Berlínská výzva

Evropa je v přestavbě. Před obyvateli dnes už 27 států Evropské unie, od Černého moře až po Atlantik, od Kypru a Středozemí až po Nordkapp, stojí nové výzvy. Vítáme občany nových členských států Rumunska a Bulharska.

Nové výzvy určuje otázka: Co může přinést politika pro vyřešení problémů běžného života občanů? Nezaměstnanost, nezajištěné pracovní poměry, rostoucí počet těch, kdo pracují za chudou mzdu, vysoce kvalifikovaní vědečtí a kulturní pracovníci bez práce, nouze přistěhovalců, obchodování s lidmi, prohlubující se propast mezi lidmi s přístupem k novým technologiím a těmi, kdo jsou vyloučeni ze vzdělání a vědění, změny klimatu a nekončící spirála násilí a války. Nikdo se nemůže vyhnout odpovědnosti za pokus o změnu - teď a tady.

50 let po podpisu Římských smluv trpí Evropa politickou prázdnotou, která je výsledkem prosazování neoliberální politiky téměř ve všech oblastech života. Z našeho setkání na počátku prvního osmnáctiměsíčního trojpředsednictví EU (Německo, Portugalsko a Slovinsko) chceme zdůraznit: Strana evropské levice může být a bude politickou silou, usilující o to, aby byla překonána tato prázdnota, tato krize důvěry ve vztazích mezi politiky a občany. Chceme získat lidi pro to, aby se změnila politika a povzbuzovat je k tomu, aby vzali svůj osud do vlastních rukou.

V současnosti jsme svědky rostoucí snahy vytvořit z EU mezinárodně působící globální mocnost, připravenou využít válku a militarizovanou zahraniční politiku k prosazování svých zájmů v globalizovaném světě. Takovéto snahy narážejí na silný odpor ze strany protiválečných hnutí, která bojují proti okupaci a válce v Iráku, za stažení vojenských jednotek z Aghánistánu a za mírumilovnou a mírovou Evropu bez poručníkování USA a NATO.

Evropská levice odmítá rozhodně všechny pokusy o militarizaci zahraniční politiky EU a národních států. Zasazujeme se o řešení konfliktů nevojenskými prostředky. Zdůrazňujeme velkou odpovědnost  Evropy za to, aby se spolupráce ve Středomoří rozvíjela jako důležitý faktor politiky sousedství EU, za zintenzivnění kooperace se státy východní Evropy a za přispění k mírovému procesu na Blízkém východě. Požadujeme plánovité stažení vojsk USA a dalších cizích vojenských sil z Iráku spolu s odzbrojením všech milicí a obnovením plné suverenity iráckého lidu. Jediným východiskem z násilného konfliktu jsou mnohostranné rozhovory všech zúčastněných.

Německé předsednictví EU stoj před velkými úkoly. K tomu EL prohlašuje:

Je třeba se poučit z krize, způsobené prosazováním neoliberálních přístupů. Je nejvyšší čas změnit dominující koncepci všemocného trhu a bezohledné konkurence jakožto jádra evropské integrace.

Jednou z nejdramatičtějších změn je rostoucí nejistota zaměstnání (prekarita) v evropských společnostech. Dnes jde nejen o ekonomický, ale i o společenský jev, který rozbíjí demokratické struktury. Tato všeobecná prekarizace, znejistění, sociální nejistota, posilování sociálních rozdílů, to je jádro splečenské krize, která zachvacuje EU. Je to také půda, na níž mohou růst populistické, extrémně pravicové, xenofobní a rasistické síly, antisemitismus a antiislamismus.

Současné projekty Evropské komise a členských států EU na další flexibilizaci směřují k tomu, aby se ještě více dereguloval pracovní trh. EL odmítá plány zahájit "Lisabon II", které ignorují totální nezdar první lisabonské strategie. Její prosazování s sebou přineslo dalším lidem nezaměstnanost a nejistá zaměstnání, více privatizací a další ústup státu od jeho společenských úloh.

