logo SDS
Dnešní datum: 26. 06. 2019   | Hlavní stránka | Tématické skupiny | Seznam rubrik | Download |  
zelené návěští   Hlavní menu zelený nadpis
Hlavní stránka
Kdo jsme - něco o SDS
Stanoviska SDS
Tiskové zprávy SDS
International
Staré stránky SDS

Ankety
Download
TOP 50
Tématické skupiny
Seznam rubrik (témat)

červené návěští   Rubriky červený nadpis

zelené návěští   Čtenář zelený nadpis

Jméno (přezdívka)
Heslo


Úprava osobního účtu

červené návěští   Evropská levice červený nadpis


Na web SEL

Manifest SEL
Čtěte o SEL u nás


zelené návěští   Nejčtenějąí/rok zelený nadpis
Z Afghánistánu se dnes vrátí domů tři čeątí vojáci...
(08. 08. 2018, 695x)

Praľské jaro i jeho dozvuky a ohlasy na stránkách SDS
(26. 08. 2018, 654x)

Chinese Reaction to the 1968 Occupation of Czechoslovakia
(10. 09. 2018, 609x)

Praha není stádo?
(25. 08. 2018, 553x)

Praľské jaro mohlo prokázat přednosti „socialismu s lidskou tváří“
(12. 09. 2018, 539x)

Sovětská revizionistická renegátská klika bezostyąně posílá jednotky k okupaci Československa
(10. 09. 2018, 532x)

Socialismus, nový pohled a strategie
(06. 09. 2018, 516x)

Pouľívá generální ątáb naąe vojáky v Afghánistánu v souladu s mandátem operace?
(19. 10. 2018, 410x)


červené návěští   SDS červený nadpis
Strana demokratického socialismu
Přípotoční 869/19
101 00 Praha 10
Návątěvy po předchozí dohodě
tel.:
(420) 608 630 506
(420) 608 181 054
(420) 728 074 253 (nejlépe SMS)
Bankovní spojení - transparentní účet pro příjem darů: 2101181284/2010
Případné dárce žľádáme, aby ve "zprávě pro příjemce" uvedli účel daru, např.: "příspěvek na činnost SDS" a identifikovali se jménem a příjmením. Děkujeme.
secret@sds.cz
(c) SDS

Kanál RSS

TOPlist

zelené návěští   Interní statistika zelený nadpis
Denni
Max. 23
Prům. 21.5
21 denni
Max. 514
Prům. 442.6

Nyní si čte web : 84 uživ.

02. Články, statě, projevy

* Nepochopit minulost znamená prohrát budoucnost

Vydáno dne 18. 07. 2007 (4906 přečtení)

Nemám tak lehké pero (tedy přesněji počítačovou klávesnici) jako můj dlouholetý skorokamarád a zároveň názorový odpůrce Jarda Kučera. Přesto jsem se po přečtení jeho článku Kapitalismus nemá záruční lhůtu v Obrysu-Kmeni č.18 tohoto pera (počítačové klávesnice) okamžitě chopil.

Jsou slova, na které nelze mlčet, jsou omyly, které je nutno vyvracet, nemá-li lidstvo zjistit, že potom, co prohrálo jednu šanci, je na nejlepší cestě prohrát i šanci druhou.

Nejde vůbec o kapitalismus - tady bych asi Jardovi Kučerovi bianco podepsal jeho „uhlířskou víru“ v zánik kapitalismu, byť i vstoupivšího do nové fáze globálního kapitalismu. Plně podepisuji i jeho přesvědčení, že „progresivní změny, včetně revolucí, nelze dlouhodobě zastavit či zvrátit“ a že „vždycky se najdou síly, které je prosadí“. Bohužel mne však celoživotní studium díla klasiků marxismu, včetně V. I. Lenina, nenaučilo takovémuto bezhraničnému fatalismu - dějinný pokrok je tendence prosazující se jen „konec konců“, v dlouhodobé perspektivě a ve společenském průměru - zkrátka jako statistický zákon.

