Tak vám už opravdu nevím, kam ten svět spěje. Že se v zemích Koruny české krade jako na běžícím páse, kabely z dráhy, hřbitovní urny, okapové roury nebo vůbec všechno, co je z mosazi nebo z mědi, tuhle dokonce někde stálo zlodějům za to ukrást kupu hnoje ... to všechno vím a pomalu, ač nerad, si na to zvykám. Ale že někdo ukradl i komunistu, to člověkem zrovna otřese. No, nekoukejte tak nechápavě, tadyhle to stojí černé na bílém: ...soudní mašinerie řeší spor o vrácení majetku ukradeného komunisty, zvěstuje titulek článku, uveřejněného 15. června tohoto roku v Lidových novinách, stránka 7. Takže on toho komunistu někdo ukradl kvůli jakémusi majetku, inu, v Čechách je možné všechno. Co s ním pak ten zloděj ale chtěl dělat, řekněte mi? Že by za ukradené komunisty něco dávali ... například ve sběrně starého železa? Jeden až ztrácí víru v lidstvo, když se dočítá o takové zvrácenosti.

Co to? Že nějaké hehehe? Že jsem si, já trouba, měl přečíst článek dál než jen k titulku, tam že bych se dozvěděl, jak to s tím majetkem a s těmi komunisty bylo? Že to byli oni, kteří komusi odcizili pozemky a stavení, a on už šestnáctým rokem marně obíhaje lenivé soudy usiluje o jejich vrácení? Už chápu, omlouvám se. To víte, jsem taky Čech, a když se mi octne pod nosem nějaká dvojsmyslnost, s rozkoší si z obojího výkladu vyberu ten popletenější. Jinak - a to už si netropím šprťouchlata - bych mínil, že autor závažného článku by si jej měl po sobě přinejmenším zběžně přečíst, aby vyloučil různé nešikovnosti a klopotnosti, mezi jiným i možnost dvojího čtení. Stojí to sice trochu lámání hlavy, přestavět titulek tak, aby se mu dalo rozumět jen jedním způsobem, ale aspoň se nad ním nikdo nebude řehtat, čímž obsah článku jaksi ztrácí na přesvědčivosti. Být tím pánem, co mu komunisti ukradli majetek, asi bych se trochu zlobil. A jestli neobjevil dvojsmysl pan autor, jsou tu od toho zkušení redaktoři, kteří by si také měli přelouskat každý řádek, co jim přistane na psacím stole, než jej svěří

než jej svěří tiskárně. Práce kvapná, málo platná, není-liž pravda, odhlédnouce od toho kousku legrace. Bývali, bývali autoři, kteří pětkrát korigovali, pulírovali a přepisovali, než s článkem běželi do redakce; bývali i redaktoři, kteří by si pokládali za osobní selhání, kdyby jim pod rukama utekl šotek v podobě nějakého ukradeného komunisty. Dneska ... nojo. Jisté lajdáctví nám tu zbylo po řečeném již komunistovi, ale co, Lojzo, to je dobrý, nechme to tak, to jim bude stačit. Ti oni, vězme, to jsme my čtenáři, my zákazníci, my konzumenti, jimž musí stačit bídný produkt, třebaže by se při stejných nákladech a troše pozornosti dal nabídnout mnohem kvalitnější.

A ještě chci důrazně sdělit redakci výše zmíněného listu, že jsem zklamán a rozladěn. Už jsem se těšil, že se konečně v Čechách začínají ztrácet komunisti, když ne pro svou šerednou pověst, tedy alespoň rukama zlodějů, ale ono zase nic. Ze vší naděje mi zbývá si jen povzdechnout, komunisti, můžete mi být ukradení! Kéž by se ten povzdech ve skutek proměniti ráčil.

Luděk Frýbort, Hannover

Jak dál?
Je třeba nutit liberály, aby byli liberály. Achillovou patou centristických liberálů totiž je, že nechtějí prakticky uskutečňovat svou vlastní rétoriku. Jedním z ústředních bodů jejich rétoriky je individuální volba. Na řadě elementárních úrovní se však liberálové proti svobodné volbě staví. Jednou z nejzřejmějších a nejdůležitějších je právo zvolit si, kde chci žít. Imigrační kontroly jsou antiliberální. Vytváření závislosti výběru - například výběru lékaře nebo školy - na majetku je antiliberální. Patenty jsou antiliberální. A tak lze pokračovat.

