Páral není moc férový novinář. Musel by totiž ve svém článku připomenout, kdo to začal rozdávat a že se tak dělo zpočátku proti vůli sociálně demokratických - bohužel jen vládních - představitelů (ČSSD-poslanci se brzy a rádi přidali k santaklauziádě).
Tady totiž začala s rozdáváním pravice. Ale Páral je Páral. Kritika pravice se u něj očekávat nedá. Výslovně lhát třeba nebude, ale vyhne se všem faktům, které mu nepasují a prostě je neuvede.

I když ten rodičovský příspěvek svou logiku má. Nejde to vždy řešit jen nějakým právem si přivydělat - jsou oblasti, kde je 300 lidí na jedno volné místo a tady ani bílá kůže nepomůže - ta tmavší je jen handicapem navíc. Ale copak toto může pochopit pražský novinář ... ? Pochopitelně vládu, která by zvýhodňovala nejbohatší, ta by u pana Párala jistě porozumění našla i kdyby šlo o mnohem větší rozdávání - jistě by nám vysvětlil, že rozdávání bohatým třeba i na úkor finanční rovnováhy je to nejlepší co můžeme udělat - jak známo podnikatel stejně na nic jiného nečeká než aby začal přímo chrlit další pracovní místa
A rodičovský příspěvek ve výši nízkých čistých platů je řešení, na které by klidně obětoval a zmrazil zvyšování jinde

Inu tak to prostě je. Vlastně to ani nejsou novináři, ale spíš sepisovatelé propagandistických esejí. Takoví jsou vpravo, ale i nalevo. Jsou to opravdu mágové polopravd. Čas od času je třeba si to připomenout. To aby člověk nekřičel, když stoupá cena benzínu, a nemlčel, když se cena vrací zpátky.

Moje poslední souvětí viz výše mělo správně znít
"A rodičovský příspěvek ve výši nízkých čistých platů je řešení, na které byCH klidně obětoval a zmrazil zvyšování jinde." Mluvím o svém pohledu na věc ne o Páralově.

Jinak nalevo jsou tito dobráci pochopitelně také. Za bezprostřední ohrožení svého zdraví formou šoku bych považoval, kdybych si přečetl třeba Věrtelářův článek, ve kterém by metodou "padni komu padni" kritizoval čínské soudruhy za vykořisťování čínské dělnické třídy a stal se dopisovatelem nějakého syndikalistického vebsajtu.
Ale to se nestane - podobně jako Páral ví Věrtelář dobře, jaké má zadání, na koho se štěkat z důvodů strategických i taktických má a na koho ne, neboť jako všichni správní zbrojnoši ať už kteréhokoli Krále ví, že přece "když dva dělají totéž není to totéž."

Právě na VV jsem myslel svým posledním souvětím.

Mimochodem, pokud jde o tu Čínu, tak se ze specifického typu reakce nedá usoudit na levicovost či pravicovost postoje. Slovenští marx-lenisté si o socialismu v Číně nedělají žádné iluze.

Že v Číně vzhledem k její celkové nižší rozvinutosti nemůže existovat vrchol všech představ o socialismu je jasné (v lepším případě jde o jakési "nepmanské" období).
Chtít po Číně aby měla stejná procenta veřejných výdajů na HDP jako Dánsko je ale očividná blbost a slovenští marx-leninisté by měly místo čistoty socialismu více přemýšlet.
A stejné je to s nízkou cenou práce - samozřejmě že je nizká, stejně jako v Indii, Rusku, Brazilii a jinde. Růst životní úrovně z někdejších propastných nížin ale v Číně není zanedbatelný. Usměrňování proporce investic a spotřeby je stejně tak politický jako ekonomický problém a musí ho strategicky řešit jakýkoliv režim.
Na druhou stranu zde u Věrtelářů a jiných cítím spíše nacionální obavy před expanzí levného čínského zboží na naše trhy (staré dobré ochranářství) - že by si čeští proletáři nechtěli utrhnout od úst pro akumulaci u čínských soudruhů ? To platí např. i pro vztah českých a německých odborů - zkrátka jsou přes svůj internacionalismus konkurenti.

