Tu poslední větu jsem prostě nepochopil - Levicová strana má trvale zanedbatelný vliv bolševických antidemokratických sil ve svých řadách - podle mne je to budoucí spojenec SPD.
Nerozumím, proč bych si měl speciálně na ní dávat pozor ...

Vždyť to vyplývá z celého článku! kdy autor považuje právě komunistickou stranu za největšího konkurenta a nebezpečí.

Tak konkurenta nebo nebezpečí pro demokracii - což je kontext konce článku, o kterém jsem mluvil ?

To totiž není totéž ...

Já jsem Malínského článek vnímal jako "slovo do vlastních řad", jako výzvu sociálním demokratům nedívat se na svět zjednodušující optikou.

Komunistický proud je pro Malínského konkurent i spojenec současně, že je to jen platforma, kterou teoreticky mohou zastávat i někteří stávající sociální demokraté. Poznámku o Levicové straně v Německu čtu tak, že existuje nebezpečí (pro stranu, ne bezprostředně pro společnost) - podobně jako v Německu - odchodu části členů socdem pod komunistická křídla, pokud se reálná politika sociálně demokratické strany příliš přesune do středu.

odkaz na W. Brandta (překonat rozkoíl ve hnutí) a výrok že se KSČ nikdy zcela neodpoutala od socdem kořenů by tomu záměru autora nasvědčovala. Příklad Die Linke není o návratu k sovětizaci levice, ale spíš o té konkurenci.
Mně spíš trápí, že Jiří M (historik z lidového domu) tápe při hledání těch spojnic mezi komunisty a sociálními demokraty - z tříště faktů nelze vyčíst vztah k tzv. šmeralovcům v KSČM jako základu jakéhosi demokratického neokomunismu (zejm. Ransdorf).
BŠ podle něj získal pro sovětizaci Lenin (který sám skončil v despocii a otevřel cestu k oligarchickém voluntarismu) a podle něj již bylo iluzí jakékoliv úsilí o vnitřní demokratizaci (včetně roku 1968 ?). Na druhou stranu prvorepubliková socdem prosazovala nekonvenčí prvky silného státu (od rozhodování v rámci velké pětky až po potlačování dělnických bouří).
Útok na "demokratické socialisty" v podobě sociálfašismu, fierlingerovská zrada a žalářování socdemáků v 50. letech (až po podvnou laušmanovu smrt v roce 1963) je už jen rozdírání starých ran bez snahy o nadhled jako předpokladu překonání onoho rozkolu.

Nevím, jestli "tápe" je to správné slovo. Taky se to dá nazvat vypuštěním balonku a sledováním toho, jak s ním budou následné větry cloumat.

Bohužel jsem nebyl na prezentaci příspěvku v LD, takže neznám ani okamžité reakce.

jistě že může jít o nějakou "Stichprobe" (otázka na koho), ale text je text a co je psáno je dáno. Takže jestkli autor má KSČ i za Šmetrala za pátou kolonu sovětizace české levice, tak je to významný názor z ČSSD.
O avanturizmu stalinizačního kursu z roku 1929 bych snad ani nepolemizoval, drsně řečeno, ale asi blízké pravdě. Mlhavé je to opět u převrstvení marxismu novými poznatky (integrace marxismu do novodobého vývoje společenských věd)
- tj. odkazy na třídy, na zespolečenštění, na úlohu demokratického vývoje vůči revolučnímu chiliasmu. Poněkud frázovité, ne ?

Chápu, ale věc může být paradoxně i naopak :

Dejme tomu, že pojímám levici jako celek a říkám si :

ČSSD natolik do středu, aby součet hlasů pro ČSSD a KSČM byl maximální.
Prostě : autista Špidla není zrovna mým ideálem levicového politika, ale zkuste si představit, že spojenectví s KSČM nebude už tak dráždit a ČSSD se usadí někde v poloze ala r. 2002 (bez slibu "S KSČM ne !") a KSČM získá svůj počet, takže vásledkem bude kolem těch 110 hlasů jako maximum pro levici.

A proč ?

Protože KSČM by se mohla posunout poněkud do středu nebo lépe na liberálnější pozice /pojmy do prava, do středu jsou v případě, že anarchisty považujeme za levici věc komplikovaná/ - relativně, ze své dosavadní polohy samozřejmě, ne nějak absolutně - prostě samo "těžiště" více do polohy "Dolejš".

