Lisabonská smlouva - vůbec ne! To má SEL malé, bezvýznamné plus. Copak jsem to neříkal dávno? Levice ale musí nabídnout pozitivní alternativu - co třeba takové Evropské shromáždění a Občanskou ústavu s moderními prvky PD a PPD?

Je pondělí, tak ať mám modrý den - krátce zopakuji stanovisko: PD je pozitivní návrh, ale není to pozitivní alternativa k Lisabonské reformní smlouvě. Tou by byl protinávrh smlouvy - ten však SEL na stůl položit nedokázala, a pokud vím, nepoložila ho na něj ani druhá část radikální levice, která se definuje jako "nesociáldemokratizující".

Problém evropské levice i Evropské levice je především v tom, že sama nemá společnou strategickou vizi, za kterou by se postavilo alespoň 25% evropských občanů. Sekundární problém je pak v tom, že část radikální levice toto globální řešení nehledá a zůstává o lokálních národních řešení, jejichž dlouhodobý úspěch je s ohledem na rostoucí globalizační interakci přinejmenším velmi sporný.

Se stávající vládní smlouvou se nedá udělat nic jiného než ji odmítnout a SOUČASNĚ
a) usilovat o aktivní účast lidí (proto referendum a široká diskuse)
b) připravit pozitivní návrh, který by mohl ležet na diskusním stole

Samotné a) věc nezachrání, nebude-li b), vyzní věc do ztracena a zdiskvalifikuje i a) - takže by se mohlo stát, že na dlouhé roky odepíšeme zájem lidí o přímou demokracii.

odmítnout Lisabon, proč ne, když nesplňuje očekávání. Byla ale vůbec nějaká očekávání a nebo je to o odmítání z principu (vše co je kapitalistické, je i špatné)?
Jinak klíčové je ad B¨- tím se lze odlišit od anachronických národniků v ODS oživující atmosféru 30. let (včetně natírání levicdo národně socialistických barev).

Ta otázka je dobrá, protože se na ni špatně odpovídá. Není to totiž klasické buď - anebo. Zodpovědně mohu zamítnout druhou část: nebylo to odmítnutí JENOM proto, že jde o kapitalistický projekt. Strany sdružené v SEL jsou všechny měrou menší nebo větší prounijní, tedy pro NĚJAKOU formu spojených států evropských, Leninův přístup je myslím brán minimálně jako dobově podmíněný.(Z tohoto důvodu to tady taky v posledních měsících SEL schytává :-)))

Částečně však musím zamítnout i první část, a to v tom smyslu, že neexistovalo nějaké SPOLEČNÉ očekávání. Kdyby totiž existovalo, asi by už existoval společný projekt, ale ten se za pochodu hledá v diskusi mezi stranami s velmi odlišnými současnými podmínkami i historií. Pozitivní na tom je okolnost, že SEL funguje jako laboratoř, kde se vyhodnocují posuny v jednotlivých zemích a kde dochází k pokusu o jejich zobecnění. A také okolnost, že (dosud?) nevzniklo nějaké dogma, které by v hledání (kromě setrvačností) překáželo.

O víkendu běžely intenzivní a vzrušené diskuse právě o programových tezích - ty budou nepochybně parametrem, klíčovým pro hodnocení SEL ze strany společnosti.

zde uvážlivější stanovisko než to co ještě před sumitem splodila skupina KS v čele s KKE. AKEL, Postugalci a Španěly. Uvidíme s čím příjde KSČM , která o sobě říká že je eurorealistická oprpti euronadšencům v ČSSD a eurofóbůmv ODS. Proč je nyní méně více a proč mám toto za lepší ?
1) netvrdíte jako axiom, že reformní smlouva zachovává jádro ústavní smlouvy (zachovává jádro EU, ale to je něco jiného). Nejde o krádež suverenity aloe o tvar a funkčnost sdíleé suverenity
2) evropská levice si musí ujasnit, jeslti v případném boji prpti reformní smlouvě chce tlačit EU před maastricht - de faco po boku ultraliberálů a nacionalistů
3) jestli bojem o čas (ratifikovat v ČR jako poslední) z toho učiníme téma eurovoleb, je připravena dát česká levice realizovatlnou alternativu - proti levičáckému helsu destrukci EU stojí obrana sociální koheze i s pomocí EU. Posilování národních států může vést k sociálnímu dumpingu.
4) referendum zvyxšuje legitimitu pokud ne stojí na populistické, ale informační kampani (podpisy kolektivů pracujících na žádostech o tvrdý trest pro Horákovou by měly být poučením),
5) v tomto ohledu je an místě spíš kritika vlády, že na IGC i do Lisabonu nejela s mandátem opřeným o parlanmentní diskusi, tlůačit ODS do demokracie i takto ... samotné zastupitelství není systémová vada.

