Je to asi takhle: Hospodářství, stát a politika buržoazie a její mezinárodní vztahy jsou nyní zcela oslepeny sociální krizí , charakteristickou pro předrevoluční období společnosti. Hlavní překážkou na cestě přeměny předrevolučního stavu do revolučního je oportunistický charakter vedení proletariátu: jeho maloměšťácká zbabělost před velkoburžoazií a jeho zrádcovské spojení s ní i přes její smrtelnou agonii.

Trapní, zrádní žvanilové proletariátu rozhodně nepomohou. Zostření boje proletariátu totiž znamená i zostření metod protiúderu ze strany kapitálu. Nové vlny okupačních stávek mohou a bezpochyby vyvolají rozhodná protiopatření ze strany buržoazie. Přípravná práce ze strany tajných štábů velkých trustů je již v plném proudu. Běda revolučním organizacím, běda proletariátu, jestli bude opět přistižen nepřipravený.
Buržoazie není nikde spokojena jen s oficiální policií a armádou. Ve Spojených Státech i během „klidných" časů udržuje buržoazie v podnicích ozbrojené oddíly stávkokazů a soukromě ozbrojených násilníků.

"Když se něco v minulosti nedařilo, začal se vždycky hledat vnitřní nepřítel."

Aspoň takhle to "Vojtěch" napsal 16.11. odpoledne. řekl bych, že to docela sedí na předchozí příspěvek.

Milý Milane! Řekl bych, že žádní žvanilové proletariátu nepomohou. Pokud si proletariát nepomůže sám, tak má smůlu. Nepomůžete mu ani Vy! Až bude proletariát chtít, pomůže si sám.

Tak jděte příkladem, Milane. Vyvolejte cvičně nějakou tu okupační stávku, ať nejste taky jen takový žvanil jako zdejší diskutéři.

Z textu vyplývá, co řekl níže Ik - osvobození proletariátu je věc proletariátu samotného. Pokud se to dělá jinak - např. skrze nějaký předvoj, "pobolševicku" - tak na to proletariát jen doplatí.

Ni Dieu, ni cesar, ni tribun ... je ve francouzském textu Internacionály.
Ani Bůh, ani osvícený vládce ani vůdcové lidu proletariát neosvobodí. Musí se osvobodit sám. A přímo pomocí "kapitalistického nářadí"

Stávku jsem již před časem párkrát vyvolal a byl jsem na hodinu protiprávně propuštěn zdivočelými privatozátory, kteří nakonec vleklé soudní spory prohráli a museli se mi omluvit po uložené pokutě v tisku. Podnik byl mezitím prodán a náhradu poškozené cti mi paní doživotní soudkyně nepřiřkla. Čest a dobrá pověst občana nemá v jejich očích asi žádnou cenu. Bylo to velmi drahé poučení ale podle něj bude jednat. Odpusťte si proto své zlomyslné a jízlivé osobní poznámky na mou adresu a běžte raději dělat něco užitečnějšího. Když se opatrně rozhlédu po zdevastované, zašmelené české zemi, tak příležitostí k tomu je mnoho, nebo ne?

Něco tak hutného už jsem dávno nečetl. TENHLE Milan asi nebude Milan Neubert, co?
A kde jsou "ztroskotanci a zaprodanci"? Proč tolik zloby a nenávisti, a proč v tak ubožácké formě? Je to onanistický výlev?

Chávezova kritika Evropy, té Evropy, která hodlala na Iberoamerickém summitu dávat lekce z řízení, byla zdrcující.

Ve slovech Daniela a Eva zněly hlasy Sandina a tisíciletých kultur této polokoule.

Z projevu, jenž na Summitu přednesl prezident Salvadoru, se člověku dělá nevolno.

Kapitalismus je systém řízený slepými, destruktivními a tyranskými zákony, které byly lidskému druhu vnuceny.

Rozhodnutí věnovat příští summit latinskoamerické mládeži je nestravitelnou směsicí cynismu a lží, která má do myslí národů zasít podmíněné reflexy.

Opravdu jsem to, Koloději, nebyl já. Zřejmě autora naštval text, který po dobu více než půl roku chystalo přes 20 evropských radikálních levicových stran včetně některých komunistických.

spíš zvláštní druh humoru.... nevěřím, že by tohle ještě někdo mohl brát vážně. Ale asi se svým "džoukům" směje dost sám. Inu, přejme mu to ať se slastně tetelí.
Ale tady se raději bavme, ať již s vtipem či seriózně, spíš o těch alternativách.

Chiquita, obrovský mezinárodní producent ovoce, stojí před další soudní žalobou ze strany obětí teroristické organizace v Kolumbii, kterou firma financovala.

Egon má pravdu, bavme se raději o alternativách. Alternativy samy ovšem mají vždy vycházet z analýzy stavu - ten už je z dosud přeloženého textu tezí zhruba patrný, takže bychom měli zůstat nejprve u té analýzy.

Takže se ptám těch, co si troufnou analyzovat EU očima KSČM:

Výčet nedostatků EU očima SEL se podle mne ani moc neliší od pohledu KSČM, jak ho v médiích zaznamenávám. Nebo se pletu? Je tam někde výraznější rozdíl?

Může Evropská unie hrát roli třetí světové mocnosti, jaká by vyrovnávala vojenskou a strategickou bipolaritu mezi Spojenými státy a Ruskem? Občas takové přání zazní z úst některého politologa, novináře či politika. Je to však jen přání, které se při bližším pohledu rozplyne jako pára nad hrncem.
EU takovou globální roli hrát nemůže a ani nechce. Má to mnohé příčiny a některé z nich vězí hluboko v poválečné historii Evropy. USA si po druhé světové válce pojistily nejenom Německo, ale celou západní Evropu, která vyšla z válečného konfliktu vyčerpaná a proměněná. S výjimkou Francie, která se v Alžíru a Indočíně pokoušela, v křeči a bez úspěchu, navázat na velmocenské ambice a zapomenout na vichistické trauma, měla Evropa, na západě i na východě, jiné starosti než dělat politiku vedoucí k dalším konfliktům. V tomto stavu "bez ambicí" se celý kontinent velice rychle ocitl uprostřed bipolárního světa a studené války. Každá evropská země chtě nechtě vězela v některém strategickém táboře a vojenském paktu.
Prostřednictvím NATO dostaly USA pod kontrolu vojenský potenciál většiny západoevropských zemí a tento stav trvá dodnes.