Tím by KSČM zabila 2 mouchy jednou ranou

1. pro veřejnost o něco víc salonhfahig, tedy ještě posílen už tak existující trend smířlivosti ke KSČM pro většinu obyvatel

2. část voličů z levicové marginálie ČSSD - to KSČM

3. ČSSD (jako druhá část tandemu levice) se stává salonfahig pro část nazelenale liberálního středu a některých havloidních světonázorových skupin.

A součet obou se za těchto okolností blíží maximu ...

"Hody, Prodi, doprovody, dejte hvězdy pruhovaný ..."

To co je v diskusi je zajímavější (pro mne na venkově, kde nevanou pražské větry) zajímavější než vlastní článek. Asi nejsem úplně v obraze - to co tam je totiž psané dost kopíruje názory jednoho člena socdem, svého času nadšeného příznivce Horáka a přesvědčeného, že v KS jsou samí stalinisté. To rozdírání starých ran mi totiž připadá jako obranný mechanismus pro nebezpečí zleva.
Jeho ideál je likvidace KSČM se současným zařazením některých bývalých členů do secdem (třeba levého křídla) za předpokladu, že provedou pokání. Proto ta má reakce a to i přesto, že jsem nečlen a mám k nim spoustu výhrad - tedy ne za minulost ale k současnosti.

Astreamova vize by byla hezká, pokud by to fungovalo, tak v "zajímavé době" co nás čeká by mohla posloužit k proplutí leckterým úskalím, tech 110 hlasů by mohlo být i překonáno (podmínky pro to zrajou)

Ano, polku, a to je dlouhodobý problém vzájemného vztahu dvou politických stran - a vztahu KS a socdem zvláště. Strany prezentují nebezpečnost druhé strany pro sebe jako její nebezpečnost pro celou společnost. Dlouhodobě je podle mne toto chování symetrické. Opustit tuto praxi je předpokladem zisku nad 110 hlasů.

A ještě doplněk k tomu, co jsem napsal :

Riziko, že KSČM při operaci "od KSČM zahrnující Dolejše ke KSČM s těžištěm "Dolejš" přijde o ortodoxní a konzervativní typy voličů /ancientregime-filů/ lze myslím klidně podstoupit v míře, nakolik vycházíme, že staří k volbám chodí - hlas Zifčákovi je vyhozeným hlasem a i starý kádr stalinista bývá pragmatikem - nic jiného mu nezbyde.
Jedině, že by se namíchnul natolik, že by k volbám vůbec nešel. Ale tito lidé chodívají ...
Ale myslím, že stačí bojovný slovník, který těmto lidem dělá dobře v obecnostech - když si uvědomíme jakou politiku dělá AKEL a jak mluví ... - btw nejlepší trefa pravičáka Bimba za mnoho měsíců zpět, který to připomenul svým oponentům na DF lavky.info

Můžete mít astreame třeba tisíckrát pravdu, ale zapomínáte na to, že ideové pohyby KSČM určuje formálně demokraticky členská základna, pro kterou není primární úspěch při získání voličů, ale přesvědčení, že hájí správné stanovisko, které ti ostatní pochopí třeba až někdy v budoucnosti.

Abychom si dobře rozuměli, tím to neodsuzuji, pouze popisuji s pochopením probíhající procesy.

Také je pravda, že se v tomto procesu uplatní také - a to zprostředkovaně - cíle a představy stranických kádrů, kteří s Vámi mohou (ale nemusí) Vaše racionální úvahy sdílet. I oni mají své zájmy a priority.

Asi budete mít pravdu - no nic tak potom umění možného ...

možná také víc prostoru a podpory lidem, kteří chápu potřeby levice víc než jen to stranické tričko (popř osobní politický profit). Těch je nedostatek jak v ČSSD tak v KSČM - inu pro papaláše nejdřív ta živnost a pak potom možná lidi...

k té sebezahleděnosti a řevnivosti na levici :
v podnělí 21.1. napsalů A. Mitrofanov do Czech Bussines weekly " Vláda KSČM. Ať již to máme za sebou". Vychází z tohjo, že KSČM sbírá jen protestní hlasy ale nebezpečná není a až si spolu s ČSSD zavládne, propadne se a nebo splyne s ČSSD. Tomu nahrává neschopnost KSČM vyjádřit jinou radikální alternativu než tu stalinskou.
Dnes 23,1, na to v MFD reaguje T. Zahradniček (Porcování rudého medvěda) - přiznává levicovou orientaci české evřejnosti. připomíná rovnici M. Zemnana, že ČSSD je schopná opakovaně vyhrávat volby a s KSČM vládnout (viz rok 2002), alem že to znamená vytáhnout KSČM z nehybné pohodlnosti toho, kdo nic nedělá nic nezkazí a proto blokují cca 3/4 miílionu voličů.
Zahradníček cituje J. Mlejnka, že by od roku 1996 vládla levice nebýt vyloučení KSČM z vládnutí - tedy že je v zájmu ODS aby to tak bylo i nadále.