Lidská hloupost, zaujatost ideologií reakčních dějinných sil nebo jenom pohodlnost a nechuť revidovat obecně přijímané závěry mohou celý proces buď značně zbrzdit a nebo dokonce přivést lidstvo do slepé uličky, končící jeho zánikem. Moje generace zažila zrození a pád jedné velké naděje. O to více je povinna všemi silami bránit tomu, aby další iluze a naděje nemusely ztrácet generace následující.

To vyžaduje především vykonat nepříjemné, nicméně nevyhnutelné dílo - zhodnotit důsledky činů vlastních i činů otců a matek - v daném případě první heroický pokus lidstva o nekapitalistickou vývojovou alternativu - socialismus. Zdůrazňuji pokus, protože patřím mezi ty, které Jarda Kučera nemá rád proto, že historickou realitu za skutečný socialismus nepovažují, dokonce pro něj vymysleli (já ne, to profesor Mencl) termín „protosocialismus“, jakousi (slovy Jardy Kučery) „jeskynní odnož“.

K těm, kdo termín protosocialismus nejen přijímají, ale i aktivně prosazují, se hrdě přihlašuji. Musím však odmítnout další tvrzení Jardy Kučery, že ti, kteří tento termín prosazují, jsou toho názoru, že „Říjnová revoluce a následující vývoj byly vlastně omyly dějin“. Nevím, kde Jarda tento názor vzal, ale slyšel jsem ho už od různých odpůrců termínu „protosocialismus“.

Zdá se, že žádný z nich není schopen pochopit pro mne naprosto samozřejmou logiku - že totiž kapitalismus dospěl do určité krize, ve které se ukázala jako dobově reálná pouze určitá forma jeho zániku a přetvoření, a to tím, co je spojeno s výše zmíněným prvním historickým pokusem o socialismus, státně byrokratickým vlastnictvím provozovaným řídícím aparátem, diktaturou aparátu místo diktaturou proletariátu, monopolem moci v rukou jedné politické strany, tj. zase jejího aparátu, přetrváváním staré společenské dělby práce (před jejímiž riziky klasikové varovali) a tudíž privilegovaným postavením řídícího aparátu.

Zkrátka, vznikla jediná v dané historické etapě reálná a proveditelná možnost vytvoření společnosti v čele s vládnoucí třídou řídícího aparátu zahrnujícího jak nestraníka-inženýra ve fabrice, tak generálního tajemníka KSČ. Jinak to na počátku 20 století a později znovu ve čtyřicátých a padesátých let tohoto století, a zase o něco později na Kubě, nešlo.

Dějiny se však valí jako rozvodněná řeka. Nemohou se zastavit a vtékají s dravostí přírodního živlu do těch koryt, která se jim namanou. Proto se vevalily do zmíněného koryta protosocialismu a účastníci tohoto dějinného toku neměli ani čas přemýšlet, zda nedělají chybu a nemají snad počkat, až budou podmínky pro socialismus příznivější. Mnozí z těch, kteří takto přemýšleli, naopak zjistili, že je dějinný proud nechal za sebou a že vlastně slouží těm, proti nimž stáli, totiž kapitalistům. Někteří z takových váhavců nakonec dávali povel ke střílení do dělnických mas nebo pracovali pro rozvědky kapitalistických zemí.

Ne, ne, ne, vážení, ne, ne, ne Jardo Kučero, takto dějiny nefungují. Jestliže je příležitost k prolomení kapitalismu, je nutno se jí chopit, a proto zaplať náš marxistický pánbůh za Velkou říjnovou revoluci a vznik SSSR, ČLR, později ČSSR či socialistické (protosocialistické) Kuby. Dějinné šance musí být využity, jinak hrozí slepé dějinné zákruty, rizika stagnace, fašismu, to, co velký sovětský scifista Jefremov ve svém díle Hodina Býka nazývá „zákonem Ahrimanovy střely.“

V tomto smyslu je jasné, že je povinností komunisty, marxisty i prostě levicového člověka podporovat snahy neprivilegovaných vrstev v Latinské Americe, i kdybychom se sebevíce obávali toho, že tamnější levicové režimy skončí jako řada jiných před nimi v pasti byrokratické diktatury, neefektivního zestátňování, kultu osobnosti a korupce. V každém případě pro nás zatím získávají cenný historický čas a vážou síly nadnárodního kapitálu a jeho nejspolehlivějšího nástroje - USA. Bez vedení nejvyspělejším proletariátem - kognitariátem z vyspělých kapitalistických zemí a bez tvořivé marxistické, nestalinské teorie však významný krok dopředu nemohou uskutečnit.