Strategická a globální závislost EU na USA je velkým problémem i diplomatickým. EU se jako celek nerada vyslovuje ke všemu, co s touto faktickou závislostí souvisí. Proto se nepodařilo dosáhnout ani integrálního stanoviska EU k rozmístění raket a radaru na území Polska a České republiky. Vyjádřili se představitelé některých států EU, Evropská unie ale jasné stanovisko nevyslovila a ani nepřipustila větší diskusi na své půdě. Na neoficiální úrovni se jistě jednalo čile, ale oficiálně téměř nic. Působí to dojmem respektu Unie vůči suverenitě jednotlivých členských států, ale ve skutečnosti se jedná výhradně o úhybný manévr, zbavení se přímé odpovědnosti a o výraz bezmocnosti.
Připustit strategicko vojenskou závislost Evropské unie na Spojených státech a faktické vyloučení ze hry na globální úrovni není pro Evropskou unii ničím, čím by se chtěla chlubit. Proto ono mlhavé mlčení všude tam, kde by bylo zapotřebí jasné řeči. Ale - jak už vyplývá z předchozího textu - většina zemí EU a Evropy jako celku nemá o roli silného a odpovědného globálního hráče zájem.

rámující geopolitická úvaha je jistě na místě, ale závěr, že o větší globální roli nemají evropské státy zájem není přesný. Spíše jde o to, že se nechce podstoupt náklady této role. Zatímco USA a Rusko soupeřili, Evropané měli sociální jistoty aby se protektorátu Moskvy a Washingtonu tolik nebránili. Gulášový komunismus a wellfare state na obou stranách barikády.
Otázkou je zda se situace nemění existencí evropské integrace a jakou rolu v tom hraje perspektiva konfederativní, či dokonce federativní Evropy (bez ní se stejně bipolarní rozdělení Ervropy vrátí - US. hightech a ruský plyn to zařídí)
Z tohoto pohledu mi přijde tato zpráva na II. sjezd SELky poznamenaná určitou bezradností. Je z toho cítit, že se chce jen bránit dosažené a to ještě na úrovní vybraných národních států a pak v ulících různými manifestacemi perstrých sociálních aliancí.
Jde o obranu (tedy ne strategickou inciativu, to nezachrání ani řeči o imaginární socialistické perspektivě Evropy) a otázkou je zda i ta obrana se vede ve správném zákopu. Národní státy totiž oslabují objektivně a přehlížení evropských institucí drží eurolevici na chvostu dění.
Slabý názor na euroinstituce potrzuje, že v textu o nich moc není - jenom se bojuje s euroústavou a jako přes kopírák i s reformní smlouvou, přes to že je značně redukovaná. A to značně paušálně - žádý názor na společné politiky, na to jak zajistit sociální kohezi, energetickou bezpečnost, rozvoj inovací a vzdělanosti ... to co bude v budoucí soutěži rozhodovat.
A že se to bude bu´d odehrávat na transnacionální úrovni a v euroinsitucích a nebo vůbec ne. Převálcují to totiž ty USA a Ruskoa a zejm. TNC, které si nemusí z karnevalu v ulicích ve stylu Porto Alegre zas tak moc dělat.

Karnevaly jsou málo platné. Karnevaly pořádá buržoazie aby se lid vybouřil a unavil. Během přechodného období nemá dělnické hnutí systematický a vyvážený, ale horečnatý a výbušný charakter. Hesla, jakož i organizační formy, musí být podřízeny ukazatelům hnutí. Vedení musí citlivě reagovat na iniciativy mas.
Okupační stávky (viz Argentina) a závodní výbory jsou nejnovějším výrazem takového druhu iniciativy, která jde za hranice normální kapitalistické procedury. I dočasné obsazení závodů zasazuje ránu idolu kapitalistického vlastnictví. Každá stávka tohoto druhu klade praktickým způsobem otázku, kdo je pánem závodu, kapitalista nebo dělníci?
Odboroví byrokraté budou zpravidla bránit vytváření závodních výborů, tak jako budou bránit každému smělému kroku na cestě k mobilizaci mas. Hlavní význam výboru však leží ve skutečnosti, že se stane bojovým štábem pro takové
vrstvy dělnické třídy, které obvykle nemohou odbory pohnout k akci. Právě z těchto více utlačovaných vrstev přicházejí nejoddanější oddíly revoluce.

Něco nejen o energetické politice je tady:
http://www.ransdorf.com/%E8l%E1nky/Prumyslo va%20politika%20EU/PP.pdf
chybí k tomu ale oponentura, když si počtu na:
http://zlomropy.blogspot.com/
tak k tomu taky postrádám stanovisku, jakoby chybí odvaha řešit katastrofické scénáře - odvaha konstatovat, že zdrojů už bude jenom ubývat.

Na zřetel je zřejmě žádoucí vzít více tu podobu „levicového libertarianismu", kterou zastává např. Michael Otsuka v knize Libertarianism Without Inequality, resp. jenž je popsán v antologii textů Left Libertarianism and Its Critics: The Contemporary Debate (editoři: Peter Vallentyne a Hillel Steiner).
Pro levicový libertarianismus je totiž příznačné, že se snaží spojit právo každého člověka na vlastnictví sebe sama s permanentním přerozdělováním majetku. Jak uvádí Peter Vallentyne , levicový libertarianismus na rozdíl od "pravicového libertarianismu" vychází z toho, že přírodní zdroje jsou jakýmsi „společným majetkem“ lidského rodu, resp. každý člověk má právo na rovný přístup k přírodním zdrojům.

anarchokomunismus má s anarchokapitalismem jednio společné... totiž že jde o romantický pohled, který ale nikde nefunguje.
To co lze uplatnit na jeden kibuc či co zkoušel Fourier ver svých falanxterách nelze uplatnit na společnost jako celek.
Kvadratura kruhu. Autonomové mají blízko k liberatiránům a různých anarchoodnožím. Šanci mají se uplatnit možná v konstruování života v subsidovaných úrovních, ale na celostátní či transnacuionální těžko.
Reálné alternativy moderní levice pro nejvližších let proto je klepčí ensdtavět na utopiích ale na něčem konkrétnějším.

