Komentáře k této kapitole by mohly ukázat, jak se liší naše pohledy na opuštění "národní cesty k socialismu" a na absolutní ovládnutí KSČ stalinismem. Pamatuji se, že jsme neměli shodný názor na roky 45-48, a tak by mne zajímalo, jak dalece se shodneme při pohledu na toto téma.

bude nejen cestu národní (zní trochu benešovsky a v jedné zemi stejně nereálné) ale i obecněji demokratičtější

Moje poznámka k Lucii byla spíše reminiscencí než nějakou mou představou nebo dokonce přáním směrem k budoucnosti.

Nicméně, bude-li jednou možná cesta k socialismu, neměla by být opravdu jiná než demokratická, zřejmě by musela probíhat paralelně s dalšími (v jedné zemi by byla nepochybně nereálná). S ohledem na odlišné kulturní a jiné podmínky by však podle mne měla vedle shodných rysů i svá národní specifika - pokud globalizace mezitím národní zvláštnosti včetně jazyka nezruší.

Po r. 1989 se už tak vžilo, že teorie budování socialismu v jedné zemi je nesprávná, že se zapomnělo na to, že scénář minulých změn byl poněkud jiný :

kapitalismus bylo klidně možno "budovat" (notabene spontánně) v jedné nebo několika zemích a mohl být minoritou - a feudální uspořádání stejně i tak sláblo a podléhalo mu.

Ne tak reálný socialismus později. Nebo jak bych měl říkat já podle svých článků - "puerismus" /nepřirozená, speciální etatistické formace bez vlastníků výrobních prostředků, reprezentující víceméně zájmy bývalé vykořisťované třídy/.
Puerismus není vyspělejší formací. Nestřídá předchůdce. Musí mít speciální ochranu, aby fungoval.


Je to tak, přátelé.
Ulehčujeme si to.

Prostě socík musí mít takové parametry aby - stejně jako to profláknuté a opakovaně uváděné Holandsko a pak Anglie - vznikl sice ve vyspělém světě, ale minoritně a stejně i tak přirozeně převážil i nad souběžně existujícím a pozor - zpočátku majoritním - kapíkem.

Asi dráždím tím, jak chci mít všechno stejné jako v minulém scénáři od feudalismu ke kapitalismu. Ale já zatím skutečně nevidím důvod, proč by mělo mít budoucí schéma přechodu k socialismu proti minulému schématu zásadnější odchylky

Tejkl, Tejkl, vy jeden šťourale, vy jste především úplně zapomněl na to, že v Sovětském Svazu dosahoval kosinus úhlu až 4,5 :-)))

A za druhé, kdyby to šlo tak samovolně, tak by se nemusel tak složitě BUDOVAT! Kdo by pak dostával ta "feudální" vyznamenání za nejlepší výkony?

Ale teď trochu vážněji: může přijít námitka, že při prvním a posledním přechodu může být vše jinak.

To by ale bylo v rozporu s obecným tvrzením Marxe, kterým shrnul své poznatky z přechodů mezi formacemi.

A když půjdeme ještě před léta 45-48 - nebyla jakákoli "národní cesta k socialismu" znemožněna už v roce 1936 po vyhození Budína, kampani proti pravicovému oportunismu a po VII. sjezdu, který potvrdil absolutně podřízené postavení vůči Moskvě...?

i když je snad každému jasné, že národní cesta k socialismu je odlišná od nacionálního socialismu, stejně bych s těmito pojmy opatrně. Stejně jako s návraty k stalinismu (navíc by se to mohlo protnout a vzniknout zvláště třaskavá směs).
Místní specifika zkrátka v době integrace budou působit jinak - i EU se stává tavicím kotlem národů a nejen těch evropských. Čerpat z "brkounské" tradice lze, ale s odstupem a zejména s důrazem na onen demokratismus.
Pokud nějaká cesta - vyjděme z toho, že přechod k socialismu vyžaduje určitý rozměr (velikost území či trhu, ekonomický výkon a surovinové a VT zázemí), tak mi přijde smysluplné hovořit o evropské cestě v porovnání např. s cesto asijskou či latinsko americkou (co bude s perspektivou socialismu v USA či Rusku je asi nejvězší otazník).

