skoro pořád kolem 13 % - jak klesne volební účast na 59 %, tak získají přes 18% - no a když se vrátí volební účast aspoň na těch standardnějších (u Sněmovny) 65 % - šup a už jsoui zas na svých 13 %.

Je zbytečné, aby za výsledek padaly u KSČM hlavy. Holt je to taková strana-konstanta

POZOR: ono to tak úplně není - v posledních volbách dostali víc nejen relativně (v %), ale i absolutně (myslím, že o 200 tisíc hlasů). Navíc voliči, především příznivci strany silně zamávali s kandidátkami - v Praze se před nevýrazného Beneše předsunul jak Dolejš, tak Exner. A na jižní Moravě z nevolitelného místa poskočila Zuzka Rujbrová.

Souhlasím - napsal jsem ta absolutní čísla do výčtu. Proto jsem zkusil model NEVOLEBNÍ STRANY, tj. podívat se na počty voličů/člena.

Teď jsem si všiml taky chyby v seznamu počtu členů, omlouvám se, opravíme večer.

Opraven počet členů KSČM v roce 2002...

Úbytek 197 tisíc voličů KSČM oproti roku 2002 - jednoduché : Špidla odmítal KSČM a získal havlovský střed (111 ghlasů pro levici byla určitá fikce). Bez sociálního propadu levice nezesílí - a tak rozboduje volební účast, sládkovský volič a středoví liberálové. Jedny má teď ODS, druhé zelení.
Paroubek šel z řady důvodů do leva. A tam našel pochopení - i sympatizanti KSČM ho mohli volit, aby vavřín vítěze nepřipadl Topolánkovi. Marně - bez středových hlasů to prostě nejde.

Otázkou je, zda jde o vratný proces - a to hodně záleží na KSČM i na tom jak se nyní rozhodne ČSSD (velká koalice by jistě KSČM nahrála, ČSSD jako levicová opozice je pro KSČM problém). Přeskupení na levici překračující tradiční rámec současných stran ale zatím nedozrává a předčasné volby to také nevyřeší.

Myslím, že až tak "jednoduché" to zase není, sčítá se nepochybně několik faktorů. Kardinální otázky - byli skutečně všichni ti chybějící tentokrát voliči ČSSD? kolik jich zůstalo doma? kolik jich od minule zemřelo (viz reakci F. Beneše na volby v dnešních HaNo)? Kde je vlastně "strop" absolutního volebního zisku KSČM v současné politické situaci (jakožto čitatele ve zlomku, jehož jmenovatelem je "volební účast" a výsledkem získané procento)?
Volební výsledek je nakonec pro levici (počítáme-li k ní ČSSD a KSČM) ještě milosrdný, když si vzpomeneme na cca 200 000 hlasů rozdílu, tentokrát ji zachránila volební aritmetika.

Jistě jde o více faktorů - ale jistá ztráta ve středu je rozhodující pro poměr pravice: levice a posun Paroubka do leva zase předurčil řádově přeskupení na levici.
Odůmrť v KSČM může být od roku 2002 tak 10-15 tisíc hlasů a k vyšší volební účasti přispěli pod dojmem "osudového duelu gigantů" voliči z prava i zleva. Nelze srovnávat nesrovnatelné - např. evropské či krajské volby.
Výsledek hlasů pro levici tedy může být srovnatelný s rokem 2002 (nevzrostla ani neklesla) - pokud si někdo nemyslí, že levice je buď jen KSČM nebo i celá ČSSD (ani jedno není pravda).
Samostatným faktorem je politický styl současného vedení (viz dnešní Mitrofanov v Právu) - za sporné ovšem považuji že návrat ke žlučovitému, ale bezobsažnému Grebeníčkovi by mohl vylepšit výsledek pro KSČM. Ve vztahu k mediálně okovanému Paroubkovi by i MG působil jako kováříček.
Tady už AM asi plní zadání foukat do plamínků případných vnitrostranických válek v KSČM. M. Zeman ale varuje i ČSSD - i zde mohou povstat staří bojovníci.

Ona "odúmrť" za 4 roky není 15, ale 25 000, tedy zhruba 20-25%. To číselně odpovídá propadu z 900 na 700 tisíc hlasů. Může to být samozřejmě náhodná shoda poměrů.

Přesně. Většinové prvky volebního systému nahrály v prospěch levici. Kdyby se mandáty dělily přesně podle procent (myslím, že např. v Izraeli je jeden volební obvod velikosti celé jejich republiky) a 5% jako uzavírací klauzule by existovalo dál, tak by si už teď ODS+KDU+SZ rozdělovaly ministerská křesla.

Poměr 35,4 + 7,2 + 6,3 (pravice) = 48,9 % versus 32,3 + 12,8 (levice) = 45,1 % hovoří zcela jasnou řečí.

