Na komunistických stránkách jsou jakési teze k 60. výročí Února. Jestliže představují oficiální stanovisko, tak od roku 1990 je to pořádný sešup...Dobrá zábava je tokání pana Kojzara s panem Filipem:-)

Proto tu v diskusi také zazněla žádost o zveřejnění stanovisek v různých obdobích, právě kvůli možnosti srovnání.

takových rozhovorů už bylo- ale v tom kojzarovském interwiew mne zaujala zejm. pasáž o tom, že se opozice vlastně bála voleb, které by komunisté s přehledem vyhráli. Tak proč uspořádali tu maškarádu s jednotnou kandidátkou obrozené NF v květnu 1948 ?

Myslím, že je to parafráze známého projevu Kl. G.: "Reakce, zahnána do rohu ..."
Dnes už je možné jen spekulovat KDO se vlastně bál voleb. Maškaráda s jednotnými kandidátkami a "jemným" nátlakem na voliče PŘÍPADNOU voličskou podporu KSČ nadobro a navždy zdiskreditovala.

Kdo by vyhrál volby, je jen spekulace, ale kdo se bál voleb, k tomu indicie existují. Nekomunistické strany braly komunistickou "ofenzivu" jako strach z volební porážky, snahu zvrátit agresivní kampaní volby ve svůj prospěch. Tak braly všechny ty výhrůžky, speciální komanda, která rozbíjela schůze nekomunistických stran (v lednu i velkou schůzi lidovců v Lucerně), svolávání sjezdů závodních rad, rolnických komisí. Bylo přesvědčení, že po 22.2. se situace uklidní - proto asi i ta bohorovnost.
Bezpečnost a zpravodajská služba komunistické vedení v lednu varovala, aby se nespoléhalo na volby. Sám Gottwald byl od podzimu hlavním zastáncem urychleného utvoření levicových frakcí v nekomunistických stranách, která vyřadí "reakční" vedení. Kopecký, zápotocký,duriš byli zastánci "organizovaných projevů vůle mas", které povedou až k vytvoření "lidového parlamentu".
Vedení Bezpečnosti vycházelo z toho, že se nepodaří získat většinu národa, tak se soustředilo na přípravu administrativně-mocenských zásahů. Nakonec se použilo od každého něco:-)

A co tenhle názor?
http://www.halonoviny.cz/index.php?id=5623 4

Dobré je připomenutí mezinárodních souvislostí, mj. to staví do jiného světla třeba srovnávání s Finskem.
Ohledně toho, že členové vyakčněných nekomunistických stran se bez potíží podvolili (nebo i něco navíc), o tom také nebude sporu (snad kromě bývalé Demokratické strany). Nakonec Kopecký po čase se smíchem vzpomínal, jak po Únoru přesvědčoval nekomunistické poslance, aby aspon nejaký hlasoval proti komunistům - ten souhlas totiž vypadal podezřele:-).

Pan Ransdorf napsal: "Za těchto okolností i to, čeho bylo dosaženo (a nebylo toho málo!), mělo hořkou pachuť opuštění programu a stylu politiky, kde KSČ dovedl k vítězství.
Pocit hrdosti nad mistrně vedeným politickým zápasem vystřídalo pro mnohé tušení, že revoluce byla těm, kteří jí pomáhali k životu, ukradena."
Co tím myslí? Minimálně od podzimu 47 komunistická ofenziva (tedy "styl politiky") jasně obsahovala prvky oné "ukradené revoluce", tedy represe, vykonstruovaná obvinění, manipulace - až po řešení krize, které vedlo k uzurpaci moci. A jestli ta je vítězstvím...

mezinárodní komparace musí mít nějaký smysl - finlandizace v střední Evropě mi přijde jako nereálná. Ale to jen mimochodem.
1) Vyakčnění konkurenčních stran byl akt revolučního násilí, ale tenhle prvek je přítomen asi ve švech revolucích. Ta shoda cca 260 poslanců z 300 v roce 1948 na vládě obrozené od reakce se zase na první pohled tolik neliší od takřka stoprocentní volby Havla komunistickým Federálním shromážděním ČSSR v roce 1989.
2) Použití mocenských nástrojů před 25.2. existovalo - jistě. Ale jde o jejich legálnost (tj doložené případy zneužití, popř. nedovoleného ozbrojování) a také zda tyto revoluční kroky nemohli komunisté legitimizovat alespoň nejbližšími svobodnými volbami.

