Jak si pan předseda fňuká nad tím, že po roce 1989 vyhodili tolik vědců z vysokých škol: A co se sakra podle pana Filipa mělo po revoluci dělat s lidmi, kteří dvacet let dělali kariéru na úkor svých umlčených kolegů a jejichž jedinou akademickou kvalifikací byla často stranická legitimace? Já nejsem žádný antikomunista, ale to, co plodí někteří komunisté mě teda dokáže nasrat...

Ono každé srovnání nebo analogie vždy poněkud kulhá. Myslím že Vojtěcha Filipa ten rozměr, o němž píšete, vůbec nenapadl - ke škodě jeho článku. Šlo mu jen o to, že ti vyhození kantoři nevzali do rukou zbraně.

Tím se stal ovšem jeho článek jen dalším argumentem pro ty, kdo se domnívají, že by KSČM měla minulost přeci jen nějakým způsobem intenzivněji sama vnitřně zpracovat. A není vůbec nutné formulovat výstupy z této sebereflexe jako omluvu.

Bez ohledu na můj vztah k článku V. Filipa si myslím, že nemáte pravdu. Přinejmenším ne úplnou pravdu. I ve zmiňovaných čistkách, tak jak tomu bývá v každých čistkách, se realizovaly často osobní spory, a mnohdy ti, kteří byli vyhnáni, byli kvalitnější než mnozí z těch, kdo zůstali (nechávám stranou skupinu tzv. rehabilitovaných, kde jsou věci složitější). Jsem pro spravedlivé hodnocení schopností, potrestání těch, kdo se něčím skutečně provinili, ale vždy budu proti plošným čistkám a vyhazovům - ať už je dělali "svazáci" poúnoroví, či polistopadoví (žertovné je, že tyto dvě množiny nebyly zcela disjunktní).

Myslím si také, že se tenhle článek p. Filipovi prostě nepodařil, měl by trochu víc přemýšlet, než vezme pero do ruky. Pokud jde o sebereflexi KSČM, naopak si myslím, že bez pozice OMLUVY ani nemá smysl. NESMÍ a nemůže to být prostá omluva, musí se jít dál v poznání příčin a hledání mechanismů, jak zabránit recidivám - a ty jsou bohužel možné i bez návratu k moci, ale bez omluvy těm, jimž bylo ublíženo, a bez skutečně upřímné omluvy, to prostě nejde a nepůjde. A dokud se někomu tahle omluva "příčí v krku", je zle.

Že se článek Vojtěchu Filipovi "nepodařil", to se shodneme. Že by měla být obsahem sebereflexe TAKÉ omluva, to je rovněž jasné. Jen si nemyslím, že nutně musí být FORMOU omluvy. Podstatná je jen jistá "kajícnost hříšníka", kterou lze chápat jako záruku vůči budoucnosti.

Když já si myslím, že příspěvky určitého druhu se komunistovi snad ani nemůžou podařit : vemte si např. Ransdorfa s jeho fenomenální tolik obdivovanou znalostní a údajovou encyklopedickou kapacitou. Co mu však bude platná, když si - třeba - vytkne za cíl vysvětlit, že v 50. letech byly u nás chyby, i závažné, které však byly zejména zaviněné studenou válkou.
Kdyby to obhajoval sebedůmyslněji, se sebevětší ekvilibristikou jako společenskovědní advokát par excellence, bude jeho argumentace vždycky drzá a trapná - protože základním faktem je to, že těch obětí justičních vražd bylo možná na americké straně dvě (a to pomíjím, co nám říkají archívy o Rosenbergových teď), na západoevropské pravděpodobně nula a všechno ostatní na straně tábora míru a socialismu, přičemž obhajovat režim, který v třináctimilionovém státě zavraždil z politických důvodů skoro 300 lidí, pozavíral - z politických důvodů - tisíce, další tisíce vysídlil, odkazem na popravu Ethel a Julia Rosenbergových z 300 milionového státu, je nekonečná nehoráznost.
To, že "studená válka" zabíjela takto asymetricky, znamená, že problém prostě zdaleka nebyl ve studené válce a kdo to i tak tvrdí, je drzý bolševický spratek, i kdyby měl třicet doktorátů i kdyby uměl mluvit jak Jan Zlatoústý a je namorální úrovni pachatelů "osvětimské leži"...

