o ekonomice bude možná v nějakém dalším, takže to asi nebude výslovně opomenutí. Dnes by minulý režim jistě KSČM chválila podstatně víc a do Pražského jara by kápla víc jedu a méně by se k němu hlásila - protože současná KSČM již pochopila, že Pražské jaro představovalo skutečné riziko pro systém, kde - třebaže uměle a násilně - zhodnocení kapitálu nevládne ... tedy i pro reálně socialistickou politickou diktaturu. V roce 1992 se KSČM naivně jakoby k Pražskému jaru hlásila ...

No a po r.1992 došlo k různému a několikastupňovému "vyčištění" KSČM od "revizionistických renegátů" - postoj k minulosti je nyní dozajista konzervativnější, ale postoj k praktické politice bude asi nezávisle na antikomunistických žvástech Štětinu, Mejstříků a jím podobných fanatických běsů čím dál pragmatičtější ...
Tím ovšem zároveň hůř pro KSČM - její raison d etre nelze od šturmování nebes příliš vzdálit, realistické pozice a praktické (spolu) vládnutí na úrovni celého státu jsou smrtelným jedem pro esperantskou stranu ....tedy samozřejmě s jednou jedinou vyjímkou - vypudit a minimalizovat roli ČSSD a pak ji - třebas s určitým silnějším záběrem nalevo - ukrást (tu roli). To je asi jediná šance jak zůstat silnou a současně už nebýt ortodoxní a vládnout vícekrát ...

Ano - a o získání takovéto role ještě (zdánlivě?) v době sepsání a uveřejnění článku šlo. Je třeba si PŘESNĚ uvědomit časové souvislosti - asi o 4 měsíce předtím Svobodův a Svitákův "Levý blok" získal naprosto nepředpokládaný volební úspěch, "pravověrní" se teprve začínali šikovat (budoucí platfroma "Za socialismus" M. Štěpána - čerstvého staronového člena strany, a J. Obziny), "modré nebe" reformní KSČM teprve začaly kalit první mráčky (zatím nesmělých a verbálních) útoků na J. Svobodu (např. koncem září na aktivu pražských předsedů ZO KSČM - arci až po odchodu JS na jinou akci), a "veselý tanečník" si teprve chystal masku a nůž.
Po jeho útoku přišel kladenský sjezd KSČM, který odstranil sousloví "demokratický socialismus" ze všech dokumentů (mj. také na základě argumentace, že tato slova používá Soc. internacionála) a provedl další "korektury kursu".
Po návratu J. Svobody z nemocnice jeho zoufalé (v obou smyslech tohoto slova) pokusy vývoj zvrátit - a na druhé straně volba M. Zemana do čela ČSSD. To (spolu)rozhodlo o krachu zmíněné strategie.

"# v oblasti kultury se díky vysokým státním dotacím podařilo zpřístupnit velké kulturní dědictví a skutečnou kulturu celé společnosti,"

To myslí ty stovky polorozpadlých kostelů, zámků a tvrzí, o nichž píše pan Úlovec? Nebo snad zruinované barokní vesnické statky, které vytořila "fungující zemědělská velkovýroba"? No, zpřístupněny jistě byly - ale jen na vlastní nebezpečí:-)

Dnes by asi skutečně Čadův materiál byl v KSČM považován za reformní i kdyby zdaleka nešel ve svých závěrech do potřebné hloubky (myslím především pojmenování systémové chyby tzv. reálsocialismku). Inu jednooký mezi slepými...
Převzetí role ČSSD je i dnes pro některé v KSČM cílem - podívejte se např. na M. Grebeníčka a jeho chování během Grossovi krize či nedávný jeho otevřený dopis. Objektivně ale už jsou dnes jen schopni být klackem proti tradiční sociální demokiracii v rukou pravice.
Vzniká poněkud nestravitelný mix posunu k ortodoxii, který pragmatické důvody velí takticky zakrývat a mocenských ambicí opírající se o tradiční levici.
Co zcela chybí je pohled dopředu a tady může jak KSČM, tak i ČSSD vyfouknout rybník některými návrhy Strana zelených.
A pro Lucii jako pamětník ... levné lístky do kin a divadel, dostupná zdravotní péče či základy zemědělské velkvýrobz atp. ... to nebylo až tak strašné, jak dnes líčí propaganda - opravdu. Ale na socialismus to nestačilo.

