nerozumím odmítání lisabonské strategie - Lisabon II. tj. korekce původní strategie ze sumitu z r. 20000 zprava, prosím. Jaká by tedy měla být v globální soutěži použitelná alternativa pro EU ?
Ale odmítat lisabonskou strategii jako takovou mi přijde jako levičácká zkratka nahrávající eurospeptikům zprava. Možná ústupek radikálům z východu využívající občas nacionálního populismu a nebo eurofóbům z Řecka a nováčkům z Rumunska či Bulharska.
II, sjezd SEL v r. 2007 už pomalu startuje eurovolby v r. 2009 - zastavit propad ale asi nepůjde jenom populismem.

Souhlasím s tím, že v L.s. je mnoho krásných slov o společnosti věděni, sociální kohezi, boji s nezaměstaností atd.
ale je tam také:

"To create a new economic dynamism by economic reform in the labour, product and capital markets aimed at stimulating innovation and entrepreneurship. This reform will be enhanced by a rigorous application of competition rules ..."

A odtud vede přímá cesta k Bolkesteinově direktivě atd. A to vadí - zatím - daleko více západní Evropě, než Rumunům nebo nám. To by mělo příslušnou pasáž Berlínské výzvy vysvětlit. (Zejména vezmeme-li v úvahu, CO SE VLASTNĚ VE SKUTEČNOSTI REALIZUJE, A Z ČEHO ZŮSTÁVAJÍ JEN HEZKÉ FRÁZE.)

Liberalizací služeb bych jen tak "z voleje" neargumentoval. Problém je v tom, že nejde o abstrakci bolkesteinovské liberalizace služeb - společné služby v celé EU je jistě i pro levici cílový stav - alespon doufám (klienti jistě nemají důvod proč si nekoupit lepší službu odjinud).
Problém je v odlišné úrovni těchto služeb a konkurenčním tlaku, který nejsou sto vyrovnat národní veřejné finance - Řešení je v postupné harmonizaci rozpočtové ale i sociální poltiky ... a to je jistě delší cesta.
Boj s liberalismem ze strany radikální levice je stejná fráze jako sliby sociální Evropy ze strany druhé. Uvolňovat mezinárodní obchod nejenom se zbožím ale i se službami je koneckonců přirozený vývoj - ale reakce naz měnu jsou citlivé stejně jako když se měl liberalizovat pohyb pracovní síly. Také ti bohatší naprosto neinternacionálně řvali.

Nejsem ekonom, proto mohu jen napsat, jak věc chápu já osobně: jde o to, zda liberalizace bude probíhat, obrazně řečeno, na bázi "nejmenšího společného dělitele" nebo na bázi "nejmenšího společného násobku".
Jinak řečeno, zda má být prostředkem sociálního, daňového atd. dumpingu, který stlačuje (případně) partikulárně dosažené výhody zaměstnanců (nebo veřejnosti, pokud jde např. o právní rámec služeb, ochranu spotřebitele atd.) směrem k nejnižšímu standardu (potenciálně třeba i k "čínskému" standardu).
EL prosazuje - mysím, že správně, jinávěc je, z jakou nadějí na úspěch - kompetitivnost na základě rozšíření dosažené úrovně ochrany pracovníků, spotřebitelů atd., zatímco Bolkestein (fakticky, zejména ve své původní podobě) na základě existujícího minima.

jenže původní Lisabon (z r.2000) je obecně o potřebných inovacích a dynamice na trzích práce, zboží a kapitálu a ne o konkrétních sporech nad Bolkesteinovou směrnicí.
Proto nerozumím odmítnutí lisabonské strategie jako takové (zvláště když dosavadní postoj byl poněkud jiný) a cítím z ní povrchní antikapitalismus a národoveckou anti-EU ideologi.

Uznávám, že by bývalo asi přesnější (a správnější) místo o odmítnutí hovořit o požadavku na "znovuobnovení" nebo něco na ten způsob, ale použitá frazeologie vychází z toho, že "strategie není to, co Komise někde napsala, ale to co Komise dělá ..." - a tady je to už spornější.

