Musí to být pro pana Ransdorfa těžké psaní o Gottwaldovi. Jistě zná práce historiků Kaplana či Klimka, takže musí balancovat mezi tím, co snese stranický plátek, a přitom se tak úplně nezpronevěřit pečlivě pěstované pověsti sečtělého člověka. Tento tanec na hraně se ovšem moc nezdařil. Z článku víceméně vyplývá, že za vše špatné může Moskva, zatímco Gottwald sám by zřejmě konal úplně jinak. Tomu ovšem odporuje bližší pohled na vztah Gottwalda k Moskvě, který byl vždy plně loajální ( jakkoli se snaží Ransdorf ukázat opak), přičemž ani jiný být nemohl, neboť pak by s velkou pravděpodobností následoval konec politické kariéry. Stačí si připomenout případ Guttmann nebo Budín. Až výsměšně působí věty: "Gottwald také sehrál významnou roli při nastolení nového, mnohem realističtějšího kurzu Kominterny na jejím VII. kongresu. Politika lidové fronty brzy slavila úspěchy a zabrzdila nástup fašismu v Evropě...", třeba když si připomeneme Gottwaldovu řeč z 28.4. 1936 při projednávání zákona o zvýšení obranyschopnosti ČSR, kdy mluvil o "militaristických orgiích...fašistů, kteří sedí v pražské vládě i ve vedení armády". Takže pan Ransdorf chválí Gottwalda za to, co chápal každý rozumný člověk - totiž že fašismus je poněkud nebezpečnější než onen pofiderní "sociálfašismus". A vlastně ani toto si Gottwald netroufl tvrdit z vlastní vůle, nýbrž až když mu to bylo nakázáno...Nechme ještě promluvit Guttmanna: "takové voloviny, jako že německá porážka byla vlastně posílením proletariátu, že v Československu už je fašistická diktatura, že sociální demokracie je hlavním nositelem fašismu, a že jediná správná fronta je "jednotná fronta komunismu", ve které jsou komunisté sami - a byl jsem vyloučen". Dodejme, že s plným Gottwaldovým souhlasem.
Po válce prý musel Gottwald popřít mnohé, co hlásal (vlivem Moskvy a železné opony), "byl spoluautorem strategie úspěšné revoluce a brilantně ji realizoval", "jeho jméno je neodmyslite

neodmyslitelně spojeno...s prosazováním československé cesty k socialismu, která dobově souzněla s Benešovou koncepcí demokracie socializující..." Tak se na to podívejme! Zasílání bomb nepohodlným ministrům, komunistickou bezpečností vykonstruované spiknutí Demokratické strany na Slovensku, libovůle v bezpečnostních složkách, zneužívání ministerstva informací, ovládnutí a zneužívání Vojenského obranného zpravodajství, provokace státní bezpečnosti (doc. Krajina, nastrčené zbraně, mostecká aféra) - výčet by mohl dlouho pokračovat. Tak takto si pan Ransdorf představuje brilantní realizaci úspěšné revoluce? Toto má být souznění s Benešovými zásadami? A i v tom posledním se pan Ransdorf mýlí - právě zde vidíme pravou Gottwaldovu tvář, tady není žádné přetvářky - vše sloužilo jen k získání neomezené vlády v zemi.
Co nám tedy z Gottwaldovy legendy zbyde? Politik, který poslušně následoval jednoho z největších grázlů 20. století, (znaje jeho metod) pomáhal nastolit jeho panství i v Československu - a nedokázal se vzepřít, ani když sekyra začala úřadovat u hlav jeho starých zasloužilých soudruhů...