"Byly to především tyto vnitřní rozpory a ne uzbrojení ze strany kapitalismu, činnost různých vnitřních nepřátel, zrádců a posléze zrada M. Gorbačova a jeho věrných, které tuto formaci handicapovaly v soutěži se silnějším a daleko více se realitě přizpůsobujícím kapitalismem a posléze ji přivedly k zániku."(tolik autor)
Po přečtení knihy M. Gorbačova o perestrojce jsem nabyl dojmu, že Gorbačov a možná i celé vedení v sov sv. asi už nebylo správně v obraze. V tu dobu už asi dávno vládli různé mafie. Ačkoli, jak se zdá z té knihy, by lidi v podnicích ještě slyšeli na slovo perestrojka, aparát to neprosazoval. U Gorbačova to asi zrada nebyla.
V sem tam článcích o budoucím socialismu mi chybí kromě snění o něm, konkretní "tah na bránu". Po 8mi letech socialistické vlády dali lidé raději své hlasy pravici. to také o něčem vypovídá. To co očekávali lidé od soc. vlády se nesplnilo, ale zdražovalo se o stošest.
Zadlužené zdravotnictví nejsou peníze do škol, nákup Gripenů a transportérů = krásné výsledky pravicové vlády soc. dem. A my tu budeme polemizovat o nějakém dalším socialismu. Víme co chceme?

Myslím, že radikální levice JAKO CELEK opravdu neví, co chce a nemá jednoznačnou, realizovatelnou a všeobecně přijatelnou vizi. A je teď úplně jedno, jesti ji nazývá socialismem nebo jakkoliv jinak.

Radikální levice ve 20. století navíc neuměla moc diskutovat, a tak jí to teď bude možná i trochu trvat, než si na nové podmínky zvykne. A ta diskuse je klíčová - je totiž prostředkem i jedním z cílů.

Jinak než právě diskusí o minulosti a budoucnosti to nepůjde, přičemž za diskusi nepovažuji paralelně vedené monology.

Diskutovat o současnosti ovšem může a musí radikální levice i se sociální demokracií. A musí tak činit veřejně a otevřeně, to aby zas u lidí nevznikla mylná představa, živená pravicí, že volební rohodnutí pro sociální demokracii je rozhodnutím pro nějaký špatně definovaný socialismus.

Vážený pane Hellere!
Dovolte abych předchozí glosu oglosoval. Ten nadpis sedí. Bohužel se tak málo úsilí věnuje právě širokému rozboru a historickému a nezaujatému zhodnocování až to považuji za jasný úlet. Pročítáme-li si ať stránky sds ať další tzv. levicové, dělá to často dojem, jako by cílem byla sama debata a né tou debatou dospěti k nějaké lepší konstrukci. Kdybych svou větu obrátil, byla by takto: Nezkoumám a nezhodnocuji dějiny protože nemám v úmyslu dělat věci lépe. Asi nejsou lidi nebo co.

tenhle člověk se svým darem naštvávat svými konstrukcemi i jedovatou kritikou vyvolává nové a nové reakce - kromě toho, že se o něj již tradičně otřel komentátor v haNo věrtelář, přicházejí i ohlasy od jinud.
V příloze HaNo Obrys kmene z 18. srpna je podpora Helllera z anarchistických pozic (V.Schwarcz) ale také útok od sociologa J. Bauera. Ten se ohání objektivismem, ale cítit je vlastně osobní tón. vytýká Hellerovi scholastiku a nezájem o sociologickou empirii a ekonomickou vulgarizaci.
Problém je ale jak již napsal -ik- že se zde vlastní systém proti hellerovu samosprávnému či proti stalinskému etatisticko- byrokratickému zase nerýsuje. jen přetlačovaná individualit, ktré asi prahnou po to stát se pomazanými vykladači socialistické ideje a realtivizující jeden druhého.

"Je především třeba se vrátit k teorii pracovní hodnoty, kterou jen zdánlivě vyvrátily různé neomarxistické a také pseudomarxistické směry na Západě.", píše Heller.

O nějaké vyvracení pracovní teorie hodnoty ale dnes vůbec nejde. Dnes se formují vždy dvě armády : Olivovník kontra Forza Itália, Demokraté versus Republikáni v USA - a v jejich rámci jsou podskupiny.

Totéž na ekonomické frontě : neomarxisti nic nevyvracejí. Stoupenec pracovní teorie hodnoty patří prostě ke svým "spolubojovníkům" do velké skupiny postkeynesiánské (zatímco neokeynesiánci patří na druhou stranu barikády).

Jestli jste si nevšimli, tak postkeynesiánství se obejde bez marginalistických, mezních veličin - profesor Sojka se vyzná v Keynesovi víc než kdokoli jiný v naší kotlině, takže bychom mu snad mohli věřit, když řekne "Teorie efektivní poptávky /Keynesova kategorie/ vede k opuštění marginalistických základů neoklasické teorie"...

No a v rámci této velké postkeynesiánské skupiny patří do podskupiny ekonomů "teorie přebytku či nadproduktu" /nadprodukt jako ne-náklad, protipól nákladů/, kde se sejde s neoricardiány a marxisty kaleckiánského ražení, kteří nepoužívají přímo pracovní teorii hodnoty.

Pracovní teorie hodnoty je zde často akceptována v postmoderním smyslu - často jako symbolika a kód.
Ale to je jedno.

Proč bojovat v osamocení, mám-li partnery ??????

postmodenrí přístup k Marxovi i ke Keynesovi možná umožní pestrou koexistenci, v nějakém politickém ale synergii v oblasti poznání a kostruování projektů změny už těžko. Nahradit samotu trosečníka samotou v davu přeci nemá smysl.
Bez jakékoliv psychlogizující symboliky si prostě lze technicky představit i spojení abstraktních reprodukčních schemat marxistů a přírůstkové analýzy táhnoucí se někam k rakouské subvjektivní škole.