Ostatně, k tomu viz např. dosti podrobný rozbor zde
http://www.socialplatform.org/module/FileLib/ ENSpringSummit2005resolution.pdf

Nerozumím tomu, proč by měla i LEVICE přistupovat na argumentaci kompetitivností - která koneckonců vždy vede k drsnějšímu a bezohlednějšímu "dření" obyčejných lidí z kůže (chcete-li použít konvenčnější termín, intenzivnějšímu vykořisťování). Proč musíme stále více spotřebovávat (stále méně potřebných věcí), abychom mohli stále více vyrábět (a stále intenzivněji plundrovat omezené zdroje naší planety). Opravdu NEJSOU jiná východiska? A neměla by PŔÁVĚ LEVICE nad takovými východisky přemýšlet???

levice nemůže odvrhnout motor konkurence - povinná askeze nařízená nějakou abstraktní autoritou ho nenahradí.
Evropa se musí prosadit ekonomicky a technologicky, jinak se neprosadí.
Poukd bude kritika přílišného liberalismus anti-liberalismem půjde o negativistické, reakční náboženství a ne o pokrok.

Já myslím, že máte pravdu oba zároveň, a přitom v tom není tak fatální rozpor, jak to na první pohled vypadá.
Egon má rozhodně pravdu v tom, že konkurence, trh a smluvní vztah jsou jako mechanismy nejen to nejpřirozenější už od lovců mamutů, ale ani to není primární zdroj všech našich sociálních běd. To jsou vyjednávací podmínky subjektů - "zarámování" mechanismů ...

A paradoxně, jestli čtenář nechce, aby se drancovala příroda a ždímal člověk, měl by vlastně stát být víc "trhovcem" a investovat do zaměstnávání "masového" člověka, který mu pomalu začíná (v daních nepřímých) platit všechny daně místo boháčů, kteří platí (díky ztlumované progresi v daních přímých) čím dál míň. Čím dál víc se po lidech chce, aby si platili co možná všechno sami, pokud nejsou úplně na dně - jak někdo není na dně, tak toho platí až až a pořád čím dál víc. Státu se čím dál víc vyplatí /je pro něj čím dál víc atraktivní/, když někdo není na dně - protože takovému člověku už dnes skoro nic nedá, ale za to si od něj vezme čím dál víc daní, které odpustil boháčovi. Průměrný člověk je čím dál víc dojná kráva pro stát - když není na dně, když je v pom,yslném průměru. Ale o to víc se právě proto pak vyplatí takové státní investování do zaměstnání lidí ...

A situace, kdy veškerý materiál, surovina, energie, příroda, tedy i doprava atd. vše toto kromě práce bude relativně čím dál dražší a pracovní síla při uvedených investicích do zaměstnávání člověka relativně levnější, drancování přírody by mohlo pozvolna slábnout a vyjednávací pozice státem zainvestovaného (relativněji levnějšího) zaměstnance zvolna stoupat - pracovní síla v kombinace výrobních faktorů by takto mohla být čím dál atraktivnější a přitom by šlo o sice dosud ještě ale čím dál míň přerozdělovací akt státu, kdy stát čím dál závislejší na daních masy /místo boháčů/, provedl vlastně výdaj, který bude čím dál víc zhodnocovacícm /tržním/ aktem a čím dál míň přerozdělením.

Dokonce se dá říci, že

shoda v popisu neduhů a obav může být - skřípe to ale v programatice (tady mám pocit rétorického cvičení).
Když čtu "zastavit Lisabonskou stragii", tak čtu negaci původního cíle z roku 2000. Nemyslím, že Lisabon II nezohlednitl nezdar původní strategie, pouze z ní vyvodil sporné závěry.Wim Kokova zpráva z roku 2005 má i racionální prvky.
Krize EU (pokud vůbec máme použít tohoto pojmu) není krizí neoliberalismu, ale krizí mechanismů integrace, chaotického institucionálního rámce a bylo by chybou aby "vítězové" na euroústavou (francouzi, holanďané, konzervativní a proamerická pravice a radikální a konzervativní levice) v tomto duchu pokračovali. Pocit, že v textu berlínské deklarace vylíváme z vaničkou i dítě mne prostě neopouští.