To, že tady něco dříve nebylo, není racionální argument proti tomu, aby to zde časem bylo. S podobným způsobem pseudoargumentace by lidé nevylezli z jeskyní - kdo to kdy viděl stavět domy a proč, vždyť ta jeskyně je tak útulná... Takže Janusi, zkuste prosím vymyslet něco intelektuálně přesvědčivějšího, nebo si budou naši milí čtenáři za chvíli myslet, že jste nějaký konzervativec, či co. A to byste určitě nerad.

proč tak popuzeně , myslím, že z důkazy je na řadě někdo jiný. Když někdo rýsuje nějaké diskontinuitní vize, měl by on prokázat jak budou fungovat. Opatrnost k různých libertariánským a anarchistickým vizím je myslím docela na místě. Tady bych s J. souhlasil.
Citový vztah k některým knížkám je ryze osobní věc a také není argument. Faktem je, že právě 20. století zpochybnilo celou řadu utopií (včetně té budovatelské stojící na "novém" člověku) a přimělo k větší opatrnosti a realismu. Jen přání nesmí být otcem myšlenky.
Různí vyznavači Trockého, Kropotkina, ale i dalších by měli své nadzemské sny daleko pokorněji kofrontovat s realitou fungování světa, nechtějí-li se stát náboženstvím pro sekty.

ale vůbec ne - o popuzení nejde. To jen náš malý Puk nám nabízí něco ze svých oblíbených citací. Ať je to Lenin, Rothbard nebo V. Filip, vždy jde o zvěstování hotových pravd před kterými musíme kecnout na zadek.
Jinak, anarchokomunismus je krajní odnož odporu k státu a nadvládí etických principů, anarchokapitalismus je krajní odnož odporu k státu a nadvládí laissez faire. Jedno zákonitě ústí do stalinismu, druhé do mafijního kapitalismu. tedy proavého opaku o čem sní.
Problém je tu víra, že svět lze řešit jednim abstraktním principem. Nejde. I když se libertariány čií anarchisty lze v jejich kritice občas inspirovat, na ucelený a fungující projekt to není.
Ale to spíš pro ostatní hledače alternativ. Našeho Puka zřejmě nepřesvědčíme.

Na pravolevé škále jsou z pohledu společenských vědců vlevo komunisté a libertariáni, uprostřed zmatené socialistické hnutí a vpravo konzervativci. SDS a ČSSD se evidentně řadí k onomu zmatenému středovému proudu, který chce progresu dosahovat konzervativními prostředky(Milan Neubert a Jiří Paroubek jsou typičtí představitelé těchto snah) a Egon s Janusem jsou zase typičtí konzervativci. Jejich ideálem je starý řád, nesvoboda a theokracie. Řečeno těmto dvěma pánům do ouška: Dějiny nejdou račím pohybem...

A dodávám, že konzervativci v dobách krizí tendují k nacismu a fašismu. Nebezpečí fašismu, resp. nacismu není, opakuji, není věcí minulosti. Nynější malá početnost neonacistů nic neříká o procesech, probíhajících v současné společnosti, viz Kellerovu knihu „Soumrak sociálního státu“. Nástup fašismu, jako nejpravděpodobnější variantu následujícího vývoje Evropy, zdůrazňoval i při své poslední přednášce na toto téma před několika dny v Brně. Nemám žádné argumenty, s nimiž bych mohl tomuto názoru oponovat.

"Na pravolevé škále jsou z pohledu společenských vědců vlevo komunisté a libertariáni, uprostřed zmatené socialistické hnutí a vpravo konzervativci."

Z pohledu jakých společenských vědců ?
Proč to množné číslo ?

To, že to říká jeden výstředník se stejným křestním jménem jako je Váš nick, ještě neznamená, že to je pravda. Je to jenom jeho, tedy jenom jeden pohled na spektrum vedle jiných pohledů - a to nota bene pohled silně silně menšinový ...

téma je levicové alternativy, aby levice v Evropě s nimi někoho oslovila a aby ty alternativy měli reálnou šanci v dohledné době fungovat.
Z minula přežívá koncepce etatistická - to drhne na inklinaci části levice k národovectví, protože národním státy proti globalizujícímu kapitálu slábnou (to platí jak pro byrokratickou formu tzv. reálného socíku, tak na keynesiánskou verzi státní regulace).
Pak je tu alternativa vpouštějící do hry samosprávu, neziskový a současně nestátní sektor . Jde o iniciativu zdola .. .na národní a zejména na nezbytné transnacionální úrovni chybí svorník. Netrpěliví revolucionáři také kritizují příliš evoluční charakter (moc práce málo praporů).
P.S. procizujme možné varianty alternativ, s jedním člověkem, který tu chce téma jen zablokovat bych neztrácel čas dokud nezačne opravdu diskutovat. Držím se raději principu : politickou hysterii tlumit a ne excitovat.

Astreamovi a dalším : neřekl bych že tento způsob odvádění pozornosti od tématu by měl být hodný následování. Odkazy na různé popularizační brožůrky a plitké eseje (jedno jestli z východu či západu) nejsou samostatným pohledem.
Otázka zní co je podstatou té či oné alterantivy - že je nějde nějaká knížka a že jejího autora někdo považuje za modlu či nikoliv je naprosto druhotné. Ať se každý modlí k čemu chce ... ke generálním tajemníkům nebo jiným ideologickým kultům.
Reakcí, že kultovní autoři jako např. Chomsky neříkají zas tak nic podstaného ani nového rozpoutáte absurdní obhajobu model a ne debatu o alternativách či koncepcích.
V posledních měsících mám za ověřené, že reagovat na různé ty mutace nicků Milan, Vojtěch, Honzy či Murray je
házení hráchu na zeď. Názoru, bez všelikých berliček a úniků, se asi nedočkámer.
Nastolme prostě téma a držme se ho bez ohledu na to, který šakal na karavanu vyje. Jinak je to plácy, plácy.