Veřejné rozpočty ve výši kolem 45 % HDP jako někde ve Skandinávii se po lidové Číně dozajista požadovat nedají, ale pokud má "socialistický" (i když chudý a obrovský) stát veřejné rozpočty ve výši nějakých 12 % HDP, tak je to poněkud zvláštní, i když vezmu ty Gartfieldovy argumenty v úvahu ...

a) lze budovat socialismus v jedné zemi, tj. Číně a jaká je pak cena za udržení velmoenské pozice v globálním světě ?
Čínané upřednostňují růst ekonomiky před růstem vojenských rozpočtů ne z rozeného pacifismu, ale nechtějí se nechat uzbrojit. Číňané podporují WTO ne z vrozeného liberalismu, ale chtějí výnosy z obchodu se světem a přístup k inovacím. A číňané upředsnostňují akumulaci před růstem životní úrovně stejně jako to dělalo Rusko po občanské válce. Je taková "oběťů nutná a nebo je chybou, která narazí na šířící se konzumerismus nových Čínanů ?
b) co je vlastně socialismus - v Číně je nejrychleji rostoucí sektor soukromý, ale největší váhu má venkov, kde právní formy vlastnictví jsou často velmi zvláštní formy, a pak sektor státních podniků. Konvertibilita čínské měny, privatizace bankovního sektoru - to jsou další kroky nadcházející etapy čínských reforem
c) Jde o cestu ke kapitalismu pod vedením KS Číny a nebo vznik specifického modelu spojující soukromou iniciativu, trh a celospolečenskou autoritu aniž by přešla k tradiční západní pluralitě koaličních a opozičních stran ? A snese to v globálním kontextu název socialismus či jde o specifický "asijskou" formaci opírající se o místní kulturní tradice ?

Garfielde, Vaše věta "A číňané upřednostňují akumulaci před růstem životní úrovně stejně jako to dělalo Rusko po občanské válce" je poněkud nepřesná - to co Rusko dělalo po občanské válce bylo všechno jiné než akumulace a naopak právě růst životní úrovně bylo přesně to, o co šlo. Rolník mohl vydechnout (rekviziční komanda vlády RSFSR už mu nebraly veškerý přebytek, mohl s ním na trh, soukromý sektor ve službách znamenal carpe diem, a jak by řekl Ilf and Petrov "foxtrot a oslovení graždanin místo tovaryš").
Rámcově máte pravdu - ta akumulace a těžkotonážní sovětská (super)velmoc, to taky přišlo - pak ....
pokud jde o Váš bod c) tady se dostávám na stejnou názorovou hladinu jako marxistická ortodoxie a liberální kruhy : existují různé přechodné fáze jakéhokoli uspořádání ale prakticky to ústí v kapitalismus jaký převažuje a když je dost prolongován, tak dojde i na politický model, který postupně velmi pomalu ale víc a víc a víc dostává západní rysy. Jižní Korea a ROC (Taiwan) nebyly vždycky liberální demokraciemi ...
Pamatují si ekonomy, jak často chválili některé specifické rysy tzv. japonského modelu podnikání a práce - ale devadesátá léta přinesla vystřízlivění a jak ekonomický tak politický model Nipponu je rok od roku víc podobný USA a Evropě - ne že takový JE ! ale je VÍC a VÍC takový ....
Budeme-li respektovat empirii a fakta, je zřejmé jedno - ať na planetě bylo a je cokoli, všechno nesmírně pomalým samospádem je američtější, liberálnější atd. včetně plurality politické - a to platí i pro různé bývalé socialismy rozvojových zemí, poté co vnější podpora skončila. Ano jsou i opačné (antiliberální) procesy : hlavně Zimbabwe a Irán. Resistence islámského světa je taky silnější než se zdálo v době studené války, ale konfucijsko-buddhistický jihovýchod je silnější než islám a hlavně ekonomicky úspěšnější a přitom není resistentní vůči americkému a evropskému modelu ...
Tím vůbec, ale vůbec nechci říci, že kapitalismem končí dějiny ! Ani náh

Tím vůbec, ale vůbec nechci říci, že kapitalismem končí dějiny ! Ani náhodou ! Pouze nevěřím v nějaké průřezově rovnocenné paralelní simultánní modely - rovnocenné bude jistě to, co bude kapitalismus nahrazovat - dívejme se a prolongujme ZA NĚJ, za kapík ....

Sorry za nepřesné vyjádření, ale neměl jsem na mysli období NEPu a tolerantnější fázi kolektivizace. Šlo mi o tvrdý koncept původní akumulace (urychlená industrializace na úkor spotřeby a zemědělství) - extrémně až např, hladomory na Ukrajině.
Chápu také, že je dobré minimálně kvůli porozumění mít v kategoriích pořádek, ale on ten universální socialismus prostě zatím nebyl a kdoví zda bude. Ten sovětský byl jen zrcadlem kapitalismu, ten demokratický byl spíše sociálním státem - o maoismu či severokorejském modelu z minulého století škoda mluvit.
A tak hledíme k budoucnosti s tím, že vývoj nemusí mít katedrově lineární charakter - od knižního kapitalismu ke knižnímu socialismu a dál. Proč by měly být různé větve vývoje (nikoliv souběžné linie) rovnocenné a podle jakého kriteria - naopak.
Míra autoritářství stejně jako míra egoismu je jen významný parametr, který může být různě obsažen v režimech, které nutně nemusí být krokem vpřed a přitom mohou být způsobem jak přežít období konfliktů. Ostatně - postsolidární feudalismus v informační éře - blábol nebo imaginativní aproximace možného scénáře ?