ono s tou "buržoasní evolucí" je to tak, že feudální výsady mohly tát postupně, tak jak výrobní síly tlačily na uvolňování nevolního vztahu. To bylo možné i v jednotlivých zemích - internacionalismus feudálů zas nebyl tak silný, aby si nadměrně pomáhaly. Výjimkou byla masivnější reakce na pád Bourbonů a Vídeňský kongres. A to už bylo pozdě.
Problém VŘSR a přechodu k první u pokusu o socialismus byl v tom, že nejdříve vznikla politická diskontinuita a teprve potom vznikaly výrobní vztahy vlastní socialismu (tzv. zerspolečenštování).
Riziko byrokratizace a opožděné reakce vědomí vedlo k tomu, že to zplanělo. A uhájit se to dalo jen s určitou kapacitou (výkonem) - proto ta absurdnost socialismu v nějaké omezené enklávě. Stalinismus se kromě nízké demokratické tradice Ruska rozvinul i proto, že tlak okolí na stále slabé Rusko nutil vedení státu k drastické represi.
Trockému v jeho levičáckém období kdysi vytýkali permanentní revoluci a snahy po jejím vývozu. Stalin ale zavedl permanentní občanskou válku proti vlastnímu obyvatelstu
Vyhnout se úskalí vztahu politických a ekonomických změn v socialistické revoluci lze snad jedině tím, že se nepůjde nějakým velkým skokem, ale že se vloží mezi kapitalismus a socialismus nějakou lido-demo meziformaci, kde se výrobní síly i vztahy v klidu rozvinou.

Komentář ze dne: 01.06.2007 14:04 Autor: - lucie (@)
Titulek: panu Neubertovi
A když půjdeme ještě před léta 45-48 - nebyla jakákoli "národní cesta k socialismu" znemožněna už v roce 1936 po vyhození Budína, kampani proti pravicovému oportunismu a po VII. sjezdu, který potvrdil absolutně podřízené postavení vůči Moskvě...?..( Přihořívá?)..
ze dne: 01.06.2007 14:31 Autor: [Egon] - Egon (@)
Titulek: k Lucii a Milanovi
Čerpat z...tradice lze, ale s odstupem a zejména s důrazem na onen demokratismus...(To jistě!)...
Komentář ze dne: 02.06.2007 16:59 Autor:- Janus (@)
Titulek: ad tejkl
Problém VŘSR a přechodu k první u pokusu o socialismus byl v tom, že nejdříve vznikla politická diskontinuita a teprve potom vznikaly výrobní vztahy vlastní socialismu (tzv. zerspolečenštování)..(A při tom zespolečenšťování se vymlátila z lidí všecka iniciativa a udělalo se z nich stádo ustrašených chudáků, což byla hrubá chyba)
Stalinismus se kromě nízké demokratické tradice Ruska rozvinul i proto, že tlak okolí na stále slabé Rusko nutil vedení státu k drastické represi.(Vedení strany prohrálo se Stalinem boj o moc, neujasnilo si, co je levicové) . Stalin ale zavedl permanentní občanskou válku proti vlastnímu obyvatelstvu
Vyhnout se takovému úskalí ... lze snad jedině tím, že se nepůjde ...(Cestou násilí na vlastním lidu, cestou násilné kolektivizace, ale cestou podpory každé dobré snahy, každé iniciativy, podporou i soukromého podnikání. Negativní projevy soukr. podnikání se dají regulovat).
Pořád mám pocit, že tzv levicové strany mají snahu společnost řídit, zatímco jí mají pomáhat. Že mají dojem, že tu je společnost pro ně, ale je tomu naopak! Dokud lidé nevycítí, že jim je levice ku prospěchu, nebudou ji volit. O posledních volbách to ostatně předvedli.

"Pořád mám pocit, že tzv levicové strany mají snahu společnost řídit, zatímco jí mají pomáhat. Že mají dojem, že tu je společnost pro ně, ale je tomu naopak!"
V tomhle zcela souhlasím (oproti pokračování Vašeho textu). Tohle reziduum z minula - vzniklé ještě před rokem 1921, před štepením - brání levici výrazněji prosazovat emancipaci lidí.

Řídit nebo pomáhat? To je dilema, které se v praxi velice těžko řeší, když chci pomáhat, tak opakovaně narážím man situaci, kdy mi nezbývá nic jiného, než řídit, protože by došlo k rozpadu systému, prostě bychom se nikam nedostali, musí se prostě sledovat vytčený cíl. Tady ale nastává problém, jestli to co chci dosáhnout řízením je správné, pokud pochybuji... Pochybovat mohu ale jen natolik, abych neztratil schopnost konání.