Já můžu z vlastní zkušenosti posoudit jen 80. léta - a tady se fakt neshodneme. Lístky, knihy, desky sice levné - ale co s tím, když nabídka byla malá (tedy toho kvalitnějšího) či nijaká? Dnes jsme sice obklopeni záplavou balastu, ale můžete si vybrat (a když si dáte čas, určitě něco najdete i v symbolu pokleslosti - komerční televizi - viz v neděli Hra o jablko:-). Zdravotní péče relativně zadarmo, ale jinak...no, třeba jste měl štěstí na doktory a nemocnice (což je zajisté zapotřebí i dnes, nicméně rozdíl tu snad přece jen bude...)

No, já nevím - není náhodou Hra o jablko z 80. let?

Hra o jablko natočena v roce 1976, tedy i v době hluboké normalizace se občas natočil slušný film. Z 80. let jsou spíš filmy jako Postřižiny, Slavnost sněženek atp. Je s podivem jak zejména komerční televize žijí z televizních a filmových archivů před rokem 1989. A vůbec to není jenom o Ženě za pultem či Majoru Zemanovi.
Jasně že existovalo umění na indexu, že do kultury nekompetentně mluvila státní kulturní politika poplatná oficiální ideologii a ještě více s. Miller na kulturním oddělení ÚV KSČ - o tom přeci nemluvím. O osudu nové avandgardy počínaje proletkultem ani nemluvím.
Dostupnost a to co se nazívá demokratický tedy neelitářský charakter umění je ale i o tom, že existuje masový základ zájmové činnosti, že divadla nejsou jen pro turisty a snoby. Underground byl nejen vzpourou, ale také ve své většině jen krokem stranou. To povrzuje i to jak obtížně se na něj dá dnes navazovat - zůstává z něj mnohdy jenom jakási anti-reálsocialistická dada.

Já spatřuji demokratický neelitářský charakter kultury spíš v tom, že nějací přihlouplí kulturtrégři nebudou rozhodovat o tom, co se bude točit, hrát, psát...a ne v pár laciných knihách (ty dobré k dostání jen se štěstím ve čtvrtek po vystání fronty:-),levných lístcích na představení, kde se nezřídka bojovalo o schválení pomalu každé věty (viz "perestrojkový" film Nejistá sezóna), v ochotnických představeních a amatérských kapelách, kde drželi dozor všelijací Kučerové, či v hnusné "oficiální" moderní hudbě (přičemž těch pár kvalitních LP, licečnčně vydaných, bylo za nelidové ceny:-) - a to se bavíme jen o nekonfliktní, vskutku lidové kultuře; v undergroundu či v alternativních směrech už by se asi dalo mluvit o šikaně jak autorů, tak diváků.

Ale nezpochybňuji, že vznikala kvalitní díla - bohužel často režimu navzdory - viz nedávný rozhovor s Menzelem v Lidovkách. Jen zpochybňuji tvrzení výchozího článku k diskusi, ve kterém je jako úspěch komunistické éry vydávána kultura a zdravotnictví. S kterými zeměmi se porovnáváme? S východní Evropou? Potom jistě - ale nemělo by se spíš srovnávat se západoevropskou konkurencí?

Možná zbytečně diskutujeme o tom, o čem debata vůbec není - tj. o kulturní nesvobodě za bývalého režimu. Elitářství je nejen o politicky vysvěcovaných kulturtrégrech, ale také o těch jejichž svěcení pochází ze zábavního průmyslu.
Co se bude toči a hrát - o tom rozhodují hlavně peníze a ti co o nich rozhodují (žáby na prameni jsou produkční skupiny). Dnešní masový konzum má méně přímých ideologických mantinelů, ale není o to méně konzumní a míra pokleslosti vkusu se myslím nesnižuje (někdy mám pocit, že spíše naopak). Vyvolení to prostě válcují.
Nezlehčoval bych význam cenové dostupnosti kultury - podívejte se jak dramaticky klesá podíl výdaků na kulturu v rodinných rozpočtech. Některé tituly se dříve opravdu špatně sháněly, ale některé dnes zase špatně hledají nakladatele, který je limitován ziskem. Srdce kulturních snobů možná plesá, ale kulturnost obyčejných lidí spíše vadne.
Takže je třeba nějaká kulturní poltika (jistěže odlišná od té někdejší) a nebo se to srovná samo od sebe ? Já se obávám, že samo to nepůjde.

