"...lze říci že na přelomu roku 1948 ještě stála většina národa na straně Gottwaldem navrhovaného socialistického řešení a vnímala ho jako možnost života vyšší sociální kvality..."

Na jakém základě lze toto říci? Vždyť v roce 1946 stálo dle voleb na Gottwaldově straně 38% lidí - a vzhledem k tomu, jaká byla další politika komunistů (zvláště od podzimu 1947), těžko toto číslo rostlo...

"Zemřel tak muž, který zavedl v Československu režim, jenž...dokázal provést razantní industrializaci..."

Toto se na západ od našich hranic nedělo? (Nehledě na to, že tam to nebylo na úkor spotřebního průmyslu?)

Myslím, že některá tato místa v článku jsou jen autorovy úlitby (nikoliv ovšem bohům, ale "ještěrům"). Přeci jen jde o politika, a ti jen zřídkakdy říkají naplno to, co si myslí (pokud je zrovna nenatáčí nějakou skytou kamerou).

1.k socialismu se v roce 1946 hlásily i jiné strany než KSČ, spolu získaly 70% hlasů. Důsledkem toho s demisí vv roce 1948 váhali socdem (ti, co nestáli za Fierlingerem)- měli na výběr mezi nesocialistickým a sovětsky socialistickým vývojem- ani jedno nechtěli. V roce 1945 uvažovali o sloučení s komunisty socdem i nársoc, kteří ve svých stranách nebyli komagenty (Laušman, Zemínová), komunisti to sami odmítli
2.v tom článku není řečeno, že by se na západě neindustrializovalo
3.Gottwald byl slaboch, svých nejbližších spolupracovníků se ze zištných důvodů zbavoval už přd válkou (Guttman, Verčík), nemyslím, že by byl hlavním osnovatelem čistek, měl na nich svůj podíl, ale v první řadě se vždy držel funkce

1. o tom není sporu - jen s tím rozdílem, že KSČ přes překrásné proklamace a sliby mířila někam úplně jinam. Jste si jist s tou Zemínovou? Laušman, to je složitější příklad (pěknou úvahu o něm kdysi napsal Jiří Loewy - zakončil ji tím, že "ČSSD nedluží Laušmanovi hagiografii, ale pravdu" - přičemž podotkl, že jeho osoba určitě není ta pravá, ke které by se měla socdem s hrdostí hlásit. Jaký to rozdíl mezi KSČM a Gottwaldem:-) Ještě k tomu, aby členové jiných stran nepřestupovali do KSČ: mělo to samozřejmě prozaický důvod - jako pátá kolona byli daleko potřebnější.
2. to sice není, ale industrializace je brána jako Gottwaldovo plus (s kým tedy pan Dolejš srovnává, když na Západě se industriovalo také, a ještě k tomu racionálněji)?
3. To je otázka...v letech 45-48 se rozhodně jako slaboch neprojevoval, všechny tehdejší drsné provokace, perzekuce a nakonec i uzurpace moci šly přes něj. Po Únoru už byl asi do značné míry paralyzován nemocí i alkoholem, což z něj ovšem politickou zodpovědnost v žádném případě nesejme. V meziválečném období ve vztahu k Moskvě souhlas - byl slaboch. ale nevím, zda se třeba Guttmana zbavil kvůli prospěchu - Pjatkovskij vyčítavě Gottwaldovi na XII. plénu KI 1932: "Až do posledního dechu jste hájil Guttmanna a Švermu...teprve pod naším tlakem jste změnil své závěrečné slovo." A o rok později na konferenci KI už Gottwald vše svaluje na Guttmanna...