Ale moment, vážený Jardo Kučero, jestliže toto uznávám, nemusím ještě uznávat, že to, co vzniklo, byla jediná možná forma socialismu a už vůbec neuznávám, že je nutné se k této formě vrátit, což implicitně vyplývá z tvého textu. Jen idiot opakuje stejné chyby, má-li možnost se jim vyhnout. K tomu však potřebuje především je poznat. Tohoto úkolu jsem se vědomě podjal po zkušenostech z roku 1968, kdy jsem na konkrétní praxi poznal, že proti krásným snům a nadějím lidí stojí bezohledná moc zosobněná ulicí projíždějícími tanky, která je při obraně svých omezených zájmů schopná převálcovat každého, kdo by se jí postavil na odpor. Ve svém životě jsem byl sice s touto mocí nucen uzavírat různé kompromisy, nikdy však v rovině pravdivého poznávání společenských dějů. To mi, Jardo, nedokážeš.

Proto bych si snad nejprve dovolil načrtnout určitou globální představu o dějinách a o místě, které v jejich toku zaujímá „protosocialismus“. Z této představy vypadá trochu jinak otázka „záruční lhůty kapitalismu“.

Na počátku byla jeskyně a prvobytně pospolná společnost, jako univerzální začátek každého lidského společenství v jakékoli oblasti naší matičky zeměkoule. V různém čase, různými formami a různým tempem se tento prvotní „ráj“ rozkládal. Se vznikem staré společenské dělby práce (oddělení duševní a fyzické práce, města a venkova, řídící a řízené práce, výrobní i nevýrobní činnosti, tvořivé a monotónní práce) nastoupilo lidstvo různé paralelní cesty třídně vykořisťovatelské společnosti - antické otrokářství, asijský výrobní způsob, feudalismus a prostou zbožní malovýrobu, která si vlastní formaci nevytvořila a prostupovala ty ostatní. Přesto se stala základem kapitalismu, který posléze zlikvidoval všechny konkurenční formy a sjednotil svět na vlastní bázi a dal se cestou k budoucímu globalismu.

Když tento kapitalismus dospěl do stadia imperialismu popsaného Leninem, otřásaly jím jeho vnitřní rozpory již tak mohutně, že vznikla reálná možnost nekapitalistické varianty. Industriální proletariát s rolnickými a maloburžoazními spojenci vedený profesionálním aparátem a inteligencí dokázal kapitalismus prolomit, bohužel pouze v zaostalejších oblastech světa (s výjimkou Československa a části Německa) a bohužel pouze v podobě „protosocialismu“ - prototypu či „jeskynní varianty“ socialismu, vyznačující se diktaturou řídícího aparátu a vlastnictvím zprostředkovaným řídícím aparátem.

Tato varianta byla určitým krokem lidstva dopředu a přinesla řadu pozitivních momentů, např. určité vázání sil kapitalismu a účinnou podporu silám, které v jeho lůně usilovaly o zlepšení osudu lidových mas. Bohužel však z této varianty také kapala krev, protože v zemích typu Ruska, Číny apod. musela plnit řadu nenaplněných úkolů za buržoazii, střetávala se se zaostalostí, negramotností a pochopitelně také s tlakem svého silnějšího a staršího kapitalistického protivníka.