Profesoři ekonomie na amerických univerzitách nejsou podle vás astreame společenští vědci? A jaký je tedy váš pohled na politické spektrum?

Profeso(ŘI) nebo profeso(R) ekonomie reprezentuje onu množinu ?

Je jich snad významější počet ?

Já osobně se hlásím k liberálně levicovému pohledu na svět, ale v diskusi své vlastní členění nepoužívám, protože ho nepoužívají druzí a diskuse by měla operovat s konvenčními, rozšířenými významy. Proto se přidržuju tradice ....

Moje vlastní členění (když už jsem tedy byl tázán) pracuje s následujícím kritériem :

Podle stoupající míry reálné emancipace jednotlivce je hnutí a strana levicovější, podle opaku je pravicovější, takže nejvíc napravo mně vychází fašisoidní, totalitní systémy a hnutí i stalinismus, nejvíc nalevo ovšem nefigurují komunisté a liberálové. Ti jsou zde jenom střed, protože nelevicový liberál zapomíná na velmi důležité reálné a sociální parametry každého osvobození a komunista je přesně naopak jednostranný. Sociální demokraté pak tvoří onen levý střed, sociální liberálové levici s ohledem na o něco větší odolnost vůči byrokratickým a etatistickým pokřivením emancipace člověka, ale nejvíc nalevo jsou právě různí levicoví, samosprávní, mírně nazelenalí anarchoidní libertariáni ...

S ohledem na určité meze nutné k fungování společnosti jako optimální bych ZATÍM viděl výrazně robustní přerozdělování nesmírně průhlednými mechanismy bez testování a byrokracie a jinak co nejsvobodnější trh, který v historii ukázal, že má relativně nejméně chyb a jenom jednu podstatnou věc se nikdy nenaučí - nikdy nepřestane polarizovat společnost, bohatství, příjmy, majetek, protože reprodukuje vždy nějaké odlišné vyjednávací pozice a to vede k divergencím

Na cestě k samosprávnímu socialismu pro 21. století nás, jak víme z Manifestu, čeká mnoho politických opatření. Tato opatření budou ovšem podle různých zemí různá. Ale vidíme, že to jde, když se chce - viz např. Venezuela, Bolivie, Nikaragua atd. V nejpokročilejších zemích však může být téměř všeobecně použito mj. těchto opatření: 1. Silně progresivní daň; 2. Soustředění úvěru v rukou státu prostřednictvím národní banky se státním kapitálem a výhradním monopolem, tzn. racionalizaci současné antisociální fiskální a monetární politiky. Podnětná je v tomto ohledu studie mladého českého ekonoma Petra Gočeva o vertikálním přerozdělování. Její precizně vědecky podložený závěr zní, že poměrně vysoká míra státem vynuceného vertikálního přerozdělování je ve stávající společnosti (tj. za předpokladu existence státu, soukromého vlastnictví výrobních prostředků, atd.) legitimní ze všech relevantních hledisek - z hlediska spravedlnosti, užitku, svobody i efektivity .

K realizaci uvedených cílů musíme v současné situaci demokratické soutěže politických sil získat prostou většinu ve sněmovně v případě fiskální politiky, většinu v celém parlamentu pro volbu prezidenta, který jmenuje členy bankovní rady České národní banky pro nápravu nejhorších chyb monetární politiky a kvalifikovanou většinu pro hlubší ústavní změny. Všechny tyto postupné cíle jsou při jednotném úsilí dosažitelné v řádu let či desetiletí.

zjevně se potvrzuje : byl jeden mnich a ten měl knih, ale nechápal co je v nich. A když nevím, tak alespon zvítězím.
Spory s věřícími jsou marné protože argumentovat racionálně se spasitelskou vírou se nedá. Přeji veselou zábavu s naším vzteklounem.

Tak zkuste místo přezíravě arogantních osobních poznámek předložit nějaké racionální protiargumenty. Sociolog Keller o tom napsal knihu, že Evropa směřuje k fašismu, uveďte tedy stručně proč si myslíte, že ne a napište o tom třeba taky knihu, ať se máme o čem bavit, kliďasi.

zase špatně, řeč je o alternativách pro evrokskou levici a ne zkterých děr vylézají fašisti či stalinisti. Váš kvíz ze znalostí oblíbené domácí četby si klidně vyplňte sám.
Alternativy jsou : za a), za b), za c). Je zajímavé, že tahle zřejmé odpovědi bez frází se na levici člověk jen těžko dočká.
Např. odpověď, že alternativa války je mír je na nic. otázkou je jak ten mír zajistit a jak ho i bránit- např. jakou bezpečnostní architekturu pro Evropu má levice za vyhovující. Jaký bude evropský pilíř naší bezpečnosti ?
Nebo se skrývat za vágní termíny - např. co komu řekne, když povím že flexicurity vytváří prekariát. Vůbec nic. Nároky na flexibilitu práce přicházejí se změnou charakteru práce a mění se i kvalita sociálních jistot (security) ... tedy co je a co není ona prekarita ?
A tak dál, a tak dál.

mr je válka a válka je mír?

Pane Jane! To je takový zažitý obyčej sociologů: napsat knihu. To dělají všichni sociologové, podívejte se do knihovny, kolik už je tam knih. Jeden sociolog píše o fašizmu, jiný o dělnické a rolnické třídě a další zas o něčem jiném. Píší hodně a rádi. Přesto mám pocit, že společnost, která je ve středu pozornosti sociologů se spíše řítí než řídí kdoví kam, nejspíše někam do pekel. Zdá se, že množství sociologů a jejich knih na směřování společnosti nemá téměř žádný vliv. A přitom by v zájmu našich vnoučat bylo si budoucnost piplat, tak jak to dělá zahradník se svojí zahrádkou. Bohužel máme teď dosti sociologů, ale nemáme Mojžíše, který by uměl vést lid z průšvihu jako zahradník - piplač.

