Kdyby něco na tento způsob - samozřejmě s nezbytnou aktualizací nebo vypuštěním věcí, které dnes nemají smysl - někdo vyprodukoval, bude ihned Lidovými novinami označen za nebezpečného levičáckého extrémistu nebo dokonce bolševika ....

Dobrý byl i název tehdejších polských odborů - Solidárnošč! Rozumím tomu tak, že to bylo vyjádření základního principu odborů vůbec - solidarity.
Někdy mám pocit, že dnešní doba v Česku si neváží odborové práce tolik, kolik by zasluhovala. Mám i podezření, že odbory snadno podléhají tlakům politických stran, jako by si snad nebyly vědomy svého významu nebo asi spíše toho, jaký význam by měly mít!
Slušela by jim samostatná role na politické scéně. Při správně uchopené věci by v nich "občanská společnost" mohla míti vydatného spojence. Odborový boj je svatý boj - při něm neleží na ulicích mrtví či ranění! Je to legitimní způsob prosazování vlastních zájmů občanů!

Vy si asi děláte psinu, Iku, (tak btw překládali Eisenhowerovi jeho křestní jméno Dwight).

Odbory jsou každý rok slabší z důvodu rozvoje výrobních sil - pokud alespoň volně respektujete marxistickou metodologii /a empirie všude kolem by Vám to potvrdila/, musíte přece vidět, že industrializační odvětví se neustále zmenšují a stávky na rozdíl od 60. let se vyskytují jen v polostátních nebo gigantických polomonopolních strukturách - veřejná doprava, poštovní služby, učitelé, železničáři atd.
Jinde se nikdo stávku neodváží rozjet - na rozdíl nejen od 60. let minulého století, ale i třeba od těch let 30tých. Struktury jsou přitom čím dál víc "ne-tovární" ať už jde o cokoli, o jakýkoli segment ekonomiky.

Pracovněprávní vztah je navíc neustále nahrazován obchodněprávním, z pracujících se neustále stávají jakoby podnikatelé, často i nucení realizovat svůj produkt na trhu, nejen pracovat, ale jsou odíraní spíš jako kdysi pozemkový vlastník odíral kapitalistu o nadhodnotu. Finanční velkokapitál se stává rentiérským parazitem, práce musí i podnikat ...
Ne, že by taková práce nepotřebovala odbory k prosazování svých zájmů, ale už jiného typu - např. ochranné svazy jednotlivých vlastníků trucků - to jsou samopodnikatelé a proti ním stojí finanční kapitál, řetězce, ne zaměstnavatel ....

Dnešní doba si nejen v Česku, ale všude váží odborů čím dál míň, protože jejich vyjednávací pozice bez ustání klesá. To bylo odjakživa vždy tak - nejstarší otec ve velkorodině na Balkáně byl respektován - ale jak už si nebyl schopen vynutit disciplínu a respekt, slábnul a slábnul jeho vliv ....

Pane Tejkle!
Já jsem to původně jako psinu nemyslel, vnímám, že momentální pozice a síla odborů není kdovíjaká a důvody proč odbory snad slábnou možná tuším, ale staré dobré přísloví nám praví: Kdo se dá, ten je bit. Ať je to jak je to, jsou prakticky dvě možnosti. Buď si lidé nechají napatlat na hlavu kdovíco, nebo se budou o sebe prát. A zase se vrátím k lidovému mudrosloví: Kdo chce psa bíti, hůl si najde. Nebo-li pokud budou lidi chodit povídat do hospody a naříkat nad svým osudem a nebudou hledat cestu z močálu, pak je lituju, ale nedá se pro ně nic dělat. Je to v přímé souvislosti s politikou. Pořád si tu někdo hraje na „levici“ ale otevřeme-li oči, co vidíme? Jedna partaj – údajně levicová – si pošle pana vedoucího jejich rádia otravovat vzduch na i-net, druhá – údajně „levicová partaj, která byla dobu u vesla, nadává odeesákům, že chtí ožebračit lid, podíváme-li se však na přehled vývoje daně ze zisku právn. osob, vidíme poměrně pravidelnou posloupnost za 10 let od 36% až ke 24% na konci vlády čssd. Odeeska jen pokračuje v pro ni krásně započatém díle. O cenách např. energií apod. teď nemluvím.
Ať je doba jaká chce, buď jsou lidé překrmení nebo oblouzení nebo neochotní myslet do budoucna nebo to vidí jinak. Já to vidím tak, že asi nikdy, ani za bolš. ani před bolš. žádný šéf nepřišel a nezeptal se: hoši chcete přidat peníze? Vždycky lidi měli to, co si vymlátili pusou.
No nic, třeba se mýlím.

