Kapitalizmus teraz keď je starší je podstatne horší ako bol na začiatku. Ekonomická priepasť medzi bohatým a chudobným ktorý umiera od hladu je dnes asi 25 krát väčšia ako bola pred 200 rokmi. História sa opakuje tak ako Ste o nej napísal v súvislosti s otroctvom a feudalizmom. 6 miliónov deti ktoré ročne umierajú od hladu je nevyvratiteľným dôkazom o tom!
Kapitalizmus je lepší ako feudalizmus, len preto čo dostal do vienka a to "slobodný človek" a nič viac.

Ale pane Sabliči, já nevím, jestli jste si plně uvědomil zaměření mého článku - já tady totiž píšu i o tom, že lze celkem důvodně čekat, že TAKÉ to, co přijde po kapitalismu nebude žádné zvláštní sociální vylepšení toho dnešního kapitalismu.
Což je samozřejmě kontraproduktivní z hlediska motivace - stejně jako u náboženství, je sekulární bojovník za nový lepší svět vybaven nějakou verzí eschatologie - to, co trápí, bude odstraněno - to si projektuje do budoucnosti, upíná se k tomu, k tomu budoucímu ráji a pak je pravidelně zklamáván.
Tak to chodilo po staletí a není důvod se domnívat, že to v budoucnosti bude jiné. V lidském světě je nevyhnutelnost změny stejně věčná jako nevyhnutelnost zklamání - jdou ruku v ruce, jsou to protipóly i vzájemná doplnění
I když pravda Vy jste trochu imunní proti eschatologickému vnímání světa - pro Vás je např. socialismus samostatná formace a počet budoucích formací neomezujete na nějaký finální ráj. To jsem si všimnul ve Vašich příspěvcích

Po čtrnácti dnech hektické práce se snad zase trochu vrátím k diskusi - myslím, že pokud jde o kapitalismus, není ve vašich dvou pohledech na kapitalismus žádný podstatný rozdíl. Dokonce by s Vámi asi souhlasil i Josef Heller, kterého jsem možná svou přehnanou snahou udržet diskusi v jistých mezích odradil od jeho účasti na ní (je-li to pravda, omlouvám se, vyznělo-li to tak). Takže je teď asi na mně, abych metodicky místy zaujal i jeho věcné stanovisko (pokud se trefím):

Tejklův přístup (model) by se dal hodnotit jako mechanická aplikace minulého. Je založen na klasickém půdorysu historického materialismu (snad Plechanovův termín?), ale není "dostatečně" dialektický. Pokud to (možná nepřípustně) zjednoduším, připouští ukončení kapitalismu přechodem k nové formaci, která bude znovu třídně antagonistická. Historie se zopakuje, vědomí nebude hrát dominantní roli, zúřadují to "slepé síly" nějakého nového výrobního způsobu, kde kapitál nebude hrát dominantní roli, ale bude přítomen asi jako (quasifeudální) pozemková renta v kapitalismu.

V tom už se samozřejmě se Sabličem rozcházíte - u něj hraje vědomí významnější úlohu (jako u Lenina, proto ostatně asi ta výčitka stalinismu ze strany J.H.). Možná by bylo zajímavé slyšet, proč je podle něj socialismus jako "následník" nevyhnutelný. "Dialektická" Marxova argumentace to být nemůže - ta na samotné ekonomii založena není.