"Zelená kniha Evropské komise o pracovním právu"  je znásobením Bolkesteinovy směrnice. Jejím cílem je odbourat propojení práce a výroby, udělat z práce a veřejných služeb soukromé záležitosti. Zelená kniha činí z flexibilizace a individualizace základní rámec práce. To jsou hluboce politické otázky, jimiž se levice musí zabývat.

EL požaduje, aby bylo využito stávající situace, se zkušenostmi získanými po NE ve Francii a Nizozemí, k řešení demokratického deficitu a jako šance k prosazení sociální, mírové a dlouhodobě udržitelné EU, založené na nejširší demokratické účasti svých občanů.

Dnes chybí EU i Evropě projekty a perspektivy, které by sdíleli a podporovali evropští občané. Převládající politika vyprázdnila hodnoty míru a solidarity, a tato prázdnota se rozšiřuje.

EL požaduje od německého předsednictví:

• Posílit demokratickou účast občanů členských států EU na rozhodování, aby se odstranila únava a rozladění lidí z politiky.
  
• Zabránit další militarizaci společné vojenské a zahraniční politiky EU a národních politik členských států, omezit vývoz zbraní a znovuzahájit odzbrojovací proces.
  
• Ukončit neoliberální orientaci vnitřního trhu, zastavit Lisabonskou strategii a přeorientovat ekonomickou politiku EU na denní potřeby lidí. Musí to zahrnovat sociální standardy, platné pro celou EU a minimální mzdy, postačující pro slušný život, přístup ke vzdělání, přípravě na výkon povolání a prvnímu studiu bez poplatků pro všechny, dúchody pro důstojný život starších osob.
  
• Prosazovat společnou evropskou energetickou politiku, která by zaručila stabilní dodávky energie díky vyšší efektivnosti, vývoji alternativních a obnovitelných zdrojů, ochranu a zlepšování životního prostředí namísto privatizace energetických trhů (v otázce odmítnutí jaderné energetiky nebylo dosaženo konsenzu).
  
• Zahájit politiku poctivého mezinárodního obchodu, která by umožnila přístup zboží a služeb z rozvíjejících se zemí na evropský trh na základě spolupráce v zájmu rozvoje namísto konkurence, a realizovat mezinárodní energetickou politiku, která by přísně vyloučila jakékoliv vojenské nebo koloniální prvky.

EL se staví proti záměru německého předsednictví obnovit projednávání návrhu Evropské ústavní smlouvy. V mezidobí přišla hnutí ze států EU i mimo EU s návrhy, jaké zásady a hodnoty by měla Evropa prosazovat. EL a její členské strany se aktivně podílejí na diskusích o Chartě zásad pro Evropu, která bude veřejnosti představena v únoru v Paříži. EL přispěla ke společnému návrhu hnutí svými připomínkami a návrhy.

V roce 2009 by evropské volby měly dát všem lidem, obývajícím EU, právo hlasovat o její budoucnosti a o vztazích k jiným evropským států.

Na cestě ke svému 2. sjezdu musí EL dále vyostřit svůj profil jako politická síla v rámci EU i mimo ni. Musí se na tom podílet její členové v těsném kontaktu se sociálními, mírovými, ekologickými a demokratickými hnutími, s nimiž se vyvinul nový typ spolupráce. Politické teze athénského sjzdu EL se staly základem našeho politického snažení o Evropu práce, demokracie a míru. Na své schůzce v Berlíně diskutovaly orgány EL o dalších perspektivách evropské levice a konkrétních úkolech r. 2007, zahajujících přípravy na volby do evropského parlamentu v roce 2009. EL vstupuje do tohoto procesu se sebevědomím a vysílá jasný signál, že se ve své činnosti soustředí jak na další rozvoj rozšířené EU a nezbytnou změnu jejích politických přístupů, tak na vztahy k novým sousedům ve východní a jižní Evropě. Nový cyklus svého vývoje tak EL zahajuje alternativními politickými myšlenkami, novými společenskými a politickými aliancemi. 2. sjezd přinese straně další změnu.

Z Berlína vychází naše výzva: Rozviňme EL jako politickou sílu, která poroste ve všech zemích!