To, co říkáte, iku, je ta jedna polovina, ta "subjektivní" (kdo se dá, je už předem poražen atd.), kde to lze ovlivnit vůlí.

Ale co s tou druhou polovinou, danou právě vývojem výrobních sil, podmínek, za kterých sociální či chcete-li třídní boj probíhá ?

Do jakých forem by se asi měl přetavit onen "lidový odpor na pracovní frontě", když standardní odbory ztrácejí vliv dokonce i kdyby aktivnější byly (viz Francie a spol.), a to právě kvůli novému výrobněsilovému "zarámování" jejich činnosti ?

Otázka budoucnosti odborů, jejich síly a slabosti je velmi zajímavá, a je asi možné souhlasit s tím, že JAKO TENDENCE se prosazuje jejich slábnutí, nejen s ohledem na změny ve struktuře pracujících tříd ve smyslu technologí atd., ale také s ohledem na "prekarizaci" (tj. odbourávání "klasických" zaměstnanců a jejich nahrazování různými "švarcsystémy" a "domácí prací" - kde je velmi těžké stávkovat), ale také s ohledem na strukturální změny typu "toytizace" s atomizovanými subdodavateli o několika (příp. desítkách) zaměstnanců.
VEDLE toho je tu ovšem otázka: JAKÉ jsou odbory tam, kde dosud k takovým změnám nedošlo? A odpověď na tuto otázku pro české odbory nevyznívá dobře, zejména ovšem proto, že "lidé mají takové odbory, jaké si zasluhují", nebo ještě přesněji, jaké CHTĚJÍ. Čili: aktivita odborů v ČR odpovídá "společenské objednávce", a zvýší se (případně) tehdy, až se taková objednávak objeví.

Jak to bylo ve Švejkovi? "Ať si bylo jak si bylo, vždycky jaksi bylo. Ještě nikdy nebylo, aby jaksi nebylo!" No je to takový blábol. Ať Jsou příčiny dnešního stavu odborů jakékoli, jsme na tom jako Hamlet: Být či nebýt. A zkusím to opět s mudroslovím. Lid praví: Z bláta bič neupleteš. Přesto zadání úlohy zní: Uplést z bláta bič!

Ono to lidové rčení zní poněkud peprněji a trefněji - místo bláta používá jiné substance, jaksi smrdutější a mazlavější.

Nedá mi to, abych se zdaleka z dovolené nezúčastnil této diskuse. Polkova poznámka, tedy alespoň její jádro vede k nejen k otázce, na co odbory jsou.

Téma odborů rozhodně patří mezi levicové problémové okruhy. Určitě by stálo za to tady tohle téma trochu provětrat. Nejsem na to žádný expert a rád uslyším odpovědi na některé otázky, které se nabízejí:

1) -ik- má asi pravdu v tom, že by odborům "slušela samostatná role na politické scéně". Rozhodně je pravda, že hájí určitý skupinový zájem, a tím by se snad vešly do formičky pro politické strany. Jenže tomu tak v minulosti nebylo, proč vlastně? Bylo to proto, že otázka práce nebyla nejvýznamnějším problémem? Že byly jiné otázky (a subjektivně důležitější), v nichž se odboráři neshodli? Nebo tu byl zájem levicových profíků vyřadit odborovou strukturu (ideální pro aplikaci přímé demokracie) z bezprostředně desizivní sféry?

2) A podotázka: Trochu zničující diskuse v posledních třech týdnech upozornila na mimořádný význam generální stávky. Ale i na to, že v českých zemích byla použita jen dvakrát, a to NE pro standardní odborářské cíle, ale pro celospolečenské (alespoň zdánlivě). Není to svědectví o zneužití odborů? A o jejich manipulovatelnosti?

3) astream má asi pravdu v tom, že objektivní podmínky pro existenci odborů, navázaných na masovou tovární výrobu postupně zanikají. Proč tomu tak je? Existuje nějaká analýza odborů na toto téma? Je kritickým parametrem identita zájmů, společné zážitky a konkrétnost "nepřítele" skupiny pracujících v jednom podniku nebo spíš vyšší možný stupeň komunikace uvnitř této skupiny?

