
V těchto dnech a týdnech se výrazně přetváří celá česká politická scéna, zejména politické strany zastoupené v Parlamentu ČR. Hledají zoufale přitalivý volební program, mění se vedení politických stran. Prostě - v kadé straně se ji vaří nějaký předvolební gulá.
Hledá se něco nového, protoe to, co se dělo doposud u nás, větinu občanů ji nijak neláká. Největím důkazem toho je vývoj v sociální demokracii. Od posledních, vítězných voleb je ji třetí předseda strany (úřadující), i kdy skutečným vůdcem a lídrem sociální demokracie, je premiér Jiří Paroubek. Ukázal za pár měsíců, e je skutečným buldozerem , který útočí hlava nehlava a mění názory hlava nehlava. Nejdříve byl proti předčasným volbám, pak k nim vyzval, nače opět couvnul. Nejdříve byl zásadně proti vyetřovací komisi ve věci Unipetrolu, pak je zase za její ustavení. Chce podporu KSČM, ale s podmínkami nepřijatelnými pro KSČM. Paroubek se stal v rekordně krátkém čase nejoblíbenějím politikem. Jak dlouhé to vak můe mít trvání?
Moná si je toho vědom, a proto najednou pospíchá s volbami. Za vemi uvedenými hrátkami toti probíhá realita. Fofrem se prodává zbytek národního majetku a z výnosů prodeje se ucpávají vechny moné díry v rozpočtu, i mimo něj. Jak dlouho to vak vydrí? Pečlivý pozorovatel si jistě povimne, e sociální demokracie nemá konkrétní program na ádný základní akutní problém společnosti. Zaměstnanost zoufale chce řeit tím, e se staneme jedničkou ve výrobě automobilů. Vůbec se nehovoří o tom, co to stát stojí a nebere se v úvahu, e tato monokultura nutně vede za pár let k váným ekonomickým problémům. Nemá řeení pro zdravotnictví, kolství a sociální problematiku. Stát i obce vyprodávají ve a s holým zadkem nás čeká pouze chudoba a razantní růst nezaměstnanosti.
O nic lepí to není ani s ODS, která chce po volbách vytvořit vládu. Nemá ádný konkrétní program. Modrou anci ji postupně v tichosti opoutí a začíná hovořit o tom, e její program má významný sociální rozměr. Začínají dokonce slibovat valorizaci důchodů podle mezd (nejenom podle inflace) a slibují kompenzaci nárůstu cen. Zůstává jim (stejně jako lidovcům) bezbřehý antikomunismus a jak zdůraznil Topolánek v rozhovoru v Hospodářských novinách (29. září) ve volbách se, mimo jiné, budou opírat o ty, kteří nezapomněli co bylo před listopadem '89, a mají strach před nástupem komunistů.
Sociální demokraté počítají s podporou KSČM, avak a se zreformuje. Petr Holub ve vzpomenutém vydání Hospodářských novin vyjádřil přesně, co dnes pravice i sociální demokracie od KSČM očekávají. Současnou situaci v KSČM oceňují takto: Odstoupením předsedy Grebeníčka, KSČM naznačuje, e opoutí pozici kritiků reimu. Tedy, e se vzdá svého zásadního programového cíle - socialismu a bude po vzoru sociálnědemokratických stran usilovat o kapitalismus s lidskou tváří. Proto se ji pravicoví politologové a novináři chopili hesla, e novým předsedou KSČM bude Vojtěch Filip, neboli Grebeníček s lidskou tváří. Lze pozorovat částečně nový přístup ke KSČM. Ji se absolutně nevylučuje ze hry, pod podmínkou, e to ji nebude komunistická strana, poslední skutečně levicová strana u nás.
Jsem přesvědčen a věřím pevně, e i po dnením zasedání ÚV KSČM, se nic zásadního v programu nezmění a budou vytvořeny podmínky pro jetě účinnějí realizaci programu KSČM.
Haló noviny, 1. října 2005, Václav Věrtelář