Sociologie je dle klasifikace jedna ze speciálních společenských věd kdesi na hranici mezi sociální psychologií a filosofií. Problém leží ale v rovině filosofie a politické filosofie. Nevím, zda nám zde pomůže nějaký druhý Mojžíš, to je spíše problém teologický. Navíc komunistické a radikálně levicové strany nechtějí zastupovat zájmy všech, nechtějí zastupovat zájmy kapitálu, bank, vojensko-průmyslového komplexu - a ani oligarchů, řekl Vojtěch Filip, předseda ÚV KSČM na 2.kongresu Evropské levice. Proto se Oskar Lafontaine ptal Gerharda Srodera, s kým kráčí - s odboráři nebo bankéři a on ho vyhodil z ministerstva financí. Ano, kráčí s podvodníky a zloději, konstatoval základní ekonomický výzkum, nikoliv s pracujícími. Proto se také lidé ptají vedení SDS, s kým kráčí... Odpověď nikoliv slov ale činy jaksi nepřichází. Uvidíme, jestli se Milan konečně aktivizuje alespoň k prosté občanské statečnosti a podá stížnost na příslušné mediální Rady ohledně (ne)informování o 2.sjezdu SEL, jehož organizací byl pověřen a příliš ji nezvládl.

k Janovi, sběrateli knih, kterému není moc rozumět :
nešlo by to k tématu ? tedy jakou KONKRÉTNÍ alternativu by měla evropská levice považovat za nosnou.
A prosím bez novinových frází o vašich heroických činnech v boji s bankéři a utlačovateli.

Ptát se, "kdo s kým kráčí", je sice legitimní, ale samo o sobě takové kladení řečnických otázek akční spolupráci moc nepomůže. Sjezdu EL se účastnili i představitelé té části české levice, která dlouhodobě klade podobné otázky směrem ke KSČM - ta je z jejich pohledu stranou prorežimní, tedy stranou českého kapitálu. Měli jsme možnost si o těchto problémech chvíli povídat a v zásadě jsme se shodli na tom, že všechny podobné útoky, jejichž cílem je nějaký abstraktní a subjektivně vnímaný přístup, ve svých důsledcích znamenají oslabení schopnosti radikální levice hájit skutečné zájmy lidí práce.

Ono jde totiž o to, co tady vytýkáte pouze SDS. Za radikální levicí jsou dnes obecně spíše jen slova, než nějaké činy. Tady nejde o to, že by radikální levice činy nechtěla, ale s ohledem na velikost její podpory od občanské společnosti ani nemůže. A to je třeba změnit. Je naprosto nepodstatné, jestli jsou teoretické přístupy jedné, druhé či třetí složky levice fundovanější a jestli jsou lepším odrazem reality. Neexistuje-li z důvodů takových či makových silná organizační struktura levice, která by byla názorově širokospektrální a která by tuto názorovou diverzitu veřejně deklarovala, nelze očekávat, že rezonance radikální levice se společností poroste.

Možným náhradním řešením je právě akční spolupráce levice, ale na její základní podmínku jsem narazil už na začátku této mé reakce. Nejde o to druhé nekritizovat, mohou být opravdu aspekty, kterých si ten druhý není vědom, ale je třeba tak činit způsobem, který jednoznačně představuje snahu mu pomoci. Chápu, že to nemusí být za obecných podmínek útoků zvenku jednoduché, ale jinudy ta cesta asi těžko povede.

Příkladem pozitivním může být (až na ten tón) zmínka možnosti/potřeby podat stížnost Radě ČT stížnost na vykrytí 2. sjezdu EL. Naproti tomu výhradu k organizaci sjezdu v takto abstraktní rovině vnímám minimálně jako nekonstruktivní. Budou-li konkrétní poznámky nebo srovnání s nějakou akcí KSČM v hotelu Olym

Budou-li konkrétní poznámky nebo srovnání s nějakou akcí KSČM v hotelu Olympik, rád je předám konkrétním organizátorů ať ze SDS nebo těm, které řídil za KSČM Hassan Charfo. Poučíme se jistě všichni rádi.

Nechci komentovat hlubokomyslnou diskusi o tom, co je a co není sociologie, a může-li řešit "problém".
Nemohu ale nechat bez reakce poznámku o organizaci sjezdu Evropské levice. Především bych chtěl tak trochu vzít v ochranu M. Neuberta - za organizaci sjezdu sice nesl a nese jakousi "politickou odpovědnost" jako předseda SDS, pověřené rolí organizátora, ale "praktickou zodpovědnost" nese od začátku trio ve složení M. Hornychová, J. Hudeček a L. Ledl. Pokud jsou tedy nějaké KONKRÉTNÍ výtky k organizaci sjezdu, prosím je směrovat na nás, rádi se poučíme (ačkoliv doufám, že hned tak brzy další sjezd organizovat nebudeme :-). Rozhodně si nemyslíme, že by vše bylo stoprocentní a dokonalé, na druhou stranu ale nevím, co jsme "nezvládli" - zahraniční účastníci odjížděli spokojeni, v poště mám již několik poděkování. Pokud jste tam, Jane, byl také Vy, mohl jste mi možná své připomínky říci do oči - přišlo by mi to poněkud soudružštější. Pokud jste tam nebyl, na základě jakých informací usuzujete?

Jiří, nevím odkdy jste zase soudruh? Proč preferujete kuloární kritiku před veřejnou? Proč začala tzv. Voňavá část sjezdu s hodinovým zpožděním? Delegátky nemohyi najít bohem zapomenutý TOP hotýlek? V oblibě jej ale mají modří ptáci, kteří v něm druhdy také sjezdovali - asi schopný management... Na TK o očekávaném vystoupení Oskara Lafontaina nikdo neinformoval a M. Neubert ani neměl s sebou základní dokumenty k sjezdu, ale to zřejmě nevadí, stějně jako nevyvedení českého simultánního tlumočení na internet, prostě pohoda - nikdo není dokonalý. Proč by měli lidé volit trapné mluvky a neschopné diletanty, prozradíte nám to sladké tajemství nebo zatím musíte ještě dopilovat nezávaznou Volební abecedu SDS místo závazného Volebního programu SDS? Podali jste už stížnost mediálním radará veřejnoprávních médií, že nesplnili veřejnoprávní službu a prakticky neinformovali veřejnost o evropských levicových politicích nebo je vám to šumák? Vyjádřil jsem se správným tónem (to je pro M.N.)?

