Nechám si to od počtářů rád vysvětlit, ale mně se laicky zdá celá uvaha zcestná:
má-li občan ve větší zemi menší vliv na výběr svých představitelů (v tom souhlasím), proč má být PODRUHÉ bit tím, že i tato jeho země bude mít (díky odmocňování) relativně snížený vliv ?
Chápu, že si Poláci musí svůj postoj nějak logicky vysvětlovat (aby si nepřipadali úplně jako zloduchové), ale mně na tom nic logického nepřipadá.

Nevím jestli vycházíme z posuzování stejných modelů. Oproti modelu z Nice, kdy byly země zařazeny vlastně do kategorií, je tu snaha vytvořit obecné pravidlo i pro budoucnost, pokud se budou měnit poměry.

V zásadě máme tyto modely:
model 1: zástupce dané země v Radě má počet hlasů úměrný počtu obyvatel (ale musí je uplatnit všechny najednou)
model 2: zástupce každé země má 1 hlas
model 3: zástupce každé země má jinak určený počet hlasů (nějakou funkcí nebo pouhou politickou dohodou)

Modely 1 a 2 byly už v minulosti odmítnuty jako nespravedlivé. To není jen teze Poláků, Jirko.

Model 3 - Poláci navrhují "odmocninu" jako nejlepší variantu ze špatných + pevné stanovení trigrovací úrovně (která se bude měnit podle zvolené funkce!!!)

Nevím, co máš na mysli, že budou biti PODRUHÉ. Opak je pravdou - poprvé jsou biti ODMOCNINOU, a tak se jim to má ODMOCNINOU nahradit. Jednou dělíš, jednou násobíš, aby se vliv jednotlivce nezměnil.

Mimochodem: jednotlivé německé země mají v Bundesratu počet hlasů daný zhruba právě odmocninou.

Pokusím se napsat něco k odmocnině.

Diky za článek o odmocnině, i když mne stoprocentně nepřesvědčuje - mj. právě proto, že si nemyslím, že by existovaly jen ty tři výše zmíněné modely. Pokud vím, přeci právě ve Spolkové radě platí, že hlasy dané spolkové země NEJSOU dány systémem "vítěz bere vše", ale reflektují mj. koaliční složení v dané zemi. Jistě by takto mohl být postaven i ještě demokratičtější model, v němž by se "celkový počet hlasů pro danou zemi" dělil podle klíče, např. zastoupení jednotlivých politických sil v nár. parlamentě. To by bylo správnější (ze stejných pohledů, které jsou argumentem pro odmocninu).
Ale: problém spočívá jinde. Jádrem spolu jsou přeci situace, kdy se předpokládá "národní zájem napříč stranami", kvůli tomu se to taky vše vymýšlí. A tady model odmocniny prostě skutečně "trestá" občana většího státu, protože snižuje jeho relativní váhu (oproti modelu jeden občan-jeden hlas). V případě zastoupení typu "jedna země=jeden názor" už podruhé (u "vícebarevné" reprezentace teprve poprvé, uznávám). NIKDY mu ale nic NEVRACÍ (ve smyslu "násobení dělitelem").

otázkou je. zda prioritní je hledat matematickou formulku na rozhodování v EU. Zatím mi totiž přijde, že více nadhledu a velkorysosti při posilování politické integrace by bylo víc zapotřebí. Levice je tak nějak příliš v zajetí někdejšího francouzského "non" (obdoba defensivního odmítání Maastrictu před 15 lety).
Bez zabydlení se v politických strukturách integrované EU však evropská elvice sociální stát stejně těžko ubrání. Individuální národní přístupy jsou zatím spíše o sypání písku do soukolí nahrávající pravicovému konzervativismu - nastupuje pak e ono okřídlené divide et impera. A dnešní eurofobní Polsko s rozbitou levicí je toho ukázkou.

V tom pochopitelně naprosto souhlasím - jenže právě ta "matematická" úvaha kolem hlasování a příklad Polska (mám teď na mysli jeho postoj k otázce hlasování, včetně toho, pro mne stále pseudovědeckého, zdůvodnění) se mi zdají jako jasné ukázky "hlídání si vlastních písečků" (a souběžné "sypání písku do soukolí"). Že toho není ušetřena ani levice (a zejména levice v některých státech) je jasné. Pro příklady není třeba chodit až do Francie, našly by se rozhodně i o dost blíž.