Myslím, že Neubertova slova "......Historie se zopakuje, vědomí nebude hrát dominantní roli, zúřadují to "slepé síly" nějakého nového výrobního způsobu, kde kapitál nebude hrát dominantní roli, ale bude přítomen asi jako (quasifeudální) pozemková renta v kapitalismu" vystihují skutečně můj postoj dost přesně. Ale nemyslím, že by to byl nutně postoj nedialektický. Počínaje kapitalismem sílí vliv faktoru, který už asi nelze dále ničím překonat. Může být, že informační a intelektuální potenciál, lidský kapital znalostí to vše svým vlivem překoná hmotný kapital ("ne-lidský", jak by řekl Valenčík). Ne-hmotný kapitál má sympatický rys, že jeho zcizování probíhá tak, že zůstává i tomu, kdo ho převede na jiného - teprve umělé, copyrightovým právem lze v některých případech násilně přizpůsobit takový převod převodu "hmoty" (předám hmotu druhému - tím jí už nemám a má ji ten, komu jsem ji předal).
Ale i lidský kapitál je taky kapitál (potenciál). Myslím, že emancipace člověka, který si podřídí ekonomickou základnu zvěcnělých vztahů a mechanismů může nastat až poté, co i ten potenciálový lidský kapitál bude překonán a to faktorem, kde vládne (jako třeba u gravitace) naprosta mlha v našem poznání, ale který se táhne lidskými dějinami i předdějinami jako červená nit a který přitom nemá potenciálový (kapitálový) charakter. Pracovně tomu faktoru říkám tvorba, tvořivost, kreativita, rekombinace atd.
Pak se možná člověk - pokud vůbec někdy - osvobodí od závislostí na všemožných zvěcnělých a věcných "základnách".
Nemyslím tedy, že půjde o věčný mechanismus střídání výrobních způsobů. Teď si možná řekne leckdo : to bude tuplem elitářský systém, když to bude založeno na nějakých tvořivých superschopnostech. Ale já mám pocit, že ta tvořivost má některé nepřevoditelné rysy "osobního" totálního mikromonopolu skoro každého jedince. Abych to k něčemu přirovnal - i duševně chorý člověk může být autorem výtvarných děl, které nenap

které nenapodobí nikdo jiný, duševně zdravý a to včetně jiného výtvarníka ...
A "osobní mikromonopol" je velká síla - např. pěstování pšenice atd. je klasický protipól mikromonopolu a v dnešní době se bez státu neuživí ten (jako v případě evropského rolníka) v jehož podmínkách produkce mikromonopol aspoň trochu obsažen není.

Ja som si to uvedomil až veľmi dobré a preto si veľmi vážim to čo Ste napísal. Problém je zrejme v tom, že Vy Ste nepochopil sám seba. Ak sa pozorne začítate do Protokolu ktorý sme spísali s p. Hellerom tak prídete na to, že existujú dva druhy marxizmu. Idealistický (pán Heller) ktorý tvrdí, že ak nebudeme znárodňovať ale „združstevňovať“ tak vstúpime „do neba“. Váš článok kritizuje tento druh marxizmu a preto ma potešil.
Existuje však aj materialistický (nerád používam tento termín ale je výstižný pre dnešnú komunikáciu) marxizmus, ktorý nesľubuje modré z neba ale hovorí „o kvalitatívno-kvantitatívnej zmene (revolučnom kroku) ktorá odstraňuje základnú bunku (starú kvalitu) obrovského množstva (kvantity) problémov a nahradzuje ju novou bunkou (kvalitou)“. Buržoázna revolúcia dala 80% populácie slobodu. To je to čo Ste v svojom článku opomenul a preto som sa ozval.
Problémom dnešnej spoločnosti je otázka čo dala ľudstvu socialistická revolúcia? Materialistický marxisti nesľubovali, že jedným jediným revolučným krokom vstúpime do neba (beztriednej, blahobytnej spoločnosti) i keď sa to mnohým pri čítaní Marxa môže zdať. Nie! „Socialistická revolúcia zastaví antagonistický (prehlbujúci) sa rozpad spoločnosti“!!! Toto je sľub materialistických marxistov a tento sľub dodržali.
Poprosil by som p. Neuberta aby zverejnil ako samostatný dokument súbor ktorý som mu poslal >>>soc_zbl.xls<<< a nazval ho „Čo dala socialistická revolúcia ČSR“. S jednoduchým komentárom „Prečo si Česi a Slováci rozumejú a nehádajú sa?
K otázke p. Neuberta: „proč je podle něj socialismus jako "následník" nevyhnutelný?“ Spoločensko ekonomickú formáciu môže vyhodiť na smetisko dejín len jej priamy potomok a nie ľudská hlúposť ako sa to stalo socializmu. Socializmus nie je nevyhnutný, ak spoločnosť nájde na smetisku, medzi haraburdím ktoré so socializmom vyhodila, to zdravé dieťa ktoré socializmus nosil pod srdcom a vdýchne mu život.