Tak pěkně jedno podruhém (docela mne nenávistnost a evidentní emotivnost Vašeho výlevu zaskočila)
1. Soudruhem jsem asi tak 35 let a nikdy jsem jím být nepřestal (ani když mne jiní soudruzi vypudili z KSČM).
2. Nevím, čemu říkáte "voňavá část", a protože začaly se zpožděním mnohé části sjezdu, popravdě skoro všechny, nedokážu to ani určit. Ani v jednom případě toto zpoždění ovšem nezavinil Neubert či organizátoři ze SDS, příčiny byly "výše" a odrážely jistou živelnost v přístupu zejména středomořských delegací k dodržování časového režimu. Kdo byl v Římě či Athénách, ví o čem je řeč.
3. Výkřiky o modrých ptácích v této souvislosti pomíjím - TOP je prostě jeden ze zhruba dvou hotelů v Pze, kde se podobně velká akce dá uspořádat - a kdo a co se tam v minulosti odehrávalo, není podstatné.
4. O.L. na TK nevystupoval, takže nevím, o čem je řeč.
5. Základní dokumentu sjezdu byly k dispozici elektronicky na IN od středy, tištěné pak až na zahájení sjezdu - zpoždění ovšem bylo v zahraničí, nikoliv u SDS.
(pokračování)

Jiří, zapamatujte si prosím, že budu mít rád a budu pohrdat kým budu chtít. Emoce prostě patří k životu. To že vás údajně kdosi vypudil z KSČM je Váš osobní problém, ale to, že evidentně nejste schopen porozumět psanému textu (např. nikde neuvádím, že byl Oskar na TK, ale naopk píši, že o jeho účasti na kongresu Milan Neubert na TK neinformoval, což je jak snad časem pochopíte tak trochu rozdíl) je problémem strany, která si Vás postavila do čela a mohl by být problém občanů, pokud by z božího dopuštění, nebo třeba v silné opilosti někdo vaší partaj náhodou hodil do volební urny. Takže všem nezainteresovaným čtenářům, prosím POZOR na tyto vykuky.

6. Pokud jde videopřenos: vše je mj. také otázkou peněz. Sjezd byl tlumočen celkem do 8 jazyků, a tedy bylo nutné se rozhodnout, jak s přenosem. Zvolili jsme variantu, kterou považujeme za nejdemokratičtější: přímý přenos v tzv. primární řeči, tj. v té řeči, v níž zaznívá příspěvek. Má tu výhodu, že nemůže dojít ke zkreslení překladem (při volbě určitého jazyka, odlišného od tzv. pilotního, je vždy dosti veliké nebezpečí zkreslení).
Druhou možností (a návrhem) bylo zvolit angličtinu a francoužštinu, které jsou oficiálními jednacími jazyky EL. Nevýhodou by byla jednak vyšší cena (a obtíže při technickém řešení v rámci TOP Hotelu), jednak to, že český posluchač by z toho stejně o moc víc neměl.
Další možností by skutečně byla čeština jako pilotní jazyk tlumočníků - kdyby ovšem takovým jazykem opravdu byla. Protože však italská a rumunsko-moldavska delegace trvaly na tom, že použijí svých tlumočníků (bez znalosti češtiny), byl by přenos stejně postižený nepřesnostmi, jako jiné jazyky.
Volba primárního jazyka tak byla kompromisem, který a) byl technicky a finančně možný, b) minimalizuje možná zkreslení z rychlého překladu a c) neuráží žádný z§častněný národ, protože ponechává slova jednotlivých řečníků tak, jak byla pronesena.
7. Co tady zase straší Volební abeceda - o té snad sjezd EL nebyl?
8. Stížnost mediálním radám jistě podáme, o to nemějte strach.
Pokud jde o tón - nemohu než opakovat: proč tolik nenávisti, proč tolik zloby? Je to snad inherentní komunistická vlastnost?
Nebo je to Váš osobní problém? Odráží to Vaše zklamání z faktu, že se sjezd v zásadě vydařil?

Ještě jedna poznámka: Co má znamenat to tvrzení, že prý preferuji kuloární kritiku před veřejnou. Právě k veřejnému pronesení kritických výtek (které by podpořily předchozí "Janovo") jsem přeci vyzval. Tak jaké kuloáry?
Chodíme spolu, Jane, někde po chodbě?

Jiří, prosím Vás, nenechte se vyprovokovat k zbytečným polemikám od člověka, kterému stačí kritizovat nějaký hotel jenom prot, že v něm někdy byla akce ODS. Orel much nelapá.
Jestli si Jan myslí, že všichni jsu trapní mluvkové a on je výmluvný jako Ioanis Chrisostomos (tedy Jan Zlatoústý, otec pravověří a v 4. století biskup Konstantinopolský) tak ho při tom nechme.
Otec Jan stál alespon u zrodu sociálního učení církve, naši Janové, Milanové atp. zatím jenom popichují. Zkusme raději přispěti k tématu, protože be alternativ lidé přehlídnou jak napadající v této debatě, tak i napadané.
Fascinovat se sociáními akcemi lze, ale chce to u nějaký obsah a ne jen vyhánět lidi do ulic. protože vám pak nepřijdou nakonec ani tam.
A můj námět ? Z toho co jsem tu přečetl, tak např. myšlenka EU jako sociální unie - když sociální sektor je ždímán na bezmocné národní úrovni - stojí jistě za diskusi.

Díky.
Mně se v této souvislosti zdá zajímavoou myšlenka sociálních, ekologických aj. stadardů, které by (aspon v rámci EU, ale perspektivně i dále) znesnadňovaly (neodvážím se říci znemožňovaly) různé formy dumpingu. Je-li kapiptál globalizovaný, musí být globalizovaný i dporo proti jeho negativnímu působení.