Argumentovat Rosenbergovými je skutečně poněkud trapné. Ale nejde jen o skóre - tedy, že za McCarthysmu bylo méně obětí. To španělská inkvizice či conquista amerického kontinentu - to šlo skutečně o miriády životů (tedy jako podle JVS šlo o statistiku i když popněkud dávnou) - ospravedlňuje to snad něco ?
Podstatné je, že stále chybí vědomí, že např. Torquiemada či Berija organizovali stejně zrúdné genocidium a že i v našich českých podmínkách činy některých estébáků si nezadaly za honem na čarodějnice za Bobliga z Engelstadtu.
Prostě, bez couvání, bez výmluv a vytáček - padni komu padni. Stalinismus je deformavý komunismus, když moc byla víc než člověk. Jiné z počátku čisté ideologie mají zase své deformace vyvolané bezostyšnou mocí. Kdo chce na to čisté vnich navazovat, musí se vyjádřit jasně - jinak má právem cejch.

1. kdyby VF jen připomenul, že Mašínové vraždili - vše v pořádku - to je záležitost pouhé reflexe. Na své cestě ven prostě vraždit nemuseli - i kdyby "jen" zabili, není to nic hrdinského.
2. přirovnávat k teroru personální čístky po roce 1989 je skutečně neštastné a nedostatek sebereflexe.Nikoliv v tom, že zde byli odsunutí právem i neprávem (to bylo i dříve) či že vznikl právně sporný lustrák (viz krititika právníků z EU).
Hlavní je, že je z toho na hony cítit politických vliv těch, kteří byli odsunuti z opravdu vlivných pozic a touží po revanši. To je ale politika bránící staré zájmy a patřící spíše ke konzervativcům. Moderní levice rozšiřuje emancipaci o zájmy nové (nikoliv staré, restaurační)
3) objektivní rozbor mimulosti je věcí historiků, politologů atp. - tedy odborníků. Politický postoj KSČM jak nositelky určité kontinuity i diskontinuity není bez subjektivní sebereflexe úplný. Pochopit zaviněné příkoří je problém individuelní či kolektivní psychologie. Musí být reflektováno "hlavou" i "srdcem" - bez toho pokračuje hra na hledání výmluv.

Na své cestě ven možná Mašínové a spol. zabíjet UŽ museli. To UŽ byli v situaci Gabčíka a spol. Abych je byl ale schopen strávit jako laureáty říjnového metálobraní, muselo by jejich útěku předcházet něco jiného než ty jejich ubohé vraždy pokladníků a hořící družstevní stohy v rámci jejich podivného "odboje" - např. fyzická likvidace vysoce postaveného stalinského gaunera, jehož účet by byl solidně popsán, Reicina, Bacílka, Gottwalda, Slánského atd. /btw je zcela směšná představa, jak Gabčík nebo Kubiš jdou protektorátní krajinou v době skutečné horké války a zapalují stohy rolníkům - členům nějaké kolaborantské aktivistické organizace nebo dokonce jen povinného protektorátního zemědělského svazu (JZD bylo někde na půl cesty - nemusels, ale režim ti to dal poznat)/.

Když mně někdo ohrožuje na životě, tak ho mám morální právo zabít, abych nebyl zabit sám - mám v tomhle ohledu takovou svou osobní etickou maximu, která říká zhruba toto : "pokud jsi měl být trestán za něco, za co se v okolním světě netrestá, a při útěku před zatčením a možná i smrtí jsi v sebeobraně zabil pohraničníka, nevidím žádný důvod, proč bys nemohl klidně spát".