4) a zase podotázka: pokud by to byla špatná komunikace na "velkou vzdálenost", neumožní ji teď překonat stále se zdokonalující technika (internet, mobily? Nevzniká s ní možnost vzniku nových odborů? astream zmiňuje ochranný svaz majitelů trucků - není to vlastně odborová organizace nového typu?

5) Pak je tu otázka, co vlastně činí odbory silnými. To souvisí s d

5) Pak je tu otázka, co vlastně činí odbory silnými. To souvisí s diskusí -ik-a a tejkla. Co tvoří vědomí a sebevědomí síly
odborů? Co si lidé nevybojovali, to neměli, to je jasné. Historicky to byl nepochybně počet odborářů, mohutnost "bataliónů dělnických", které byly schopny opustit továrny a zaplnit náměstí. To bylo určitě dobré pro sebevědomí a zároveň to byla hrozba silou - že bude stávka, která omezí zisk továrny. Kapitál řešil tuto hrozbu silou hrozbou a použitím jiné síly - proti dělníkům posílal kordony četnické. Pokud by se podařilo vytvořit nové delokalizované odbory, nebudou mít dnes lepší výchozí situaci?

Jak se dá poslat centralizovaná síla proti delokalizované síti? (Není to variace na partyzánskou válku?)

6) A zase podotázka: v historii se na počátku odborového hnutí soustředil boj proti špatnému "nepříteli" (rozbíjení strojů - peroutinky). Jsou dnes cíle odborářů objektivně určenými cíli? Nesměřuje se energie ve změněných podmínkách špatným
směrem?

Berte to jako otázky k heslu "odbory" pro Abecedu SDS.

Lidová moudrost k tomu navíc ještě dodává:
"A když upleteš, stejně nezapráskáš!"

Teoreticky na posílení pozice řadového občana v jeho úsilí uhájit si aspoň živobytí. Praxi ovšem bych doporučoval prověřit. S otázkou gener. stávky si pohrávali někteří „aktivisté“, ale snad to byl p. Valach na stránce HzPD, který správně řekl: Generální stávka musí „bolet“.
Z mého pohledu by bylo dobré, aby se odbory konsolidovaly, aby nedopadly jako kdysi tramvajáci, jejichž jeden odb. svaz snad byl proti druhému a výsledek slabý. Co na tom, že je doba jiná, že je větší rozmanitost v zaměstnáních. Základní princip – solidarita – buď zůstala a nebo ne. Jestliže ne, pak není o čem by se vedla řeč. Zda ano, pak si vynalézavý člověk tu hůl, kterou chce psa býti najde.

Že mají dnešní odbory napomáhat "úsilí uhájit si aspoň živobytí", to jsem absolutně nezpochybňoval. Je ale otázkou, zda stávající FORMA odborů může k dosažení tohoto síle posloužit, zda se MOHOU konzolidovat. Že by to bylo DOBRÉ, to je jasné, otázka je, zda je to po změnách ve výrobním způsobu ještě MOŽNÉ.

Milan Valach je především filozofem etiky a navazuje na marxismus podle mne všude tam, kde je možný normativní přístup. Patří k tomu lepšímu, co dnes česká filozofie nabízí, a já si ho cením za jeho kroky, umožňující mj. rozvoj marxismu. Jeho pohled na generální stávku je reálný - oproti němu bych já asi zdůraznil to, že je důležité, aby výsledky GS byly dlouhodobě udržitelné, i když opadne VŮLE po stávce a nadšení pro ni.

Nejsložitější je to se solidaritou. Není mi jasné, jak dalece je součástí našeho genetického vybavení, spíše je to společenská vlastnost, šířená kušenosí, příkladem a výchovou. Po 40 letech "reálsocialismu" a 15 letech ideologie "catch as catch can" té solidarity moc nezůstalo. Oproti Vám si ale myslím, že právě PROTO se musí o solidaritě "vést řeč", právě proto se musí začít znovu BOJOVAT a je třeba ukázat, že solidarita může nést výsledky, že je to pozitivní a perspektivní přístup. K tomu ale potřebujete jednoznačně POZITIVNÍ zpětnou vazbu. Musíte mít výsledky. Protože pokud by akce (třeba GS) selhala, vnímání významu solidarity se ještě dál propadne.