K té sociální unii - sociální standardy nejsou a asi hned nebudou součástí aquis, m.j. i proto, že je lze obtížne definovat, ale
a) v rovině normativní by bylo možné harmonizovat minimální úrovně zajištění (např. toho co je sociální byt, co je minimální mzda či důchod)
b) v rovině přerozdělování je to problém - Evropské sociální fond existuje ale má dílčí význam - posílení takových fondů by znamenalo řešit eurozdroje - např. eurodaně, popř harmonizovat i fiskální politiku.
Bod je ale pro liberální ekonomy nepřijatelný - pro ěn je to jako lít petrolej do ohně. Na ptrapor tnrasnacionáln í levicde by to ale snad šlo. Do některých zemí totiž pokrok přijde jedině z EU - na svých národních kobištích to vybojují jen z těžka.

Někdy mne napadá, že otázky vlastnictví jsou asi problémovější než se někdy na první pohled zdá.
Vlastnictví společenské nebo soukr.? Může být cokoli soukromým vlastnictvím? Jak se rozhodne svobodný občan svobodného státu? Rozhodne se, že si koupí polovinu výměry
republiky? Nebo jen čtvrtinu či ještě menší nebo naopak větší část? Nebo, když bude mít dosti peněz, si koupí republiku celou? Co si pak koupí jeho soused? Budou se o republiku hádat?
Podobně by to bylo asi pod povrchem země. Mohu si skoupit všechno nerostné bohatství, když na to mám?
Mohu si koupit všechny železnice ve státě?
Elektřinu a plyn už jsem si koupil a prošlo mi to. Ještě chvíli počkám a pak jim ty ceny zvednu a budou platit až zmodrají, mám za sebou přece zákony a ty mi posvětila i socialistická vláda.

Budu asi otravný, ale konstatace že energie je strategický problém je málo. Třeba říci na jaké alternativě se chce SEL profilovat. Počínaje názorem na Evropskou energetickou chartu, podmínky energetické spolupráce s klíčovými dodavateli (zejm. Rusko) až po řešení jaderné energie a co učinit předmětem společné politiky a co liberalizovat.
Prostě alternativní by měly být i jednotlivé politiky a to i na evropské úrovni. Připomínat heslo R. Luxemburkové (Socialismus nebo barabrství), horovat proti neoliberálnímu organicismu a zaklínat se prekariátem to moc altersantivnost neobjasní. Ani hledání kořenů zla v samotném za.ožení EU (maastrichtské smlouvy - proč ne hned smlouvy Římské?).

S kým kráčíte Janusi, Egone, Milane Koloději? S bankéři nebo s odboráři? Vykořisťovaní všech profesí a pohlaví spojte se!

Správně! Spojte se! A proč už jste to dávno neudělali? Vy jste se snad teď probudili? nebo ještě ne tak docela?

pokud tu teď debata nesklouzne k zábavě o propojování pohlaví, tak bych podotkl něco k náročnému heslu sjezdu SEL (Building Alternatives).
Správné heslo, na rozdíl od pouhého kriticismu dominující ve většin levicových debat. Ale strašně obtížné k naplnění. Je to dáno onjektivně - zkušenost v latinské americe, Číně stejně jako v Evropě je odlišná, procesy vyvolané globalizacíjsou teprve v ranné fázi a ani samotná levice nemá zažitou svou posttotalitní současnost.
Za základ těchto alternativ je ale v každém případě solidarita, která motivuje a nevede jen k sociálnímu pohodlí, rozšiřování emancipace na nové skupiny zasažené civilizačním vývojem (např. různé minority) a vzhledem k postmateriálním tendencím i problém kvality života ve vazbě na uržitelný život. A to všechno tak aby levici otázky výkonnosti a svobodného rozvoje individua nevykrádala pravice jako dosud.
M.j. se to neobejde bez pochopení potřeby trananacionálního a multikulturního rozměru politiky. Levicové strany se stavovským či omezeně národním profilem jsou pak nutně konzervativní, v krajní poloze i reakční.

Divím se, proč už nejsou eurokomisařem, takovej mudrc...

také zajímavé - energetika je oblast, kde s libertariánstvím určitě neyvstačíme. EU by měla mít společný obchod s energií vůči tetím temím a pod kontrolou páteřní systémy. Na sporu o Enregetické chartě EU se ukazují různé geopoltické zájmy, ale jádro je racionální.
Malí zdroje ať si třeba i konkurují. Také doufám, že tzv. jadernákoalice se nebude prolínat s koalicí prezidentskou. věcně to nesouvisí - na aneergii se lze shodnout na bázi státního ale hlava státu je výsostně politická věc.

energetická politika EU není téma pro populisty. Ti asi budou jenom nadávat na růst cen. To budou asi dělat obě opoziční strany - ČSSD i KSČM. Ale chce to nejen radikalistické řeči nýbrž také rozum ... a shodu mezi různými národními přístupy.
Ale uvážlivá evropská levice by toto téma měla mít opravdu promyšlené. V hlavních parametrech - myslím : optimální energetický mix, energetická bezpečnost dovozů a možnosti a limity liberalizace energetických trhů.

Egone - počti si u Ransdorfa.

nestačí číst, ale důležité je mít názor. Pokud názor máte - sem s ním. O tom je diskuse.

Jak již jste se zmínil, Lisabonská smlouva má být podepsána letos 13. prosince rovněž v Lisabonu. A co dál?

Pak ji bude čekat roční ratifikace, která proběhne buď v národních parlamentech, nebo formou referenda. Vzhledem k závažnosti uvedeného dokumentu je nezbytné, aby se v ČR konalo referendum. Protože současný parlament nevyjadřuje vůli našeho národa, bude možné, při zamítnutí referenda, kvalifikovat toto jednání jako vlastizradu!