Skutečností je, že kapitalistická světová ekonomika přežívá díky tomu, že se nedrží liberální rétoriky. Světová levice by měla systematicky, pravidelně a neustále odhalovat tento podvod.

To ale nestačí

Světová levice se musí postavit čelem k nejsystematičtější a nejefektivnější kritice historické socialistické rétoriky, k tvrzení, že nesoukromé vlastnictví výrobních prostředků vede k plýtvání, nezájmu o technologickou efektivitu a ke korupci. Pokud jde o to, čemu dnes říkáme reálný socialismus, nebyla tato kritika nepravdivá. Uznala ji většina režimů tohoto typu, které dodnes přežívají. Reagují ale tím, že vytvářejí velký prostor pro soukromé vlastnictví pod nálepkou tržního socialismu. I když tím možná vyřeší některé své krátkodobé ekonomické potíže, naprosto rezignují na řešení hlubších otázek, kterým by se světové socialistické hnutí mělo věnovat na prvním místě - hrubým nerovnostem a ohromnému sociálnímu plýtvání. Podle názoru uvedených odborníků i mého může existovat jiná cesta, která už vlastně byla zčásti vyzkoušena a vypadá velmi slibně. Je zřejmé, že by bylo možné získat většinu výhod soukromého vlastnictví a vyloučit přitom většinu jeho negativních stránek umisťováním produktivních činností do středně velkých, decentralizovaných, konkurenceschopných a neziskových struktur. Rozhodující je, aby byly neziskové, tj. aby nikdo nedostával dividendy nebo podíl na zisku (tantiémy), a aby se veškeré př

Absolutně souhlasím s tím, že je třeba neustále ukazovat, že liberálové jsou vlastně svým vlastním opakem, alespoň v některých oblastech.

Obecně pak, že je třeba bojovat každodenně proti neoliberální kulturní hegemonii a postupně ji demaskovat a vytlačovat.

Doporučuji mimochodem přečíst si loňský projev Lafontaina (u nás článek číslo 2006020702).

Speciálně v Čechách je třeba, abychom poukazovali na paradox východoevropských Zelených a požadovat od nich větší "zelenost". Protože zelení Zelení jsou přirozeným spojencem levice.

dokončení

přebytky vracely zpět organizaci, nebo aby je zdanila kolektivita a investovala je jinde. Prostě získat od korporací a vlád zpět nelegitimní kontrolu, vytvořit a v referendu přijmout plnohodnotnou občanskou ústavu s prvky polopřímé demokracie. To znamená více demokracie všude a pro každý všední den, což je zřejmě nejlepší odpověď primitivnímu i sofistikovanému antikomunismu.

Mohl bys být, Milane, trochu konkrétnější a upřesnit tu "cestu, která už vlastně byla zčásti vyzkoušena a vypadá velmi slibně"?

Proč dnes samovolně nevznikají mraky "středně velkých, decentralizovaných, konkurenceschopných a neziskových struktur"? Podobné struktury vznikaly těsně po privatizaci a byly to vstupy do tunelů. Nezůstával v nich žádný zisk - k tomu stačilo vhodně navyšovat náklady a vyvádět výnosy ven. Jejich problém byl ovšem konkurenceschopnost.

PS: jen na okraj - "reálný socialismus" jako pojem nevznikl dnes, ale před 40 lety, podobně jako "všelidový stát".

Jako příklad se v odborné literatuře uvádí např. neziskové nemocnice v USA, které mají lepší výsledky než státní i než soukromé kliniky. Uvádí to např. I. Wallerstein, jehož jiné texty anoncujete od 15.07.2007. Jako pěkný příklad potenciálu neziskového, nezávislého sektoru se také uvádí sdružení Anonymní alkoholici, které má lepší výsledky v léčení této těžké chotoby, než státní zařízení i než drahé privátní kliniky.

S uvedenými příklady efektivních neziskových organizací souhlasím. Jen upozorňuji na to, že to NEJSOU výrobní organizace, tedy organizace vytvářející hodnotu v Marxově smyslu. Není to tedy možná podstruktura budoucí (werdende) formace.