Komentář ze dne: 31.05.2007 14:45:57 Reagovat
Autor: neregistrovaný - tejkl (@)
Po r. 1989 se už tak vžilo, že teorie budování socialismu v jedné zemi je nesprávná, že se zapomnělo na to, ..že kapitalismus bylo klidně možno "budovat" v jedné zemi a mohl být minoritou - a td...
Ne tak reálný socialismus později..(v čem spočívaly jeho chyby?)..nepřirozená, speciální etatistické formace bez vlastníků výrobních prostředků, reprezentující víceméně zájmy...(koho?)
Prostě socík musí mít takové parametry aby - stejně jako ... Holandsko a pak Anglie - vznikl sice ve vyspělém světě, ale minoritně a stejně i tak přirozeně převážil i nad souběžně existujícím a pozor - zpočátku majoritním - kapíkem.
Ale já zatím skutečně nevidím důvod, proč by mělo mít budoucí schéma přechodu k socialismu proti minulému schématu zásadnější odchylky

Komentář ze dne: 31.05.2007 15:12:29 Reagovat
Autor: [milan] - Milan Neubert (neubert@sds.cz)
Ale teď trochu vážněji: může přijít námitka, že při prvním a posledním přechodu může být vše jinak.
To by ale bylo v rozporu s obecným tvrzením Marxe, kterým shrnul své poznatky z přechodů mezi formacemi...(asi tam má pan Marx chybu - myslím ty prostředky - asi mohou mít různé vlastníky a bylo by to asi i zajímavé, když by si mohly konkurovat soukr., státní a např družstevní sektor. Zmenšila by se tendence ke kartelizaci, zvýraznila by se konkurence a ukázalo by se, který způsob je schopnější. Ať si každý sám rozhodne jakým způsobem chce podnikat, pro společnost z toho může být prospěch)

Koho zájmy reprezentoval reálný socík ?
Reálný socialismus byla v podstatě sociálně značně homogenní společnost složená z různých společenských vrstev a tento systém reprezentoval a svým spontánním fungováním i prosazoval separátní zájmy člověka jako zaměstnance /a držitele či výrobce jakéhokoli zboží vůbec/ a byl v rozporu s jeho separátními zájmy jako spotřebitele.
Nebyl to podle mne přímo systém, kde by byla reálnou panující třídou skupina vykořisťovatelského aparátu djilasovského typu, jak se domnívají někteří demokratičtí socialisté či demokratičtí komunisté jako např. progresivní skupina ve vedení TAPu KSČM.
Prodávající měl systémově navrch nad kupujícím - takže i prodávající pracovní síly přinejmenším od chvíle, kdy bylo v našich zemích zrušeno zaměstnanecké nevolnictví /1966/ a pracující se stal z civilního vojáka budování socialismu občanem a soukromým vlastníkem nejen svého spotřebního majetku, ale i své pracovní síly.
I pak ovšem museli státní organizace vyrovnávat svůj systémový ekonomický handicap vůči prodavačům pracovní síly mimoekonomickými právními nástroji - více áček bylo nejen porušení pracovní kázně /to taky/, ale i malý trestný čin, čili přečin /asi § 8 z.č. asi 150/69 Sb. - kdo si to má pamatovat 17 let po zrušení/ proti pracovní kázni, čili věc nikoli jen soukromoprávní /to taky/, ale i veřejnoprávní.
Výpověď (mimo tu část ozbrojených složek, která byla ve služebním poměru), byla už ze strany zaměstnace možná i proti vůli podniku, ale když to zaměstnavateli nevyhovovalo, tak výpověď z jiných než zvlášť uvedených důvodů byla uměle, právně prodloužena - až na 9 měsíců /u nejstarších pracovníků/ celkové výpovědní doby - aby si to podnik nějak mohl v této lhůtě zařídit, když ho opouští "nedostatková pracovní síla"
A na závěr : tentýž podnik, který byl handicapován neostatkem pracovní síly, byl v jiném vztahu naopak pánem - jako dodavatel vyrobeného zboží
V Engelsově Nástinu kritiky politické ekonomie, která je na těchto i na Va

V Engelsově Nástinu kritiky politické ekonomie, která je na těchto i na Valenčíkových uveřejněna je kapiotalismus charakterizován jako diktatura spotřebitele. Reálný socialismus byl řečeno pohegeliánsku jakési "špatné zrušení" kapitalismu - prostě opak.

Myslím, že nejkratší definice by zněla :

Kapitalismus je systém, ve kterém vládnou fondy /resp. jejich držitelé/, reálný socialismus je systém, kde vládnou (výrobní) faktory /resp. jejich držitelé/.