Hm,zajímavý příspěvek,ale nechci psát recenzi... Gottwald byl nepochybně přesvědčeným a fanatickým stalinistou a jak se pokusím naznačit i lživým demagogem a snad už i z tohoto důvodu si nezaslouží sebemenší obdiv. Ale k věci. Nedávno jsem pro zajímavost procházel jeden internetový antikvariát a narazil na knížečku: Gottwald: Trocký ve službách Hitlera-Pravda o moskevském procesu s trockistickým protisovětským centrem. Kdo nevěří ať tam běží,čili tady je odkaz:
http://www.antikvariaty.cz/index.php?action=ShowBo ok&id=22829
Žel,tuto knihu jsem nečetl,protože nemůžu mít doma vše a vtomto případě se mě do toho ani nechce. Přesto už i název o něčem svědčí. Stalinisté si vždy rádi nacházeli různé výpady proti trockému a jeho stoupencům,ale obvinit Trockého ze spolupráce s Hitlerem je už fakt silné kafé a toto mohl napsat jedině vůl. Nikdy jsem Lva Trockého nehájil,přece jen jsem anarchista a můžu a mám k němu celou řadu výhrad,ale takovou pitomost bych si nikdy nedovolil napsat!! (Mimochodem ponecháme stranou pakt Stalin-Hitler...) Jak evidentně vyplývá z podtitulu knihy,jedná se o obhajobu stalinských čistech a Gottwald se z nich do budoucna asi i pěkně poučil...
Ano,Gottwald byl fanatickým stalinistou a stal se jedním z dalších hrobařů autentických socialistických a komunistických myšlenek,jedním z těch,kterým můžeme poděkovat za jejich překroucení a zdiskreditování!
Pamatuju se,když ještě žil můj otec,který byl přesvědčený "gottwaldovec" a řadový bolševik,kolikrát jsem se sním hádal a když došlo na Gottwalda,říkal mě "na Gottwalda mě nešahej!". Moje odpověď byla vždy něco ve smyslu: "Já na něho nešahám,já na něho seru!"

Zemínová vyslovila oficiálně přání sloučit se 10.5.1945, skuteční komagenti se schválně v těchto věcech drželi zpátky. KSČ samozřejmě směřovala jinam, ale to si tehdy lidé moc neuvědomovali, chtěli socialismus a nevěděli, že bude kolektivizace a procesy. Sami funkcionáři ostatních stran si dlouho neuvědomovali nebezpečí a metody boje moci komunistů, uvažovali v mezích parlamentního systému, Zenkl to v USA sám přiznal, proto se našla fůra těch, kteří v roce 45 navrhovali sloučení, byli naivní, Laušman nebyl horší ani lepší než 90% politiků nekomstran.
Gottwald říkal svůj názor, pokud ho to nic nestálo. Když hrozil nějaký negativní důsledek, rád otočil. To vnímám jako slabošství. Že Guttmana hájil, dokud mu relativně nic nehrozilo, nesvědčí o síle charakteru. Slabošství se pozná právě v mezních situacích.

To jsem byl samozřejmě já,
Pepa

Přesný název knihy zní: "Trocký ve spolku s hitlerem"...omlouvám se...

Gottwald měl v obhajobě moskevské řezničiny i zdatné sekundanty - také Julius Fučík vášnivě dokazoval, že lidé jako Bucharin, Trockij, Kameněv, Zinověv, Radek "nikdy neměli nic společného s bolševictvem". Ta knížečka by mohla být hezkým dárkem pro nějakého stalinistu - ale zase 350 Kč za 12 stran...:-)

Pepovi:
A Zemínová chtěla ono sloučení pod hlavičkou KSČ, nebo si to představovala jako vznik nové levicové strany?

No tak teda spíše brožura než kniha :-)),ale toto není fakt věc u které potřebuju znát i počet stran :-)) Jinak ovšem souhlasím a mimochodem,nesložíme se na zakoupení nějakému příznivci Stalina? Potřebují to! Jenže při jejich uvažování je to rizikové,protože oni jsou schopní to někde otisknou jako důkaz trockého "prohitlerismu" :--))

Laušman, Zemínová a další chtěli jednotnou socialistickou stranu, která by usilovala o specifický československý demokratický socialismus, jenomže si právě při své naivitě neuvědomovali, že to je zhola nemožné

Pepa:
Tohle už bez připomínek:-)

Zdena Molotov:
Dát tu knížku Kojzarovi, tak je do týdne otištěná v HaNo (s obdivným doslovem:-)

někdy mám chuť provokativně a rouhačsky říct, že s hochy (a nejspíš i děvčaty) z ultrastalinistické KSČ-ČSSP rámcově souhlasím až na to, že to, co oni považují za správné, já považuju za špatné a naopak /no samozřejmě ne všechno na světě - Hitler je pro mně rovněž fuj atd. .../