Klidný spánek přicházející po zabití kohokoliv je zvláštní - možná je to přecitlivělost (kdo z generace "středňáků" je "zocelen" válečnou vřavou), ale není to totéž jako klepnout králíka k nedělnímu obědu.
"Divoké sny" přicházejí i po věcech nezbytných, vyvolanými vnějšími okolnostmi, jsou nutné aby člověk neztratil potřebnou míru citlivosti. Ani hrozba kriminálu nestačí na klid svědomí pokud se osobně zúčastním zabitrí člověka - to sorry !
Prostřílet se ven když mi hrozí trest (v tomto případě za vraždu) není přiměřená obrana,ale reflex bandity. Calvera ze sedmi statečných má ke Gabčíkovi hodně daleko. Kdo ví jaký by kladli odpor tito hoši ze Silver A a Silver B (o jejichž čestnosti nemám pochyby), kdyby věděli, že po jejich marném odporu přijdou Lidice atp.

Ten poslední odstavec - to jste myslím trochu přehnal s tou umírněností. Jednak tvrdím - řečeno s Drdou - že vražda na tyranu není zločinem (sic semper tyrannis !/ a jednak jsem měl na mysli hlavně jiné případy. Vždyť to tam mám dokonce výslovně napsaný - pokud mně hrozí trest, zvlášť když oprávněně očekávám, že bych ho nemusel přežít a to za něco, co se jinde nestíhá /vlastizrada spočívající v členství v něčem protikomunistickém a protivládním/, mám právo utéci za kopečky a zabít přitom každého, kdo mně v tom aktivně brání /ne někoho, kdo mně jen ke své smůle potká ! - tam je namístě svázat co nejpevněji/.

Rád bych v této souvislosti připomněl heslo, které aktivní Židé občas hlásali po válce a které jím pomáhalo v jejich bezohledném a bezcitném boji se stejně bezohlednými a surovými Araby, podporovanými Velkou Británií :

"UŽ NIKDY JAKO OVCE !!!"

Myslím, že je Vám jasné, na jakou svou národní zkušenost tím
naráželi ....

Všeho moc škodí - nevidím žádný důvod, aby naše (tady zjevně společné) pohrdání a averze vůči Mašínům, které prostě považuju za chudáky (v morálním smyslu slova), vedly k tomu, že za etickou maximu pro život v horkém stalinismu, budeme považovat postoj : nechat se odvést na porážku - jako ta ovce ...
Tůdle ....

O tom, zda atentát na Heidricha byl správný krok bylo napsáno hodně a stejně se asi účastníci diskuse nikdy neshodnou. Nejde o to šanovat tyrany (jistě je rozdíl píchnout císařovnu Sisi pilníkem a střelit SS protektora Hedricha s jeho plány na řešení české otázky).
Spíše jde o to zda atetntát jako symbol vzdoru je dostatečnou protiváhou následných masakrů na civilním obyvatelstvu, když se stejně podstatné věci rozhodli na frontě.
A to zda je morálně ospravedlnitelné prostřílet se ven je záležitost individuální - těžko dát obecný recept.Oko za oko ale jako princip není příliš civilizované (ius talionis má myslím kořeny minimálně ve starověku).
To samozřejmě není o pokorném nastavení druhé tváře (bible) ani o dobytku na porážku.

Pravda, těžko dát obecný recept. Ale myslíte, že vůbec není možné vytvořit ani pomocné normativní pravidlo ?
Že nezbývá než říct posartrovsku - není pravidel, můžu vše, takovej jsem já matinko ... nemůžete mě nikdo kritizovat mně kritizovat, neboť vše je věc individuální

Pokud se bavíme o rovině mravní (popř. politické) tak skutečně nevím zda je možné příliš normativně precizovat to, co nezvládá právo. Kritizovat lze - a třeba i neprávem - raději riziko šrámů za to, že se musím hájit subjektivním denuciacím, než riziko systému "Maul halten und weiter dienen".
Samozřejmě tím nechci relativizovat právo ! Tam je ale myslím to hlavní - procesně i materiálně - jasné (i když jistě ne dokonalé) - přiměřená obrana, zabití, vražda ... - to vše musí dle místně příslušného právního řádu naplňovat objektivní i subjektivní znaky trestného činu - a basta !
Špatné je když není pravidel. ale také když je příliš mnoho pravidel.