Hop na modrý špek

Předvolební rozdávání

Guvernér České národní banky Zdeněk Tůma poměrně otevřeně upozornil na to, že neuvěřitelné a neplánované zvyšování mandatorních výdajů ohrožuje stabilitu ekonomiky a patrně definitivně znemožní přijetí eura v roce 2010. Vyvolal však velmi hrubou reakci premiéra Paroubka. Ten označil členy bankovní rady za poskoky prezidenta, kteří dělají volební kampaň ODS. Nebožák ještě netuší, co by se dělo, kdyby centrální banka skutečně chtěla dělat volební kampaň. To by totiž nevydržel ve svém úřadě ani do té poloviny června, kdy se mají konat volby.

Možná by Jiří Paroubek udělal lépe, kdyby se objednal na Hradčanech a poptal se, co všechno ošklivé mu může ČNB provést, toho nejpovolanějšího, který to zažil na vlastní kůži. Mezitím by se mohl zamyslet, co vlastně nekontrolovaná parta socialistických a komunistických poslanců v posledních týdnech nabíjí do volebních kanonů ODS.

Jestli totiž bylo možné dosud něco vyčítat reformním koncepcím opoziční pravice, tak to byla nedostatečně obhájená reálnost propočtů, jak jednotlivé změny dopadnou do veřejných financí. Ať už se to Paroubkovi líbí, nebo ne, jsou státní finance zcela zásadním problémem této ekonomiky a jeho vláda ke zlepšení stavu nepřispěla vůbec, ale vůbec ničím. Nyní absurdní sociální reformy životního minima, zvyšování nemocenské, porodného či rodičovských příspěvků expandují mandatorní výdaje do nebeských výší a i v liberálních kruzích s nevolí přijímaná „tlustá peněženka ODS“ začíná vypadat, jako by to byl skutečně racionální koncept směřující k motivaci lidí pracovat.

Na rozdíl od dramaticky rostoucích dávek, na první pohled sice rozumných, ale na pohled druhý jednoznačně směřovaných na sociální skupiny, které se programově vyhýbají práci a žijí na úkor zbytku společnosti. Sedmiapůltisícová mateřská jistě pomůže maminkám, které zápolí se složitou sociální situací, kdy je v Česku stále poměrně těžké, aby mladá rodina vyžila z jednoho, zpravidla otcova, platu. Ale především to posiluje velmi problematický stav, kdy určité chronicky nepracující skupiny obyvatel si pořizují děti, nikoli protože děti chtějí a jsou jim schopny vytvořit kvalitní rodinné zázemí, dát jim vzdělání a uvést je do skutečně produktivního života, ale naopak protože jim to vydělává peníze. Tyto děti jsou předurčeny k nejrůznějším formám vykořisťování, zneužívání a k celoživotnímu pobytu v sociální síti a dalšímu zatěžování systému veřejných financí. Nehledě na amorálnost takového chování rodičů.

Tahle panická, zcela nekoncepční, politika vládních stran vede jen k tomu, že politika ODS se stává stále důvěryhodnější, protože i v rovné dani, která po posledních upřesněních už zdaleka rovnou není, jsou přece jen obsaženy regulační mechanismy výrazně zvýhodňující pracující před nepracujícími. ČSSD tak skáče na modrý špek nastražený ve volební pastičce.

A Tůma, který je bezesporu neideologickým expertem, má nyní reálný důvod burcovat proti vládní politice. A nejen důvod, ale i povinnost. Ta ho v případě, že nedojde k elementárnímu posunu k racionálnějšímu chování vládních stran, také nakonec přinutí zvednout úrokové sazby více, než se nyní obecně považuje za nutné. Pokud to neudělá včas, může dojít k rozkývání finančních trhů a nestabilitě, která nakonec smetla i vládu Václava Klause. Následky pak nebudou jiné. Znehodnocení měny, propad ekonomiky, ztráta již tak nalomené důvěry na světových trzích.

Zvláště v této souvislosti by neměla zapadnout informace, že Slovensko již má rating vyšší než Česká republika. Kdyby si někdo troufl toto předpovědět ještě před pěti lety, byl by za blázna. A kdyby Paroubkův dědeček o letošních Vánocích obživl a dozvěděl se, že Slovák je dnes ve světě vnímán jako důvěryhodnější dlužník než Čech, nejspíše by vzal na vnuka potěh.

Euro, 2. 1. 2006, Pavel Páral

Poznámka redakce SDS:

Tenhle článek by jistě snesl redakční komentář, teoreticky vzato bychom mohli připojit nějaký perex. Ale programově to neuděláme. Daleko raději uvítáme komentáře Vás, čtenářů.