S nemožností finlandizace souhlas. Ale je stále spousta dohadů, že se to nějak podobně "upéct" mohlo - a Ransdorf udal pár zajímavých postřehů.
ad 1 Těch poslanců snad bylo 230, ale to je podružné. Srovnání s rokem 89 je podobné asi v tom, že souhlas byl vynucený strachem. Nevím, čím vyhrožoval čalfa, nicméně v roce 48 se nijak slovně vyhrožovat nemuselo - už byly příklady.(K tomu samozřejmě ti, co cítili šanci). Možná příznačný pohled do dění ve stranách dává zápis z odpoledního jednání vedení soc.dem. 25.2.
Majer: "To, co se děje...je totalitní nástup komunistů k moci. Totalitní nástup komunistické strany ke komunistické diktatuře." šulc: "Nyní nám hoří chalupa...musíme vzít, co je po ruce, a hasit a starat se o to, aby neshořelo všechno...čtyři silné politické strany jsou v troskách. Jejich lidé jsou zmateni. A právě o to bychom se měli starat, o naše lidi." Majer: "šulci, možná, že strany jsou v rozvratu. Ale v tomto národě zůstává pevný a nerozvrácený smysl pro právo, spravedlnost a svobodu. A vy to chcete dnes poplivat. Proč? Protože si to někdo přeje? Kdo to je?...Vy nemáte právo to dělat. Provinili jste se proti svému svědomí, proti sobě. Touto zemí jde vlna zvlčilosti. V tomto sboru nemají být vlci. Skončil jsem."
ad 2 Komunisté nepotřebovali žádné nedovolené ozbrojování, když ovládali Bezpečnost a armáda byla neutralizovaná. (Vilímův povzdech z 25.2. "Je podivné, provádí-li se revoluce za asistence policie"). Doložené příklady zneužití existovaly díky vyšetřování ministerstva spravedlnosti, Únorem to samozřejmě skončilo - a tito vyšetřovatelé šli do vazby ještě před ukončením krize (a případy byly dokončeny dle komunistického "vyšetřování" z r. 47).

bon, lucie, nic proti Ransdorfovi, aspoň něco.
Leč ad 1) šlo třeba o strach - čím ale vyvolaný ? Majer přeci nechtěl opustit úřad dobrovolně, Drtina si nenechal rozebírat justici jen tak. Jistá zvlčilost po válce je pochopitelná, ale i otrlost ohrožených
ad 2) podle jaké právní normy fasovali dělníci ty flinty aby to bylo ozbrojování legální ? I když měli prý po třech nábojích, ozbrojování to snad bylo. Povolání pluku NB do Prahy a vyhlášení pohotovosti ministrem Noskem je něco jiného.
Asi to bude chtít ještě kus poctivé práce historiků - a z fragmentů složit celou mozaiku. Tenhle tehdejší odsudek komunistů stalinismu je pouze politický postoj, ne analýza.

K tomu strachu. Jak jste napsal, Nosek vyhlásil poplach u pěti pohraničních pluků už 17.2. (+ pohotovost StB). Týž den vydalo komunistické předsednictvo "Stanovisko k situaci" (s výzvou "k bdělosti a organizování mas proti podvratným záměrům reakce"), vyslané hned kurýry do všech KV, OV, závodních výborů...Jak bylo přetaveno do praxe, dokresluje protest Zemínové proti uvažované demisi na schůzi nár.soc., kdy argumentovala: "naše lidi vyvážejí ze závodů na kolečkách a ministři jsou zatím ještě ve funkci...co bude s lidmi, až se podá demise?" Těch pár lidí, co se neúčastnilo generální stávky, bylo okamžitě propuštěno. Skoro absolutní souhlas na sjezdu závodních rad mohl být zčásti způsoben strachem, ale mnohem spíše zapůsobily projevy (jediný trochu opoziční byl vypískán) Gottwalda, Zápotockého a dalších 23 řečníků - ti z nekomunistických předáků udělali špiony a zaprodance kapitálu a velkoburžoazie, pro kterou se snaží získat zpět fabriky, nastane vyhazování apod. K Majerovi. 25.2. na již zmíněné odpolední schůzi soc.dem. popsal i ranní extempore u něj na ministerstvu: "Do mého ministerstva přivezli 15 aut lidí, kteří mě v životě neviděli, aby obsadili můj úřad, a kteří přišli, abych podepsal dekret, že prezidiální šéf Hruška odchází a že jmenují někoho druhého. To je příznačné...řekl jsem, že to nemohu udělat, Hruška že je dobrý a toho druhého že neznám. -Na tom nezáleží, to je vůle lidu-, mi odpověděli. Znáte tedy toho druhého? ptám se. Rekli, že ne. Bylo jich v úřadě 700. -My toho člověka neznáme, ale byla to vůle lidu-. Rekl jsem, že to nepodepíši...Soudruzi, kde to jsme? Toto mohou dělat bez nás." Majer a další z onoho předsednictva 25.2. také nebyli přímo vyloučeni, jen se měli přestat zvát na schůze. Toto prosadil Laušman, který se domníval, že se třeba po čase, až se situace uklidní, budou moci vrátit; strana nyní musí hlavně přežít za cenu jakýchkoli ústupků...Ohledně Drtiny - na něj především mířily komunistické kampa

Ohledně Drtiny - na něj především mířily komunistické kampaně, protože jeho ministerstvo bylo od podzimu 47 hlavním oponentem ministerstva vnitra, resp. bezpečnostních složek.
K LM - samozřejmě že to bylo protiprávní. Stejně tak jako vyhození pověřenců za Demokratickou stranu a obsazení jejich úřadů komunisty. Vlastně od 23.2. už by se dala právně zpochybnit většina komunistických akcí.

Text poněkud záhadného "Stanoviska" jsme přidali. Díky za upozornění.