DObry den, pane Maštálko, co říkáte na novou podobu v Lisabonu prijate "euroustavy" (pokud se to da takto honosne nazvat)
Vážený pane Holý, dokument přijatý v Lisabonu opravdu není ústavou v právním slova smyslu. Oproti dokumentu, který se nazýval ústavní smlouvou, doznal i pod vlivem EP změny, některé k lepšímu. Např. součástí by měla nově být i charta sociálních práv. Za pozitivní lze považovat i změnu ve zvýšení kompetencí EP. Potud pozitivní výčet končí, i nadále zůstává negativem snaha o spojenou vojenskou angažovanost evropských států. Podle mého přesvědčení Evropa může uspět v mezinárodní soutěži nikoliv vývozem vojáků a tanků, ale ekonomiky a kultury. Za zcela nerealistický je možné považovat návrh na funkci tzv. ministra zahraničních věcí, protože EU nemá společnou zahraniční politiku, jen se někdy stane že větší část členských zemí má společný zahraniční zájem (viz. invaze do Iráku). To jsou důvody proč je i nová verze kromě jiného pro mne nepřijatelná. V každém případě jsem zásadně pro referendum o této otázce.

Nevím ze kdy ta odpověď panu Holému je (např. žádný ministr zahraničí v konečné verzi smlouvy není) ale věcně bilanční přístup kladů a záporů je racionální metoda.
Netuším jaké vychází J. Maštálkovi konečné skóre (umně je to dost těsné), ale pochopil možná, že ovlivňovat tyto struktury je víc než v koutku na ně bezmocně nadávat.
A také to před případným referendem osloví víc lidí.

Je to dnešní on-line rozhovor na stránkách KSČM. Mimochodem ale, podle prohlášení k článku 9e reformní smlouvy snad funkce vysokého představitele EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku snad zůstala, ne?

1) funkce vysokého komisaře ve smlouvě je, ale změnou vůči současnosti je pouze to, že se dotváří jeho úřad - nic ve smyslu ministra zahraničí, tzv. zahraniční politika EU musí být dál jednomyslná (pokračuje hra USA a Ruska na bilaterální vztahy s ochotnými členy EU - tedy žádná společná politika, bohužel)
2) za jediné podstatné změny mám rozhodování v rozšířené EU, tj. a) přechod na 55% obyvatel a 65% států s odsunem
na obodbí 2014-2017
b) většinové rozhodování se rozšířilo z dosavadních
131 oblastí na 181 (kromě výjimky pro Britanii platí i
ve sféře vntira a justice)
3) fakt, že ODS neuspěla se svým osamělým záměrem zavést tzv. červenou kartu - povinost EK zrušit euronormu, když to požaduje jediný stát (mimochodem bez ohledu na proceduru v EP) nepovažuji za zásadní.
Stačí, ře byla zavedena tzv. žlutá karta, která znamená posílení národních parlamentů.

zatím znám jen mandát z německého předsednictví než závěrečnmý text. To co se kolem finálového jednání rozvířilo (jesltui se může euru říkat JEVRO, proporce mandátů v EP mezi Itálií, Frnacií a Briotánií nebo cizinecké kvóty proé studium) jsou prkotiny.
Neśtavní zakotvení Lidských práv vnímám jako minimum neohrožující vyšší standard v některých zemích. To, že zmizela svobodná soutěž jako reakle na francouzské NON není problém. Oboustranná felxibilita i možnost yvstoupení z EU je procedurálně pokrok.
Takže levice může kritizovat spíše malá pokrok (odstraňován í demokratického deficitu, sociálpní dimenze integrace), než zhoršení.stavu.
Jestli se rozhodne česká ODS učinit z ČR nového "trouble makera" (po kačeřím Polsku), tak bych s ní v zákrytu nechtěl být. Levice nemůže být spojencem v návratu k laissdez faire.

Přízrak referenda obchází Evropu
(...) Francouzští občané rozebrali a prostudovali na jaře 2005 dvacet miliónů výtisků návrhů euroústavy a zjistili, že veřejné služby v Evropě mají být zprivatizovány a zmizet, že euroústava dává politickou moc do rukou nevolené Evropské komisi, a že "zavazuje" všechny země EU dělat brannou a bezpečnostní politiku "v souladu s NATO". Francouzi řekli této Evropě ne, a ministr vnitra Sarkozy o svých spoluobčanech tehdy prohlásil, že jsou "vadní" (tarés) a "blbečkové" (petits cons).

Ultraliberál Sarkozy dnes připravuje francouzské prezidentství v roce 2008 a má naspěch, neboť dostal od Evropské komise zelenou zlikvidovat sociální Evropu a vrátit Francii do vojenských struktur NATO, které opustila v roce 1966. K tomu má posloužit "zjednodušená" třísetstránková unijní smlouva, která změnila název a zachovala 99 procent všech klauzulí již odmítnutých francouzskými občany. Nová smlouva pro "jedinou možnou liberální Evropu" bude schválena "bez referenda", prostřednictvím parlamentu, ačkoliv naprostá většina Francouzů referendum požaduje.

K Sarkozymu smělému návrhu ratifikovat v celé Evropské Unii novou unijní smlouvu bez referenda se na lisabonském summitu manifestačně přidali všichni šéfové vlád, včetně demokratického občana Topolánka. Český "euroskeptik", který bude "předsedat" také bez referenda liberální Evropě pod ochranným štítem NATO, se musí od "eurooptimisty" Sarkozyho teprve učit. Přesvědčený "Evropan" Sarkozy o výsledku francouzského a holandského referenda a o možnostech dalších referend v Evropě zakázal mluvit svým ministrům.