Jak se OL vymezuje vůči SPD, sklouzává do tradičních a z části překonaných schémat - prostě projev na tábor lidu a ne na konferenci. To co m á překonávat odcizené mylšení je spíše ochranným ústupem a ne myšlenkovou ofenzivou, onou pozitivní utopií a kulůtruní hegemonií.
a) nefunkční a byrokratický etatismus je stejnou hrozbou pro demokracii jako přemrštěná liberalizace. Rozdíl je mezi snižováním přílišné regflementace a hledáním optimálního stupně volnosti v rozhodování a principem subsidiartity. Ne méně státu a zákonů, ale jakého státu a jakých zákonů.
b) Levice musí být pro politiku dobře placené pracovní síly a při nižší ekonomické úrovni nelze privatizovat část veřejných služeb (důsledek nižších vedlejších nákladů) bez ohrožení pro chudší vrstvy. V hdoucnosti je ale soukromý (občanský) segment v této oblasti představitelný - s tím souivisí i rozvoj připojištění a služeb placených přímo uživateli bez zrpostředkovýní státem.
c) flexibilizace práce je dána objektivně změnami v charakteru práce a potřebou intezivní difúze inovací - je ale rozdíl mezi pružnostíi zvyšující intenzitu práce a míru vykořistování a pružností ve formých organizace práce (propblém tzv. feklxicurity).

To, co uvádíte v b) mně připadá pomalu jako přírodní zákon - když je ve společnosti zle, chudoba, katastrofa (např. válečný stav) atd., tak sílí administrativní metody, přidělování, formální rovnostářské prvky, veřejné nad soukromým. A naopak - čím společnost víc bohatne, tím se víc privatizuje všemi azimuty. Založit socialistickou myšlenku na "zespolečenšťování" mně připadá nebezpečné už kvůli tomu, aby to nevyjadřovalo místo "vyspělé budoucnosti" vlastně minulost. Myslím, že socialistické paradigma by mělo být založeno prostě na emancipaci.

Jistě, jenom je otázka zda má smysl hovořit o levicovosti a pravicovosti za mimořádného stavu, v době válečné ekonomiky atp. Když jde o holé přežití, jdou emancipační strategie na čas stranou. Jiínak jaká práce, taká pláce.
Proces zespolečenštování je projevem objektivní společenskosti člověka a není v ní apriorně nic nebezpečného (ledfa že by člobvěk byl sám sobě nebezpečím). Tu naplňují samozřejmě různé formy mezilidské interkativity, formování souhrnné subjektivity lidské existence, včetně občasných "privatizačních azimutů". Ty nastupují zejména tehdy, kdy formy zespolečeštění narazí na meze své efektivnosti a udržují samií sebe na úkor lidské individuality.
Socialistická strategie je jenom otřevřeným přiznáním této věci a může mít přirozeně různé historicky podmíněné podoby. Člověk se prostě bez přiznání této své sociální podstaty emancipovat nemůže - jakou emancipaci byste nabídl takovému Robínsonovi na pustém ostrově. Osvobobodit individuum prostě nejde bez rozvoje produktivnosti souhrnné lůidské práce a bez kultivace vědomí universality lidství

Ztotožnování kapitalismu a globalizace, boj s expanzí překračující hranice a bortící dřívě panující vazby Tady jde o myslím už překonaný.antiglobalismus. Globalismus v podstatě naplňuje starou Marxovu myšlenku o rozvoji světového obchodu - to, že má nyní kapitalistický obsah neznamená, že globalizace je špatná - tj. třeba ujasňovat alterglobalismus
Také v polemice s bojem proti terorismu nelze z vaničkou vylít dítě a uchýlit se pouze k pacifismu. Kde je hranice terprismu a osvobozovacího boje, kde jde o násilný akt a kde o guerillu proti nespravedlivému systému ?
Nevím jestli odkaz o Jugoslavii platí jen o roli USA v konfliktu (ve vztahu k OSN) a nebo zda je i kritikou chování nacionálních reprezentací v tomto konfliktu. Universalismus lidských práv totiž otevírá i problém tzv. humanitární intervence a dvojího etalonu v této věci.
Opravdu je třeba prohloubit a zpřesnit celou řadu pojmů a proto při vší úctě k tradici osvícenectví a Rousseauovi - žijeme o skoro čtvrt tisíciletí později a původní racionalismus tehdejší doby dostal mnoho ran, z kterých je třeba se poučit. např. ve vztahu vnucování různých konceptů sociálního inženýrství shora a k pochopení přirozenosti člověka.

V zásadě se mi to jeví podobně. OL se podle mne opravdu vrací proti proudu času. Naznačuje i jinde, že se chce vlastně vrátit do okamžiku rozpadu hnutí na kom. a socdem. linii před 100 lety. Bude to vidět i ve druhé části jeho příspěvku.

Nemyslím si, že je OL schopen oddělit projev na táboru lidu od projevu na konferenci. Není žádný teoretik a ani to o sobě netvrdí. Je praktik, a taky tak je to podle mne třeba brát.

Je to dobře vidět právě na případu globalizace - OL netvrdí, že kapitalismus = globalizace, on jen říká, abychom nenechali beztrestně neoliberály mluvit o globalizaci jako o nezávislém jevu a abychom prakticky nahrazovali SLOVO globalizace slovem kapitalismus. A tedy abychom slovní boj proti globalizaci přesunuli jinam. To není přístup antiglobalisty, v tomhle bodě hodnocení se asi neshodneme.

O.K. toho praktika beru - u nás máme v oblasti rétorů tohoto typu taky deficit (ostatně podívejme se na naše a západní odbory).
Ale k tomu nahrazování pojmů bych byl opatrný - pravice nám ukradla boj za svobodu, za evropskou integraci a teď to těžko doháníme. Že bychom neměli používat termín globalizace (co nám pomůžem když použijeme třeba frankofonní výraz mundializace, tj. zesvětovění ) - kde se toto odcizování pojmů zastaví ?
Ono nejde o to přesouvat slovně boj jinam, ale vědět co chceme - jakého typu je nová internacionalizace (transnacionální, mulitnacionální), jaká má být reforma OSN a brettowoodských institucí a nová architektura světa vůbec (síťová, hierarchická) - dá se ještě couvnout k národním státům a v jakém smyslu ? Etc., etc ?