V těchto dnech a týdnech se výrazně přetváří celá česká politická scéna, zejména politické strany zastoupené v Parlamentu ČR. Hledají zoufale přitažlivý volební program, mění se vedení politických stran. Prostě - v každé straně se již vaří nějaký předvolební guláš.
Hledá se něco nového, protože to, co se dělo doposud u nás, většinu občanů již nijak neláká. Největším důkazem toho je vývoj v sociální demokracii. Od posledních, vítězných voleb je již třetí předseda strany (úřadující), i když skutečným vůdcem a lídrem sociální demokracie, je premiér Jiří Paroubek. Ukázal za pár měsíců, že je skutečným buldozerem , který útočí hlava nehlava a mění názory hlava nehlava. Nejdříve byl proti předčasným volbám, pak k nim vyzval, načež opět couvnul. Nejdříve byl zásadně proti vyšetřovací komisi ve věci Unipetrolu, pak je zase za její ustavení. Chce podporu KSČM, ale s podmínkami nepřijatelnými pro KSČM. Paroubek se stal v rekordně krátkém čase nejoblíbenějším politikem. Jak dlouhé to však může mít trvání?
Možná si je toho vědom, a proto najednou pospíchá s volbami. Za všemi uvedenými hrátkami totiž probíhá realita. Fofrem se prodává zbytek národního majetku a z výnosů prodeje se ucpávají všechny možné díry v rozpočtu, i mimo něj. Jak dlouho to však vydrží? Pečlivý pozorovatel si jistě povšimne, že sociální demokracie nemá konkrétní program na žádný základní akutní problém společnosti. Zaměstnanost zoufale chce řešit tím, že se staneme jedničkou ve výrobě automobilů. Vůbec se nehovoří o tom, co to stát stojí a nebere se v úvahu, že tato monokultura nutně vede za pár let k vážným ekonomickým problémům. Nemá řešení pro zdravotnictví, školství a sociální problematiku. Stát i obce vyprodávají vše a s holým zadkem nás čeká pouze chudoba a razantní růst nezaměstnanosti.
O nic lepší to není ani s ODS, která chce po volbách vytvořit vládu. Nemá žádný konkrétní program. Modrou šanci již postupně v tichosti opouští a začíná hovořit o tom, že její program má významný sociální rozměr. Začínají dokonce slibovat valorizaci důchodů podle mezd (nejenom podle inflace) a slibují kompenzaci nárůstu cen. Zůstává jim (stejně jako lidovcům) bezbřehý antikomunismus a jak zdůraznil Topolánek v rozhovoru v Hospodářských novinách (29. září) ve volbách se, mimo jiné, budou opírat o ty, kteří nezapomněli co bylo před listopadem '89, a mají strach před nástupem komunistů.
Sociální demokraté počítají s podporou KSČM, avšak až se zreformuje. Petr Holub ve vzpomenutém vydání Hospodářských novin vyjádřil přesně, co dnes pravice i sociální demokracie od KSČM očekávají. Současnou situaci v KSČM oceňují takto: Odstoupením předsedy Grebeníčka, KSČM naznačuje, že opouští pozici kritiků režimu. Tedy, že se vzdá svého zásadního programového cíle - socialismu a bude po vzoru sociálnědemokratických stran usilovat o kapitalismus s lidskou tváří. Proto se již pravicoví politologové a novináři chopili hesla, že novým předsedou KSČM bude Vojtěch Filip, neboli Grebeníček s lidskou tváří. Lze pozorovat částečně nový přístup ke KSČM. Již se absolutně nevylučuje ze hry, pod podmínkou, že to již nebude komunistická strana, poslední skutečně levicová strana u nás.
Jsem přesvědčen a věřím pevně, že i po dnešním zasedání ÚV KSČM, se nic zásadního v programu nezmění a budou vytvořeny podmínky pro ještě účinnější realizaci programu KSČM.
Haló noviny, 1. října 2005, Václav Věrtelář
Co očekávají politické strany od KSČM?