Varianta protosocialismu, tvořící určitý relativně ucelený společenský systém, jakousi „skorospolečenskoekonomickou formaci“ však měla především své vlastní výrazné vnitřní rozpory, vedoucí k odcizení systému širokým lidovým masám, především dělnické třídě, k ekonomické neefektivnosti, k nižší společenskosti využívání zdrojů živé i mrtvé práce, než současně prokázal kapitalismus. Byly to především tyto vnitřní rozpory a ne uzbrojení ze strany kapitalismu, činnost různých vnitřních nepřátel, zrádců a posléze zrada M. Gorbačova a jeho věrných, které tuto formaci handicapovaly v soutěži se silnějším a daleko více se realitě přizpůsobujícím kapitalismem a posléze ji přivedly k zániku.

Zejména neustálé opakované konstatování těch, kdo se jinak houževnatě brání, aby byli označováni za stalinisty,včetně Jardy Kučery, že to byl Gorbačov a část jeho mocenské elity, která je hlavní příčinou destrukce protosocialismu, ukazuje, že tito autoři zřejmě na přednáškách marxismu nebo nad knížkami klasiků spali. Jestliže car a část jeho šlechty neumí najít jiné řešení jak si uchovat moc, než zničit celý systém a přeběhnout k novým vládcům, nesvědčí to jen o jejich morální problematičnosti. Svědčí to především o míře rozkladu systému, který tento car zachránit nedokázal, o neochotě lidí v tomto systému dále pokračovat.

Vraťme se však k naší představě o „stromu dějin“. Protosocialismus byl větví, která vyrašila bočně a zpočátku směřovala vzhůru, pak se ale zkroutila a uschla. Ve světě převzal znovu monopolní roli kapitalismus. Námitky, že zánik evropského protosocialismu nebyl zánikem socialismu jako takového, jen hauzírují s neznalostí faktů o vývoji v Číně, KLDR, Vietnamu či na Kubě. Zatímco v Číně a ve Vietnamu dnes úspěšně probíhá rekapitalizace a jejich vládnoucí třídy se transformují v novou buržoazii, v KLDR protosocialismus degeneruje do obzvláště podivného systému vracejícího se až k feudalismu a Kuba standardně zápolí s těmi problémy, které měl protosocialismus u nás. Připomínám, že nijak netoužím po tom, aby byl vývoj v těchto zemích vržen zpět ke kapitalismu a že bych zejména v Číně velmi přivítal např. rozmach samosprávného společenského vlastnictví. Realita je ovšem taková - protosocialismus zemřel.

Podle lidí z názorového okruhu Jardy Kučery by můj názor měl asi zákonitě vyústit v kapitulaci před kapitalismem. Ale proč? Rozpory kapitalismu dále narůstají - v mezinárodní rovině i ve vnitřní kvalitě kapitálového vztahu, o níž se bohužel stalinsky orientovaní vědci nemají ani tu nejmenší snahu něco dovědět. V této době, kdy i různí dříve bohatě otitulovaní ředitelé a pracovníci ústavů marxismu-leninismu mluví o faktickém konci marxismu a zastaralosti názorů klasiků (dostalo se mi od nich hanlivého označení „ortodoxního marxisty“, od jiných ovšem zase „revizionisty“, „zaprodance“ apod. - takže nevím, co vlastně jsem), je nejvyšší čas vytěžit maximum z poznatků klasiků, které jsou i nadále tím nejlepším prostředkem k analýze kapitalistického systému.

Je především třeba se vrátit k teorii pracovní hodnoty, kterou jen zdánlivě vyvrátily různé neomarxistické a také pseudomarxistické směry na Západě. Je třeba analyzovat úlohu všeobecné vědecké práce, která začíná ve výrobě převládat, a to, jakou paseku dělá v kapitalistických zhodnocovacích mechanismech.

Je třeba si položit otázku: Jestliže nechceme kapitalismus a jestliže protosocialistické státní vlastnictví prokázalo svou neschopnost, co ještě zbývá? Odpověď je zcela jednoznačná - zbývá samosprávné zaměstnanecké vlastnictví dovedené do podoby velkých nadnárodních komplexů, prorůstající kapitalismus, překonávající ho v rovnoprávné soutěži, za dělostřelecké podpory masové demokratické aktivity, rozvíjené pluralitní demokratickou frontou pokládající základy pro novou, humanistickou a demokratickou podobu socialismu.

