

Mnohem víc by mně potěšilo, kdyby nějaký model vzniknul řekněme v Lulově Brazílii, v dnešní Chile, Mexiku atd.
Zdroje saudskoarabského typu znemožňují s nějakým modelem pracovat jako s nosným ...

To je, Garfielde, slovo do pranice. Nemyslím to, že radikální levice může dělat jinou než sociálně demokratickou politiku, ale to, že ruští bolševici neudělali chybu, když ve velmi zaostalé zemi nepočkali na revoluci v nejvyspělejší části světa. Nechci tím povědět, že předčasně narozené dítě nemůže v inkubátoru vydržet, ale rozhodně nemám tu jistotu jako vy.

Dovolím si malinko polemizovat - sotva je možné říci, že bolševici "udělali chybu", že snad měli revoluci odložit až na dobu, kdy bude společnost do st vyspělá. Co bych naopak zdůraznil, že chybou bylo, že si nedostatečně uvědomovali nebezpečí, která za situace Ruska vyplývala (nebo si je snad i zčásti, někteří uvědomovali, ale nedokázali proti nim nic vymyslet a nakonec jim podlehli).

Astream volá po příkladech, kde radikální levice překračuje sociální demokracii a není přitom konzervativní až reakční silou.
Paradoxne se tak dostává na pozice V. věrteláře, který také tvrdí, že KSČM buď couvne k pouhému kapitalismu s lidskou tváří a nebo bude i nadále věrná svému "socialistickému" programu. Radikální levice přitom se může daleko lépe otevřít různým netradičním myšenkovým iobčanským proudům.
V KSČM jde nyní zřejmě spíše o zklidňovací rituál než o přesvědčení o vlastní progasmové zralosti. Radikální tah k nové kvalitě společnosti se ale rodí, jako se rodil počátkem minulého století. Komponenty jako globální alternativa či nová solidarita v ní jistě budou hrát svoji roli stejně jako tzv. postkapitalistické prvky (zejm. v oblasti vlastnictví).
Latinská Amerika již byla snem někdejší Nové levice, ale jestli tam může vzniknout specifický výrobní způsob, radikálně odlišný od USA, EU či Ruska nebo Číny je otázka.
Ignatio "Lula" či Hugo Chavez jsou jenom výrazem tohoto specifického a zřejmě ještě nezralého vývoje, který je navíc náchylný k autoritářství. U nás v Evropě půjde vývoj více méně svojí cestou - a svůj přínos v něj mohou dát různé strany levicového spektra (inspirace odjinud se přitom netřeba zcela zříkat).

Zajímavé jsou některé alternativní projekty, které nejsou vždy přímo spojené se socialistickou tradicí - např. na vebsajtech Trast pro ekonomiku a společnost, Sedmá generace (Naďa Johanisová),Paradigma.sk., Inaekonomika.sk ....