Pripúšťam, že je pre ľavicu tragédia ked´pripustila rozpad jednotného hnutia a strany.Cieľ bol a zostal - Socializmus.Nebyť reálneho Socializmu, na západe ale aj vo svete, ako celku by nebolo tzv. sociálneho zmieru.Je jasné že rôzny pretransformovaný, zrazu zobudený ľavičiary dvíhajú prst,My sme to vedeli, a podobné hlúposti.Sčím sa dá súhlasiť je fakt, že súčasné kom.hnutie nemá osobnosť teoretika, vodcu. Aj ja som presvedčený že fúzia KSČ a soc.demokracie bola chyba.Do strany sa dostali, aj tak by sa dostali, rôzny agenti buržoazie.Očisťovať stranu je nutnosť a pre budúcnosť ponaučenie.Lenže, kto ju bude čistiť?Lavicový demokrati ako Filip, Ransdorf a u nás Hrdlička? Je to bieda.

ještě obecněji, lepší a spravedlivější svět je možný a potřebný. At se jmenuje jakkoliv, třeba i socialismus. Radikální levice včetně té komunistické je po prohře a je to na ní vidět. Opravdu ztratila inciativu a v m,nohém jen oprašuje strará dogmata. Ale raději Ransdorf nebo Hrdlička než stalinisti Zivčák nebo Štěpán co vzpomínají na Bilaka a Jakeše.
A opravdu to nevyřeší žádná fůze, ale ani vzájemné bratorvražedné spory. Někde bude levice představovat více stran, někde méně. Obě cesty jsou možné. Očištován í od afebntů buržaasie my ale zní ajk ze straých časů. Život si to přebere i bez kádrových čistek a honů na jiné názory. To by byla opravdu bída.
Jestli reálný socialismus porodil sociální stát - to je častý argument,ale stojí za další a dkladnější diskusi. Sociální funkce státu se totiž rozvíjeli ještě před VŘSR - jiostě to byl významný faktor, ale říci bez totáče by nebylo sociálního státu vůbec mám za příliš jednostranné. Také se stal symbolem kozervativní reakce zleva.

Hypotézu, že sociální stát stvořil tlak tzv. realsocialismu, ev. východního bloku potvrzuje jeho odbourávání v okamžiku, kdy přestal tento tlak působit, lze také použít argument, že Bismark zaváděl sociální prvky jako reakci na sílící sociální demokracii, anebo prostě proto, že došel k přesvědčení, že dělník (zaměstnanec) s určitou jistotou líp pracuje.

Ano sociální stát je dnes odbouráván intenzivněji. Věděli ale lidé ze západu jak to na východě vůbec vypadá ? Sovětský blok jako inspirace těchto zápasů byla, ale jen do určité míry (a do určitého času). Svůj význam také dnes má globalizace která snižuje obranyschopnost tradičními formami (globalizovaný kapitál vers. rozdrobené odbory).
Možná by Fučík v2. pol. minulého století to své V zemi kde zítra znamená včera nenapsal. A i západní inteligence už nebyla tak nadšená po té co měla ze SSSR více informací. Hypotetická otázka jak by sebeuvědomování lidí práce vypadalo bez sovětského příkladu, tj. jak by za jiných podmínek pokračoval onen bismarckismus, je ale těžko zodpověditelná (i když asi svou logiku má).

Že na vznik a další formování "sociálního státu" měl vliv neustále existující VNITŘNÍ socialistický směr, o tom vůbec není pochyb (u Marxe "werdende Form"). Ani ten by přeci nemohl existovat, pokud by nebyl spojen alespoň s představou nějaké další "přidané hodnoty", třeba že dělníci budou za vyšší jistoty pracovat lépe.

Spor je o tom, zda evropský sociální stát nebo třeba americký New deal se rozvíjely POUZE kvůli existenci EXTERNÍHO tlaku "socialistického" světa.

Moje stanovisko je takové, že to externí bylo pouze urychlovačem, zatímco to vnitřní neustále katalyzátorem.

Já myslím, že se můžeme shodnout, že reálný socialismus byl silným posilujícím faktorem pro vznik sociálního státu.