Myslím si, že rozhodující je "ztráta - zisk", pokud angažovaností ztratí pracující víc než získá, nebo je o tom alespoň přesvědčen(-ován), tak se angažovat nebude, probudí se až "mu poteče do bot".
Hodně záleží taky ke které "referenční sociální skupině" se jednotlivec přiřazuje. To je vidět ve školských odborech, kde hlavně mladí učitelé do cca 35 let - dost často pod vlivem partnera, který podniká - se nepovažují za "pracující" a často dokonce hlásají názor, že existence odborů je škodlivá.
Podmínkou akce je dostatečná frustrace neuspokojením potřeb, tyto potřeby ale musí být jasně definované a příslušnou sociální skupinou akceptované a chápané jako deficitní (jejich reálnost není rozhodující).
Ostatně v něčem podobném vidím nadšené přijímání převratu v 89 roce - že ztráty bude pro většinu větší než zisk si mohl dialekticky uvažující jedinec už tehdy odhadnout, nikdo tak ale neuvažoval - většina se upnula na vidinu uspokojení potřeb nabídnutých davu.
V této souvislosti mi opakovaně přichází na mysl jedna dost stará věc, mezi dětmi se kdysi stalo obrovskou módou mít "céčka" - původně plastový výlisek určený jako k vytvoření něčeho jako korále do dveří. Bylo fascinující, jak břehem takřka několik a dní dítka v celé republice skoupily ona céčka, která se stala superhledaným a nedostatkovým zbožím - bez jakékoliv publicity a reklamy v oficiálních sdělovadlech. Pokud by se to šířilo z jednoho centra jen ústním podáním, tak ona rychlost je nepředstavitelná.
Usuzuji z toho, že základní podmínkou je fungující reklama či propagace, to v současné době představuje přístup k masmédiím a dostatek peněz.

Kdo to byl tehdy nevím, ale pořád mi jde na mysl, že to byl někdo "třetí".

„Ostatně v něčem podobném vidím nadšené přijímání převratu v 89 roce - že ztráty bude pro většinu větší než zisk si mohl dialekticky uvažující jedinec už tehdy odhadnout, nikdo tak ale neuvažoval - většina se upnula na vidinu uspokojení potřeb nabídnutých davu.“
- Možná by se to dalo připodobnit situaci, kdy Indiáni dávali za skleněné korálky z Harrachova zlato. Právě to by si mohla předsevzít buď modernizovaná(1) SDS nebo event. nějaká nová partaj. Tím „to“ myslím rozkrývání různě dovedných manipulací, ukazování pravdivých tváří postav i pravice, ale hlavně levice. Spojit program sociální se zdůrazněným programem „zeleným“. Na mou poznámku na webu HzPD, kde jsem se vyslovil sice ve prospěch přímé demokracie, ale se současnou masivní informovaností v dotyčném problému, mi p. Valach odvětil, že kdo chce mít informace, dokáže si je sehnat. Ano, to je pravda. Zůstalo však ve mně podezření, že ne všichni vždy budou shánět potřebné informace. Ať z časových, či jiných důvodů. A možná na to navazuje věta od p. Tejkla:
„Usuzuji z toho, že základní podmínkou je fungující reklama či propagace, to v současné době představuje přístup k masmédiím a dostatek peněz.“
- A ještě si dovolím drobnost: Jde o cíle odborů. Pomohu si s dovolení útržkem od p. Neuberta:
„6) A zase podotázka: v historii se na počátku odborového hnutí soustředil boj proti špatnému "nepříteli" (rozbíjení strojů - peroutinky). Jsou dnes cíle odborářů objektivně určenými cíli? Nesměřuje se energie ve změněných podmínkách špatným
směrem?
Berte to jako otázky k heslu "odbory" pro Abecedu SDS.“ - - Pan Hudeček v jednom z příspěvků naznačil, že v SDS nejsou všichni až úplně prof. politiky. To by možná mohlo dát naději, že asi zamýšlená abeceda SDS by nemusela sloužit k osobnímu jejich prospěchu a být zdrojem nemanipulovaných informací a pojmů. A kde to dnes najdete.