Revoluce, proti které dnes všemi prostředky a za pomoci naprosto podvodných a amorálních triků bojují ideologové a propagandisté naší vládnoucí třídy, nemusí být násilná. Může a troufám si říci, že musí, proběhnout demokraticky a humánně, musí i příslušníkům současných vládnoucích vrstev nabídnout atraktivní životní perspektivu a roztříštit jejich kolektivní odpor proti změně systému. Nedělám si iluzi o dobrotivosti buržoazie, ale připomínám, že i v éře přechodu od feudalismu ke kapitalismu dokázaly značné části bývalých feudálů pochopit, že je pro ně daleko lepší být bohatým buržoou než chudým feudálem. Nebyla tu jen krvavá revoluce v Nizozemí, Anglii a Francii, částečně i v USA, ale byl tu i relativně pokojný přechod ke kapitalismu v Rakousku, Německu, Skandinávii apod. Zapomeňme na tezi, kterou jsem i já svého času učil, že při přeměně od vykořisťovatelské společnosti k nevykořisťovatelské toto není možné - vždyť by nás tato teze osudově vedla k válce a vraždění, jež by snad nechtěl ani Jarda Kučera, ani další „stalinisté“.

Boj za samosprávné vlastnictví a demokracii v lůně kapitalismu není jen boj za omezené reformy, je to revoluční boj o budoucnost světa. Nedejme si ho komplikovat nostalgickým vzpomínáním na minulost, ignorováním systémových vad protosocialismu a hlavně - a v tom je podstata stalinismu - odmítáním existence privilegované vládnoucí třídy v protosocialismu. Pro řadu z nás, kteří jsme objektivně byli příslušníky této třídy, připomínám, že nešlo o třídu vykořisťovatelů, zlodějů, vrahů apod., ale o třídu nedokonale společenských správců, naplňující Marxovy předpovědi z Ekonomicko-filozofických rukopisů o „hrubém komunismu“.

Názory, které existenci této třídy zuřivě odmítají, vycházejí právě z prostředí této třídy, jež sice dnes už neexistuje ve své plné slávě, ale zanechala po sobě řadu pozůstatků, především dožívajících příslušníků bývalého ideologického, politického, ekonomického i mocenského aparátu. Toto dědictví minulé vládnoucí třídy je zbytečnou historickou komplikací, která brání sešikování sil schopných čelit soudobému kapitalismu a získávat si masovou podporu ve společnosti.

Stalinská nostalgie je dnes objektivním spojencem kapitalismu; odmítněme ji se vší rozhodností. Tím zasadíme největší ránu antikomunismu a otevřeme si cestu k vědomí a cítění neprivilegovaných vrstev i současné mladé generace.

Dějiny daly socialismu jednu šanci, která z objektivních i subjektivních důvodů nemohla být využita, přesto však přispěla k posunu vpřed. Druhou šanci však už promarnit nesmíme.

Obrys-Kmen, 27/2007, 14. 7. 2007, Josef Heller


Související články:
(Problémy - stalinismus)