Jenže když vynecháme kulturní nesvobodu, popř. "jen" nedostupnost, mizernou péči o památky - co nám zbyde z onoho tvrzení, že "v oblasti kultury se díky vysokým státním dotacím podařilo zpřístupnit velké kulturní dědictví a skutečnou kulturu celé společnosti"? Podle mě jen drzá lež...

Ale jiínak samozřejmě souhlas, že dnešní stav kulturní politiky taky za moc nestojí. Jen nevím, zda za klesajícím podílem rodinných rozpočtů za kulturu nevězí také stále lacinější technologie - domácí kina, satelity, kabelové TV, vypálená CD a DVD... Ale třeba se pletu - netuším, jak se tyto věci počítají.

Ošidnost měření kultury společnosti je nasnadě. A ona iritující citovaná fomulace je skutečně neadekvátní - i když zpřístupnění dědictví je asi na místě, tak minimálně slova o "skutečné kultuře" tahají za uši.
Ale ... Dřívější ideový diktát ale daleko více postihoval elity (a vedl k formování silných kontraelit) a průměrný občan se v tom kulturním zahnívání v celku držel svého.
Dnes mohou všichni všechno, ale tlak komerce v kultuře je daleko věští než byl tlak ideový (zejm. pak ke sklonku režimu v 80. letech). Multikulturnost nezvládáme a národní kultura slábne. S určitého nadhledu může vyjít, že kulturně se dnes "blbne" srovnatelně, ne-li více.

Jo,jo - taky se tak nešmelilo s uměleckými předměty jako dnes a ani sv. Vítu nehrozila privatizace.
Ale některé zámky dostávaly na zadek pěkně - viz slavná Zelená hora určená pro kasíno PTP a Terazkyho slavné: "gulu sundať, stromy popílit"...

Zrovna nedávno jsem přerovnával svoje staré desky všech tří velikostí (LP. EP /střední/, SP/singl/) a všechno, co jsem tam měl /ETC, Modrý Efekt, Collegium musicum, CK Vocal, Jazz Q atd. ..../ mně připadalo celkem kvalitní dost, za úřední ceny (44,-Kč, dvojalbum prostě krát dvě, kromě Collegium musicum Live za 60,-Kč a řídce se vyskytujících EP jako třeba Hommage a J.S.Bach od Collegia musica nebo Formule od Synkop - to taky nestalo 12,-Kč jako singl, ale asi 30,-Kč, a ty Synkopy 44,-Kč), polská, maďarská, a OPUSem zprostředkovaná západní (např. holandská EKSEPTION) tvorba - taky normální ceny.

Co si představujete pod pojmem (normalizační ) oficiální hnusná moderní hudba ? Gott ? Michal David ? To je prostě mainstream, ale použít v případě takového Gotta slovo "hnusná" oficiální moderní hudba ... takovej suverén bych nebyl ...

Gott ne, ale třeba i něco z Davida, Horňák, Muchová, Víťa Vávra, Pepa Melen, Laufer... (znáte "Díky Vám, chlapíku statečný"?http://www.deml.cz/literatura/Laufe r.html :-)
Ale ono by mi to bylo jedno - jen kdyby byla dostupná i nějaká alternativa (a tím nemyslím nějaké experimenty - jen zkrátka možnost výběru - proč nevyšly třeba řadovky Beatles...)
V 80. letech už byly ceny licenčních LP jiné. Jestli si dobře pamatuju, tak Dire Straits u Supraphonu i Bowie u Opusu za 120,-

Ten Váš výběr desek je samozřejmě výborný - platí to samé co pro Chytilovou - mohly vznikat dobré věci. Tedy pokud se to nedotýkalo soudruhů (nebo to nepochopili:-). Na druhou stranu Plastici vysloveně nehráli nijak proti režimu, punkeři, resp. nová vlna taky ne - a měli utrum...