"Berte to jako otázky k heslu "odbory" pro Abecedu SDS".
Toho se dočkáme? Na to jsem zvědav. Asi by z toho mohlo být něco dobrého k něčemu. Třeba k tomu, aby se měli např. "rudí ještěři" a podobná levičácká seskupení a třeba i "důledně levicová strana" střední velikosti kde poučit event. umravnit a nemusel nás chudák jejich vyslanec (z jejich rádia) tolik peskovat (Milan)
Nebo by to mohlo být něco podobného jako byla knížka od p. Kellera Abeceda prosperity. Asi záleží, kdo bude mít v ruce volant a který směr zvolí.

Je to takový "domácí úkol", který jsme si uložili. Zároveň bychom byli rádi, kdyby se do utváření tohoto souboru otázek (a semo tamo snad i nějakých odpovědí) zapojilo co nejvíce lidí. Vítáme VŠECHNY náměty.

Komentář ze dne: 21.08.2007 10:05:44 Autor: Milan Neubert (neubert@sds.cz)

Titulek: Re: Na co jsou odbory.
Ano. Je otázkou, „zda stávající FORMA odborů může k dosažení tohoto síle posloužit, zda se MOHOU konsolidovat. . .“ a „ . , otázka je, zda je to po změnách ve výrobním způsobu ještě MOŽNÉ.“ - - To jsou související otázky. Uvidíme, co odboráři udělají, zda budou pochybovat, či hledat, nalézat a konat.

„Milan Valach je především filozofem etiky a navazuje na marxismus podle mne všude tam, kde je možný normativní přístup. Patří k tomu lepšímu, co dnes česká filozofie nabízí, a já si ho cením za jeho kroky, umožňující mj. rozvoj marxismu. Jeho pohled na generální stávku je reálný - oproti němu bych já asi zdůraznil to, že je důležité, aby výsledky GS byly dlouhodobě udržitelné, i když opadne VŮLE po stávce a nadšení pro ni.“
GS zatím ještě nebyla, tak nemohla nic vydobýt a nemá cenu už teď se bát o její výsledky.
A asi je pravda, že pokud opadne vůle, zmizí i event. její výdobytky. To považuji za normální.
Pokud se etiky týče, jsem přesvědčen jakožto laik, že ke každé kapitole z etiky patří i kapitola z odvahy, jinak všechny učebnice etiky mají cenu právě toho papíru, na kterém jsou tištěny.
Za těch pár týdnů, co čtu diskusní příspěvky v diskusi HzPD se mi jeví, že pan Valach to ví. Příkladem málo energického nasazení ve prospěch potřeb svých a svého oboru vidíme např. na odborářích pracujících v kultuře. Etické zásady znají, ale nepostaví se za ně.

„Nejsložitější je to se solidaritou. Není mi jasné, jak dalece je součástí našeho genetického vybavení, spíše je to společenská vlastnost, šířená zkušeností, příkladem a výchovou.“
Ano, je to výchovou. Na pomoc by mohly přispěchat právě organizace typu SDS, které to vidí s nadhledem a mohly by aktivitu odborářů povzbudit a pomoci i radou.

"Myslím, že nesprávný vztah k iniciativnosti lidí v minulosti ze strany bolš. vrchnosti, byl jednou z hlavních příčin pádu tzv. socialismu. Troufám si též tvrdit, že neupraví-li tzv. levice svůj vztah k podnikatelům, nemůže v soutěži levice - pravice dosáhnout dobrého výsledku ani do budoucna.
Protože podnikání je často zdrojem škodlivin, musí se důsledně regulovat(asi jako el. proud, který je též smrtelně nebezpečný) a to bezpodmínečně.
Ale tím se už asi dostaneme k jiné kapitole a tou je zadání pro stát. Aby bylo jasné, co stát má a co nesmí. Co musí podporovat a co nesmí připustit."
Když jsem se vracel k příspěvku k jinému článku zde, napadlo mě, že se už dají vybírat hesla pro Váš nový diskusní slovník. Heslo "stát" a též zadání úloh, jejichž řešení má garantovat je asi jedním z prvořadých. A také další "zrna" jako je "podnikání", "regulace podnikání" atd.
Dali jste si hezký dom. úkol.

Rozhodli jsme se dát si úkol, který můžeme splnit. V polovině září zveřejníme seznam "hesel", s nimiž chceme začít. A pak budou měsíční ediční závěrky. Při zpracování bude každá pomoc vítána.