Překonat dědictví stalinismu (26.10.2014)
Oříšek k rozlousknutí (20.08.2009)
Metodologická východiska analýzy prvního historického pokusu o nekapitalistickou společnost - protosocialismu (14.01.2008)
Levicový antikomunismus (05.10.2007)
Antikomunisté a represe padesátých let (03.07.2007)
Co je to „stalinismus“? (03.06.2007)
Několik poznámek k vymezení podstaty stalinismu (03.06.2007)
Pryč se stranou! (30.05.2007)
Československo za stalinismu (1948-1953) (30.05.2007)
Otevřený dopis Raskolnikova Stalinovi (04.02.2007)
Gottwald – padouch nebo hrdina? (26.11.2006)
Krize v „socialistickém táboře“ a jeho rozpad (18.06.2006)
Remont systému (11.06.2006)
Zpráva ÚV KSČS o činnosti strany od mimořádného sjezdu KSČ (09.04.2006)
Hlavní rysy sovětského systému před rokem 1953 (08.04.2006)
Levice nikam nezmizela (27.03.2006)
Politický systém oporou nezákonností (10.03.2006)
Gangréna stalinismu (09.03.2006)
Složitá cesta k pravdě (08.03.2006)
KSČM – doleva za Gottwaldem? (07.03.2006)
Československo na cestě destalinizace (1953–1961) (04.03.2006)
Záznam procesu s Horákovou možná bude národní památkou (04.03.2006)
Rozhodný krok k obraně lidové moci v Polsku (13.12.2005)
K událostem v Maďarsku (24.10.2005)
O nedostatcích stranické práce a opatřeních k likvidaci trockistických a jiných obojetníků (16.10.2005)
Je načase vymanit se z pasti antistalinismu (16.10.2005)
Jak vysvětlujeme omyl (13.10.2005)
O Stalinovi a stalinismu (12.10.2005)
Dezorientace z nostalgie (04.10.2005)
V čem jsou jiní? (20.09.2005)
Zinověvovi druhové před soudem mas (16.08.2005)
Opatření vlády NDR v Berlíně, zavedení kontroly na hranicích západního Berlína (11.08.2005)
Radikální levice a stalinismus jsou neslučitelné (25.06.2005)
Krach provokačních pokusů cizích agentů v Berlíně (16.06.2005)
Povstání v NDR 1953 (16.06.2005)
Spravedlivý rozsudek nad rozvratníky (06.06.2005)
O stalinismu (2) (09.05.2005)
Stalin a my (28.04.2005)
O stalinismu (1) (28.04.2005)
O slušnosti a omluvě (16.02.2005)
K otázce stalinismu (30.01.2005)
Komunismus jako materiální lidské společenství (31.10.2004)
Stalinismus (31.10.2004)
Moje slunce - Stalin (06.07.2004)
Socialismus nebo smrt (22.02.2004)
Nejen Horáková, ale i Kalandra (22.10.2003)
Stalin jako produkt systému nekontrolované moci (12.03.2003)
Stalinův dlouhý stín (23.01.2003)
PDS ke 40. výročí postavení berlínské zdi (02.07.2001)

[Akt. známka (jako ve škole): 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: Josef Heller | Počet komentářů: 6 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: Obrys-Kmen

červené návěští   Hlavní zprávy červený nadpis

zelené návěští   Novinky zelený nadpis
16.04.2018: Letní univerzita Evropské levice 2018
Letní univerzita EL se koná ve dnech 11. aľ 15. července 2018 ve Vídni pod mottem "Dialog pro pokrok v Evropě. 200 let od narození Karla Marxe, 100 let od konce 1. světové války. Bliľąí informace o účastnickém poplatku a registrační formulář jsou k dispozici na stránkách Evropské levice.

16.06.2017: Opět útoky spamovacích robotů
Doąlo k opakovaným útokům robotů sázejících do komentářů texty s podivnými "inzeráty" (podle vąech známek činskými). Jen poslední dvě dávky představovaly více neľ 200 těchto pseudokomentářů, které maľeme.

16.06.2017: Někdo/něco zde krade ľ a ą?
V uplynulých dnech doąlo k technické závadě, v jejímľ důsledku se "beze stop" z některých článků (ale i z větąiny komentářů) ztratila vąechna písmena "ľ" a "ą" (nebo jenom jejich část). Za závadu se omlouváme a na jejím odstranění pracujeme (zatím pátráním po příčině).

09.05.2017: Pietní akt na Oląanech
Jako kaľdoročně, i letos poloľila 9. 5. v 9 hodin delegace zástupců CV SDS a výboru praľské organizace SDS květiny k památníku padlých rudoarmějců na oląanském hřbitově. Při té přileľitosti jsme pietně vzpomněli i padlých daląích armád (včetně československé), kteří jsou na Oląanech uloľeni.

červené návěští   Anketa červený nadpis
V současnosti rozvířil hladinu návrh přijmout do ČR 50 syrských válečných sirotků. Co si o něm myslíte?