Pravda, občas hajzlíci zadupali, tažení proti "nové vlně se starým obsahem" jak zněl název denunciačního bolševnického článku v Tribuně začátkem 80. let, ale už bylo takovým zahřměním, labutí písní kulturtraegrů. Sám jsem tenkrát jako právnický elév /čekatel prokuratury/ obcházel řadové kolegy, co jsem je trochu líp znal - některé úřednice, jednoho mladšího předsedu trestního senátu, civilní soudkyni /naopak starší/ s jakousi peticí-dopisem proti úřednímu zásahu proti Pražskému výběru. Ti to normálně podepsali, je ovšem fakt, že za svým šéfem okresním prokurátorem jsem se s tím lejstrem přece jen už neodvážil zajít - mladej sice byl, ale - logický u normalizačního šéfa - příliš straník (mimochodem z občanskoprávních soudců byla na takovém našem (východočeském) okresním soudě ve straně v roce 1983 s bídou třetina, u trestních to bylo naopak většina - včetně toho soudce, co mně podepsal protestní dopis-petici, ten byl taky v KSČ)
Jasná páka a Žlutý pes se museli tenkrát přejmenovat (to první myslím na Hudbu Praha) - trapný, ale za chvíli "Pražákům, těm je tu hej" v podání F.R.Čecha normálně v televizi v hitparádě vítězí, i když uvedená ne Pražský výběr. ale jen konkrétní jména /myslím že Pavlíček/ a nahrávku realizoval nějaký studiový ELEKTROVOX, za další chvíli už zas hráli přejmenovaní na Výběr ... no a po r.1985 si už na nějaký zvláštní zásahy nevzpomínám

80. léta byla proti předchozí dekádě celkem klidnější. Jirous píše, že to bylo i díky procesu s Plastiky a následným akcím - soudruzi si uvědomili, že kvůli pár máničkám riskovat takové haló, to je trochu kontraproduktivní...a na druhou stranu - do lochu se taky nikomu moc nechtělo:-) Takže se případné represe omezily na výslechy a vyjádření, které poznalo spousta kapel i ke konci 80. let: "Vaše skladba repertoáru nezaručuje takový společenský dopad, aby bylo možno zprostředkování PKS" - což se de facto rovnalo zákazu činnosti. (Nehovoříc ale o Jirousovi a spol., Jazzové sekci atd. - ale tam už to bylo trochu něco jiného)
V polovině 80. let byla ještě rozehnána redakce Melodie (tehdy tam byl dosazen Petr Žantovský, jehož srdce dnes chrabře bije pro ODS - a ten už si uměl udělat normalizační pořádek:-)

Ještě pro zajímavost ukázka odvážné kririky z konce reálsocu: "Odborníci vidí v tomto edičním kroku nejen důležitou příležitost pro novou tvůrčí generaci (i když věk muzikantů se pohybuje kolem pětatřiceti let!), ale i možnost, jak překlenout poněkud chladné vztahy mezi poptávkou fanoušků a pokulhávající nabídkou." (Petr Dorůžka o zamýšleném albu Hudby Praha, Gramorevue 1/88)

Mimochodem ten Laufer neměl obvykle zas tak špatné věci - teď nemyslím tu úlitbu komunistickým bohům o Minaříkovi.

Z jiného soudku : Člověk neví, koho si rejža vybere do filmu, ale obecně byla ve mně vždy dvojí jistota (dávno před realizací): že až bude natočeno retro o Saturninovi, tak to musí být (vypravěč) dixíkový Havelka a jestli se něco natočí o E.E.Kishovi, tak to jinej než Laufer snad ani nemůže hrát ....

Je to otázka srovnání - českoslovenští zdravotníci měli ve světě dorbý zvuk (podobně jako dodnes m,ají kubánští) a poskytovaná péče byla na vysoké (i kdyý ne na nejvyšší) úrovni. Vzestup oproti dnešku není až tak velký (a souvisí i s rozvojem medicíny vůbec) a riziko majektového cenzu narůstá.
Problém bývalého režimu v ČSSR je opavdu jinde - životní úroveň nebyla to hlavní. Autoritářský a místy až totalitní režim ničil motivaci a podle utajovaných tehdejších průzkumů veřejného mínění lidé už mu nevěřili. A západní propaganda toho jenom využívala a slabá místa systému připoomínala. prostě přes všechny kladné stránky ty záporné postupně převážily a nazrával kolaps, který měl především vnitřní příčiny.
To na margo sporu zda byl režim poražen a nebo se zhroutil.
Finále pak vlastně spíše přípomínalo řízenou implozi mocenskách struktur, které mělo jenom odblokovat snagnaci a kontinuálně převést část elit do nových poměrů.

doporučuji se podívat semhle
http://www.blisty.cz/2006/3/28/art27699.ht ml

Koneckonců stále častější "recyklace" televizní tvorby (i té "kulturní" - a té snad ještě více) z dob normalizace ukazuje, že TAK děsivá asi situace nebyla. Ostatně srovnání kvalit seriálů nevyznívá jednoznačně ve prospěch dneška.
Otázka SVOBODY - to je něco jiného. Ale - je dnes tvůrce (přinejmenším ten televizní) opravdu sobodnější?!