Pavky Kohouta v sobotních Lidovkách (v listě třetí komentářová stránka odzadu). Pravičácký ekonom kritizuje ČSSD zleva a ještě k tomu do jisté (značné?) míry oprávněně.
Holt ideologie a názory "....vymknuty z kloubů šílí".

Na shození statistik se hodí i odborářská argumetace - analytika PPF bych ale nepodezíral z toho, že neví o vztahu vývoje produktivity práce a mezd.
Spíše jde o to, že růst koupěschopné poptávky (doma užitý užitý HDP) vytváří prostor pro zájem o některé finanční produkty této kapitálové skupiny - ať již jde o poptávku vlády či domácností.
Vztah růstu a nezaměstnanosti není nikde na světě tak lineární jak tu uvádí -fenomen jobless growth má svou strukturální dimenzi a souvisí i s asynchroním cyklem a dalšími věcmi. Takže ona tam ta argumentace spíš není vůbec než že by šla paradoxně zleva.

Ten článek P. Kohouta je stejně zajímavý a mne mrzí, že jsem si ho nepřečetl dřív, než jsem psal svůj komentář. Já měl na mysli - v souvislosti s HDP - asi rok či dva roky starou zprávu, že pružnost vztahu indexu růstu HDP a míry nezaměstnanosti je dlouhodobě v Čechách asi -0,5, že tedy +2 body HDP znamenají -1 bod m.n.

Že to ale není lineární vztah, to jasné, navíc tu určitě funguje časový posun a očekávání lidí. +-2-3% HDP ještě nemusí nutně uvolnit investiční "hormony", ale 5-6%, to by sakra mělo, pokud ovšem znalec ví, že je to pravda.

Varovné však podle mne je to, že se pokles nezaměstnanosti zpomalil v posledním kvartále, kdy byl nárůst HDP podle statistik právě největší. A to je pro mne složitě pochopitelné.

Já (zvlášť když organizovaný sociální demokrat navíc jsem) poměrně dlouho omlouval vlády ČSSD (příp. a spol), protože ty nezdravé poměry 90. let zaplacené klasifikovanými úvěry státních bank (bankovní socialismus, nereformovaný průmysl), kdy ovšem byla nezaměstnanost ("na dluh") nízká, byly nějak "léčeny" právě Zemanem a pak dál. Dokonce jsem čekal větší problémy a poměrně dlouho jsem to, že nezaměstnanost "jenom" stagnuje, považoval dokonce trochu za úspěch.

Jenže poslední (1-2) rok(y?) už podobnému chlácholivému vysvětlování prostě nevěřím, a teď ? - viz poslední dva odstavce MN shora - naprostý a bezvýhradný souhlas

Ten jobless growth je objektivně dán zejm. situací, kdy probíhá modernizace výrobní základny (tzv. kapitálově náročný růst). Lze ověřit na celé řadě růstových modelů od Hickse až po Rostowa.
V rámci toho dochází k substituci živé práce kapitálem a pokud se dostaneme do rozporu s absorbční kapacitou sektorů terciéru a zejm., kvartéru či kvintéru, pak jsou pracovní síly chronicky vytěsńovány z ekonomické aktivity i při růstu ekonomiky.
Má to jak cyklický charakter vážící se na investiční cyklus rozšířené obnovy základních prostředků, tak i charakter dlouhodobý (Marx to postihuje v pojmu organické složení kapitálu). Karel IV, stavěl hladovou zeď, je otázka co je tou hladovou zdí dneska - sociální služby ?

Samozřejmě, že lineární vztah je věc jedna, ale to, že růst by přece jen měl určitý pokles nezaměstnanosti vyvolat, je fakt.
Pochopitelně kdyby vládla pravice, tak by Kohout nic podobného nenapsal. Ale nejlíp si to přečíst :
-----
Ošáleni ošidnou veličinou
11. března 2006, Lidové noviny

KOMENTÁŘ

Hospodářství, které navzdory šestiprocentnímu růstu netvoří pracovní místa, je zjevně nemocné

Česká ekonomika rostla v roce 2005 šestiprocentním tempem. Toto číslo začíná vyvolávat diskuse o ekonomických tygrech, dohánění a předhánění Evropy atd. V této souvislosti stojí zmínku jedna historická kuriozita: proslulá Samuelsonova učebnice ekonomie ve vydání z roku 1973. Na základě číselných údajů o vývoji hrubého domácího produktu velký ekonom Samuelson předpovídal, že v roce 1990 Sovětský svaz dožene USA v hospodářské výkonnosti na hlavu. Ještě vydání z roku 1985 - kdy už dlouhodobá stagnace sovětské ekonomiky byla široce známým faktem - uvádělo růst hospodářství SSSR v letech 1928 až 1983 v průměrné hodnotě 4,9 procenta ročně.