V Sýrii ani ľádní váleční sirotci nejsou.
188 (188 hl.)
Nebrat! Jeątě by nás podřezávali.
159 (159 hl.)
Konečně někdo uvaľující lidsky.
126 (126 hl.)
A» se kaľdý stará o sebe, nic nám do nich není.
118 (118 hl.)
Je to sice politikum, ale krok správným směrem.
110 (110 hl.)
Raději bychom měli zvýąit svou ostudně nízkou rozvojovou pomoc.
135 (135 hl.)
Prohnilý humanismus !!
106 (106 hl.)

Celkem hlasovalo: 942


zelené návěští   Vyhledávání zelený nadpis


na nových stránkách

Rozšířené vyhledávání
Tématické skupiny
Seznam autorů


Google

web
sds.cz
blisty.cz
bbc.co.uk

zelené návěští   Vaąe komentáře zelený nadpis
[15.05.2018 19:15:23]
josef mikovec
Bohumír ©meral - Mučedník ztracených a vysněných příleľitostí http://www.novarepublika.cz/2018/0 5/frantisek-ferdinand-s ...

[15.05.2018 18:54:53]
josef mikovec
Zde jest zkuąební kámen, na němľ se dokáľe, zdali jsme opravdu v dost zralí, dost socialističtí, abychom opravdu stali se v Rako ...

[21.03.2018 17:10:12]
n
Snad se něco doví,!

[19.11.2016 10:28:45]
l&s
Doplnění k Peroutkovi - Zemanův projev byl míněn dobře, bohuľel se v něm dopustil dehonestujícího přeąlapu, kdyľ prohlásil, ľe Per ...

[27.02.2016 10:01:56]
l&s
Článek pana Bělohradského není k dispozici, tak jen pár postřehů k této stati. Paní Neudorflová sice správně píše, že je chyba, k ...

[28.10.2015 09:08:14]
-ik
Dobrý den pane ©lemendo! To, co jste napsal, je konstatování stavu. A co navrhujete jako pokus o naznačení cesty? Já mysl ...

[04.09.2015 14:20:12]
n
Samozřejmě, ľe jiľ těąím na shromáľdění, jako posledně na Václaváku. Doufám, ľe nebude chybět pán ©afr, kterého tímto srdečně zvu. ...

[13.08.2015 13:11:01]
n
SDS leží v žaludku tomu zoufalému tapetáři, takže je moc známá a okolí se musí postarat o její prosazení. Prohra s US a tím i se s ...

[13.08.2015 01:44:03]
-ik
Jestli že se mi zdá, že militantní skupiny dosahují lepších výsledků, měl byc se podívat na sebe, zda nepracuji špatně. Oni mohou ...

[08.06.2015 21:05:37]
-ik
"význam evropské levice pro vývoj ve světě a její podíl na jeho spoluutváření (globalizace, přenos zkušeností z jiných čá ...

[25.05.2015 14:58:27]
n
Lidstvo v rozvinutých zemích a tím myslím i naąi zemi, jiľ dosáhli hranic daląího materiálního pokroku a jeho daląí zvyąování je n ...

[25.05.2015 08:21:23]
l&s
"Proč se myšlenka lidové fronty boje proti fašismu prosadila v našem hnutí, až když bylo fakticky pozdě? Bylo vůbec možné, ab ...

[13.05.2015 09:45:10]
Milan Neubert
-iku, napsal jste víc věcí, s řadou souhlasím. Jednu námitku ale mám: dospěli jsme k závěru, že virtuální diskuse na webu nebo na ...

[10.05.2015 23:25:51]
-ik
Mám pocit, pane Neuberte, že jste se o kontakt s lidmi ani moc nesnažil. Diskuse na stránkách SDS je nulová. A i v minulosti jst ...

[06.05.2015 10:38:48]
n
Vítám tapetáře. Čest tvoji práci. Podle množství zbytečné práce opravdu stojíš ...


Teze programu SDS
Teze programu SDS

Tyto stránky byly vytvořen prostřednictvím redakčního systému phpRS.