Ale kromě o 180 stupňů obráceného hodnocení téže materie bych se s touto podivnou straničkou docela i shodnul v deskripci minulosti reálného socíku, v tom, že chruščevismem začal jeho konec, ovšem pochopitelně s tím, že mě to - na rozdíl od nich - těší, že k tomu /pádu původního stalinismu/ došlo.
Ano myslím, že je to tak. Jak šel čas, tak "posorelovsku" slábl étos (reálného) socialismu, protože nic jiného tento umělý konstrukt, tato podivná slepá větev vývoje neměla.
Neměla žádnou (marxistickou) základnu, resp. základy - vše bylo jen násilí, ideový projekt, technika moci /nejen represe/, politika a umělá konstrukce.

No jenže právě v případech takovýchto umělých konstrukcí samozřejmě velmi závisí na subjektivní stránce, která byla po r.1956 v těžké defenzívě a všude - reálné socialismy čím dál víc ztrácely (na začátku vypadaly slibněji), komunistické strany slábly a slábly (srovnej FKS, ale třeba i KS Německa).

Zifčákovci aspol mají paradoxně v jistém ohledu pravdu - jak reálné socialismy opustily stalinismus - alfu a omegu jejich nepřirozeného reálněsocialistického bytí - musely na to doplatit - a nemohly na to nedoplatit ...

Postkapitalismus musí mít vlastní kořeny a větší schopnost koexistovat s měnící se civilizací - a ne horší jako tomu bylo u reálsocu ...

Řeknete-li totiž, že (stalinistický) socialismus padl okamžikem ústupu od stalinismu, je to čirá tautologie.
Ovšem netriviální složka této výpovědi by snad mohla znít: "reálný" socialismus (ani ve své stalinistické podobě, a tím méně v podobách poststalinistických) nedokázal představit a zakotvit ve společnosti žádné alternativní paradigma.
Když to (Chruščovovým "dohnat a předehnat") přiznal, byl už i teoreticky ztracen, a jeho konec byl jen otázkou času (až přijdou odklizeči, a mrtvolu odnesou).
Nevím ovšem, jak a kde zde stojí "pravda" Štěpánovců či Zifčákovců, resp. v čem je jejich postoj nosný /nad tu v úvodu zmíněnou tautologii/.

Jednak žádný reálsoc nevytvořil alternativní paradigma, ale zároveň myslím, že skutečně platí teze, že v době stalinistické diktatury byl reálný socialismus silnější nesen pilíři subjektivity, sebedůvěry i vojáckých metod ala action directe - proto ultrastalinská názorová pozice je logicky důsledná ...
... samozřejmě když pominu patologickou pokřivenost názorového vývoje člověka hlásícího se sice k hnutí emancipačnímu, který však (ten názorový vývoj) vede k chvále něčeho, co nemá moc společného s marxovskou maximou o "společnosti, kde rozvoj jednotlivce je podmínkou rozvoje všech".
Zdá se btw, že v E-F Rukopisech 1844 se Marx projevil jako poměrně dobrý prognostik, protože kromě "znárodněných žen" /reálsocialistická manželská etika byla naopak dost šosácká/, jeho "hrubý komunismus" reálné socialismy dost vystihuje (nejen "pospolitost jako všeobecný kapitalista", ale i ono neubertovské rozkročení - jedna noha do budoucnosti druhá do feudalismu - to v místech manuskript 44, kde hovoří, že jde o řád /hrubý komunismus/, který soukromé vlastnictví nepřekonal, protože k němu ani nedospěl ...)

Samozřejmě že reálsoc nestál na žádných pozitivních myšlenkách, měl svoji rétoriku, která se samozřejmě zcela rozcházela se skutečností
Stalin vytvořil dokonale atomizovanou společnost, kde se všichni bojí a navzájem si nedůvěřují, což je předpoklad přežití každé tyranidy už od časů starověkého Řecka, ať si ten režim říká socialistický, fašistický nebo jinak. V tomhle smyslu oklešťování stalinských zásad znamenalo začátek konce režimu, který ale jako každá diktatura byl vnitřně prázdný

Skoda ze Gottwalda, svini vsech svini neobesili a nenechali ho viset s vyplazlym modrym jazykem na Staromaku v 53. roce.
Kdyby bylo po mne tak by tam visel do dnes.