Víc obvodů je většinový prvek a ejhle - zapracoval tentokrát proti ODS, která většinový prvek tak velebila vždycky a dokonce už měla silně většinovou verzi (hodně malých troj- nebo dvojmandátních obvodů) poměrného systému už schválený (výslovně většinový nebyl kvůli platné Ústavě možný) v období oposmlouvy, ale pak to Ústavní soud logicky zlikvidoval ...

Máte pravdu. Z toho, co říkáte, ovšem pochopitelně vyplývá, že jedno vylučuje druhé - buď být špidlovský to jest volati "S komunisty ne a to ani nepřímo !" - pak získají obě strany sice dohromady maximum, ale jakákoli - i nepřímá spolupráce je podrazem na středovém bloku voličů ČSSD, který to příště straně spočítá.

Nebo spojení připouštět a pak je ale nutno určité hlasy oželet.

Míček je hlavně na komunistické straně hřiště - musejí ze sebe udělat něco, co nevyvolá (aspoň TAK VELKOU) negativistickou reakci na sebemenší náznak i nepřímé spolupráce - a zároveň se středoví voliči ČSSD musí aspoň trochu vyhrabat ze zajetí oné antikomunistické psychózy - musí být méně pod vlivem hrozeb médií - alespoň řekněme na italský nebo francouzský způsob, kdy nevadí ani ortodoxní komunista a trockista, prostě skoro nikdo

Nevím, kdy se zadaří v tomto ohledu.

Antikomunistická psychoza také souvisí s chováním KSČM - "strana nová či strana Stalinova?". Havlofobní levicoví konzeravtivci ansi nepostřehli, že VH označil fašismus jako větší nebezpečí než dnešní KSČM. Nebo, že by to naznačovalo sbližování části levice s konzervativismem až fašismem ?
Jak silná bude reakce konzervativního křídla na propad, který bude spojován s Filipem a s tím, že neodkopl Ransdorfa a Dolejše ?
Jistě už se najde někdo, kdo vylíčí propad jako cenu za to, že jmenovaní prý dělají z KSČM béčko sociální demokracii. Odlišit se jistě ano, ale jak ? Zapomenout na slovo reforma, moderna a vytáhnout do boje za silnou ruku, proti evropeismu a kosmopolitní hysterii. Socialismus už nikoliv jako emancipace, ale vláda pořádku a národních tradic.
Pak už jen levičácké výpady proti změkčilým (a také kariéristickým) intelektuálům žijící za dělnické mozoly. Na ránu vracet ranou, ztrestat všechny ty imperialistické agenty a mediální přisluhovače - póza levičáctví zřejmě získaná na školeních StB.
Tkví snad spása v tom hlásat před volbami více konzervativně chápaného komunismu (v jejich řeči marxismu-leninismu) ? To v hodnocení zmiňovaného Mitrofanova znamená sice návrat staré gardy kolem Exnera a možná i Grebeníčka, ale definitivní marginalizaci. Mnozí by to asi přivítali.

Já si myslím, že první pohled na preferenční hlasy některé vášnivce poněkud zkrotí. Ta možná marginalizace je totiž z výsledků snadno odvoditelná.

Obávám se, že toto nemá pro KSČM dnes zřejmé řešení - to co říkáte, je spojeno s marginalizací pomalou, ale rychlá marginalizace je naopak spojená s posunem k profilu moderní demokratické levicové strany - protože veřejnost to pochopí (i když to bude nepravda) jako svého druhu sociáldemokratizaci a nějaké nuance prostě jednoduše nevysvětlíte. Osud slovenské SDL straší.
Z historie mé vlastní strany ČSSD jsem definoval tzv. battěkovský teorém : "Když Vás média a pravice či střed chválí, že jdete správnou cestou, znamená to, že jdete do politického propadliště zapomění".
Chvála socdem /a nemusí to být míněno zle - pravičák bývá taky upřímně přesvědčen, že taková a taková socdem podle jeho představ by byla nejlepší/ tady hraje bohužel podobnou roli. Přitom občas mám pocit, že by tyto zákonitosti platit nemusely - ale to by skutečně musela KSČM vyrvat socdem levicovou hegemonii jako to bylo krátce po r.1921 a pak po r. 1945 - pak může být KSČM sebemodernější a sebeprogresívnější, sebeliberálnější (ve smyslu svobodomyslná) a UŽ jí to neuškodí - kéralským, zapadobengálským, kyperským a moldavským komunistům už přeměny tohoto typu asi nemohou škodit - preference se mohou zhoupnout, ale marginalizace nehrozí ...
KSČM by musela provést ficizaci levicového prostoru - nejlépe skrze pepř a trochu populistickorepublikánského koření /ale jen trošku a na začátku a pak zvolna ustupovat/. I Fico takto začínal - Směr byl zpočátku mírně okořeněn sládkovským kořením a vyplatilo se to ...