Paul Samuelson byl (a stále je) ekonomem prvořadého významu. Historka o prognostickém neúspěchu nijak nesnižuje jeho ostatní zásluhy. Pouze ilustruje, jak ošidnou veličinou je hrubý domácí produkt, když dokáže ošálit i tak slovutné autority, jako je Samuelson. Nejde totiž jen o rychlost hospodářského růstu, ale především o jeho kvalitu. Její posouzení není triviální.

Hrubý domácí produkt je součtem všech přidaných hodnot vyprodukovaných v ekonomice. Jinak jej lze vyjádřit jako součet soukromé spotřeby, vládní spotřeby, investic do výrobního vybavení a rozdílu mezi exportem a importem. Právě vzestup exportu vedl k relativně vysokému šestiprocentnímu růstu české ekonomiky v roce 2005. A zde se dostáváme k prvnímu čertovu kopýtku. Měli bychom se ptát, jaký prospěch z exportu ekonomika vlastně má. Sama kladná obchodní bilance totiž neříká nic. Naivní představu, že „vývoz je dobrý, dovoz je špatný“, teoreticky vyvrátili již v 18. a 19. st

Sama kladná obchodní bilance totiž neříká nic. Naivní představu, že „vývoz je dobrý, dovoz je špatný“, teoreticky vyvrátili již v 18. a 19. století ekonomové Adam Smith a David Ricardo. Odpověď na otázku o kvalitě českého hospodářského růstu leží v tom, kdo inkasuje zisky z rychle rostoucího exportního sektoru. Podle Českého statistického úřadu firmy v zahraničním vlastnictví vytvořily 39 tisíc pracovních míst v roce 2004, zatímco domácí firmy 45 tisíc pracovních míst zrušily. „Český“ export tedy zřejmě stále více sestává z produkce zahraničních firem. Prospěch z něho mají především jejich akcionáři. Ne, občané České republiky mezi ně většinou nepatří.
Růst mezd v reálné hodnotě 3,5 procenta byl v roce 2005 nejpomalejší za dobu trvání samostatné České republiky. Co horšího: tento růst byl tažen hlavně mzdami ve státním sektoru. Mzdy pracovníků soukromých firem rostly průměrně jen o 3,3 procenta. Příjmy domácností zaostávají za hrubým domácím produktem. Ekonomice se daří skvěle, ale lidé jsou chudí.
„Předpokládali jsme růst reálných mezd o čtyři až pět procent. Výsledek je zklamáním a potvrzuje, že by tlak na zvyšování mezd měl být vyšší,“ uvádí odborářský předák Milan Štěch, který je zároveň senátorem za ČSSD. Štěch dokonce vyzývá ke stávkám za vyšší mzdy, což zrovna nesignalizuje spokojenost s vládní hospodářskou politikou.
Pomalý růst mezd by však nemusel tolik vadit, kdyby byl alespoň doprovázen nárůstem zaměstnanosti. K němu však nedochází. V únoru 2002 bylo v české ekonomice 485 tisíc nezaměstnaných (podle ministerstva práce a sociálních věcí). V únoru 2006 - po čtyřech letech ekonomického růstu a přílivu zahraničních investic - bylo 493 tisíc osob bez práce. Jestliže se takto projevuje rekordní růst a rekordní příliv investic, jak by asi vypadala ekonomická recese?
Ve zdravé ekonomice by mělo platit Okunovo pravidlo: empirický vztah, který udává pokles nezaměstnanosti v závislosti na hospodářském růstu. Kdyby se česká ekonomika od roku 1998 vyvíjela podle

Kdyby se česká ekonomika od roku 1998 vyvíjela podle tohoto pravidla, byla by dnes nezaměstnanost nanejvýše mezi 4-5 procenty. Skutečnost: 9,1 procenta podle údajů z února 2006. Nesoulad mezi růstem a mírou nezaměstnanosti sděluje, že v ekonomice je něco v nepořádku. Hospodářství, které navzdory šestiprocentnímu růstu netvoří pracovní místa, je očividně nemocné. Připomíná atleta, který se pyšní vyvinutým svalstvem, ale játra má poničená anabolickými steroidy. Analogie s extenzivním růstem bývalé sovětské ekonomiky se přímo vnucuje.
Výmluva, že „jiné evropské země také řeší problém s nezaměstnaností“, je nesmyslná. V zemích s dobře fungujícím trhem práce je nezaměstnanost nízká: Velká Británie 5,1 procenta, Švýcarsko 3,8. Z reformních zemí lze uvést Estonsko, které ještě v roce 2000 mělo téměř 14procentní míru nezaměstnanosti. Nyní již jen sedmiprocentní. A pak, že to prý nejde.
„Český“ export zřejmě stále více sestává z produkce zahraničních firem. Prospěch z něho mají především jejich akcionáři. Ne, občané ČR mezi ně většinou nepatří.

O autorovi| Pavel Kohout, e-mail: kohout@ppf.cz analytik PPF

Pavel Kohout