Vaše poslední věta mi nedá, abych neupozornil a nedal avízo na jednoho přispěvatele netového časopisu MARATHON, který se zajímavě liší od ostatních v nekomunistické části levého pásma - obvykle jsme zvyklí buď na klasického socialistu nebo na někoho, kdo kombinuje liberalismus a socialismus - levého, sociálního liberála, pokrokáře atd.
Na Marathonu se ale vyskytuje levicově orientovaný člověk- myslím, že jde o pana Sirůčka - který se naopak hlásí ke spojenectví konzervativismu a socialismu a právě liberalismus mu leží v žaludku a vidí v něm víceméně spíš negativní rysy. Jeho paradigma je asi podobného typu jako bylo u velkého G.K.Chestertona.
Chestertonovy romány či novely - aspoň jak jsem je četl já - jsou zjevně velikou apoteózou socialisticko-konzervativní názorové aliance ...

Souhlasím s vámi, že tu existuje i tato akternativa. Některé texty doc. Sirůčka znám (sirucek@vse.cz) a ty ekonomické jsou zajímavým spojením některý proudů mimo mainstream (myslím, že jeho myšlení by mohlo být blízké strategickým úvahám ve významných TNC či u některých jiných globálních hráčů). Političtější texty jsou poněkud eurofóbní, záměrně obhajující tradiční hodnoty a u méně vzdělaných lidíé bych se s těmito názory obával skluzu do autoritářských a fašizujicích tendencí. To už je aliance pro mne velmi odpudivá.
S novou konzervativní vlnou se zřejmě bude muset myšlenkově vypořádat i levice. Musí i na tomto poli něco nabídnout a ne jenom krtizovat. Strach ze změn zřetelně vytváří půdu i pro útěšné ideologie, nejen pro extrémismus. Levice musí mít svou axoilogickou kostru, která ale podle mne tkví v promyšlené emancipaci a ne v nalinkování tradičních svobod a odpovědností.

Je to velmi zajímavé téma - vedle nepochybných paralelismů ve vývoji společnosti ve státech jv Asie (ty by asi velmi zjednodušeně šlo shrnout pod frázi "významné prvky kolektivismu, nízká váha individua") jsou také velké rozdíly - pro Japonsko je např. na rozdíl od Číny typická jakási "neviditelnost" boháčů - zatímco v ČLR se +/- předvádějí (tak trochu jako v Rusku), v Japonsku o nich není moc slyšet. Jak moc se v politické rovině prosazuje/prosadí liberalismus "amerického" střihu, to je také diskutabilní, stále zůstává mnoho prvků právě ovlivněných kulturní tradicí.

Pánové, máte určitě pravdu ve všem co říkáte o zmíněných odlišnostech a paralelismech, ale zkuste si položit otázku jako si ji kladu já - aspoň pracovně, na chvilku - čili položit si jí jako otázku trendu, tendence, sílení, slábnutí toho či onoho.
Pak už nepůjde o to, jestli existuje JINÉ, ale jestli sílí nebo slábne toto JINÉ ...
A tady se domnívám, že mi empirie přece jen dává zapravdu víc ...

Je tu problém volby kriterií - pokud vezmu výskyt MacDonaldů ve světě, tak opravdu vede globalizace k uniformitě konzumerismu a hodnot atlantického střihu. Ale to je poněkud reklamní úhel pohledu. Složitější je to ohledně struktury globálních sítí - na čínském příkladě - jsou čínské enklávy (s ni i je spojený i etnicky čínský zahraniční kapitál) z perspektivního zdrojem westernizace číny a nebo naopak ?
A pokud bych vzal běžný život průměrného číňana, tak to jistě nebude blízké vorkuz šangajské či jiné polis.
Kulturní přenos vyvolává i obranné či adaptační reakce a tradiční kultury budou mít ještě tuhý kořínek - navíc se může po nich vytvořit určitá poptávka jako kdysi objevil "new left" a hyppies budhismus...

Zalezte do hrobu. Je zde demokratická levice, pro vás není v normální společnosti místo.