Ostatně ono to není tak, že je tu buď sociální stát anebo dickensovský kapík. Všechny kapitalistické země, které jsou vyspělé, zvyšují životní úroveň mas po jistou fázi svého vývoje (potřeba přejít ke konzumní fázi vývoje - kapitalismus je na rozdíl od tradiční společnosti principiálně nestabilní systém, kterého by stacionarita zničila).
A s tím důkazem polku : je to tak zčásti, skutečně reálsoc skončil a odbourávání výrazně zesílilo - ale už v 80. letech se odehrávaly určité věci : Iron Lady, Reagan, Roger Douglas (ministr financí za novozélandskou Stranu práce !!!!!) ....

Sociální stát je uzavřená kapitola a pozvolna míjející do minulosti a naše úloha je jasná - NEPŘIPUSTIT likvidaci toho sociálního, co vnesl do vývoje kapíku, aniž bychom museli přísahat na formy a instituce, které byly typické pro sociální stát založený na ekonomickém paradigmatu neokeynesiánské mainstreamové syntézy ... (Podle mne vznikne beztak časem jiné mainstreamové paradigma - pro mne byl například blesk z čistého nebe tvrzení Gočeva ve sborníkové knize Sociální stát a kapitalismus, že Samuelson autor známé učebnice ekonomie se odvrátil od produkční funkce a začal vymezovat kapitál kondenzovanou prací jako za dob klasické ekonomie ...)

Tak tak ...

Dopis E. Bernsteinovi
12. března 1881

... Nazývat „socialismem” všelijaké vměšování státu do svobodné konkurence: ochranná cla, živnostenský řád, tabákový monopol, zestátnění jednotlivých odvětví průmyslu, pruskou státní banku a královskou porcelánku, to je ryze zištná, manchestersko-buržoasní falsifikace. Musíme to kritisovat, a nikoli přijímat jako víru. Budeme-li to slepě přijímat a vybudujeme-li na tom theoretický systém, zhroutí se zároveň se svými předpoklady. Zhroutí se, jakmile se prostě ukáže, že tento domnělý socialismus je na jedné straně feudální reakcí a na druhé straně záminkou k ždímání peněz, a jeho nepřímým cílem je pak učinit co možno nejvíc proletářů závislými na státu úředníků a pensistů a zorganisovat vedle disciplinované vojenské a úřednické armády ještě stejnou armádu dělnickou. Nucené volby pod dozorem vrchnosti, jmenované státem místo továrních dozorců, to by byl pěkný socialismus! Ale k tomu nevyhnutelně dospěješ, uvěříš-li buržoasii v tom, čemu sama nevěří, nýbrž kde pouze předstírá, že věří: že stát je socialismus! ...

Bedřich Engels

Díky, astreame. Potvrdil jsem si, že jsme dopis Bernsteinovi zveřejnili na internetu jako jediní.

http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/ fe_d_ber.htm

Jasněže je od vás.

Otázka státu... Musel bych to pohledat v hromadách starých textů na papíře, někdy koncem 80 let jsem četl genezi direktivního hospodaření v sovětském Rusku, v neskutečném rozvratu po válce - i občanské nebyla po ruce jiná možnost než požít "prikaz" - systém z dob carských zbrojovek (válečný komunismus), následoval NEP... Lenin na sklonku života měl pronést výrok, že si socialismus představuje jako ekonomiku? "civilizovaných družstevníků". V posledních letech tohle nikdo nevzpomíná, sám si nedávám patent na přesnost toho co píšu, ale nějak se mi sem plete i vize o odumírání státu.
Domnívám se že konkretní představu tehdy nikdo neměl a vše se řešilo jaksi na pochodu.
Jestli skutečně nadchází krize spojená s ropnou špičkou která by vedla ke změně výrobních vztahů, tak by asi otázka zachování sociálního státu zůstala zcela podružnou.
Tohle nezaspat považuji za hlavní úkol současné levice.
O ropné špičce je ladacos tady:
http://zlomropy.blogspot.com/

Poutavé je čtení nevyšlé knihy - výběru dokumentů "obrat nebo krach":
http://www.sds.cz/view.php?cisloclan ku=2004102001

Pokud jde o ropnou krizi, nebo obecně otázku vyčerpatelnosti zdrojů, to je otázka z jiného soudku. To je problém okrajových podmínek, který je pro klasickou teorii opravdu neznámý.

Dík za odkaz, jinak pozor na mezírku v cisloclan___ku pokud se neodmaže odkaz nechodí.