HaNo, 11. prosince 2007, Jan JELÍNEK

tenhle způssob argumentace mi přijde velmi hloupý ... jaká vlastizrada ? Rratifikace referendem i parlamentem je obojí legitimní. osobně si také mylsím, že referendum je lepší ale útočit takto na řádně zvolený parlament jenom proto, že mi vadí hlasovací poměry mi přijde hysterické.

Poslanci dostali od lidu mandát zastupovat jeho zájmy po dobu čtyř let, nikoliv že na neurčito tento mandát předají někomu jinému. Těžko to posuzovat jinak, než jako flagrantní porušení loyality k suverennímu lidu a vlastizradu.

nerozumím, komu že kdo předává nějaký mandát ? Ratifikace parlamentem je přeci o tom že poslanec svůj mandát naopak využije a hlasuje (dle volebního programu a podle ústavy i v souladu se svým svědomím). To je přeci princip zastupitelské demokracie.
Nemusí se líbit, ale je to legitimní. Co si lid opravdu přeje je složitější otázka ... různé průzkumy to pouze indikují a v složitějších případech spíš lidé nevědí nebo nemají zájem. např. v případě složitých smluv upravující fungování EU, zjevnější je postoj k radaru, kde jde o nechuť kzákldám vůbec (po zkušenostech s těmi ruskými).
Zkrátka přímá demokracie se nehodí vždy a všude a na jejím nerozlišeném ulpatňování není moc levicového.

Egone, přečtěte si Ústavu ČR, všechna moc pochází z lidu, nikoliv od boha či parlamentu. Lid je suverénem, svrchovaným pánem ve své zemi. Zastupitelé jej pouze zastupují po určitý čas a v rámci svěřeného mandátu. Žádný kandidát na poslance neměl v programu, že velkou část mandátu - rozhodovacích pravomocí (podle odborných odhadů okolo 80 procent!) předá někomu úplně jinému - pseudoeuroparlamentu bez zákonodárné iniciativy, komisařům, Evropské radě, radám ministrů a hlavně anonymním, nevoleným ale najmenovaným byrokratům. ODS dokonce na svém kongresu zavázala svou reprezentaci, aby bránila dalšímu předávání kompetencí do Bruselu, což tato nespnila. Levicové řešení je svolat ústavodárné shromáždění a Občanské komise, které napíší Občanskou euroústavu a předloží ji všem Evropanům najednou ke schválení v referendu. Vše ostatní je obcházení lidu, pravicové elitářství a nelegitimní útlak.

a volby jsouočem ? Přeci o delegování zásupců onoho lidu (máte-li rád tento pojem). Zkusete si něco přečíst z ústavnmího práva - možná váš zápas za přímou demokraii získá realističtější rozměr. Všechny ústavy v dějinách naší republiky byli schvalovány parlamentem, pro čmylsíte že že tomu tak bylo ?

A dříve vládl z Boží milosti král a pak císař, který nám ústavu (když už se v okolí začaly prosazovat) oktrojoval. Byla jeho moc legitimní nebo nelegitimní násílí (brutal force) termínem užívaným právním teoretikem Ernstem Tugendhatem? Je podle vás lid suverénem ve své zemi nebo není? To jsou podstatné otázky, které byste si měl zodpovědět než se pustíte do veřejné polemiky. Někdo by si mohl také začít myslet, že jste konzervativec toho nejhrubšího zrna.

Ještě by se bylo možné ptát, jestli musí být lid suverénem VE SVÉ ZEMI, jak píšete - resp. co to znamená "jeho země"?
U "jednonárodních" států je to na první pohled snadné, ale stačí se začít zamýšlet nad vztahy např. Češi - Moravané nebo Španělé - Katalánci, a věci přestanou být tak "samozřejmé".

Lid, případně národ a jeho země se užívá ve smyslu politickém - to jest ČR a její teritorium ohraničené hranicemi a v těchto hranicích žijící občané. Podobně řekněme EU a její teritorium skládající se z jednotlivých států a na tomto území žijící občané - lid. Co je na tom složitého a nesamozřejmého? Pokud se budou chtít Moravané osamostatnit, tak vyhlásí referendum a bude-li většina pro, tak se osamostatní. Když se nějací lidé necítí v nějakém státě dobře, tak si vytvoří svůj, říká se tomu právo na secesi. Je to civilizované, necivilizované je jim v tom s použitím smrtonosných zbraní bránit. Principy přímé a polopřímé demokracie jsou všeobecně aplikovatelné a rozšiřují prostor svobody občanů i jejich blahobyt. Jediný kdo na tom může tratit jsou nezodpovědní politici a jejich byrokracie. Existují na toto téma různé standardní vědecké práce, které má tvrzení dokládají.

tyhle pseudoanarchistické názory nestojí za to komentovat... opět nám tu straší náš PUK co sice moc nečte, vlastní názor nemá, ale o to více nabádá.
Nechte to být a přeskočte Rubicon či Rokytku. Debata se hne dál.

souhlasím, má-li někdo konkrétní poznatky, které by šly použít k formulování konkrétní alternativy, ať je sdělí, jinak ať nežvaní o standardu ívědy o přímé demokracii. Např. :
Použitelnost referenda ... v čem a jak ?
Přímá voba prezidenta, popř starostů ... za jakých podmínek ?
Vše ostatní je ble, ble ble.

Milí pánové Janusi a Egone, pochopil jsme, že prostě z nějakých důvodů nejste příznivci přímé a polopřímé demokracie (PD a PPD), bohužel na rozdíl od 80 procent českého národa, který si ve všech relevantních průzkumech veřejného mínění přeje použít jednu z metod PPD (referenda) k rozhodnutí klíčové otázky nejen své budoucnosti, tj. umístění americké vojenské základny systému Národní protiraketové obrany na svém území. I menšina má samozřejmě právo na názor - o tom je demokracie - a proto nebudu činit na vaši adresu urážlivé osobní poznámky a chci doufat, že jste podobného věcného postoje schopni časem také. Vždyť levice by se měla sjednocovat na cílech jako je boj za mír, lidská práva a ochranu lidské důstojnosti, nikoliv se navzájem častovat ble, ble, ble. To od nás občané asi neočekávají...